D&D 3.XeStarší
Anvalianin deník
2. plantingu
Snažím se nějak rozumně starat o Tanelornův les, ale moc mi to nejde. Pozoruji změny v chování zvířat. Snad brzy dorazí někdo zodpovědný.6. plantingu
Odpoledne se tu objevila půlelfka Eileani. Řekla mi, že ji sem poslali druidi, aby převzala starost o Tanelornův les. Prý mě zná, ví, kdo jsem, a můžu tu zatím zůstat. Zatím? Vypadala zaneprázdněně a tvářila se důležitě. Jinak je ale hodná. Nevím, jestli mě bude potřebovat, protože brzy odešla znovu do lesa.7. plantingu
Eileani se na skok vrátila k nám do srubu. Les prý po Tanelornově smrti zneklidněl a bude tu třeba hodně práce. Eileani se ale nemůže starat zároveň o les a zároveň o mne (jako bych něco takového potřebovala?) Nechce mne prý vyhánět, ale nějakou dobu asi nebude v lese úplně bezpečno. Neřekla to otevřeně, ale myslím, že by byla ráda, kdybych odešla. Zdá se však, že to není kvůli mému původu.8. plantingu
V noci jsem se rozhodla – odejdu. Tanelorn by s tím určitě souhlasil. Bez něj pro mě v Keldském hvozdu není místo. Eileani tu začala hospodařit po svém a já se jí jen pletu do cesty. Už to není můj domov, ale její. Když jsem jí to řekla, zdálo se, že se jí ulevilo. Popsala mi cestu do Longsaddle (trefila bych snad i bez toho), rozloučily jsme se a já vyrazila na cestu. Co mne čeká ve „velkém světě“?10. plantingu
K večeru jsem dorazila do Longsaddle. Nikdy jsem tu nebyla, ale tyhle vsi jsou všechny stejné. Pár dílen, Pelorův chrám, pole. Jen starosta si bydlí nad poměry v pevnůstce s vodním příkopem. Nevědouc, co dál, zašla jsem do hostince. Neměla jsem sice žádné peníze, ale hostinský, hodný půlčík, mi dal najíst na dluh a nechal mě vyspat ve stáji. Nazítří se chystá oslava Tanabatu a zároveň slavnost na počest místního „hrdiny“, jakéhosi půlorka, který zachránil vesnici tím, že vyčistil potok. (?) Snad tu vydělám dost peněz, abych mohla zaplatit útratu. Kromě pár strejců seděl v lokálu i nějaký darthiir. Divně se na mě díval. Ani se mu nedivím. Chtěla jsem si s ním promluvit, ale nakonec jsem nesebrala odvahu. Večer jsem seděla na dvorku a vyřezávala si. Stýská se mi. Už jsem skoro spala, když v lokálu začal hrát jakýsi loutnista. Hrál hezky, jen na můj vkus moc vesele.11. plantingu, Tanabat
Vzbudila jsem se později, než jsem chtěla. Dnes žádné sny. Počasí mi přeje, slunce svítí jen občas. Koník, kterého jsem včera vyřezala a dala k jednomu domu na plot, zmizel. Dopoledne se celá ves shromáždila u Pelorova chrámu na mši. Ach, hluší a slepí… Zahlédla jsem krátce i „hrdinu“ – jmenuje se Bragnor a je to chlap jak hora. Přesunula jsem se raději ke stolům s jídlem, abych mohla jedlíkům začít hrát. Bragnor shodou okolností seděl hned vedle onoho darthiira, ale ten po prvním pivu usnul. Zkusila jsem hrát, jenže se mi rozladila harfa. Vydělala jsem dva vrabčáky. Takhle ten dluh budu splácet dlouho. Odpoledne vyšlo slunce a s hraním byl konec. Přišel za mnou Bragnor. Vypadá docela sympaticky a není hloupý, jen z něj hrozně táhlo pivo. Dozvěděla jsem se, jak je to s tím čištěním potoka – proti proudu leží opuštěné stříbrné doly, tam se usadil nějaký Gruumšův uctívač a otrávil vodu. Bragnor se s ním prý „popasoval a vyhrál“. Bragnor si se mnou asi chtěl povídat víc, ale nevěděl, jak začít. A já také ne. Ani jsem vlastně neměla moc náladu. Všechno to veselí kolem mi jen připomínalo Tanelornovu smrt. Bragnor mi dovolil, abych jeho příběh zhudebnila. Alespoň jsem měla odpoledne co dělat.
Večer se celá vesnice sešla v hospodě na oslavě Tanabatu. Soutěžilo se, jak už to bývá, ve vyprávění Příběhu sedmi sester. Nemám ho moc ráda, jen v něm další bůh dělá z lidí blázny, ale musela jsem se přidat, abych vydělala na svůj dluh. Povedlo se. Sice mi v kapse zase zůstali jen ti dva vrabčáci, ale účty jsou čestně srovnány. Kromě mě a toho včerejšího loutnisty se sešli ještě dva další hudebníci. Hráli jsme všichni čtyři. Zpívala jsem ilythiirsky a lidem se to docela líbilo. Kdybyste věděli, jak těžko se tahle řeč váže do veršů… Ale můj systém dlouhých, krátkých, přízvučných, nepřízvučných, přidechovaných a nepřidechovaných slabik slaví úspěchy. Alespoň něco. Když už to vypadalo, že zábava upadá, zkusila jsem zahrát svůj polotovar o Bragnorovi Zachránci, který jsem složila odpoledne. Zabralo to a já si vydělala i nějaké jestřáby. Pan hostinský mě dokonce nechal přespat v jednom z pokojů místo ve stáji. Chtěla jsem si konečně promluvit s tím darthiirem, ale celý večer prospal. Zaspal by snad i orčí vpád. V noci jsem nemohla usnout a bloumala jsem kolem lesa až do rána. Teprve s rozbřeskem mě přepadla únava a já se vrátila do hostince. Je to divný pocit spát v peřinách.12. plantingu
Špatné sny, špatné spaní. Naštěstí mě už dopoledne probudilo klepání na dveře. Byla jsem sice nevyspalá, ale lepší než noční můry. Za dveřmi stál Bragnor, tentokrát oblečený jako na cestu, s bagáží a ozbrojený. Že prý se tady s Tallimasem (teprve pak jsem si všimla i pozoruhodně křepkého darthiira za Bragnorem) chystají na cestu do města Newell’s Bridge s dopisem od starosty a jestli prý nechci jít s nimi. Venku zrovna svítilo slunce, ale ani jeden z nich nechtěl čekat do večera. Mám s nimi jít? Stejně tu nemám co na práci. Sezením v Longsaddle Pavoučí královně neublížím. A peníze mi dojdou rychle. Umyla jsem se, oblékla a vyrazila s nimi. Bragnor se ukázal jako docela zajímavý společník. Pochází z „dalekého severovýchodu, tak severovýchodně, že severovýchodněji už to nejde“. To jsou jeho slova. Dobrodružná povaha, s ničím si neláme moc hlavu. Během cesty z hovoru vyplynulo, že je oddaným knězem uvězněného ledového boha Vatuna. Ta ssmala’ahd do thúsmen! Copak to ti lidé nevidí? Nevidí. Málokdo má moji zkušenost. Táhnout a tlačit, to je jejich práce. A semlít každého, kdo se jim připlete do cesty. Jinak je ale Bragnor docela fajn. Tallimas je typický darthiir – veselý, srdečný, inteligentní, společenský … a zoufale naivní. Jeho nevědomost je však pro mne spíš positivní. Sice prý někde slyšel o „temných Tel’Quessir, kteří se koupou v krvi, uctívají démony a zotročují lidi“, ale považuje to spíš za povídačky. Tanelorn věděl, proč se mnou odešel až na Keld. Po cestě si povídali hlavně Bragnor s Tallimasem. Mně pořád ještě není do řeči. Odpoledne se objevila Bragnorova společnice, malá okřídlená víla Siliviara. Bragnor jí prý zachránil život a vysvobodil ji z otroctví.
Večer jsme se dohodli, že každý zkusíme něco ulovit, aby se ukázalo, kdo to umí nejlépe. Nakonec jsme se sešli nad strašlivou hromadou masa. Jsem zvědavá, kdo to sní. Nejspíš Bragnor. Bragnor rád vypráví o sobě. Po jídle se dal do vyprávění jednoho ze svých dobrodružství. Udělalo se mi z jeho líčení zle. Namluvila jsem jim, že jsem se přejedla králíka. Ach bože!13. plantingu
Dnes jsme dorazili do Newell’s Bridge. Bragnor celou cestu nezavřel pusu. Narodil se v jednom z orčích kmenů v zemi Sněžných barbarů. Když byl jednou po nějakém nájezdu zajat a posléze utekl, nevzali ho už orkové zpět mezi sebe. Může mluvit o štěstí, i když on to asi vidí jinak. V sedmi (!) letech se vydal na moře a v šestnácti dorazil na Keld. Cestou strávil delší čas u jakýchsi mnichů, kteří ho zcivilisovali.
