Kronika skutků a putování - jak to začalo
Kronika skutků hrdinských, tak jak je zažil a zapsal Kris, vrchní písař Radka z Boktoru
V Radkově domě, Vysočině, se pořád něco děje, zvlášť, když je pán doma. Ale od té doby, co se vydal do Zálesí a pak se vrátil s družinou mladých dobrodruhů, tak se tu opravdu nikdo nenudí. V té družině jich bylo hodně a průběhem času se její složení postupně měnilo. Pro jednoduchost proto budu vždy říkat Družina, neboť oni sledují jeden cíl a plní jen Radkovu vůli. Jádro té družiny tvořili tito dobrodruhové (ano, říkám dobrodruhové spíše než "muži", protože mezi nimi byla žena-bojovnice, která si s žádným mužem nezadala!): Elldryn, barbarka a stopařka ze severního Eriadoru, půlelfka; Denethor, její přítel, čaroděj a bojovník, též půlelf; Stoupa, malý skřet, zlodějíček a stopař, ale věrný Elldryn až za hrob; Prďa, hobití kněz boha Pelora, slabý silou, ale statečný a mocný ve své víře; Beldor, trpaslík bojovník z Mahakamu. Byl s nimi ještě lidský mnich Kató, podivný človíček, který nenosí žádnou zbroj ani zbraň a přitom se do každého boje vrhá mezi prvními. Povětšinou zůstával ve Vysočině, hlavně kvůli Jankovi - Radek mu ho svěřil do péče, aby ho učil bojovat a hlavně ho naučil svému vyrovnanému postoji k životu. Nesmím zapomenout také na toho podivného lidského kněze, Imhotepa, který přišel z daleké Stygie na jihu Besalinu. Modlí se k cizím, krvelačným bohům a svým palcátem se ohání silou rozeného bojovníka.
Pamatuji se, jak byli všichni užaslí, pohostinné pokoje Vysočiny se jim zdály urozené a plné přepychu, ostýchali se přijímat úsluhy od Radkových sluhů. Tenkrát poprvé se nezdrželi dlouho, s dychtivými tvářemi se vydali zachránit obyvatele Gary a hlavně Důl, který Radek koupil. Řádila tam nějaká smrtelná nemoc a strašní netvoři, kteří ji šířili. Na tu výpravu jsem s nimi nejel, ale popsal jsem ji podrobně v Kronice hrabství, neboť bylo na ní vykonáno mnoho velkých činů, které měly dopad na celý náš kraj.