Tipy a triky

Alnag
31.10.2007 13:28
Co vlastně znamená vysoké charisma? Krásu, jednání, první dojem? A co s tím má dělat hráč?
19.6.2015 09:01 - Arten CZ
Jerson píše:
hloupý a sociálně neschopný hráč

Se mnou ale nehrají hloupí a sociálně neschopní hráči, se mnou hrají běžně chytří a běžně sociálně schopní hráči, kteří si ale chtějí zahrát na něco výjimečného. A protože nikdo přesně neví, co je ono výjimečné, protože to nezná, pokusí se to nějak popsat, sjednotit představu a následně vyhodnotit dle pravidel.

Takže nám nepřijde špatné, že po nepřátelích kopeme dubové stoly nebo šplháme po laně s pistolí v ruce, nám se to naopak líbí, a stejně tak se nám líbí, že naše postavy dokáží dvěma větami obludit dav obdivovatelů nebo svést milenku hlavního záporáka, stejně jako namíchat smrtelný jed z bramborové kaše, přestože my sami to nedokážeme.

Je to hra a my si hrajeme. Ty do toho pleteš zbytečně moc srovnání s realitou, které hře spíše škodí, než by jí pomáhalo.
19.6.2015 09:02 - ShadoWWW
Jerson píše:
hloupý a sociálně neschopný hráč prostě nedokáže zahrát chytrého diplomata


A co teprve kouzlení! Kdo chce hrát mága, musí prve hodnověrně předvést aspoň nějaký karetní trik, jinak to není RPG. Takový to suchý oznámení: "Sešlu na něj blesky," nebo: "Přeměním se v medvěda," je stejný nesmysl hrát.

A teď vážně. RPG je právě o tom, že se lidé pomocí své představivosti vžívají do rolí, které ve skutečnosti nemají. A dobrá hra na hrdiny k tomu dává prostředky.
19.6.2015 09:11 - ShadoWWW
Arten CZ píše:
naše postavy dokáží dvěma větami obludit dav obdivovatelů nebo svést milenku hlavního záporáka, přestože my sami to nedokážeme.


BTW Zrovna včera jsem s údivem hleděl na tento díl America's Got Talent. O Howiem (zhypnotyzovaném aktérovi) je známo, že trpí velmi silnou formou mysofobie (chorobný strach ze špíny a nečistoty). Dle všeho to nebyl fake; navíc pravidla AGT vysloveně zakazují jednání porotců ve prospěch účinkujících kouzelníků.

Kdyby měl hrát kouzelníka pouze ten, kdo umí to, co Chris Jones, asi by si nikdo nezahrál. ;)
19.6.2015 09:19 - shari
Arten CZ píše:
namíchat smrtelný jed z bramborové kaše

V tomhle nevidím v reálu problém, stačí dostatečně neumět vařit. ;)
19.6.2015 09:52 - Babaj
To zni jako by se ti uz neco nepovedlo :-))
19.6.2015 10:19 - ShadoWWW
Babaj píše:
To zni jako by se ti uz neco nepovedlo


Svědci mlčí.
;-D
19.6.2015 10:20 - shari
Babaj píše:
To zni jako by se ti uz neco nepovedlo :-))

Zeptej se wlkeRa na moje žlutouhelné doly... eh... palačinky... :D
19.6.2015 10:36 - York
Pro mě je ideální stav někde mezi. Hráč může hrát libovolnou postavu a opřít se při tom o její mechanické vyjádření, budu ale rád, když se ji pokusí v rámci svých možností i co nejlépe zahrát, a to včetně toho, že si k tomu něco nastuduje (ať už v pravidlech, nebo jinde). Velká část kouzla Shadowrunu například spočívá v tom, že se hráči skutečně učí žít ve stínech (byť teda v hypotetických stínech, ale i tak, ten rozdíl v myšlení a schopnosti řešit typicky Shadowrunové situace je po několika letech hraní Shadowrunu opravdu znát).
19.6.2015 10:51 - ShadoWWW
Drtivá většina hráčů hraje něco mezi. Konec konců, je to sociální interakce u stolu, takže slova jsou minimálně stejně mocná jako kostky.
19.6.2015 10:56 - York
ShadoWWW píše:
slova jsou minimálně stejně mocná jako kostky


To je hezká myšlenka ;)
19.6.2015 11:45 - Aegnor
Colombo píše:
Jestli podle Jersona nemůže necharismatický hráč hrát charismatickou postavu, hráč co o lucích moc neví expertního lučištníka atp., tak co pak Jerson hraje?

