D&D 3.XeDnes
Starší
Anvalianin deník
1. flocktimu
V noci mě trápily zlé sny. Ráno začala bouřka a my vyrazili v dešti. Navíc jsme museli přeplavat řeku. Všechno prádlo jsem měla mokré a celý den mi byla zima. Siliviara nemohla létat a celou cestu seděla Bragnorovi na rameni. Odpoledne přestalo pršet a večer jsme se utábořili v promočeném lese. Bragnor vyprávěl, jak pátral u mnichů po zloději vína. Tallimas jako obvykle nevyprávěl nic a vymluvil se, že prý nemá co. Myslím, že mě po očku sleduje. Nějak se ve mně všechno obrátilo a já jim vyprávěla o tom, jak sestřenka Thiamiss zničila život Rapanu Mideorovi. Dívali se na mě nechápavě, proč takové věci vyprávím. Mám vztek na ně, na sebe, na celý svět. Cítím se pod psa.2. flocktimu
Celou noc jsem probrečela. Na chvíli jsem usnula, ale zdálo se mi o Tharamil. Pak už jsem se bála zavřít oči. Ráno jsme opět vyrazili na cestu. Odpoledne jsme dorazili k darthiiří vesnici. První věc, které jsme si všimli, byli dva gnollové na hlídce. Takže je to nejspíš horší, než jsme se obávali. Tallimas na mě seslal neviditelnost a já jsem celou ves obhlédla. Je malá, má jen sedm stavení. Objevila jsem tam ještě několik dalších gnollů, ale nevím o čem se bavili. Gnollsky neumím. Jeden zrovna něco chtěl po třech darthiirkách v hostinci. Doufala jsem, že to snad nebude to, na co to vypadalo. Byla bych jim ráda pomohla, ale nešlo to. V dalších domech jsem našla dva zmučené darthiiry v poutech. Pak už jsem se musela vrátit. Na obhlídku zbylých dvou domů jsme vyslali Siliviaru. Naštěstí ji neobjevili. Když se vrátila, řekla nám, že v jednom domě jsou jacísi tři lidé a ve druhém o něčem diskutují jeden gnoll a jeden hobgoblin. Prý něco hledají a bojí se, že přijde jejich nadřízený. To by nám tak ještě scházelo. Dohodli jsme si následující taktiku: já nalákám pomocí tančících světel hlídku do lesa a Bragnor s Tallimasem je vyřídí. Pak Bragnor vypije nápoj zvětšení, sešle na sebe ticho, vtrhne do vesnice a zamorduje všechno, co se nevzdá. Začne těmi třemi lidmi, bude pokračovat velením a pak už to snad zbytku gnollů dojde. Seslala jsem kouzlo, ale do lesa vyrazil jenom jeden gnoll. Bragnor ho zabil dřív, než stihl zburcovat ostatní. Tallimas kouzlem uspal druhého. A pak přišla Bragnorova chvíle. Zvětšil se, seslal ticho a jako smršť vtrhl do vsi. Běželi jsme s Tallimasem za ním, ale neměli jsme šanci. Gnoll v hospodě si ho všiml a snažil se ho zastavit, ale Bragnor jím prostě proběhl. Zůstala z něj jen krvavá mlha. Než jsme s Tallimasem doběhli na náves, vyletěl už krví zbrocený Bragnor z prvního domu a vřítil se do druhého. Hobgoblinovi se nějak podařilo vyklouznout, což mu zachránilo život. Prozatím. Já ho trefila šípem a Tallimas ho omráčil kouzlem. Bragnor mezitím povraždil zbytek gnollů. Jeden se vzdal. Spěchala jsem do hospody. Našla jsem tam to, čeho jsem se bála. Dvě vyděšené darthiirky v koutě a třetí... V potrhaných šatech, na stole, s roztaženýma nohama… Vrhkly mi slzy do očí. Holka nešťastná! Proč tohle muži dělají? Zbylé dvě jsem se snažila uklidnit, ale polekaly se mě ještě víc. Raději jsem je nechala být. Tallimas jim snad vysvětlí, že jsem je nepřišla zabít. Pospíchala jsem pomoci těm dvěma spoutaným. První se mě také polekal, ale když jsem mu vyléčila rány kouzlem, pochopil, že se mě nemusí bát. Jmenuje se F’lournd, je to ranger a přivedly ho sem podobné sny jako nás. Šla jsem pomoci i tomu druhému, ale zarazilo mě, jak jsou si s F’lourndem podobní. Ještě víc mě zarazilo, když mi F’lournd řekl, že nemá žádné bratry a že o tom druhém nic neví. Šel se se mnou na něj podívat. Chvíli na sebe překvapeně zírali, pak tomu druhému zmizela pouta, narostly mu dlouhé spáry a vrhl se na F’lournda. Pokusila jsem se mu v tom zabránit, ale zasáhl mě spárem a roztrhl mi celou pravou ruku. Přítrž tomu učinil Bragnor, který ho jednou ranou řetězem zabil. Ukázalo se, že to byl doppelganger, nikdo ale neměl ponětí, kde se tu vzal.
