Kroniky Orionu

Mikula

Popis petice ze Zálesí tak, jak jsem ji viděl v sídle Vysočina v Cimuře - Kris, vrchní písař Radka z Boktoru.


Bylo to asi týden po slavném návratu Družiny, která zachránila Radkovy Důl a přitom se jí podařilo osvobodit i hornické městečko Gara ze sevření zákeřné smrtící nemoci. Po obědě ohlásil sluha Radkovi dva muže ze Zálesí, kteří s ním chtěli hovořit. Byl to jejich kovář Mikula a místní lovec Krym. Způsoby měli těžkopádné, ale byli neochvějní a ve své prostotě dojemní. Vyprávěli toto:

----------------------------------------------

Přišel jsem do Zálesí jako mladej kluk, plnej elánu a touhy po dobrodružství. Bydleli jsme tady v Cimuře a tady jsem se taky vyučil kovařině a mečířství. Ale mě bavilo chodit po lesích, stopovat a lovit zvěř a chtěl jsem zažít to, o čem starci vypráví u ohně, příběhy plné odvahy a vítězství statečných hrdinů.

To všechno Zálesí slibovalo a práce tam bylo dost, co jsem uměl, se mi moc hodilo. Vlastníma rukama jsem si postavil kovárnu a vlastníma rukama ji taky bránil proti skřetům i jinejm obludám z lesa. Přežívali jsme a začalo se nám dařit. Lidi sice umírali, ale pořád víc jich přicházelo a z nás byla najednou opravdová vesnice.

S požehnáním rodičů jsem se tady v Cimuře oženil s Magdalénou, krásnou dívkou pocházející z Gary a odvedl jsem si jí do kovárny. Byla divoká jako vítr z hor a moc se jí tam líbilo. Pomáhali jsme, komu bylo třeba a lidi se na mě obraceli, když něco potřebovali vyřídit nebo rozhodnout. Neměli jsme žádný tituly, starostu ani radní; nebyly potřeba.

Jenže moje Magdalénka nepřežila první porod a já ztratil o všechno zájem. Bušil jsem do kovadliny a pokoušel se zapomenout. A tehdy přišel Michal. Na velikým koni, s glejtem od Cimurskýho fojta a pěti bojovníkama za zadkem. Měli jsme zrovna velký problémy se skřetama a on nám v boji s nima dost pomoh. Potom nám vyprávěl, že potřebujeme pořádnej hostinec, aby k nám lidi začali jezdit a my mu dovolili ho tam postavit. Ten glejt od fojta ho k tomu opravňoval a nám se líbil, jevil o nás a naše problémy velkej zájem.

Postavil ho rychle, peněz měl dost. Už to bude třetí rok.

Nejdřív bylo dobře. Jak říkám, staral se o nás a měl známý tady v Cimuře, takže nám dojednal odkup dřeva ve velkým a za dobrou cenu. Lidi ho postupně začali považovat za to, co jsem pro ně dřív byl já, a mně to nevadilo. Jednou v hospodě to pak někdo řek nahlas a my si odhlasovali, že už jsme dost velký na to, abychom měli starostu.

Pak asi před rokem začal mluvit o tom, že bysme potřebovali pořádný hradby a nějaký vojáky, takhle že se to nedá, že se k nám lidi bojí přistěhovat. My jsme byli vždycky lovci, zvyklí starat se sami o sebe a tohle se nám moc nezdálo. Navíc se Michal začínal chovat jako nějakej pán a pořád měl dost peněz, víc, než mu ten jeho hostinec mohl u nás vynášet.

Po nějaký době začali kamarádi nahoře v horách při lovu nacházet stopy skřetů a jak to vypadalo, když nakonec zaútočili, to už vlastně víte sami.