U starosty pak náš hrdina málem neprošel přes první dveře, ale nakonec se ke starostovi přece jen dostal a vzkaz mu odevzdal. Dostali jsme za to deset orlů. Tallimasovi prý longsaddelský starosta tvrdil, že dostaneme každý deset, ale kdo ví. Bragnor se svého podílu vzdal a Tallimas moji nabídku, že mu svůj podíl také nechám, aby dostal svých slíbených deset orlů, odmítl. Bragnor tu měl ještě nějaké vyřizování a já jsem šla s ním. Nikoho tu stejně neznám a nevím, co bych si ve městě sama počala. Bragnor nás zavedl ke svým známým, kouzelnici Andolyn a jejímu manželu Gandrewovi. Bragnor sice tvrdil, že je to alchymista, ale podle mě je to kuchař. Noc jsem strávila venku. V jedné místnosti bych s Bragnorem a Tallimasem nevydržela. Přilétla ke mně Siliviara a já jsem jí hrála. Řekla mi, že prý nejsem zlá. Je mi smutno.14. plantingu
Bragnor se od Andolyn dozvěděl, že vesničané z Greenwater prosili starostu Newell’s Bridge o pomoc, protože se jim ztratilo dítě u věže, kde prý straší. Konstáblova věž. Kde jsem to jenom slyšela? Gothyl Polostín? To jméno zní skoro ilythiirsky. Jak prásknutí bičem. Andolyn vyřizuje pro Bragnora nějakou magickou zakázku, zřejmě jako protislužbu za vyřešení jakéhosi problému, jak jsem vyrozuměla. Bude to trvat asi tři dny a Bragnor se rozhodl Konstáblovu věž prověřit. Vyrazila jsem s ním. To jméno mi nejde z hlavy. Jde s námi i Tallimas.15. plantingu.
Cesta ubíhala docela rychle, ale stejně mám pořád pocit, že Bragnora zdržuji. Občas se na mě nervózně díval a nakonec zmizel v lese a vrátil se s králíkem. Tallimas je prima, ale moc si se mnou nepovídá. Spíš s Bragnorem. Celý den svítilo slunce a mě pálily oči.
Navečer jsme dorazili do Greenwater. Když jsem v hospodě naťukla Konstáblovu věž, hned mi kdejaký děda vyprávěl, co se tam prý všechno děje. Je to pozůstatek asi tři sta let starého opevnění. Když odešla armáda, usadil se tam jakýsi kouzelník. Pak zemřel a začalo tam strašit. Vzpomněla jsem si ještě na jedno jméno – Ilthond. Tenhle příběh jsem slyšela nejspíš od Tanelorna.
Bragnor se nabídl, že útratu vezme na sebe. Dala jsem si jen chleba a vodu. Nemám na jídlo myšlenky. Po večeři jsme se vydali rovnou k věži. Přelezli jsme kamennou zeď a ocitli se na dvoře. Zavřená věž a polorozpadlá studna. Rozhodli jsme se prozkoumat studnu a spustili jsme s Tallimasem Bragnora na laně dolů. Napadl ho tam jakýsi okřídlený vodní humanoid a zle mu zřídil nohy. Tak tak že jsme Bragnora vytáhli zpátky. Ošetřila jsem mu nohy a on se zase spustil dolů. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo – stejně. Bragnor se vyléčil kouzlem a já zatím zkusila po tom tvorovi vystřelit z luku. Nic moc mu to neudělalo. Bragnor pak do studny hodil velký kámen, zase nic. Nakonec vyzkoušel svůj dlouhý skládaný luk a vodního tvora asi třiceti šípy ustřílel. Mezitím mu luk stihl spadnout dolů, ale mně se podařilo ho kouzlem zachytit a vytáhnout. Ve studni jsme našli i malou lidskou kostru. Takže je jasné, kam se podělo to dítě. Chudák kluk!
Do věže jsme se dostali díky Tallimasovi, který vchodové dveře otevřel kouzlem. Byl tam hrozný nepořádek a spousta prachu. Myslela jsem si, že tam už nejspíš nic nenajdeme, ale zmýlila jsem se. V prvním a druhém patře opravdu kromě zbytků zničeného haraburdí nic nebylo. Třetí patro však bylo zamčené. Na dveřích se mi něco nezdálo a měla jsem pravdu. Byla tam past nabitá kouzlem. Řekla bych, že jsem přinejmenším sobě a Tallimasovi zachránila život – darthiiren : Ilythiiri = 0:1. Bragnor se tvářil, jako kdyby podobné blesky snídal, ale moc mu to nevěřím. Magický výboj zřejmě probudil stín, který spal v krbu. Společnými silami jsme ho zdolali, stín však na Bragnora sáhl. Bragnor si stěžoval, že najednou hrozně zeslábl. Prohlížela jsem ho – žádné známky zranění jsem nenašla, ale levou ruku má studenou jako led. To už jsem kdysi viděla. Snad to není trvalé! Dál se sice Bragnorovi moc nechtělo, ale podařilo se nám ho s Tallimasem přesvědčit, že odejít by znamenalo jen dát nepřátelům víc času na přípravu. O patro výš jsme nenašli prakticky nic, jen pár starých truhel a shnilých šatů. Bragnor se cítil zhrzen zjištěním, že v truhlách nejsou pohádkové sumy peněz, a jal se je rozbíjet. Moc se mi to nelíbilo. Mohou snad za to ty truhly? Nebo ten, kdo je s námahou a s láskou poctivě vyrobil? V dalším patře na nás čekalo překvapení. Uprostřed bývalé, nyní téměř spálené knihovny seděla bytost stvořená … z ohně. Pomalu pálila jednu knihu za druhou, a když jsme vešli, začala na nás syčet. Nakonec se ale ukázalo, že umí commonsky. Sice špatně, nicméně na domluvu to stačilo. V horním patře prý skutečně „žije“ Gothyl Polostín. Ohnivou bytost sem povolal on a trápí ji tu hlady. Donesli jsme „Ohnivákovi“ nějaké hořlavé harampádí zezdola. Zesílil a začal sálat. Máme prý vylákat Gothyla do patra nad námi. Tam si s ním „Ohnivák“ poradí a splatí mu léta trápení. Jen prý pozor na Gothylova zajatce, jakéhosi démona. To jsou překvapení! Opatrně jsme vystoupali ještě dvě patra a tam se na nás ve staré pracovně skutečně vrhla stínová bytost – zřejmě Gothyl. Zbytek místnosti vyplňovalo nehybné monstrum. Gothyl nás hnal po schodech o patro níž, ale tam se s ním pustil do křížku „Ohnivák“. V mžiku se celá místnost rozpálila tak, že jsme museli utéci. Tedy, já a Tallimas. Bragnor tam vydržel o něco déle, ale mumlal při tom nějaké kouzlo. Vrátil se s kroužkovou košilí rozpálenou do ruda a řekl jediné: „Žhnu.“ Vypadal při tom spokojeně. Bragnor je opravdu zvláštní. Mezitím se ve spodním patře ozval výbuch a něco proletělo komínem. Když jsme se pak šli o patro níž podívat, už tam nebyl ani Gothyl, ani „Ohnivák“. Jen doufám, že „Ohnivák“ vyhrál. V Gothylově „příbytku“ jsem si lépe prohlédla démona. Bebilith! Ach bože, tohle také znám. Viděla jsem jednu v kapli Pavoučí královny. Přivolala ji tenkrát Tharamil. A také jsem viděla, co udělala se zajatými vojáky Garan-Asthů a s kněžkou Menadri. Bože, bože! Bragnor na bebilith zkoušel mluvit, ale zdá se, že bez výsledku. Tallimas našel jakousi knihu, v níž byla i formule, kterou je zřejmě spoutaná. Zatím jsme se nedohodli, co s tím dál, ale měli by se na to podívat druidi. Těm jediným věřím.
Zatímco jsme prohlíželi horní patro, Tallimas ve sklepě objevil falešnou stěnu a za ní chodbu vedoucí do podzemí. Dohodli jsme se, že nemá smysl tam teď chodit. Bragnor je zesláblý, já už nic nevykouzlím a Tallimas zřejmě také ne. Vrátili jsme se na dvůr a kluci skoro hned usnuli. Zaslouží si to. Celou noc jsem je hlídala, lehnout si půjdu až ráno.16. plantingu
Spala jsem jen krátce, když mě probudilo zapraskání a hlasité žuchnutí. Střechou stáje se ke mně propadl jakýsi hobit. Vypadal sice vystrašeně, ale také docela prohnaně. Prý ho musíme zachránit, poněvadž mu nějací lidé chtějí ublížit. Postupně však z něj vypadla celá pravda – ukradl v Newell’s Bridgi velký diamant a majitel ho chce zpátky. Proto na Kira (tak se jmenuje) poslal „vymahače“. Kiro však diamant nemá, poněvadž ho ve spěchu prodal pod cenou jakémusi kouzelníkovi. Proto nemá ani peníze, které by majiteli vrátil zpět. Alespoň tak nám to tvrdil. Nelíbí se mi to. Nechce se mi pomáhat zloději. Kiro sice slibuje, že když mu pomůžeme, určitě se polepší, ale já mu nevěřím. Na druhou stranu mu za krádež od vymahačů zřejmě hrozí smrt. Dohodli jsme se s Bragnorem a s Tallimasem, že nejdřív prozkoumáme zbytek Konstáblovy věže a pak se pokusíme od Kirových pronásledovatelů zjistit něco víc.