Začali jsme se zjišťováním škod. Bragnor s F’lourndem si vzali na výslech přeživšího hobgoblina, ale zabili ho dřív, než jim stihl něco říci. Poprvé jsem viděla Tallimase naštvaného. Prý udělali dobře, protože kdyby nám něco řekl, ještě by se nám z toho množství informací mohla rozskočit hlava. Siliviara proto přečetla myšlenky zbývajícímu gnollovi. Zdá se, že v okolí pátrali po Eawyniných kostech. F’lournd pak gnollovi hodil provaz kolem krku a uvázal ho k jednomu z domů. Gnoll se na mě díval dost zoufale. Bylo mi ho líto. Tallimas utrousil něco o tom, že jsou to jenom zvířata a nic víc. Nevím, nelíbí se mi to. Mně se také dělá zle ze vší té spoušti kolem, z těch zmučených, povražděných a znásilněných. Ale víme jistě, že za to může právě tenhle gnoll? Že to není jenom pěšák, který poslouchá rozkazy a nic jiného ani nezná? Že to není pěšák jako já? Snad si s ním ještě promluvím. Vrátila jsem se do hospody a ujala se znásilněné darthiirky. Šla jsem s ní k potoku, umyla ji, oblékla. Zpátky v hospodě jsem ji zabalila do přikrývky a tiše na ni mluvila. Vůbec mě nevnímala. Je mi jí strašně líto. Pak kluci dovlekli další tělo. Starostu vesnice gnollové chytili, zlámali mu kosti a přivázali ho na kříž jako strašáka v poli. Naštěstí měl Bragnor v zásobě ještě nějaká kouzla, takže se nám ho podařilo dostat z nejhoršího. Řekl nám, že gnollové skutečně hledali Eawynin hrob a že jej musíme najít my. Máme hledat kámen ve tvaru půlměsíce a říci tam "Corellonova čest". Hledali jsme ho docela dlouho, ale nakonec se to povedlo. Když jsme řekli magická slova, objevila se v lese louka s náhrobky. Vévodila jí socha Eawyn s vlajícími vlasy. Ač je Eawyn dávno mrtvá, promluvila socha jejím hlasem. Poděkovala nám za záchranu vsi a dala nám každému jednu slzu, již uronila. Prý nás budou chránit. Jsou to vlastně spony na pláště, materiál připomíná perleť. Také nám řekla, že náš úkol ještě neskončil, protože se blíží další nebezpečí. Vyrazili jsme proto rychle zpět a už zdálky jsme si všimli ogra a skupiny hobgoblinů, jak táhnou k vesnici. Postavil se jim F’lournd, ale vypadalo to beznadějně. Seslala jsem na Bragnora ochranu před zlem a on vyrazil F’lourndovi na pomoc. Tallimas kouzlem povolal velkého orla. Rozběhla jsem se k místu bitvy, abych Bragnora s F’lourndem podpořila svým hlasem, ale bylo to vlastně zbytečné. Společně se jim podařilo pobít všechny nepřátele dřív, než já tam vůbec doběhla. Posléze se ukázalo, že hodně pomohla Siliviara, která střílela po ogrovi a hobgoblinech uspávací šípy. Siliviara se nezdá. Bitvu přežil, ve značně zbědovaném stavu, ogre a jeden hobgoblin, kterého uspala Siliviara. Ogrovi jsem se snažila pomoci, ale nevím nevím. Pak jsem se vrátila zpět do hospody a změnila ji na lazaret. Po zbytek noci jsem měla práce dost a dost.3. flocktimu
Celou noc jsem se starala o raněné a o znásilněnou. Ráno už jsem sotva stála na nohou. Dopoledne přiletěla Siliviara, že prý se jí v lese podařilo objevit několik schovaných darthiirů a že je přivedla zpět. Šla jsem je přivítat, ale zase jsem je chudáky jenom všechny vyděsila. Keldští darthiiren toho o Ilythiirech zřejmě slyšeli už dost. Siliviara s Tallimasem je však rychle uklidnili a jedna z žen ode mě převzala lazaret. Bylo právě načase. Lehla jsem si v jednom z opuštěných domů na lavici a okamžitě usnula.
Spala jsem jako špalek. Odpoledne jsem si chtěla promluvit se zajatým gnollem, ale zjistila jsem, že F’lournd ho uvázal tak, aby se, až mu dojdou síly, uškrtil. Tak tohle ne! Takhle se chovat nebudeme! Já myslím nejsem agresivní člověk, ale v tom okamžiku jsem viděla rudě. Chápu, že ve válce se nedají brát ohledy. Chápu, že po tom všem, co jsme tu viděli, má člověk chuť se mstít. Chápu, že většina gnollů jsou ztracené existence. Ale na rychlou a bezbolestnou smrt má nárok každý. Alespoň na tu. Člověk, darthiir, Ilythiiri, gnoll, nebo třeba bebilith. Až mě dostane do rukou někdo, komu jsme ublížili, také mě oběsí? Se špagátem na krku mě nechají stát na špičkách a pomalu se dusit? Vyčetla jsem to F’lourndovi. Díval se na mě dost nechápavě a pak pokrčil rameny. Asi si myslel něco o hysterkách.