Ze začátku jsme se báli, že si vás pozval Michal a platí vás stejně, jako žoldnéře, ale teď už je nám jasný, že je to jinak. Moc jste nám pomohli a všichni jsme vám za to moc vděčný. Chtěl bych se omluvit za to, že jsem vám nevěřil a místo poděkování za starost o naše mrtvé vás podezříval a nechal vyslýchat od Michalových poskoků! Tu noc jsem šel ven a viděl, jak vás Nivelín s Trakem sledují. Šli ale za váma jenom chvilku a pak se hned vraceli. Mě si nevšimli a já je slyšel, jak se chechtaj a přejou vám, aby vás ten zlovlk zadávil!

Ráno jsme se tedy šel podívat do lesa a objevil tam stopy obrovskýho zlovlka, takový, že by si jich všimlo i děcko. "Jak to, že vám nevěřili a nikoho nevarovali, že se tahle bestie potuluje tady po okolí?" ptal jsem se sám sebe. Odpověď je nasnadě. Všiml jsem si taky vašich stop a bylo mi jasný, že hlídáte vesnici. Konečně se mi rozbřesklo a já si začal dělat opravdový starosti o Kryma, svýho starýho přítele, moc dobrýho lovce, kterej Michalovi hodně věřil. Je už sice šedivej, ale tuhej jak kořen borovice a hned tak ho něco nedostane! Věděl jsem, že měl takovou chajdu na východ od vesnice, až za řekou, kdysi jsem tam párkrát byl. A teď jsem tam šel. Večer jsem jí našel a s Krymem jsme se objali jako bratři. Společně jsme si pak dali dohromady, jak to na nás Michal asi ušil a rozhodli jsme se, že to tak nenecháme.

Ještě předtím totiž, než Michal přišel, se Krymovi kamarádi, ty, co je nakonec Michal vlastnoručně ve vězení zabil, začali hodně často vytrácet z vesnice a na lov nechodili. A nouzí přitom netrpěli. Zluk se vždycky rád napil a teď si dopřával a Rudla si najednou přivez holku, za kterou chtěl její táta tolik peněz, že by si je lovením vydělával ještě dva roky. A když se hned nato objevili ty skřeti a Michal s nima, tak Zluk Krymovi Michala představil jako starýho přítele, kterej má dost peněz a starost o Zálesí. Dávali mu peníze, aby moh sledovat skřety a nemusel lovit a on všechno hlásil jenom Michalovi. Od tý doby to pro něj dělal v podstatě pořád, někdy chodil i hodně daleko do hor, i na měsíc nebo dýl. Jemu se to líbilo, vždycky pobil pár skřetů, něco se dozvěděl a poznával kraj široko daleko. Párkrát potkal i Zluka a Rudlu, myslel si, že oni dělají pro Michala něco podobnýho. Až když se skřeti z ničeho nic usadili tak blízko vesnice a začala ta mela, tak se mu to přestalo líbit. A jakmile Michal ty dva zabil, tak si uvědomil, že by ho mohlo snadno potkat něco podobnýho, ať už od Michala samotnýho nebo třeba i od vás. Protože vy jste šli v podstatě proti Michalovi, to bylo jasný každýmu, kdo se umí dívat. A tak se vypařil a přemejšlel. Jenže Krym je sice skvělej lovec, ale když dojde na takovýhle přemejšlení a rozhodování, tak je horší než děcko. A seděl by tam asi ještě roky, kdybych k němu nepřišel! Ale teď je tu a chce pomoct.

Věděl jsem, že tady pan Radek je v Cimuře moc váženej a tak jsem tu s prosbou o pomoc. Za všechny lidi u nás v Zálesí vás prosím, pane, zjednejte u nás pořádek a dejte průchod spravedlnosti! Krym sice pořád nevěří, že je Michal zlej, ale já vám řikám, že kdo ohrozí životy svých lidí jen aby jim mohl vládnout, to není dobrej člověk! Oba rádi dosvědčíme, co víme, i před panem hrabětem. Nemusí ho zavírat ani ho zabíjet - jenom ho odvolejte ze Zálesí. Ať všichni, co mu za peníze sloužili, odejdou s ním! Nebude jich žádná škoda.