Kiro šel s námi a dobře, že tak. Jako jediný postřehl na vstupních dveřích mechanismus vedoucí k další pasti. Příště bych měla být obezřetnější. Přesto jsme udělali další chybu. Dohodli jsme se, že Kiro se pokusí past odstranit, zatímco Bragnor ucpe otvor pasti pytlem mouky a zabrání tím případným šipkám či čepelím Kira zranit. Nikdo jsme však nepočítali s kouzlem. Měli jsme. Z pasti vyletěla ohnivá koule a pěkně nás popálila. Kouzlem jsem pomohla Bragnorovi. Sama musím vydržet do zítřka. V místnosti za dveřmi nás ale už čekaly jen samé příjemné věci. Zdá se, že si tady Ilthond uschoval svoje cennosti. Našla jsem tu nádhernou starou harfu. Takový nástroj jsem si vždycky přála. Ebenová, vykládaná světlým dřevem, slonovinou a broušenými kameny, struny ze stříbra. Léta v podzemí jí ani moc neublížila; potřebuje jen vyčistit a naladit. Mám obrovskou radost. Kromě harfy jsme tu našli také dva meče, sošku vlka (tu hned zabavil Bragnor), nějakou hůlku a spoustu peněz. O peníze jsme se rozdělili s Kirem.
Pak jsme museli nějak vyřešit Kirův problém. Vydala jsem se do Greenwater do hospody, abych zjistila, co jsou ti lidé zač. Letěla se mnou i Siliviara. Kiro nelhal. Ti tři – žena, muž a půlork – skutečně chtějí buď jeho, nebo diamant. Ačkoli nechci pomáhat Kirovi krást, ti tři by ho nejspíš zabili. Poslala jsem proto Siliviaru, aby Bragnora s Tallimasem varovala. Vymahači se pustili směrem ke Konstáblově věži, ale tou dobou už tam snad kluci s Kirem nebudou. Já sama jsem vyrazila po cestě do Newell’s Bridge. Sejdeme se buď cestou, nebo až u Gandrewa.17. plantingu
V noci přiletěla Siliviara a vyřídila mi od Bragnora, že prý jdou kolem řeky, protože nenašli žádný brod. Sraz tedy až v Newell’s Bridgi. Nad ránem jsem dorazila ke Gandrewovi a Andolyn. Celý dům vzhůru nohama, prý se stěhují do Greyhawku. Keldu v létě hrozí invase Scarlet Brotherhood. Ta zpráva mě srazila na kolena. Keld má být obsazen! Můj domov! A nikdo nemá chuť ho bránit. Prý je malý, nevýznamný… Chce se mi plakat při pomyšlení na vojsko táhnoucí Keldem a na všechny ty lidičky, které mám ráda, pod nadvládou okupanta…
Dopoledne dorazili i Bragnor s Tallimasem. V noci je bohužel dostihli Kirovi pronásledovatelé a dali jim týden na to, aby diamant vypátrali a vrátili ho. Kira si vzali s sebou. Pokud to nestihneme, zabijí ho. Naštěstí si Kiro vzpomněl, že kouzelník, kterému v Nellixu diamant prodal, říkal něco o nedalekých ruinách, jež by chtěl s přáteli prozkoumat. Dohodli jsme se, že vyrazíme do Nellixu a pokusíme se dozvědět víc. Andolyn nám ještě před tím identifikovala věci, které jsme našli v Konstáblově věži. Bragnorova figurka sice není magická, ale Bragnor trval na tom, že ji chce. Já jsem si vzala magický dlouhý meč. Konečně mám svůj vlastní meč. S mečem se můžu postavit celému světu. Je to krásná zbraň. Chladná, pevná, nijak zdobná. Kéž se mi podaří ji nikdy nezneužít.
Odpoledne jsme vyrazili do Nellixu. Bragnor se cestou pokoušel lovit, nic však nechytil a pak už jen škrundáním plašil zvěř. Hladový Bragnor není zrovna zábavný společník. Bavil se ale hlavně s Tallimasem. Mně to vyhovuje. Raději naslouchám, než mluvím.18. plantingu
Jak tenhle den docela hezky začal, tak hrozně skončil. Píšu se zpožděním a ještě teď se mi svírá hrdlo a je mi zle. K ránu jsme dorazili do Nellixu. Je to malá vesnička, ještě menší než Longsaddle. Bragnor vtrhl do hospody jako kobylky a snědl, na co přišel. Jeho apetitu prý „požehnal sám Vatun“. Bragnor je dost nezvyklý kněz. Ptali jsme se pana hostinského na kouzelníka, jak ho popsal Kiro. Prý tu někdo takový byl, ale hospodský neví, kam pak odešel. O ruinách v lese nám toho řekne víc starý Franc, který sem chodívá v poledne na pivo. Venku se mezitím udělal slunečný den, tak jsem raději čekala v lokále, i když tam hrozně smrdělo zvětralé pivo. Kolem poledního dorazili dva dědové. Každý seděl u jiného stolu a nejspíš se neměli rádi. Co řekl jeden, byla podle druhého úplná hloupost. Přesto se mi z nich podařilo vytáhnout něco o nedalekých ruinách. Je to pozůstatek hradu, jakých tu v okolí kdysi bývalo hodně. Teď už z nich zbývají jen zříceniny, snad až na jeden. Škoda, jestli v létě přitáhne Scarlet Brotherhood, hrady by nám přišly k užitku. Kromě pár starých pověstí nám oba dědové vyprávěli ještě o posledních novinkách v okolí. Bragnor si je zapisoval. Jen mám dojem, že si zapisoval hlavně takové, ze kterých kouká krveprolití.
Odpoledne jsme se vydali směrem k hradu. Slunce pálilo a já neviděla skoro nic. V lese se to zlepšilo. Dostala jsem skvělou náladu. Teď, s odstupem, je mi jasné, že to byla zase jen chiméra v mé hlavě. Jsem blázen? Asi ano. Celý svět se se mnou točil a já si připadala jako královna. Proč si pokaždé myslím, že už mám všechno za sebou? Stejně je to vždycky jenom další záchvat. Jako na houpačce. Nahoru a dolů. K hradu jsem dorazila úplně povznesená. Dál už se mi všechno rozmazává. V jedné z místností jsme narazili na podivnou bytost, která se Bragnora snažila uškrtit. Myslím, že jsme ji zabili. A pak snad ještě něco. Pamatuji si, jak Bragnor sháněl štěňata a jak jsme mu chtěli s Tallimasem připravit hromadu kočičího zlata. Jenže pak začala noční můra. Překvapil nás veliký červ, já neuskočila a on mě dotykem paralysoval. Tallimas mi chtěl pomoci. Doteď cítím jeho ruce a je mi špatně. Viděla a slyšela jsem všechno. Měli s Bragnorem strach, abych se neudusila. Mluvili o mém těle. Pak se ke mně Tallimas sehnul … a … ležela jsem zase v kuchyni a těch pět mě … je mi strašně zle … musím utéct. Tallimas se mnou dýchá … pobodám je nožem. Už mě nikdy nedostanete! Raději se sama zabiju. Teď tu sedím a brečím do deníku. Ale musím to napsat. Tanelorn to říkal. Vždycky to pomůže. Jak to bylo? Přišla jsem k sobě, Tallimasova ústa na mých, jazyk až v krku, ne, to si jenom myslím, zvedá se mi žaludek, budu zvracet. Bodla jsem ho. Snad nožem. Slyšela jsem se křičet jako šílená. A pak jsem tam stála sama a tloukla hlavou a rukama do zdi. Zabiju se. Zabiju! Nenávidím se, to hnusné černé tělo. Chci pryč, pusťte mě! Pro všechno na světě, pomozte mi někdo!
Proseděla jsem tam celou noc. Pozvracená, pomočená, s rozbitýma rukama a obličejem od krve, ulepená, hnusná. Párkrát kolem prošel Bragnor, ale nejsem si jistá. Pak se objevila Siliviara. Hrála jsem. Ten zvuk, tak čistý proti vší té špíně ve mně. Zvuk, tón. A pak se ozvala ještě jedna píseň, mámivá a … hrozivá. Mrazilo mě až v morku kostí. Ta píseň nese smrt. Vstala jsem a šla po zvuku. Bragnorovi s Tallimasem něco hrozí. Našla jsem je, jak lezou vnitřkem věže a střílejí po něčem z luku. Píseň ustala. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Pak pro mě přišli, že už našli, co potřebujeme. Pomalinku jsem se dávala do pořádku. Šla jsme se umýt a zkusila jsem usnout. Nebyl to dobrý spánek, ale byl to spánek. Alespoň něco. Omluvila jsem se Tallimasovi. Nevím, co si o mě teď myslí. Ale stejně na tom nezáleží.19. plantingu
Dopoledne jsem prospala. Zlé sny. Odpoledne jsme vyrazili zpět do Nellixu a pak do Newell’s Bridge. Cestou jsem něco málo snědla. Tallimas s Bragnorem Kirův diamant opravdu našli. Měl ho jeden z mrtvých, které zřejmě zabila harpyje, po níž včera stříleli. Kiro se podruhé narodil.20. plantingu
Ráno jsme dorazili do Newell’s Bridge. Bragnor i Tallimas chtěli ještě vyřídit Kirovu záležitost, ale já už sotva stála na nohou. Šla jsem rovnou ke Gandrewovi a Andolyn. Dům byl skoro prázdný. Andolyn mi dovolila, abych si odpočala v jejich bývalé ložnici. Zavřela jsem okenice a usnula. Měla jsem strach ze snů, ale tentokrát se mi zdál podobný sen, jaký se zdává Tallimasovi – o darthiiří ženě, která prosí o pomoc pro svou vesnici. Tohle určitě něco znamená.