Zajatý ogre v noci zemřel. Hobgoblin je k smrti vyděšený. Odnesla jsem mu tam nějaké jídlo. Zbytek dne jsem proseděla u znásilněné a čistila harfu z Konstáblovy věže. Dívka dostala nějaké bylinky, aby klidně spala. Navečer se probrala a skoro hodinu plakala jedné z žen na prsou. Strašně jsem jí chtěla pomoci, ale nevěděla jsem jak. Bála jsem se jí dotknout.4. flocktimu
Život ve vesnici se pomalinku vrací do "normálních" kolejí. Znásilněná dívka dnes vstala a připojila se k práci. Obdivuji její sílu. F’lournd odešel, ale slíbil, že sem pošle Eileani. Siliviara nám dnes celý den připomínala, že je Luna v úplňku a v noci že se bude tančit na počest Ehlenestry. Nerozmlouvala jsem jí to, ale dala jsem jasně najevo, že se ničeho takového účastnit nebudu. Siliviaře to bylo líto. To mě mrzí. Večer odešla s Bragnorem a Tallimasem někam do lesa slavit. Šla jsem se projít k půlměsíčnímu kameni. Váhala jsem, zda smím vejít na hřbitov, ale nakonec jsem si dodala odvahy. Sedla jsem si tam a hrála. Zmocnil se mě zvláštní mír. Snad poprvé ve svém životě jsem byla klidná. Na tuhle noc budu vzpomínat celý život. Děkuji ti, Eawyn.5. flocktimu
Cestou domů jsem potkala své přátele, úplně uondané. Neměla jsem na ně náladu, vyhnula jsem se jim. Ustlala jsem si v hospodě na peci a usnula. Když jsem se vzbudila, chystali se Bragnor s Tallimasem na výslech zajatého hobgoblina. Nedozvěděli se toho moc. Někdo potřeboval Eawyniny kosti, aby mohl osvobodit svého boha. Co mi to jen připomíná? Bragnor se dušoval, že to určitě není Vatun. Asi má pravdu, symbol toho boha je opravdu jiný, ale záleží na tom? Spíš bych řekla, že jde o princip. Ten někdo tedy najal ogra a hobgobliny. Náš hobgoblin se ogra bál a dělal všechno, co mu řekli. Darthiiren se usnesli, že hobgoblina popraví. Je to jejich rozhodnutí. Vymohla jsem si však, aby ho oběsili zlomením vazu. Odpoledne jsem pomáhala s úklidem a obnovou.6. flocktimu
Dnes dopoledne dorazila Eileani. Obhlédla spoušť a zapojila se do práce. Vyřídila nám také pozdrav od F’lournda. Eawyniny slzy prý svého majitele magicky chrání. Budu však tu svou nosit tak, aby nebyla vidět. Nemám ráda šperky.7. flocktimu
Ráno jsme se rozloučili s místními darthiiry a vyrazili zpět na cestu do Newell’s Bridge. Znovu nám všem děkovali za záchranu a zvali nás kdykoli na návštěvu. Doufám, že se jejich pohled na Ilythiiry alespoň trošku změnil. Snad se sem ještě někdy podívám.8. flocktimu
Cesta ubíhala příjemně. Jen navečer se Bragnor vrátil z lovu poněkud zboulovaný. Vlezl prý do jeskyně a tam ho překvapil etin. Chvíli jsme se dohadovali co s tím, ale nakonec zvítězil názor (můj), že uprostřed lesa je etin neškodný. Nelíbí se mi představa, že bychom měli zabíjet všechno, co potkáme. Koneckonců, etin jenom chodí a žere. A co dělá Bragnor?9. flocktimu
Kolem poledne jsme dorazili do Newell’s Bridge. Původně jsme se rozhodovali, jestli půjdeme do Ormitche, kde prý mají nějaké potíže s lapky, nebo na Bragnorův zmrzlý klášter v horách (temné síly v norách). Jenže nakonec bylo všechno jinak. Na náměstí si Tallimas všiml veliké cedule, kde starosta dával na vědomost, že hledá doprovod pro královského archeologa, který chce prozkoumat Plošinu lidí. Bragnor se rozzářil jak sluníčko a jeho slova: "Hmm, archeolog. To zavání nemrtvejma. A bude se odvracet," rozhodla o našem dalším osudu. Starosta z nás měl snad ještě větší radost než Bragnor z nemrtvých. Zřejmě nemohl nikoho sehnat a pořád nás zapřísahal, že teď už jsme se rozhodli a nemůžeme couvnout. Na Tallimasovu otázku, jestli je ten archeolog člověk, odpověděl, že tak vypadá, ale že je to určitě nějaký démon, který ho přišel trestat za jeho hříchy.
