Já.

Stojíme na prostorné prozářené ulici. Já, Tuk-Enek, SenTer Recewen i W´Dhen. Všichni ostatní, včetně Tereka, zmizeli. Kolem nás se rozkládá ohromné město vystavěné do prstence, město neskutečně krásné a vznosné, a zároveň ta největší městská stoka a žumpa.
"Kde to jsme?" Ptám se. W´Dhen se rozhlíží a pak odpovídá:
"Toto, je Sigil."
"Sigil?" Ptám se zaraženě. "Takhle přece Sigil nevypadá, má to být pošmourné město, které..."
W´Dhen mě přeruší. "Sigil je středobodem Planescape. Tohle je střed bytí. Opravdu sis někdy představoval střed bytí tak, jak jsi jej teď chtěl popsat?" Dívám se na okolí.
"Ne." přiznávám.
"Tohle je Sigil který sis stvořil ty sám. Tohle je Sigil takový, jaký jej stvořili ti, kteří jej vymýšleli, ale zároveň je to i Sigil, který sis v sobě vytvořil sám. Tohle je město na vrcholu nekonečné hory, která se tyčí nad nekonečnou plání devíti sfér dobra, zla, chaosu, řádu a neutrality. Tohle je město portálů. Tohle je místo, o kterém pro děti pojednává Nekonečný příběh. Tohle je střed tvé fantazie. Sám víš, jak to má být dál." W´Dhen se bez rozloučení rozplývá. Zůstávám jen s Tuk-Enekem a SenTerem.
"Co bude s vámi?" Ptám se.
SenTer krčí rameny: "Je to důležité? Sám nejlíp víš, co mě může čekat ve Skutečném světě Pavučiny." Přikyvuji. Opravdu to vím.
"Snad abych pomalu šel. Stejně jako byla hra lepší, když si nebyl mnou, stejně tak se budeš cítit líp, když tu nebudu."
"Asi ano. Hodně štěstí. A děkuju." SenTer kývne a odchází. Sigil, město portálů... kolik z nich vede do jeho rodné Pavučiny? Nejspíš stovky.
"A ty?" obracím se na Tuk-Eneka.
"Já?" Ptá se překvapeně nazpátek. "Nic, já jsem už mrtvý, vzpomínáš? Zemřel jsem a pak jsem se vydal na nekonečnou cestu mezi nekonečnem světů. Ty sám si mě tam poslal." Znova se rozhlížím okolo.
"Mě to teď nejspíš čeká také, ne?" Tuk-Enek se usměje.
"Je to docela fajn osud. Pořád nové zážitky... ale o to se nestarej. Versis na mě čeká v jedné restauraci tady poblíž, pozvu tě na něco k snídani..."Sigil, město portálů, středobod Planescape, místo, odkud můžete kamkoliv. Protože pro nás, kteří jsme propadli vlastní fantazii, jeden svět už nikdy nestačí.