Vzbudila jsem se odpoledne. Bragnor s Tallimasem už tam také byli. Bragnor se něčím zrovna cpal a Gandrew ho zálibně pozoroval. Gandrew by mohl vyvářet klidně jenom pro Bragnora. Tallimas mi vyprávěl, co našli s Bragnorem v Nellixském hradu a jestli z toho něco nechci. Poslouchala jsem ho na půl ucha. Možná by se mi hodil magický ochranný plášť, ale líbil se Siliviaře, tak jsme jí ho dali. S Tallimasem se mi podařilo přesvědčit Bragnora, že teď už opravdu musíme jít za Eileani a říci jí o bebilith v Konstáblově věži. Bragnor se totiž v Nellixu doslechl o nějakém klášteru v horách, který kompletně zmrzl, a pořád tam chce vyrazit. Nevím, co tam chce dělat. Úplně prapůvodně totiž příběh zněl tak, že zmrzlý klášter je potřeba zachránit, jenže Bragnorovi se představa zmrzlého kláštera líbí. Skoro bych řekla, že by ho rád ochránil před rozmrznutím.
Navečer jsme vyrazili podél řeky k Eileani. Vrací se mi schopnost normálně uvažovat. Na jak dlouho? Ale k Eileani se těším. Chci navštívit Tanelorna.21. plantingu
Zdálo se, že dnešek bude nudný. Šli jsme v noci a přes den odpočívali. Vyhovuje mi to. Asi hodinu po půlnoci jsem si však všimla dvou svítících očí v křoví, kolem kterého právě prošel Bragnor. Ještě jsem stihla varovat Tallimase. Z křoví na nás vyskočila podivná kočkovitá šelma, něco jako panter. Tmavě modrý panter se šesti nohama. A s dvěma chapadly, který navíc jako by problikával. Bolely z toho oči a člověk si nikdy nebyl jistý, kde ta potvora vlastně je. Společnými silami jsme ho sice zdolali, ale Bragnor byl pěkně potrhaný. Jenže Bragnor. Zapálí si pochodeň, párkrát se pokloní směrem k severovýchodu (nebo alespoň tam, kde si myslí, že by severovýchod zrovna mohl být) a je zas jako rybička. Připadám si vedle něj neužitečná. Se zpožděním mě napadlo, že tomu blikání se možná dalo zabránit pomocí faery fire. To jsem celá já.22. plantingu
Dnes je to přesně měsíc, co zemřel Tanelorn. Uteklo to. Ale v myšlenkách je stále se mnou. Chybíš mi, Tanelorne.23. plantingu
Ráno jsme dorazili k Eileani. Vzbudila jsem ji, ale nezdálo se, že by mě viděla nerada. Řekli jsme jí o bebilith v Konstáblově věži. Vypadala trošku rozpačitě a nakonec přiznala, že bude muset povolat otce Sebastiana, Pelorova velekněze z Newell’s Bridge. Přesně tomu jsem se chtěla vyhnout. Takže se v tom zase bude vrtat nějaký bůh. I když pořád lepší, než aby tu bebilith někdo osvobodil. Můžu věřit pelorovcům? Co mi zbývá.
Eileani říkala, že nás do Konstáblovy věže nemůže vzít všechny. Zůstanu tady. Tallimase vezme Eileani po druidsku a Bragnor vyrazí do Newell’s Bridge po svých. Trochu jsem se prospala a pak jsem se šla projít. Eileani to tu hodně změnila, evidentně má ráda sekvoje. Jsou to nádherné stromy. Vypadá to tu jinak, většina Tanelornových buků je pryč. I to políčko s ječmenem a chmelem zmizelo. Ale pořád se tu cítím doma. Snad to Eileani nevadí. Došla jsem až k Tanelornovu hrobu a už jsem tam zůstala. Hrála jsem mu. Možná mě slyší.24. plantingu
Včera večer jsem dostala nápad, že Tanelornovi vyrobím aiolskou harfu. Ráno jsem poprosila Eileani, jestli by mi mohla dát nějaké dobré dřevo. Přinesla krásný kus lípy. Hned jsem se pustila do práce. Eileani s Tallimasem mezitím odešli. Večer přiletěla Siliviara a škaredila se na mě, že prý s námi není žádná zábava. Bragnor totiž sedí v Newell’s Bridgi a vyřezává. Tak letěla za mnou a našla mě … s dlátem v ruce. Bragnor prý vyřezal sošku Vatuna, pak se ale zhrozil, že by to mohlo být kacířství, a tak po ní začal házet nože. Soudím z toho, že se mu nejspíš moc nepovedla, i když u Bragnora si člověk nemůže být jistý ničím.25. plantingu
Siliviara se tu se mnou nudí. Vyrobila jsem jí alespoň malou flétničku. No, spíš píšťalku. Po poledni se vrátila Eileani, že prý je ta záležitost s bebilith vyřešena. Tak snad ano. Siliviara se hned letěla s píšťalkou Eileani pochlubit, ale ta zrovna moc nadšená nebyla. Pískání se ozývá po celém lese. Večer jsem dokončila harfu pro Tanelorna. Nemám s sebou žádné kovové struny, tak jsem musela použít srnčí střeva. Nějaký čas to snad vydrží a pak je sem zaskočím vyměnit. Když se zvedne vítr, harfa bude Tanelornovi tichounce hrát. Můj milý Tanelorne, máš radost? Moc se mi po tobě stýská.26. plantingu
Eileani mi říkala, že Tallimas s Bragnorem dorazí později. Bragnor vyřizuje nevím co a Tallimas má ještě nějakou práci v Longsaddle. Siliviara je jako na jehlách. Pořád se prý nemůže rozhodnout, jestli z ní bude druidka, nebo bardka. Šly jsme se podívat na Tanelornův kamenný kruh. Siliviara mi vyprávěla, že Tanelorn pomocí kamenů kouzlil. Dělala jsem, že je to pro mě novinka, abych jí nezkazila radost. Siliviara zkoušela na kamenech také kouzlit. Chvilku jsem měla strach, aby něco nevyvedla, ale naštěstí nemá ani páru jak na to. Eileanin medvěd Bertík nás při tom pozoroval a asi se dobře bavil.27. plantingu
Jestli se hodně rychle nezačne něco dít, tak Siliviara exploduje. Střídavě tahala Bertíka za uši, vyptávala se na nejrůznější nesmysly čím dál nervóznější Eileani, pískala na píšťalku (v blízkosti čím dál nervóznější Eileani) a okatě dávala najevo, že se NUDÍ. Odpoledne jsem s ní vyrazila k darthiiří vesnici, odkud pochází i Tallimas. Nikdy jsem tam nechodila, cítím se v jejich přítomnosti nepříjemně, ale Siliviara vyprávěla, co všechno darthiirům provádí. Musela jsem se smát. Ohnuté šípy, splašený dobytek, koláče ze zkyslého mléka… Ti ji tam musejí milovat. Prý má něco nachystaného na Tallimase. Lehla jsem si do křoví a dívala se. Siliviara vykouzlila dokonalou ilusi Tallimase (to mě tedy překvapilo) a sehrála tam s darthiiřím starostou scénku o tom, že mu Tallimas propil zbroj, kterou nesl na opravu k longsaddelskému kováři. Pověsti o vznešenosti darthiirů lžou. Starosta prskal jako křeček a připomínal Vhuzztmora, když žaloval matce, že mu v kuchyni kradu rozinky. Cestou zpět mě objevila hlídka. Naštěstí mě poznali a jenom se divili, co tam dělám.28. plantingu
Po ránu dorazili Bragnor s Tallimasem. Siliviara na mě spiklenecky mrkala a pošeptala mi, že číslo s Tallimasem bude dnes pokračovat. Vyrazila jsem proto s nimi k darthiirům; Siliviařiny kousky si nesmím nechat ujít. Siliviara nezklamala. Podařilo se jí nějak přesvědčit starostu, že Tallimas přinesl místo jeho mithrilové košile jakousi starou rezavou vykopávku. Na Tallimase kouzlo zřejmě nezabralo, ale starosta se čertil ještě víc než včera. Málem se s Tallimasem popral. Nakonec někdo pro jistotu zrušil všechna kouzla v okruhu a pravda vyšla najevo. Přesto to byla skvělá zábava. Cestou zpět mě opět objevila hlídka. Strážný mi říkal, proč se proboha plížím, že u nich nejsem nevítaná. Netvářil se nijak přísně a jeho slova mě zahřála u srdce. Prozradila jsem mu, co že u nich ve vesnici dnes Siliviara vyváděla. Zapřísahal mě, ať už si ji konečně odvedeme, protože je s ní k nevydržení. Když jsem mu řekla, že to záleží hlavně na Bragnorovi, ale že ten si tu chce udělat minimálně půlroční dovolenou, tvářil se dost vyděšeně. Prozradila jsem mu také, kdo vyrobil Siliviaře píšťalku. Mávl rukou a se slovy: „Ještě jim dávejte do rukou zbraně!“ mě propustil a zmizel v koruně stromu.
Vrátila jsem se zpět k Eileani. Mně, Tallimasovi i Bragnorovi se poslední dobou pořád zdál tentýž sen. Známe už i podrobnosti v okolí. Tallimas se vyptal doma a dozvěděl se, že na jihu skutečně leží malá darthiiří vesnička. Žila tam Eawyn, žena s božskou krví v žilách a ochránkyně darthiirů. Prý je tam i pohřbená. Zdá se, že je to ona, kdo se nám zjevuje ve snech. Dohodli jsme se, že zítra vyrazíme tím směrem a zjistíme, co za tím vším vězí.
