Mistr Dorland

Seznamte se s mou nejstarší dosud žijící postavou, elfem ze světa Greyhawk. Po letech klasického hraní se stal nakonec hrdinou dobrodružství hraného mailem a potom přes herní fórum - tomu odpovídá i povaha jeho zážitků, jejichž popis bude následovat v jiném článku. ;)
Napsal Rytíř
Obsah článku:
Tento mladý vysoký (neboli "vznešený") elf s dospělýma očima se obléká podle nejnovější lidské módy. Je hezký a elegantně štíhlý v typickém elfím duchu, ale manýry má jako lidský učenec.
Mistr Dorland
Svou sportovní postavou, rychlými pohyby a přemýšlivým výrazem mate většinu pozorovatelů, kteří se snaží odhadnout, čím se zabývá. Obléká se jako mladý bohatý kupec nebo šlechtic, po boku má vždy dýku a krásně zpracovaný rapír. Pohybuje se s jistotou a půvabem trénovaného válečníka. První dojem šermíře však rychle vyprchává, když promluví: má měkký, na elfa hluboký hlas, pedantsky pečlivou výslovnost a tendenci vše obsáhle vysvětlovat a komentovat. Snadno se nechá strhnout k filozofování a teoretizování. Při delším rozhovoru pak zcela jistě vyjde najevo jeho velká láska a zápal pro umění magie, o němž dokáže diskutovat s kýmkoli po libovolnou dobu. Své obsáhlé znalosti z nejrůznějších oborů lidské činnosti si neustále prohlubuje tím, že se pídí po nových. Svými přímočarými, až příliš upřímnými způsoby a věcným přístupem k lidem si přátele nezískává zrovna snadno, ale zato nemívá potíže s tím, že by mu ostatní nevěřili nebo ho přehlíželi.