Bragnor se šel ubytovat do hospody, já s Tallimasem a se Siliviarou jsme šli do domu po Gandrewovi a Andolyn. Večer jsem dostala dobrou náladu a skoro celou noc jsme se Siliviarou muzicírovaly. Tallimas si četl.10. flocktimu
Ráno jsme došli identifikovat a prodat těch pár věcí, které zbyly po nepřátelích. Koupila jsem si konečně pořádný luk. Taky foukací harmoniku a pouzdro na novou harfu. Starou jsem nechala doma. U starosty na nás čekal pan Todd Gamble, ten archeolog. Je to velmi vzdělaný člověk, ale strašlivě nepraktický. Vyrazili jsme hned na cestu. Prý by rád prozkoumal zaniklé sídliště jakýchsi zelených humanoidních tvorů. Jméno jsem zapomněla. Doufám, že to nakonec nebudou koboldi. Gamble se nesnáší se Siliviarou.11. flocktimu
Cesta ubíhala dobře, jen poměrně pomalu. Prší. Gamble pořád odpočívá a úplně se spoléhá na nás, že ho ochráníme a nakrmíme. Chvilkami se mi zdá, že by ocenil, kdybychom ho nesli. Ale spoustu toho ví a rád se o své znalosti dělí.12. flocktimu
Celý den na cestě. Večer jsme narazili na řeku. Nejde ji přebrodit, tak se Bragnor pustil do stavby voru. První hlídku měl Tallimas, druhou já.13. flocktimu
V noci za mnou přišla Siliviara. Tvářila se hrozně vážně, že prý s ní musím někam jít. Takhle ji neznám. Až jsem měla pochyby, jestli je to vůbec ona. Vzbudila jsem Bragnora, aby za mě chvíli hlídal, a šla jsem s ní. Došly jsme až k jakési magické bráně mezi dvěma stromy. Siliviara mi s vážnou tváří sdělila, že musím projít na druhou stranu a že tam všechno pochopím. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem si dodala odvahy. Ocitly jsme se v podobném lese jako je ten náš. Na dřevěném trůně tam seděla vysoká a velmi krásná darthiirka. Siliviara před ní poklekla. Začala jsem se bát. Darthiirka na mě pohlédla a v hlavě se mi ozval přísný hlas: „Poklekni před svou paní, nevěrná.“ Lolth! Z tohoto okamžiku jsem měla strach celá ta léta. Siliviaro, co jsi mi to provedla? Naposledy jsem sebrala sílu: „Nemám žádnou paní, jsem svobodná.“ Pak se mi začaly podlamovat nohy a cítila jsem, jak už už padám na kolena. Tak jste mě přece zlomili. Pak se objevila druhá darthiirka, chvíli na první hleděla a mé tělo mě zase začalo poslouchat. Usmála se na mě a řekla: „Pojď se se mnou projít, Char.“ Zná mé jméno! Pokusila se mě vzít za ruku, ale ucukla jsem. Nikdo se mě dotýkat nebude! Šly jsme se projít lesem. Představila se mi jako bohyně Ehlenestra. Ta první je prý Sehanine, žena Corellona Larethiana a matka všech elfů (záměrně teď nepíšu darthiirů). Vedly jsme spolu dlouhý rozhovor. Vlastně mluvila spíš ona. Ne všechny příběhy, které mi vyprávěl Tanelorn, jsou prý pravdivé. Něco nevěděl ani Tanelorn. Ve válce bojovali všichni Tel’Quessir a nebylo mezi nimi rozdílu. Lolth nebyla důstojník, ale kněžka Corellona Larethiana. Chtěla se stát bohem, ale bohové byli proti. Ukradla tedy Corellonovi část jeho moci a stvořila si vlastní elfy, Ilythiiry. Bohové ji i její děti za to prokleli, kůže Ilythiirů zčernala a jejich oči osleply. Pak je darthiiren na příkaz bohů skoro všechny povraždili. Malé části z nich se spolu s Lolth podařilo uniknout do podzemí a dál už to prý znám. Také mi řekla, že můj pohled na bohy je zkreslený. Boha odlišuje od obyčejného smrtelníka schopnost formovat vlastní úděl na pavučině osudu. A v tom prý výjimečně vynikám já. Utvářím prý nejen osud svůj, nýbrž i osudy druhých. Byla jsem to prý já, kdo Tanelorna tenkrát přinutil jít pěšky průsmykem. Nakonec mi ale ani pořádně nevysvětlila, proč si mě spolu se Sehanine zavolala. Pořád zdůrazňovala, že mám být sama sebou, že se nemám nechat ovlivňovat, ale jedním dechem mi hned naznačovala, co bych podle jejich názoru měla dělat. Točila se mi z toho všeho hlava. Nevím. Možná mi opravdu chtějí pomoci. Ale možná mě chtějí jenom zverbovat. Nebylo by to poprvé. My pořád jenom za někoho šlapeme bláto, polykáme prach a cedíme krev. Vlastní i cizí. Ať už to tenkrát bylo, jak chce, pořád do nás jenom někdo mlátil; nejdřív tihleti Seldarin, pak zase Lolth. Tak se nedivte, co z nás vyrostlo!
Ehlenestra mluvila dlouho. Nevím, jestli jí mám věřit. Mohla mi namluvit cokoli. Mám ze všeho jen takový neurčitý dojem. Zřejmě jí a Sehanine záleží na tom, abych žila jinak než ostatní Ilythiiri. To konec konců už dělám, ale rozhodně ne proto, že si to Sehanine přeje. Ale nechci jim křivdit. Zkrátka: Rády by mne dovedly k určitým rozhodnutím, ale chtějí, aby ta rozhodnutí byla moje vlastní. Zároveň však ode mne něco potřebují (už je to tu). Mám se vydat do minulosti, přesněji do doby před dvanácti lety a splnit ve vesnici Hommlet tři úkoly: 1) dopravit meč a štít, který mi dají, do gobliní jeskyně v nedalekém lese; 2) vzbudit v místním opilci Elmovi zájem o dění venku a donutit ho odejít z hospody a 3) seznámit se s druidem Jarem a trochu blíž ho poznat. Dozvím se prý při tom spoustu důležitých věcí, ale Ehlenestra mi je nechce prozrazovat dopředu. Má to být jen má vlastní reflexe. Pak mě poprosila ještě o jednu věc. Není to úkol, spíš prosba. Mám se prý snažit zjistit co nejvíc o životě a osudu prince Thrommela. Nakonec jsem souhlasila. Snad nedělám chybu. Ehlenestra ve mě vzbudila důvěru. Ale při prvních známkách manipulace končím!
Ehlenestra mě dovedla zpět k Sehanine. Pozorovala mě chladně a mluvila ke mě povýšeně. Prý však není taková. Lolth a Ilythiiri jí působí velkou bolest, protože ona má všechny Tel’Quessir ráda. Řekla jsem jí, že klečet před ní nebudu, že však cítím její bolest a je mi jí líto. Neznatelně kývla hlavou. Pak jsme se Siliviarou znovu prošly bránou a ocitly jsme se na cestě vedoucí do Hommletu.