Snažím se nějak rozumně starat o Tanelornův les, ale moc mi to nejde. Pozoruji změny v chování zvířat. Snad brzy dorazí někdo zodpovědný.6. plantingu
Odpoledne se tu objevila půlelfka Eileani. Řekla mi, že ji sem poslali druidi, aby převzala starost o Tanelornův les. Prý mě zná, ví, kdo jsem, a můžu tu zatím zůstat. Zatím? Vypadala zaneprázdněně a tvářila se důležitě. Jinak je ale hodná. Nevím, jestli mě bude potřebovat, protože brzy odešla znovu do lesa.7. plantingu
Eileani se na skok vrátila k nám do srubu. Les prý po Tanelornově smrti zneklidněl a bude tu třeba hodně práce. Eileani se ale nemůže starat zároveň o les a zároveň o mne (jako bych něco takového potřebovala?) Nechce mne prý vyhánět, ale nějakou dobu asi nebude v lese úplně bezpečno. Neřekla to otevřeně, ale myslím, že by byla ráda, kdybych odešla. Zdá se však, že to není kvůli mému původu.8. plantingu
V noci jsem se rozhodla – odejdu. Tanelorn by s tím určitě souhlasil. Bez něj pro mě v Keldském hvozdu není místo. Eileani tu začala hospodařit po svém a já se jí jen pletu do cesty. Už to není můj domov, ale její. Když jsem jí to řekla, zdálo se, že se jí ulevilo. Popsala mi cestu do Longsaddle (trefila bych snad i bez toho), rozloučily jsme se a já vyrazila na cestu. Co mne čeká ve „velkém světě“?10. plantingu
K večeru jsem dorazila do Longsaddle. Nikdy jsem tu nebyla, ale tyhle vsi jsou všechny stejné. Pár dílen, Pelorův chrám, pole. Jen starosta si bydlí nad poměry v pevnůstce s vodním příkopem. Nevědouc, co dál, zašla jsem do hostince. Neměla jsem sice žádné peníze, ale hostinský, hodný půlčík, mi dal najíst na dluh a nechal mě vyspat ve stáji. Nazítří se chystá oslava Tanabatu a zároveň slavnost na počest místního „hrdiny“, jakéhosi půlorka, který zachránil vesnici tím, že vyčistil potok. (?) Snad tu vydělám dost peněz, abych mohla zaplatit útratu. Kromě pár strejců seděl v lokálu i nějaký darthiir. Divně se na mě díval. Ani se mu nedivím. Chtěla jsem si s ním promluvit, ale nakonec jsem nesebrala odvahu. Večer jsem seděla na dvorku a vyřezávala si. Stýská se mi. Už jsem skoro spala, když v lokálu začal hrát jakýsi loutnista. Hrál hezky, jen na můj vkus moc vesele.11. plantingu, Tanabat
Vzbudila jsem se později, než jsem chtěla. Dnes žádné sny. Počasí mi přeje, slunce svítí jen občas. Koník, kterého jsem včera vyřezala a dala k jednomu domu na plot, zmizel. Dopoledne se celá ves shromáždila u Pelorova chrámu na mši. Ach, hluší a slepí… Zahlédla jsem krátce i „hrdinu“ – jmenuje se Bragnor a je to chlap jak hora. Přesunula jsem se raději ke stolům s jídlem, abych mohla jedlíkům začít hrát. Bragnor shodou okolností seděl hned vedle onoho darthiira, ale ten po prvním pivu usnul. Zkusila jsem hrát, jenže se mi rozladila harfa. Vydělala jsem dva vrabčáky. Takhle ten dluh budu splácet dlouho. Odpoledne vyšlo slunce a s hraním byl konec. Přišel za mnou Bragnor. Vypadá docela sympaticky a není hloupý, jen z něj hrozně táhlo pivo. Dozvěděla jsem se, jak je to s tím čištěním potoka – proti proudu leží opuštěné stříbrné doly, tam se usadil nějaký Gruumšův uctívač a otrávil vodu. Bragnor se s ním prý „popasoval a vyhrál“. Bragnor si se mnou asi chtěl povídat víc, ale nevěděl, jak začít. A já také ne. Ani jsem vlastně neměla moc náladu. Všechno to veselí kolem mi jen připomínalo Tanelornovu smrt. Bragnor mi dovolil, abych jeho příběh zhudebnila. Alespoň jsem měla odpoledne co dělat.
Večer se celá vesnice sešla v hospodě na oslavě Tanabatu. Soutěžilo se, jak už to bývá, ve vyprávění Příběhu sedmi sester. Nemám ho moc ráda, jen v něm další bůh dělá z lidí blázny, ale musela jsem se přidat, abych vydělala na svůj dluh. Povedlo se. Sice mi v kapse zase zůstali jen ti dva vrabčáci, ale účty jsou čestně srovnány. Kromě mě a toho včerejšího loutnisty se sešli ještě dva další hudebníci. Hráli jsme všichni čtyři. Zpívala jsem ilythiirsky a lidem se to docela líbilo. Kdybyste věděli, jak těžko se tahle řeč váže do veršů… Ale můj systém dlouhých, krátkých, přízvučných, nepřízvučných, přidechovaných a nepřidechovaných slabik slaví úspěchy. Alespoň něco. Když už to vypadalo, že zábava upadá, zkusila jsem zahrát svůj polotovar o Bragnorovi Zachránci, který jsem složila odpoledne. Zabralo to a já si vydělala i nějaké jestřáby. Pan hostinský mě dokonce nechal přespat v jednom z pokojů místo ve stáji. Chtěla jsem si konečně promluvit s tím darthiirem, ale celý večer prospal. Zaspal by snad i orčí vpád. V noci jsem nemohla usnout a bloumala jsem kolem lesa až do rána. Teprve s rozbřeskem mě přepadla únava a já se vrátila do hostince. Je to divný pocit spát v peřinách.12. plantingu
Špatné sny, špatné spaní. Naštěstí mě už dopoledne probudilo klepání na dveře. Byla jsem sice nevyspalá, ale lepší než noční můry. Za dveřmi stál Bragnor, tentokrát oblečený jako na cestu, s bagáží a ozbrojený. Že prý se tady s Tallimasem (teprve pak jsem si všimla i pozoruhodně křepkého darthiira za Bragnorem) chystají na cestu do města Newell’s Bridge s dopisem od starosty a jestli prý nechci jít s nimi. Venku zrovna svítilo slunce, ale ani jeden z nich nechtěl čekat do večera. Mám s nimi jít? Stejně tu nemám co na práci. Sezením v Longsaddle Pavoučí královně neublížím. A peníze mi dojdou rychle. Umyla jsem se, oblékla a vyrazila s nimi. Bragnor se ukázal jako docela zajímavý společník. Pochází z „dalekého severovýchodu, tak severovýchodně, že severovýchodněji už to nejde“. To jsou jeho slova. Dobrodružná povaha, s ničím si neláme moc hlavu. Během cesty z hovoru vyplynulo, že je oddaným knězem uvězněného ledového boha Vatuna. Ta ssmala’ahd do thúsmen! Copak to ti lidé nevidí? Nevidí. Málokdo má moji zkušenost. Táhnout a tlačit, to je jejich práce. A semlít každého, kdo se jim připlete do cesty. Jinak je ale Bragnor docela fajn. Tallimas je typický darthiir – veselý, srdečný, inteligentní, společenský … a zoufale naivní. Jeho nevědomost je však pro mne spíš positivní. Sice prý někde slyšel o „temných Tel’Quessir, kteří se koupou v krvi, uctívají démony a zotročují lidi“, ale považuje to spíš za povídačky. Tanelorn věděl, proč se mnou odešel až na Keld. Po cestě si povídali hlavně Bragnor s Tallimasem. Mně pořád ještě není do řeči. Odpoledne se objevila Bragnorova společnice, malá okřídlená víla Siliviara. Bragnor jí prý zachránil život a vysvobodil ji z otroctví.
Večer jsme se dohodli, že každý zkusíme něco ulovit, aby se ukázalo, kdo to umí nejlépe. Nakonec jsme se sešli nad strašlivou hromadou masa. Jsem zvědavá, kdo to sní. Nejspíš Bragnor. Bragnor rád vypráví o sobě. Po jídle se dal do vyprávění jednoho ze svých dobrodružství. Udělalo se mi z jeho líčení zle. Namluvila jsem jim, že jsem se přejedla králíka. Ach bože!13. plantingu
Dnes jsme dorazili do Newell’s Bridge. Bragnor celou cestu nezavřel pusu. Narodil se v jednom z orčích kmenů v zemi Sněžných barbarů. Když byl jednou po nějakém nájezdu zajat a posléze utekl, nevzali ho už orkové zpět mezi sebe. Může mluvit o štěstí, i když on to asi vidí jinak. V sedmi (!) letech se vydal na moře a v šestnácti dorazil na Keld. Cestou strávil delší čas u jakýchsi mnichů, kteří ho zcivilisovali.