Historie

Z rodného klanu odešel po nepěkné hádce s otcem, který mu vyčítal přílišný zájem a spěch. Zájem o krásnou učitelku magie Eleanu a netrpělivou dychtivost v pronikání do tajů Umění a šermu. Dorland patřil ke skupině mladých elfů dychtících po dobrodružství a toužících poznat nové kraje a lidi. Přesvědčovali své rodiny a známé, že by klan měl navázat bližší styky s neustále se rozšiřujícími zeměmi a sídly lidí, ale byli přehlasováni a nevyslyšeni. Většina mladých rebelantů rezignovala, několik nejstarších však potom odešlo. Dorland mezi nimi nebyl. Zůstat ho přinutila jak jeho touha proniknout lépe do tajů magie, tak zejména i touha jiná, daleko vášnivější - velmi se mu líbila klanová učitelka magie a zdálo se mu, že jeho zájem o ní jí není protivný, přestože již měla druha. Věděl, že nejedná rozumně, ale jako u mnoha jiných mladých mužů i u něj nad chladným rozumem bez větších nesnází zvítězil horoucí cit. Proto nic nedbal náznaků od příbuzných, že už to začíná zacházet příliš daleko, a v rámci výuky se dál ucházel o přízeň Eleany. Nakonec byla jeho vytrvalost odměněna pochybným vítězstvím - Eleana podlehla jeho mladické vášnivosti a oddala se mu srdcí i tělem. Svůj vztah se přirozeně pokoušeli skrývat, ale něco takového bylo v jejich malé komunitě takřka nemožné. A tak se stalo to, co muselo. Při jedné z procházek pod hvězdnou oblohou, kdy Dorland stejnou měrou obdivoval zručnost Eleany jako kouzelnice i ženy, potkali jejího druha. On si tam ověřil, co už nějakou dobu tušil a naplno jim oběma řekl, jak moc se mu to nelíbí. Ihned potom odešel, takže se celý ten incident obešel bez jakéhokoli násilí a přílišných emocí.
Dorland se snažil svou část viny omlouvat upřímností a vroucností svého citu, Eleana však byla starší a již natolik moudrá, aby se pokusila získat odstup a vše si promyslet, vyznat se sama v sobě i svých opravdových pocitech. Její náhlý chlad Dorlanda velmi popudil a dával to najevo všem. Místo o magii zčistajasna projevoval zájem o hru mečů a ve cvičných soubojích si vybíjel svůj vztek a frustraci takovou měrou, že vážně zranil svého strýce. Nato mu dal jeho otec přede všemi najevo svou nespokojenost nad tím, jak se chová teď a jak se zachoval předtím s Eleanou. Jeho argumenty byly snad až příliš tvrdé a závěry natolik kategorické, že se mu Dorland tak trochu právem postavil a celé to vyústilo v hádku, jakou tam nikdo dlouho nepamatoval. Oba si při ní řekli mnohé, na co se nedalo zapomenout, takže i potom, co Dorland vychladl a začal toho litovat, zdálo se mu, že nemůže jinak než odejít z domu, k němuž ho náhle poutalo tak málo.
První roky přežil jen se štěstím. Před zbytečnou smrtí v nějakém těžším boji, než na který by stačila jeho malá zkušenost, ho zachránilo asi jen to, že potkal několik lidí toužících po dobrodružství a přidal se k nim, nemaje před sebou žádný jiný cíl než zapomenout. Během putování s nimi poznal hodně krajů a nejrůznějších tvorů, a během té doby rostla jeho zkušenost a moudrost nejen v zacházení s magií a mečem, ale i v nazírání na svět a na své místo v něm. Nakonec se rozloučil se svými dlouholetými přáteli a pln odhodlání urovnat staré spory se vydal na cestu domů. Jeho pouť vedla i přes malé městečko Kron, osamělou severní výspu království Ratik. A tam narazil na ruiny věže, v nichž zažil jednu z nejdůležitějších příhod svého života. Oslovil ho totiž duch v ní přebývající a vybídl ho k obtížnému putování za jakýmsi Klíčem k její dávné moci a označil ho za vyvoleného k tomu, aby Věž obnovil v bývalé slávě.
Takové výzvě nedokázal a nemohl Dorland odolat. Po mnoha dobrodružstvích se mu to nakonec podařilo, získal Klíč a odhalil jeho tajemství a moc, a skrze něj vrátil Věži bývalou podobu a slávu. Bběhem plnění tohoto nelehkého úkolu se seznámil s mnohými obyvateli Kronu a jeho okolí; než si uvědomil co se děje, zjistil, že se ve Věži usadil. Je rozhodnut tu zůstat, mimo opravdu imponující sbírky knih a nejrůznějšího vědění ho k Věži váže i dříve nepoznaný pocit odpovědnosti a povinnosti. Odpovědnosti za celý ten kraj, kterému Věž vládne, a povinnosti vůči jejich dávnému příteli a pánu, který mu Věž přenechal.
Jeho chuť k návratu domů tím však oslabena nebyla, jen dostala jiný rozměr a cíl. Jakmile bude mít čas a možnost, chystá se tam vydat a napravit, co v mládí pokazil. Už tam však nehodlá zůstat, i kdyby se mu snad jeho záměr podařilo splnit natolik, že by tam byl opravdu vítán... Otázkou ovšem zůstává, jak by se zachoval v případě, že by k němu promluvila Eleana a vyznala mu lásku; protože on na ni ani po těch dlouhých letech odloučení stále ještě nezapomněl.

Plány a tužby

Je mnoho věcí, o kterých Dorland vážně uvažuje, k čemu směřuje a na co napíná své úsilí.
Jedna z nich je touha dát obyvatelům Kronu nějakého mocného ochránce, strážce, který by se jich zastal, když on sám není doma.
Chce prostě udělat golema! Svého vlastního, bronzového, který by stál na náměstí a samotní obyvatelé Kronu by měli možnost ho v případě potřeby probudit a povolat k obraně svých domovů.
Chce mu dát podobu jezdecké sochy v nadživotní velikosti, chrabrého rytíře s kopím pod paží, sedícím na válečném oři. Zatím to ještě neumí, ale propátrává Knihovnu ve Věži, když je čas a hledá zmínky o tvorbě takovýchto oživených sluhů a automatů.
Třeba, až se Kron ještě více rozroste a on sám bude už je vzpomínkou, budou dědové vnukům vyprávět, že existuje legenda, že v čase nouze se socha probudí a všechny je ochrání... a pak se to jednou stane a ta staletí nehybná socha náhle pohne kopím a vyjede nepřátelům vstříc!
Další jeho touha se týká potřeby dát tvar a podobu črtům a představám smělých staveb ze dřeva a kamene, které si duchu představuje na místě ubohých, omšelých a nevzletných lidských obydlí. Oceňuje sice stabilitu, pevnost a jistotu lidských staveb, ale spojil by jí s velkolepostí a krásou štíhlých elfských věží a oblouků...
< Popis a historie >
Sídlo
Napsal Rytíř 05.08.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.11982798576355 secREMOTE_IP: 44.197.251.102