V noci mě trápily zlé sny. Ráno začala bouřka a my vyrazili v dešti. Navíc jsme museli přeplavat řeku. Všechno prádlo jsem měla mokré a celý den mi byla zima. Siliviara nemohla létat a celou cestu seděla Bragnorovi na rameni. Odpoledne přestalo pršet a večer jsme se utábořili v promočeném lese. Bragnor vyprávěl, jak pátral u mnichů po zloději vína. Tallimas jako obvykle nevyprávěl nic a vymluvil se, že prý nemá co. Myslím, že mě po očku sleduje. Nějak se ve mně všechno obrátilo a já jim vyprávěla o tom, jak sestřenka Thiamiss zničila život Rapanu Mideorovi. Dívali se na mě nechápavě, proč takové věci vyprávím. Mám vztek na ně, na sebe, na celý svět. Cítím se pod psa.2. flocktimu
Celou noc jsem probrečela. Na chvíli jsem usnula, ale zdálo se mi o Tharamil. Pak už jsem se bála zavřít oči. Ráno jsme opět vyrazili na cestu. Odpoledne jsme dorazili k darthiiří vesnici. První věc, které jsme si všimli, byli dva gnollové na hlídce. Takže je to nejspíš horší, než jsme se obávali. Tallimas na mě seslal neviditelnost a já jsem celou ves obhlédla. Je malá, má jen sedm stavení. Objevila jsem tam ještě několik dalších gnollů, ale nevím o čem se bavili. Gnollsky neumím. Jeden zrovna něco chtěl po třech darthiirkách v hostinci. Doufala jsem, že to snad nebude to, na co to vypadalo. Byla bych jim ráda pomohla, ale nešlo to. V dalších domech jsem našla dva zmučené darthiiry v poutech. Pak už jsem se musela vrátit. Na obhlídku zbylých dvou domů jsme vyslali Siliviaru. Naštěstí ji neobjevili. Když se vrátila, řekla nám, že v jednom domě jsou jacísi tři lidé a ve druhém o něčem diskutují jeden gnoll a jeden hobgoblin. Prý něco hledají a bojí se, že přijde jejich nadřízený. To by nám tak ještě scházelo. Dohodli jsme si následující taktiku: já nalákám pomocí tančících světel hlídku do lesa a Bragnor s Tallimasem je vyřídí. Pak Bragnor vypije nápoj zvětšení, sešle na sebe ticho, vtrhne do vesnice a zamorduje všechno, co se nevzdá. Začne těmi třemi lidmi, bude pokračovat velením a pak už to snad zbytku gnollů dojde. Seslala jsem kouzlo, ale do lesa vyrazil jenom jeden gnoll. Bragnor ho zabil dřív, než stihl zburcovat ostatní. Tallimas kouzlem uspal druhého. A pak přišla Bragnorova chvíle. Zvětšil se, seslal ticho a jako smršť vtrhl do vsi. Běželi jsme s Tallimasem za ním, ale neměli jsme šanci. Gnoll v hospodě si ho všiml a snažil se ho zastavit, ale Bragnor jím prostě proběhl. Zůstala z něj jen krvavá mlha. Než jsme s Tallimasem doběhli na náves, vyletěl už krví zbrocený Bragnor z prvního domu a vřítil se do druhého. Hobgoblinovi se nějak podařilo vyklouznout, což mu zachránilo život. Prozatím. Já ho trefila šípem a Tallimas ho omráčil kouzlem. Bragnor mezitím povraždil zbytek gnollů. Jeden se vzdal. Spěchala jsem do hospody. Našla jsem tam to, čeho jsem se bála. Dvě vyděšené darthiirky v koutě a třetí... V potrhaných šatech, na stole, s roztaženýma nohama… Vrhkly mi slzy do očí. Holka nešťastná! Proč tohle muži dělají? Zbylé dvě jsem se snažila uklidnit, ale polekaly se mě ještě víc. Raději jsem je nechala být. Tallimas jim snad vysvětlí, že jsem je nepřišla zabít. Pospíchala jsem pomoci těm dvěma spoutaným. První se mě také polekal, ale když jsem mu vyléčila rány kouzlem, pochopil, že se mě nemusí bát. Jmenuje se F’lournd, je to ranger a přivedly ho sem podobné sny jako nás. Šla jsem pomoci i tomu druhému, ale zarazilo mě, jak jsou si s F’lourndem podobní. Ještě víc mě zarazilo, když mi F’lournd řekl, že nemá žádné bratry a že o tom druhém nic neví. Šel se se mnou na něj podívat. Chvíli na sebe překvapeně zírali, pak tomu druhému zmizela pouta, narostly mu dlouhé spáry a vrhl se na F’lournda. Pokusila jsem se mu v tom zabránit, ale zasáhl mě spárem a roztrhl mi celou pravou ruku. Přítrž tomu učinil Bragnor, který ho jednou ranou řetězem zabil. Ukázalo se, že to byl doppelganger, nikdo ale neměl ponětí, kde se tu vzal.