U starosty pak náš hrdina málem neprošel přes první dveře, ale nakonec se ke starostovi přece jen dostal a vzkaz mu odevzdal. Dostali jsme za to deset orlů. Tallimasovi prý longsaddelský starosta tvrdil, že dostaneme každý deset, ale kdo ví. Bragnor se svého podílu vzdal a Tallimas moji nabídku, že mu svůj podíl také nechám, aby dostal svých slíbených deset orlů, odmítl. Bragnor tu měl ještě nějaké vyřizování a já jsem šla s ním. Nikoho tu stejně neznám a nevím, co bych si ve městě sama počala. Bragnor nás zavedl ke svým známým, kouzelnici Andolyn a jejímu manželu Gandrewovi. Bragnor sice tvrdil, že je to alchymista, ale podle mě je to kuchař. Noc jsem strávila venku. V jedné místnosti bych s Bragnorem a Tallimasem nevydržela. Přilétla ke mně Siliviara a já jsem jí hrála. Řekla mi, že prý nejsem zlá. Je mi smutno.14. plantingu
Bragnor se od Andolyn dozvěděl, že vesničané z Greenwater prosili starostu Newell’s Bridge o pomoc, protože se jim ztratilo dítě u věže, kde prý straší. Konstáblova věž. Kde jsem to jenom slyšela? Gothyl Polostín? To jméno zní skoro ilythiirsky. Jak prásknutí bičem. Andolyn vyřizuje pro Bragnora nějakou magickou zakázku, zřejmě jako protislužbu za vyřešení jakéhosi problému, jak jsem vyrozuměla. Bude to trvat asi tři dny a Bragnor se rozhodl Konstáblovu věž prověřit. Vyrazila jsem s ním. To jméno mi nejde z hlavy. Jde s námi i Tallimas.15. plantingu.
Cesta ubíhala docela rychle, ale stejně mám pořád pocit, že Bragnora zdržuji. Občas se na mě nervózně díval a nakonec zmizel v lese a vrátil se s králíkem. Tallimas je prima, ale moc si se mnou nepovídá. Spíš s Bragnorem. Celý den svítilo slunce a mě pálily oči.
Navečer jsme dorazili do Greenwater. Když jsem v hospodě naťukla Konstáblovu věž, hned mi kdejaký děda vyprávěl, co se tam prý všechno děje. Je to pozůstatek asi tři sta let starého opevnění. Když odešla armáda, usadil se tam jakýsi kouzelník. Pak zemřel a začalo tam strašit. Vzpomněla jsem si ještě na jedno jméno – Ilthond. Tenhle příběh jsem slyšela nejspíš od Tanelorna.
Bragnor se nabídl, že útratu vezme na sebe. Dala jsem si jen chleba a vodu. Nemám na jídlo myšlenky. Po večeři jsme se vydali rovnou k věži. Přelezli jsme kamennou zeď a ocitli se na dvoře. Zavřená věž a polorozpadlá studna. Rozhodli jsme se prozkoumat studnu a spustili jsme s Tallimasem Bragnora na laně dolů. Napadl ho tam jakýsi okřídlený vodní humanoid a zle mu zřídil nohy. Tak tak že jsme Bragnora vytáhli zpátky. Ošetřila jsem mu nohy a on se zase spustil dolů. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo – stejně. Bragnor se vyléčil kouzlem a já zatím zkusila po tom tvorovi vystřelit z luku. Nic moc mu to neudělalo. Bragnor pak do studny hodil velký kámen, zase nic. Nakonec vyzkoušel svůj dlouhý skládaný luk a vodního tvora asi třiceti šípy ustřílel. Mezitím mu luk stihl spadnout dolů, ale mně se podařilo ho kouzlem zachytit a vytáhnout. Ve studni jsme našli i malou lidskou kostru. Takže je jasné, kam se podělo to dítě. Chudák kluk!
Do věže jsme se dostali díky Tallimasovi, který vchodové dveře otevřel kouzlem. Byl tam hrozný nepořádek a spousta prachu. Myslela jsem si, že tam už nejspíš nic nenajdeme, ale zmýlila jsem se. V prvním a druhém patře opravdu kromě zbytků zničeného haraburdí nic nebylo. Třetí patro však bylo zamčené. Na dveřích se mi něco nezdálo a měla jsem pravdu. Byla tam past nabitá kouzlem. Řekla bych, že jsem přinejmenším sobě a Tallimasovi zachránila život – darthiiren : Ilythiiri = 0:1. Bragnor se tvářil, jako kdyby podobné blesky snídal, ale moc mu to nevěřím. Magický výboj zřejmě probudil stín, který spal v krbu. Společnými silami jsme ho zdolali, stín však na Bragnora sáhl. Bragnor si stěžoval, že najednou hrozně zeslábl. Prohlížela jsem ho – žádné známky zranění jsem nenašla, ale levou ruku má studenou jako led. To už jsem kdysi viděla. Snad to není trvalé! Dál se sice Bragnorovi moc nechtělo, ale podařilo se nám ho s Tallimasem přesvědčit, že odejít by znamenalo jen dát nepřátelům víc času na přípravu. O patro výš jsme nenašli prakticky nic, jen pár starých truhel a shnilých šatů. Bragnor se cítil zhrzen zjištěním, že v truhlách nejsou pohádkové sumy peněz, a jal se je rozbíjet. Moc se mi to nelíbilo. Mohou snad za to ty truhly? Nebo ten, kdo je s námahou a s láskou poctivě vyrobil? V dalším patře na nás čekalo překvapení. Uprostřed bývalé, nyní téměř spálené knihovny seděla bytost stvořená … z ohně. Pomalu pálila jednu knihu za druhou, a když jsme vešli, začala na nás syčet. Nakonec se ale ukázalo, že umí commonsky. Sice špatně, nicméně na domluvu to stačilo. V horním patře prý skutečně „žije“ Gothyl Polostín. Ohnivou bytost sem povolal on a trápí ji tu hlady. Donesli jsme „Ohnivákovi“ nějaké hořlavé harampádí zezdola. Zesílil a začal sálat. Máme prý vylákat Gothyla do patra nad námi. Tam si s ním „Ohnivák“ poradí a splatí mu léta trápení. Jen prý pozor na Gothylova zajatce, jakéhosi démona. To jsou překvapení! Opatrně jsme vystoupali ještě dvě patra a tam se na nás ve staré pracovně skutečně vrhla stínová bytost – zřejmě Gothyl. Zbytek místnosti vyplňovalo nehybné monstrum. Gothyl nás hnal po schodech o patro níž, ale tam se s ním pustil do křížku „Ohnivák“. V mžiku se celá místnost rozpálila tak, že jsme museli utéci. Tedy, já a Tallimas. Bragnor tam vydržel o něco déle, ale mumlal při tom nějaké kouzlo. Vrátil se s kroužkovou košilí rozpálenou do ruda a řekl jediné: „Žhnu.“ Vypadal při tom spokojeně. Bragnor je opravdu zvláštní. Mezitím se ve spodním patře ozval výbuch a něco proletělo komínem. Když jsme se pak šli o patro níž podívat, už tam nebyl ani Gothyl, ani „Ohnivák“. Jen doufám, že „Ohnivák“ vyhrál. V Gothylově „příbytku“ jsem si lépe prohlédla démona. Bebilith! Ach bože, tohle také znám. Viděla jsem jednu v kapli Pavoučí královny. Přivolala ji tenkrát Tharamil. A také jsem viděla, co udělala se zajatými vojáky Garan-Asthů a s kněžkou Menadri. Bože, bože! Bragnor na bebilith zkoušel mluvit, ale zdá se, že bez výsledku. Tallimas našel jakousi knihu, v níž byla i formule, kterou je zřejmě spoutaná. Zatím jsme se nedohodli, co s tím dál, ale měli by se na to podívat druidi. Těm jediným věřím.
Zatímco jsme prohlíželi horní patro, Tallimas ve sklepě objevil falešnou stěnu a za ní chodbu vedoucí do podzemí. Dohodli jsme se, že nemá smysl tam teď chodit. Bragnor je zesláblý, já už nic nevykouzlím a Tallimas zřejmě také ne. Vrátili jsme se na dvůr a kluci skoro hned usnuli. Zaslouží si to. Celou noc jsem je hlídala, lehnout si půjdu až ráno.16. plantingu
Spala jsem jen krátce, když mě probudilo zapraskání a hlasité žuchnutí. Střechou stáje se ke mně propadl jakýsi hobit. Vypadal sice vystrašeně, ale také docela prohnaně. Prý ho musíme zachránit, poněvadž mu nějací lidé chtějí ublížit. Postupně však z něj vypadla celá pravda – ukradl v Newell’s Bridgi velký diamant a majitel ho chce zpátky. Proto na Kira (tak se jmenuje) poslal „vymahače“. Kiro však diamant nemá, poněvadž ho ve spěchu prodal pod cenou jakémusi kouzelníkovi. Proto nemá ani peníze, které by majiteli vrátil zpět. Alespoň tak nám to tvrdil. Nelíbí se mi to. Nechce se mi pomáhat zloději. Kiro sice slibuje, že když mu pomůžeme, určitě se polepší, ale já mu nevěřím. Na druhou stranu mu za krádež od vymahačů zřejmě hrozí smrt. Dohodli jsme se s Bragnorem a s Tallimasem, že nejdřív prozkoumáme zbytek Konstáblovy věže a pak se pokusíme od Kirových pronásledovatelů zjistit něco víc.
