Smyšlené hrůzostrašné příběhy si vytváříme, aby nám pomohly zdolávat ty skutečné.
― Stephen King
Fascinace lidí hororem připomíná fascinaci můry plamenem.
Hororové příběhy jsou příběhy o strachu, utrpení, zmaru, úzkosti, nejistotě a neodvratnosti. Příběhy, které vyvolávají emoce, které nechceme zažívat. Horor je jeden z nejsilnějších a nejzvláštnějších žánrů. Jeden z těch, které leží stranou ostatních - jsou to příběhy o špatných koncích, příběhy bez hrdinů a bez vítězství. A mezi touto menšinou horor leží v té nejodlehlejší části, přesně takový, jaký je ve svém nitru - opuštěný a osamocený. Nebo alespoň takový ho já vidím.
Lidé se bojí strachu. A chtějí se bát. Chtějí zažít to, co se zažít bojí. A horor jim to dává. Lidé se ale občas bojí dostat to, po čem touží a tak sami horor zjemňují. Vytváří strašidelné historky se šťastnými konci. Vypráví si o neznámu, které je ale nakonec rozhaleno a pochopeno. O postavách, které prochází hororem, aby ho nakonec porazily. Odlehčují horor komedií. Lidé se bojí strachu, ale chtějí ho - ale bojí se ho dostat. Paradox v paradoxu. Tento článek nebude o těchto odlehčených příbězích. Bude o pravověrném hororu. O hororu bez happy endů. O hororu ze kterého přeživší nevychází nepoznamenaní.
Samozřejmě to neznamená, že byste takové změkčené příběhy nemohli sami hrát. Žánry nejsou pevně dané a vynucované. Ale tahle série článků je o čistých žánrech a stejně, jako jsem v detektivkách psal o pravověrných, čistých detaktivkách a až na konec jsem ukázal jejich částečné provedení, stejně, jako jsem v organizacích a konspiracích psal o hře, která na nich celá stojí a až průběžně se ukazovalo, jak s tématem pracovat jen z části, i tento článek bude o skutečném, hutném a čistém hororu, a až na konec se podíváme na možnosti jeho částečného vykreslení.
Vlastně ne na konci tohoto článku, ale až na konci toho příštího - poté, co se předchozí dva články rozmáchly do skutečně velkého rozsahu, jsem se rozhodl horor rozdělit na dvě části. Tento první článek bude převážně jeho popisem, trochu analýzou, představením a shrnutím. Ten příští pak bude o tom, jak to vše uvést v život. Doufám, že toto rozdělení učiní články přehlednější a přátelštější na čtení.
Horor bude vždy s námi, vždy se vrátí, je to žánr, který je mnoha lidem blízký - ne všem, je to taková filmová ančovička. Buď je rádi máte, nebo ne.
― George A. Romero
K historii hororu v RPG se toho dá napsat hodně, ale zaprvé mi to nepřijde obecně až tak moc záživné na čtení, zadruhé to už před mnoha lety bylo napsáno Bifim v jeho bohužel zapadlé a neprávem zapomenuté stati o hororu v RPG. Koho to zajímá víc, nechť neváhá a přečte si jeho úctyhodnou procházku historií hororu přes třináct obsáhlých odstavců pod prvním nadpisem ("RPG kultúra a horor").
Pro vás ostatní snad jen malé shrnutí. Horor se v RPG objevil už v samých počátcích - slavné Tomb of Horrors jsou datovýny už k roku 1975, a i když jejich obsah není ani tak hororový, jako spíše sadisticky vražedný, asi nemusíme pochybovat o tom, že hororový žánr do RPG pronikl už s prvním DnD. Na první čistě hororové RPG si však komunita musela sedm let počkat. To čekání se ale vyplatilo: v roce 1981 přichází na scénu legendární a dodnes hrané Call of C'thulhu. Mnoho dalších her pak následovalo, jak se RPG rozvíjely. Další významný zlom přišel v roce 1991, když White Wolf vydal Vampire the Masquarade - hru, která byla podle mnohých zlomem celé scény, úvodem třetí generace vývoje RPG, ale hlavně převrácením pozornosti k atmosféře a dramatu. Mnoho dalších her World of Darkness následovalo a následuje dodnes. V průběhu času do vlaku přiskočilo i samo DnD, kde za zmínění stojí zejména Ravenloft, nicméně mnoho hororových / děsivých prvků nalezneme i v dalším legendárním světě: postapokalyptickém Dark Sunu.
Horor byl s lidstvem od počátků vyprávění a bude s ním až do jeho konce. A protože RPG jsou především o vyprávění a příbězích, není překvapení, že pronikl i do nich. Není jejich středobodem, jako jinde stojí stanou, bokem, osamoceně, ale silně a na věky - i v budoucnu se tak určitě můžeme těšit na další hororová RPG, která s námi budou tak dlouho, jako RPG sama.
Atmosféra, nikoliv akce, je základním kamenem mysteriózní fikce. Vpravdě vše, čím může úchvatný příběh kdy být, je živoucí zobrazení určitého typu lidské nálady. V momentě, kdy se pokusí být něčím jiným se stává laciným, dětinským a nepřesvědčivým. Hlavní důraz by měl být dán na jemné podněty - neznatelné náznaky a dotyky dílčího, asociativního detailu, který vyjádří odstíny pocitů a vytvoří neznatelné iluze podivné reality nereálného. Vyhněte se strohým výčtům nemožných událostí, které nemají žádný obsah nebo smysl kromě toho, aby věci zabarvily nebo jim daly povrchní symboliku.
― H.P. Lovecraft, Notes On Writing Weird Fiction
I v RPG stojí horor bokem a osamoceně, přesto silně a jistě. Navíc v nich má jedno přímo výsadní postavení - je to žánr s jednou z nejsilnějších herních atmosfér. Horor apeluje na podvědomí hráčů, brnká na prastaré instinkty. Dává nám strach, který chceme.
Pokud stojíte o hru se silnou atmosférou, horor je sázka na jistotu. Vytvoření hororové hry má svá specifika a podmínky, ty ale nejsou nijak těžké - a jakmile je splníte, horor se stane snadným. Mnoho velmi zkušených vypravěčů které znám tvrdí, že když dojde na hutnou atmosféru, horor je nejsnazší na navození i udržení a já s nimi z vlastní zkušenosti rozhodně souhlasím.
Přesto horor úplně snadný není, ne pokud chcete jít na dřeň. Je jako ledová voda - snadno někoho dotlačíte, aby do ní vlezl po kotníky, kolena, možná i stehna, ale těžko jej donutíte se do ní ponořit. Existují otužilci, kteří ledovou vodu zbožňují a vrhnou se do ní sami a rádi, ale ti si museli sami nějakou dobu zvykat, než se jí naučili opravdu milovat.
Tento článek vám má pomoci právě v tom - naučit se, jak své hráče do hororu dovést, jak jim jej ukázat, jak je (i sebe) naučit horor milovat, jak jej vystavět se vším, co v něm má být. Řekněme si ale jednu důležitou věc rovnou zkraje: horor není pro každého a není moudré do něj nutit ty, kteří do něj sami nechtějí. Nejen z vlastní zkušenosti vám řeknu, že to lze udělat - můžete udělat silně hororovou hru pro hráče, kteří ji nejenže ve skutečnosti nechtějí, ale ani nevěří, že taková udělat lze. Taková hra pak ale nebývá úplně příjemná.
< Fascinace hororem > | |
Charakter RPG hororu |