Začali jsme se zjišťováním škod. Bragnor s F’lourndem si vzali na výslech přeživšího hobgoblina, ale zabili ho dřív, než jim stihl něco říci. Poprvé jsem viděla Tallimase naštvaného. Prý udělali dobře, protože kdyby nám něco řekl, ještě by se nám z toho množství informací mohla rozskočit hlava. Siliviara proto přečetla myšlenky zbývajícímu gnollovi. Zdá se, že v okolí pátrali po Eawyniných kostech. F’lournd pak gnollovi hodil provaz kolem krku a uvázal ho k jednomu z domů. Gnoll se na mě díval dost zoufale. Bylo mi ho líto. Tallimas utrousil něco o tom, že jsou to jenom zvířata a nic víc. Nevím, nelíbí se mi to. Mně se také dělá zle ze vší té spoušti kolem, z těch zmučených, povražděných a znásilněných. Ale víme jistě, že za to může právě tenhle gnoll? Že to není jenom pěšák, který poslouchá rozkazy a nic jiného ani nezná? Že to není pěšák jako já? Snad si s ním ještě promluvím. Vrátila jsem se do hospody a ujala se znásilněné darthiirky. Šla jsem s ní k potoku, umyla ji, oblékla. Zpátky v hospodě jsem ji zabalila do přikrývky a tiše na ni mluvila. Vůbec mě nevnímala. Je mi jí strašně líto. Pak kluci dovlekli další tělo. Starostu vesnice gnollové chytili, zlámali mu kosti a přivázali ho na kříž jako strašáka v poli. Naštěstí měl Bragnor v zásobě ještě nějaká kouzla, takže se nám ho podařilo dostat z nejhoršího. Řekl nám, že gnollové skutečně hledali Eawynin hrob a že jej musíme najít my. Máme hledat kámen ve tvaru půlměsíce a říci tam "Corellonova čest". Hledali jsme ho docela dlouho, ale nakonec se to povedlo. Když jsme řekli magická slova, objevila se v lese louka s náhrobky. Vévodila jí socha Eawyn s vlajícími vlasy. Ač je Eawyn dávno mrtvá, promluvila socha jejím hlasem. Poděkovala nám za záchranu vsi a dala nám každému jednu slzu, již uronila. Prý nás budou chránit. Jsou to vlastně spony na pláště, materiál připomíná perleť. Také nám řekla, že náš úkol ještě neskončil, protože se blíží další nebezpečí. Vyrazili jsme proto rychle zpět a už zdálky jsme si všimli ogra a skupiny hobgoblinů, jak táhnou k vesnici. Postavil se jim F’lournd, ale vypadalo to beznadějně. Seslala jsem na Bragnora ochranu před zlem a on vyrazil F’lourndovi na pomoc. Tallimas kouzlem povolal velkého orla. Rozběhla jsem se k místu bitvy, abych Bragnora s F’lourndem podpořila svým hlasem, ale bylo to vlastně zbytečné. Společně se jim podařilo pobít všechny nepřátele dřív, než já tam vůbec doběhla. Posléze se ukázalo, že hodně pomohla Siliviara, která střílela po ogrovi a hobgoblinech uspávací šípy. Siliviara se nezdá. Bitvu přežil, ve značně zbědovaném stavu, ogre a jeden hobgoblin, kterého uspala Siliviara. Ogrovi jsem se snažila pomoci, ale nevím nevím. Pak jsem se vrátila zpět do hospody a změnila ji na lazaret. Po zbytek noci jsem měla práce dost a dost.3. flocktimu
Celou noc jsem se starala o raněné a o znásilněnou. Ráno už jsem sotva stála na nohou. Dopoledne přiletěla Siliviara, že prý se jí v lese podařilo objevit několik schovaných darthiirů a že je přivedla zpět. Šla jsem je přivítat, ale zase jsem je chudáky jenom všechny vyděsila. Keldští darthiiren toho o Ilythiirech zřejmě slyšeli už dost. Siliviara s Tallimasem je však rychle uklidnili a jedna z žen ode mě převzala lazaret. Bylo právě načase. Lehla jsem si v jednom z opuštěných domů na lavici a okamžitě usnula.
Spala jsem jako špalek. Odpoledne jsem si chtěla promluvit se zajatým gnollem, ale zjistila jsem, že F’lournd ho uvázal tak, aby se, až mu dojdou síly, uškrtil. Tak tohle ne! Takhle se chovat nebudeme! Já myslím nejsem agresivní člověk, ale v tom okamžiku jsem viděla rudě. Chápu, že ve válce se nedají brát ohledy. Chápu, že po tom všem, co jsme tu viděli, má člověk chuť se mstít. Chápu, že většina gnollů jsou ztracené existence. Ale na rychlou a bezbolestnou smrt má nárok každý. Alespoň na tu. Člověk, darthiir, Ilythiiri, gnoll, nebo třeba bebilith. Až mě dostane do rukou někdo, komu jsme ublížili, také mě oběsí? Se špagátem na krku mě nechají stát na špičkách a pomalu se dusit? Vyčetla jsem to F’lourndovi. Díval se na mě dost nechápavě a pak pokrčil rameny. Asi si myslel něco o hysterkách.