Kiro šel s námi a dobře, že tak. Jako jediný postřehl na vstupních dveřích mechanismus vedoucí k další pasti. Příště bych měla být obezřetnější. Přesto jsme udělali další chybu. Dohodli jsme se, že Kiro se pokusí past odstranit, zatímco Bragnor ucpe otvor pasti pytlem mouky a zabrání tím případným šipkám či čepelím Kira zranit. Nikdo jsme však nepočítali s kouzlem. Měli jsme. Z pasti vyletěla ohnivá koule a pěkně nás popálila. Kouzlem jsem pomohla Bragnorovi. Sama musím vydržet do zítřka. V místnosti za dveřmi nás ale už čekaly jen samé příjemné věci. Zdá se, že si tady Ilthond uschoval svoje cennosti. Našla jsem tu nádhernou starou harfu. Takový nástroj jsem si vždycky přála. Ebenová, vykládaná světlým dřevem, slonovinou a broušenými kameny, struny ze stříbra. Léta v podzemí jí ani moc neublížila; potřebuje jen vyčistit a naladit. Mám obrovskou radost. Kromě harfy jsme tu našli také dva meče, sošku vlka (tu hned zabavil Bragnor), nějakou hůlku a spoustu peněz. O peníze jsme se rozdělili s Kirem.
Pak jsme museli nějak vyřešit Kirův problém. Vydala jsem se do Greenwater do hospody, abych zjistila, co jsou ti lidé zač. Letěla se mnou i Siliviara. Kiro nelhal. Ti tři – žena, muž a půlork – skutečně chtějí buď jeho, nebo diamant. Ačkoli nechci pomáhat Kirovi krást, ti tři by ho nejspíš zabili. Poslala jsem proto Siliviaru, aby Bragnora s Tallimasem varovala. Vymahači se pustili směrem ke Konstáblově věži, ale tou dobou už tam snad kluci s Kirem nebudou. Já sama jsem vyrazila po cestě do Newell’s Bridge. Sejdeme se buď cestou, nebo až u Gandrewa.17. plantingu
V noci přiletěla Siliviara a vyřídila mi od Bragnora, že prý jdou kolem řeky, protože nenašli žádný brod. Sraz tedy až v Newell’s Bridgi. Nad ránem jsem dorazila ke Gandrewovi a Andolyn. Celý dům vzhůru nohama, prý se stěhují do Greyhawku. Keldu v létě hrozí invase Scarlet Brotherhood. Ta zpráva mě srazila na kolena. Keld má být obsazen! Můj domov! A nikdo nemá chuť ho bránit. Prý je malý, nevýznamný… Chce se mi plakat při pomyšlení na vojsko táhnoucí Keldem a na všechny ty lidičky, které mám ráda, pod nadvládou okupanta…
Dopoledne dorazili i Bragnor s Tallimasem. V noci je bohužel dostihli Kirovi pronásledovatelé a dali jim týden na to, aby diamant vypátrali a vrátili ho. Kira si vzali s sebou. Pokud to nestihneme, zabijí ho. Naštěstí si Kiro vzpomněl, že kouzelník, kterému v Nellixu diamant prodal, říkal něco o nedalekých ruinách, jež by chtěl s přáteli prozkoumat. Dohodli jsme se, že vyrazíme do Nellixu a pokusíme se dozvědět víc. Andolyn nám ještě před tím identifikovala věci, které jsme našli v Konstáblově věži. Bragnorova figurka sice není magická, ale Bragnor trval na tom, že ji chce. Já jsem si vzala magický dlouhý meč. Konečně mám svůj vlastní meč. S mečem se můžu postavit celému světu. Je to krásná zbraň. Chladná, pevná, nijak zdobná. Kéž se mi podaří ji nikdy nezneužít.
Odpoledne jsme vyrazili do Nellixu. Bragnor se cestou pokoušel lovit, nic však nechytil a pak už jen škrundáním plašil zvěř. Hladový Bragnor není zrovna zábavný společník. Bavil se ale hlavně s Tallimasem. Mně to vyhovuje. Raději naslouchám, než mluvím.18. plantingu
Jak tenhle den docela hezky začal, tak hrozně skončil. Píšu se zpožděním a ještě teď se mi svírá hrdlo a je mi zle. K ránu jsme dorazili do Nellixu. Je to malá vesnička, ještě menší než Longsaddle. Bragnor vtrhl do hospody jako kobylky a snědl, na co přišel. Jeho apetitu prý „požehnal sám Vatun“. Bragnor je dost nezvyklý kněz. Ptali jsme se pana hostinského na kouzelníka, jak ho popsal Kiro. Prý tu někdo takový byl, ale hospodský neví, kam pak odešel. O ruinách v lese nám toho řekne víc starý Franc, který sem chodívá v poledne na pivo. Venku se mezitím udělal slunečný den, tak jsem raději čekala v lokále, i když tam hrozně smrdělo zvětralé pivo. Kolem poledního dorazili dva dědové. Každý seděl u jiného stolu a nejspíš se neměli rádi. Co řekl jeden, byla podle druhého úplná hloupost. Přesto se mi z nich podařilo vytáhnout něco o nedalekých ruinách. Je to pozůstatek hradu, jakých tu v okolí kdysi bývalo hodně. Teď už z nich zbývají jen zříceniny, snad až na jeden. Škoda, jestli v létě přitáhne Scarlet Brotherhood, hrady by nám přišly k užitku. Kromě pár starých pověstí nám oba dědové vyprávěli ještě o posledních novinkách v okolí. Bragnor si je zapisoval. Jen mám dojem, že si zapisoval hlavně takové, ze kterých kouká krveprolití.
Odpoledne jsme se vydali směrem k hradu. Slunce pálilo a já neviděla skoro nic. V lese se to zlepšilo. Dostala jsem skvělou náladu. Teď, s odstupem, je mi jasné, že to byla zase jen chiméra v mé hlavě. Jsem blázen? Asi ano. Celý svět se se mnou točil a já si připadala jako královna. Proč si pokaždé myslím, že už mám všechno za sebou? Stejně je to vždycky jenom další záchvat. Jako na houpačce. Nahoru a dolů. K hradu jsem dorazila úplně povznesená. Dál už se mi všechno rozmazává. V jedné z místností jsme narazili na podivnou bytost, která se Bragnora snažila uškrtit. Myslím, že jsme ji zabili. A pak snad ještě něco. Pamatuji si, jak Bragnor sháněl štěňata a jak jsme mu chtěli s Tallimasem připravit hromadu kočičího zlata. Jenže pak začala noční můra. Překvapil nás veliký červ, já neuskočila a on mě dotykem paralysoval. Tallimas mi chtěl pomoci. Doteď cítím jeho ruce a je mi špatně. Viděla a slyšela jsem všechno. Měli s Bragnorem strach, abych se neudusila. Mluvili o mém těle. Pak se ke mně Tallimas sehnul … a … ležela jsem zase v kuchyni a těch pět mě … je mi strašně zle … musím utéct. Tallimas se mnou dýchá … pobodám je nožem. Už mě nikdy nedostanete! Raději se sama zabiju. Teď tu sedím a brečím do deníku. Ale musím to napsat. Tanelorn to říkal. Vždycky to pomůže. Jak to bylo? Přišla jsem k sobě, Tallimasova ústa na mých, jazyk až v krku, ne, to si jenom myslím, zvedá se mi žaludek, budu zvracet. Bodla jsem ho. Snad nožem. Slyšela jsem se křičet jako šílená. A pak jsem tam stála sama a tloukla hlavou a rukama do zdi. Zabiju se. Zabiju! Nenávidím se, to hnusné černé tělo. Chci pryč, pusťte mě! Pro všechno na světě, pomozte mi někdo!
Proseděla jsem tam celou noc. Pozvracená, pomočená, s rozbitýma rukama a obličejem od krve, ulepená, hnusná. Párkrát kolem prošel Bragnor, ale nejsem si jistá. Pak se objevila Siliviara. Hrála jsem. Ten zvuk, tak čistý proti vší té špíně ve mně. Zvuk, tón. A pak se ozvala ještě jedna píseň, mámivá a … hrozivá. Mrazilo mě až v morku kostí. Ta píseň nese smrt. Vstala jsem a šla po zvuku. Bragnorovi s Tallimasem něco hrozí. Našla jsem je, jak lezou vnitřkem věže a střílejí po něčem z luku. Píseň ustala. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Pak pro mě přišli, že už našli, co potřebujeme. Pomalinku jsem se dávala do pořádku. Šla jsme se umýt a zkusila jsem usnout. Nebyl to dobrý spánek, ale byl to spánek. Alespoň něco. Omluvila jsem se Tallimasovi. Nevím, co si o mě teď myslí. Ale stejně na tom nezáleží.19. plantingu
Dopoledne jsem prospala. Zlé sny. Odpoledne jsme vyrazili zpět do Nellixu a pak do Newell’s Bridge. Cestou jsem něco málo snědla. Tallimas s Bragnorem Kirův diamant opravdu našli. Měl ho jeden z mrtvých, které zřejmě zabila harpyje, po níž včera stříleli. Kiro se podruhé narodil.20. plantingu
Ráno jsme dorazili do Newell’s Bridge. Bragnor i Tallimas chtěli ještě vyřídit Kirovu záležitost, ale já už sotva stála na nohou. Šla jsem rovnou ke Gandrewovi a Andolyn. Dům byl skoro prázdný. Andolyn mi dovolila, abych si odpočala v jejich bývalé ložnici. Zavřela jsem okenice a usnula. Měla jsem strach ze snů, ale tentokrát se mi zdál podobný sen, jaký se zdává Tallimasovi – o darthiiří ženě, která prosí o pomoc pro svou vesnici. Tohle určitě něco znamená.
Vzbudila jsem se odpoledne. Bragnor s Tallimasem už tam také byli. Bragnor se něčím zrovna cpal a Gandrew ho zálibně pozoroval. Gandrew by mohl vyvářet klidně jenom pro Bragnora. Tallimas mi vyprávěl, co našli s Bragnorem v Nellixském hradu a jestli z toho něco nechci. Poslouchala jsem ho na půl ucha. Možná by se mi hodil magický ochranný plášť, ale líbil se Siliviaře, tak jsme jí ho dali. S Tallimasem se mi podařilo přesvědčit Bragnora, že teď už opravdu musíme jít za Eileani a říci jí o bebilith v Konstáblově věži. Bragnor se totiž v Nellixu doslechl o nějakém klášteru v horách, který kompletně zmrzl, a pořád tam chce vyrazit. Nevím, co tam chce dělat. Úplně prapůvodně totiž příběh zněl tak, že zmrzlý klášter je potřeba zachránit, jenže Bragnorovi se představa zmrzlého kláštera líbí. Skoro bych řekla, že by ho rád ochránil před rozmrznutím.
Navečer jsme vyrazili podél řeky k Eileani. Vrací se mi schopnost normálně uvažovat. Na jak dlouho? Ale k Eileani se těším. Chci navštívit Tanelorna.21. plantingu
Zdálo se, že dnešek bude nudný. Šli jsme v noci a přes den odpočívali. Vyhovuje mi to. Asi hodinu po půlnoci jsem si však všimla dvou svítících očí v křoví, kolem kterého právě prošel Bragnor. Ještě jsem stihla varovat Tallimase. Z křoví na nás vyskočila podivná kočkovitá šelma, něco jako panter. Tmavě modrý panter se šesti nohama. A s dvěma chapadly, který navíc jako by problikával. Bolely z toho oči a člověk si nikdy nebyl jistý, kde ta potvora vlastně je. Společnými silami jsme ho sice zdolali, ale Bragnor byl pěkně potrhaný. Jenže Bragnor. Zapálí si pochodeň, párkrát se pokloní směrem k severovýchodu (nebo alespoň tam, kde si myslí, že by severovýchod zrovna mohl být) a je zas jako rybička. Připadám si vedle něj neužitečná. Se zpožděním mě napadlo, že tomu blikání se možná dalo zabránit pomocí faery fire. To jsem celá já.22. plantingu
Dnes je to přesně měsíc, co zemřel Tanelorn. Uteklo to. Ale v myšlenkách je stále se mnou. Chybíš mi, Tanelorne.23. plantingu
Ráno jsme dorazili k Eileani. Vzbudila jsem ji, ale nezdálo se, že by mě viděla nerada. Řekli jsme jí o bebilith v Konstáblově věži. Vypadala trošku rozpačitě a nakonec přiznala, že bude muset povolat otce Sebastiana, Pelorova velekněze z Newell’s Bridge. Přesně tomu jsem se chtěla vyhnout. Takže se v tom zase bude vrtat nějaký bůh. I když pořád lepší, než aby tu bebilith někdo osvobodil. Můžu věřit pelorovcům? Co mi zbývá.
Eileani říkala, že nás do Konstáblovy věže nemůže vzít všechny. Zůstanu tady. Tallimase vezme Eileani po druidsku a Bragnor vyrazí do Newell’s Bridge po svých. Trochu jsem se prospala a pak jsem se šla projít. Eileani to tu hodně změnila, evidentně má ráda sekvoje. Jsou to nádherné stromy. Vypadá to tu jinak, většina Tanelornových buků je pryč. I to políčko s ječmenem a chmelem zmizelo. Ale pořád se tu cítím doma. Snad to Eileani nevadí. Došla jsem až k Tanelornovu hrobu a už jsem tam zůstala. Hrála jsem mu. Možná mě slyší.24. plantingu
Včera večer jsem dostala nápad, že Tanelornovi vyrobím aiolskou harfu. Ráno jsem poprosila Eileani, jestli by mi mohla dát nějaké dobré dřevo. Přinesla krásný kus lípy. Hned jsem se pustila do práce. Eileani s Tallimasem mezitím odešli. Večer přiletěla Siliviara a škaredila se na mě, že prý s námi není žádná zábava. Bragnor totiž sedí v Newell’s Bridgi a vyřezává. Tak letěla za mnou a našla mě … s dlátem v ruce. Bragnor prý vyřezal sošku Vatuna, pak se ale zhrozil, že by to mohlo být kacířství, a tak po ní začal házet nože. Soudím z toho, že se mu nejspíš moc nepovedla, i když u Bragnora si člověk nemůže být jistý ničím.25. plantingu
Siliviara se tu se mnou nudí. Vyrobila jsem jí alespoň malou flétničku. No, spíš píšťalku. Po poledni se vrátila Eileani, že prý je ta záležitost s bebilith vyřešena. Tak snad ano. Siliviara se hned letěla s píšťalkou Eileani pochlubit, ale ta zrovna moc nadšená nebyla. Pískání se ozývá po celém lese. Večer jsem dokončila harfu pro Tanelorna. Nemám s sebou žádné kovové struny, tak jsem musela použít srnčí střeva. Nějaký čas to snad vydrží a pak je sem zaskočím vyměnit. Když se zvedne vítr, harfa bude Tanelornovi tichounce hrát. Můj milý Tanelorne, máš radost? Moc se mi po tobě stýská.26. plantingu
Eileani mi říkala, že Tallimas s Bragnorem dorazí později. Bragnor vyřizuje nevím co a Tallimas má ještě nějakou práci v Longsaddle. Siliviara je jako na jehlách. Pořád se prý nemůže rozhodnout, jestli z ní bude druidka, nebo bardka. Šly jsme se podívat na Tanelornův kamenný kruh. Siliviara mi vyprávěla, že Tanelorn pomocí kamenů kouzlil. Dělala jsem, že je to pro mě novinka, abych jí nezkazila radost. Siliviara zkoušela na kamenech také kouzlit. Chvilku jsem měla strach, aby něco nevyvedla, ale naštěstí nemá ani páru jak na to. Eileanin medvěd Bertík nás při tom pozoroval a asi se dobře bavil.27. plantingu
Jestli se hodně rychle nezačne něco dít, tak Siliviara exploduje. Střídavě tahala Bertíka za uši, vyptávala se na nejrůznější nesmysly čím dál nervóznější Eileani, pískala na píšťalku (v blízkosti čím dál nervóznější Eileani) a okatě dávala najevo, že se NUDÍ. Odpoledne jsem s ní vyrazila k darthiiří vesnici, odkud pochází i Tallimas. Nikdy jsem tam nechodila, cítím se v jejich přítomnosti nepříjemně, ale Siliviara vyprávěla, co všechno darthiirům provádí. Musela jsem se smát. Ohnuté šípy, splašený dobytek, koláče ze zkyslého mléka… Ti ji tam musejí milovat. Prý má něco nachystaného na Tallimase. Lehla jsem si do křoví a dívala se. Siliviara vykouzlila dokonalou ilusi Tallimase (to mě tedy překvapilo) a sehrála tam s darthiiřím starostou scénku o tom, že mu Tallimas propil zbroj, kterou nesl na opravu k longsaddelskému kováři. Pověsti o vznešenosti darthiirů lžou. Starosta prskal jako křeček a připomínal Vhuzztmora, když žaloval matce, že mu v kuchyni kradu rozinky. Cestou zpět mě objevila hlídka. Naštěstí mě poznali a jenom se divili, co tam dělám.28. plantingu
Po ránu dorazili Bragnor s Tallimasem. Siliviara na mě spiklenecky mrkala a pošeptala mi, že číslo s Tallimasem bude dnes pokračovat. Vyrazila jsem proto s nimi k darthiirům; Siliviařiny kousky si nesmím nechat ujít. Siliviara nezklamala. Podařilo se jí nějak přesvědčit starostu, že Tallimas přinesl místo jeho mithrilové košile jakousi starou rezavou vykopávku. Na Tallimase kouzlo zřejmě nezabralo, ale starosta se čertil ještě víc než včera. Málem se s Tallimasem popral. Nakonec někdo pro jistotu zrušil všechna kouzla v okruhu a pravda vyšla najevo. Přesto to byla skvělá zábava. Cestou zpět mě opět objevila hlídka. Strážný mi říkal, proč se proboha plížím, že u nich nejsem nevítaná. Netvářil se nijak přísně a jeho slova mě zahřála u srdce. Prozradila jsem mu, co že u nich ve vesnici dnes Siliviara vyváděla. Zapřísahal mě, ať už si ji konečně odvedeme, protože je s ní k nevydržení. Když jsem mu řekla, že to záleží hlavně na Bragnorovi, ale že ten si tu chce udělat minimálně půlroční dovolenou, tvářil se dost vyděšeně. Prozradila jsem mu také, kdo vyrobil Siliviaře píšťalku. Mávl rukou a se slovy: „Ještě jim dávejte do rukou zbraně!“ mě propustil a zmizel v koruně stromu.
Vrátila jsem se zpět k Eileani. Mně, Tallimasovi i Bragnorovi se poslední dobou pořád zdál tentýž sen. Známe už i podrobnosti v okolí. Tallimas se vyptal doma a dozvěděl se, že na jihu skutečně leží malá darthiiří vesnička. Žila tam Eawyn, žena s božskou krví v žilách a ochránkyně darthiirů. Prý je tam i pohřbená. Zdá se, že je to ona, kdo se nám zjevuje ve snech. Dohodli jsme se, že zítra vyrazíme tím směrem a zjistíme, co za tím vším vězí.
Napsal Jabberwocky
14.02.2007
Podobné články