Zajatý ogre v noci zemřel. Hobgoblin je k smrti vyděšený. Odnesla jsem mu tam nějaké jídlo. Zbytek dne jsem proseděla u znásilněné a čistila harfu z Konstáblovy věže. Dívka dostala nějaké bylinky, aby klidně spala. Navečer se probrala a skoro hodinu plakala jedné z žen na prsou. Strašně jsem jí chtěla pomoci, ale nevěděla jsem jak. Bála jsem se jí dotknout.4. flocktimu
Život ve vesnici se pomalinku vrací do "normálních" kolejí. Znásilněná dívka dnes vstala a připojila se k práci. Obdivuji její sílu. F’lournd odešel, ale slíbil, že sem pošle Eileani. Siliviara nám dnes celý den připomínala, že je Luna v úplňku a v noci že se bude tančit na počest Ehlenestry. Nerozmlouvala jsem jí to, ale dala jsem jasně najevo, že se ničeho takového účastnit nebudu. Siliviaře to bylo líto. To mě mrzí. Večer odešla s Bragnorem a Tallimasem někam do lesa slavit. Šla jsem se projít k půlměsíčnímu kameni. Váhala jsem, zda smím vejít na hřbitov, ale nakonec jsem si dodala odvahy. Sedla jsem si tam a hrála. Zmocnil se mě zvláštní mír. Snad poprvé ve svém životě jsem byla klidná. Na tuhle noc budu vzpomínat celý život. Děkuji ti, Eawyn.5. flocktimu
Cestou domů jsem potkala své přátele, úplně uondané. Neměla jsem na ně náladu, vyhnula jsem se jim. Ustlala jsem si v hospodě na peci a usnula. Když jsem se vzbudila, chystali se Bragnor s Tallimasem na výslech zajatého hobgoblina. Nedozvěděli se toho moc. Někdo potřeboval Eawyniny kosti, aby mohl osvobodit svého boha. Co mi to jen připomíná? Bragnor se dušoval, že to určitě není Vatun. Asi má pravdu, symbol toho boha je opravdu jiný, ale záleží na tom? Spíš bych řekla, že jde o princip. Ten někdo tedy najal ogra a hobgobliny. Náš hobgoblin se ogra bál a dělal všechno, co mu řekli. Darthiiren se usnesli, že hobgoblina popraví. Je to jejich rozhodnutí. Vymohla jsem si však, aby ho oběsili zlomením vazu. Odpoledne jsem pomáhala s úklidem a obnovou.6. flocktimu
Dnes dopoledne dorazila Eileani. Obhlédla spoušť a zapojila se do práce. Vyřídila nám také pozdrav od F’lournda. Eawyniny slzy prý svého majitele magicky chrání. Budu však tu svou nosit tak, aby nebyla vidět. Nemám ráda šperky.7. flocktimu
Ráno jsme se rozloučili s místními darthiiry a vyrazili zpět na cestu do Newell’s Bridge. Znovu nám všem děkovali za záchranu a zvali nás kdykoli na návštěvu. Doufám, že se jejich pohled na Ilythiiry alespoň trošku změnil. Snad se sem ještě někdy podívám.8. flocktimu
Cesta ubíhala příjemně. Jen navečer se Bragnor vrátil z lovu poněkud zboulovaný. Vlezl prý do jeskyně a tam ho překvapil etin. Chvíli jsme se dohadovali co s tím, ale nakonec zvítězil názor (můj), že uprostřed lesa je etin neškodný. Nelíbí se mi představa, že bychom měli zabíjet všechno, co potkáme. Koneckonců, etin jenom chodí a žere. A co dělá Bragnor?9. flocktimu
Kolem poledne jsme dorazili do Newell’s Bridge. Původně jsme se rozhodovali, jestli půjdeme do Ormitche, kde prý mají nějaké potíže s lapky, nebo na Bragnorův zmrzlý klášter v horách (temné síly v norách). Jenže nakonec bylo všechno jinak. Na náměstí si Tallimas všiml veliké cedule, kde starosta dával na vědomost, že hledá doprovod pro královského archeologa, který chce prozkoumat Plošinu lidí. Bragnor se rozzářil jak sluníčko a jeho slova: "Hmm, archeolog. To zavání nemrtvejma. A bude se odvracet," rozhodla o našem dalším osudu. Starosta z nás měl snad ještě větší radost než Bragnor z nemrtvých. Zřejmě nemohl nikoho sehnat a pořád nás zapřísahal, že teď už jsme se rozhodli a nemůžeme couvnout. Na Tallimasovu otázku, jestli je ten archeolog člověk, odpověděl, že tak vypadá, ale že je to určitě nějaký démon, který ho přišel trestat za jeho hříchy.
Bragnor se šel ubytovat do hospody, já s Tallimasem a se Siliviarou jsme šli do domu po Gandrewovi a Andolyn. Večer jsem dostala dobrou náladu a skoro celou noc jsme se Siliviarou muzicírovaly. Tallimas si četl.10. flocktimu
Ráno jsme došli identifikovat a prodat těch pár věcí, které zbyly po nepřátelích. Koupila jsem si konečně pořádný luk. Taky foukací harmoniku a pouzdro na novou harfu. Starou jsem nechala doma. U starosty na nás čekal pan Todd Gamble, ten archeolog. Je to velmi vzdělaný člověk, ale strašlivě nepraktický. Vyrazili jsme hned na cestu. Prý by rád prozkoumal zaniklé sídliště jakýchsi zelených humanoidních tvorů. Jméno jsem zapomněla. Doufám, že to nakonec nebudou koboldi. Gamble se nesnáší se Siliviarou.11. flocktimu
Cesta ubíhala dobře, jen poměrně pomalu. Prší. Gamble pořád odpočívá a úplně se spoléhá na nás, že ho ochráníme a nakrmíme. Chvilkami se mi zdá, že by ocenil, kdybychom ho nesli. Ale spoustu toho ví a rád se o své znalosti dělí.12. flocktimu
Celý den na cestě. Večer jsme narazili na řeku. Nejde ji přebrodit, tak se Bragnor pustil do stavby voru. První hlídku měl Tallimas, druhou já.13. flocktimu
V noci za mnou přišla Siliviara. Tvářila se hrozně vážně, že prý s ní musím někam jít. Takhle ji neznám. Až jsem měla pochyby, jestli je to vůbec ona. Vzbudila jsem Bragnora, aby za mě chvíli hlídal, a šla jsem s ní. Došly jsme až k jakési magické bráně mezi dvěma stromy. Siliviara mi s vážnou tváří sdělila, že musím projít na druhou stranu a že tam všechno pochopím. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem si dodala odvahy. Ocitly jsme se v podobném lese jako je ten náš. Na dřevěném trůně tam seděla vysoká a velmi krásná darthiirka. Siliviara před ní poklekla. Začala jsem se bát. Darthiirka na mě pohlédla a v hlavě se mi ozval přísný hlas: „Poklekni před svou paní, nevěrná.“ Lolth! Z tohoto okamžiku jsem měla strach celá ta léta. Siliviaro, co jsi mi to provedla? Naposledy jsem sebrala sílu: „Nemám žádnou paní, jsem svobodná.“ Pak se mi začaly podlamovat nohy a cítila jsem, jak už už padám na kolena. Tak jste mě přece zlomili. Pak se objevila druhá darthiirka, chvíli na první hleděla a mé tělo mě zase začalo poslouchat. Usmála se na mě a řekla: „Pojď se se mnou projít, Char.“ Zná mé jméno! Pokusila se mě vzít za ruku, ale ucukla jsem. Nikdo se mě dotýkat nebude! Šly jsme se projít lesem. Představila se mi jako bohyně Ehlenestra. Ta první je prý Sehanine, žena Corellona Larethiana a matka všech elfů (záměrně teď nepíšu darthiirů). Vedly jsme spolu dlouhý rozhovor. Vlastně mluvila spíš ona. Ne všechny příběhy, které mi vyprávěl Tanelorn, jsou prý pravdivé. Něco nevěděl ani Tanelorn. Ve válce bojovali všichni Tel’Quessir a nebylo mezi nimi rozdílu. Lolth nebyla důstojník, ale kněžka Corellona Larethiana. Chtěla se stát bohem, ale bohové byli proti. Ukradla tedy Corellonovi část jeho moci a stvořila si vlastní elfy, Ilythiiry. Bohové ji i její děti za to prokleli, kůže Ilythiirů zčernala a jejich oči osleply. Pak je darthiiren na příkaz bohů skoro všechny povraždili. Malé části z nich se spolu s Lolth podařilo uniknout do podzemí a dál už to prý znám. Také mi řekla, že můj pohled na bohy je zkreslený. Boha odlišuje od obyčejného smrtelníka schopnost formovat vlastní úděl na pavučině osudu. A v tom prý výjimečně vynikám já. Utvářím prý nejen osud svůj, nýbrž i osudy druhých. Byla jsem to prý já, kdo Tanelorna tenkrát přinutil jít pěšky průsmykem. Nakonec mi ale ani pořádně nevysvětlila, proč si mě spolu se Sehanine zavolala. Pořád zdůrazňovala, že mám být sama sebou, že se nemám nechat ovlivňovat, ale jedním dechem mi hned naznačovala, co bych podle jejich názoru měla dělat. Točila se mi z toho všeho hlava. Nevím. Možná mi opravdu chtějí pomoci. Ale možná mě chtějí jenom zverbovat. Nebylo by to poprvé. My pořád jenom za někoho šlapeme bláto, polykáme prach a cedíme krev. Vlastní i cizí. Ať už to tenkrát bylo, jak chce, pořád do nás jenom někdo mlátil; nejdřív tihleti Seldarin, pak zase Lolth. Tak se nedivte, co z nás vyrostlo!
Ehlenestra mluvila dlouho. Nevím, jestli jí mám věřit. Mohla mi namluvit cokoli. Mám ze všeho jen takový neurčitý dojem. Zřejmě jí a Sehanine záleží na tom, abych žila jinak než ostatní Ilythiiri. To konec konců už dělám, ale rozhodně ne proto, že si to Sehanine přeje. Ale nechci jim křivdit. Zkrátka: Rády by mne dovedly k určitým rozhodnutím, ale chtějí, aby ta rozhodnutí byla moje vlastní. Zároveň však ode mne něco potřebují (už je to tu). Mám se vydat do minulosti, přesněji do doby před dvanácti lety a splnit ve vesnici Hommlet tři úkoly: 1) dopravit meč a štít, který mi dají, do gobliní jeskyně v nedalekém lese; 2) vzbudit v místním opilci Elmovi zájem o dění venku a donutit ho odejít z hospody a 3) seznámit se s druidem Jarem a trochu blíž ho poznat. Dozvím se prý při tom spoustu důležitých věcí, ale Ehlenestra mi je nechce prozrazovat dopředu. Má to být jen má vlastní reflexe. Pak mě poprosila ještě o jednu věc. Není to úkol, spíš prosba. Mám se prý snažit zjistit co nejvíc o životě a osudu prince Thrommela. Nakonec jsem souhlasila. Snad nedělám chybu. Ehlenestra ve mě vzbudila důvěru. Ale při prvních známkách manipulace končím!
Ehlenestra mě dovedla zpět k Sehanine. Pozorovala mě chladně a mluvila ke mě povýšeně. Prý však není taková. Lolth a Ilythiiri jí působí velkou bolest, protože ona má všechny Tel’Quessir ráda. Řekla jsem jí, že klečet před ní nebudu, že však cítím její bolest a je mi jí líto. Neznatelně kývla hlavou. Pak jsme se Siliviarou znovu prošly bránou a ocitly jsme se na cestě vedoucí do Hommletu.
| < Flocktime > | |
| Planting | O dvanáct let dříve |
Napsal Jabberwocky
14.02.2007
Podobné články