Pak Jerson hraje to, u čeho si aspoň lehce nastuduje teorii. Easy as that.

Na jednu stranu souhlasím, že Jerson má (aspoň z toho, jak to prezentuje) poměrně přísný způsob posuzování, na stranu druhou si myslím, že to nemusí být na škodu. Pokud na to má zaměřenou hru, tak to určitě může fungovat a aspoň se k tomu lidi i něco naučí. Já jsem si taky z her, krom zábavy, hlášek a prožití zajímavého příběhu odnesl i poměrně dost zkušeností, schopnost rychle reagovat na nenadálé situace, rychle vymyslet aspoň trochu použitelný plán, "nezamrzávat" v průšvihovejch situacích atd. Všechno věci užitečné i v reálném životě.
19.6.2015 13:48 - Gurney
Asi jsem někde mezi (excluded middle? :), tj na jednu stranu souhlasím s Jersonem v tom, že když hráč nehraje svoji postavu aspoň trochu uvěřitelně, co má napsané v osobáku to nezachrání. Na druhou stranu mám dojem, že moje hranice uvěřitelnosti je úplně jinde a nad čím by (nejspíš) Jerson skákal metr do vzduchu mě nechává naprosto chladným nebo to rovnou beru jako cool popis.

Na jednu stranu tedy tak nějak čekám, že když někdo hraje rytíře nebo tajného agenta, viděl aspoň nějaké filmy o rytířích nebo tajných agentech. Zároveň ale zohledňuju že postava s povoláním/backgroundem/skillem/meritem Tajný agent nebo Rytíř má i takové znalosti, které hráč této postavy nemá. Přišlo by mi fakt otravné v roli tajného agenta někoho začít sledovat a v půlce akce se dozvědět, že teď se to všechno podělalo, protože na sledovačku mám mít k dispozici záložní surveilence týmy a sledovat nějen danou osobou, ale taky každého s kým se potká. Nebo s postavou rytíře říct "oblíknu si zbroj" a potom co jsem přistižen "s kalhotama dole" se teprve dozvědět, že zbroj tech levelu husitské války se oblíká minimálně 5-10 minut, za předpokladu že při tom člověku někdo pomáhá.

Mimochodem beru to i opačně, tj že postava může vědět nejen víc než hráč, ale taky GM - tj. když někdo přijde s tím, že přepravovat nelicencovanou odstřelovačskou pušku ve sportovní tašce skrz Paříž je dobrej nápad, a že už to jeho postava zkušeného agenta takhle dělala, řeknu ok, protože fakt nedokážu posoudit jestli je to lepší nebo horší než ji hodit na zadní sedadlo auta.

Prostě jak kdysi někde pronesl andtom: "Realita je dobrý sluha, ale špatný pán". Ono to sice bylo v trochu jiném kontextu, ale dle mého je to geniální hláška, která přesně vyjadřuje že realita je výborná inspirace, ale není důvod se jí nechávat příliš omezovat.

Arten CZ píše:
Nám se nejvíce osvědčilo popsat, jak chci zhruba něčeho dosáhnout a následně nechat výsledek na kostkách. Nejde ale o "vyslýchám pomocí skillu, hodím si a uvidím". Hráč popíše, jaké prostředky a jakým způsobem využívá a následně se hází.

"Začnu na něj řvát, demolovat nábytek a připomenu mu, že jsem jeho kumpána bez milosti propíchnul."

"Celý večer k ní budu pozorný, obsadím celý její taneční pořádek a ve vhodnou chvíli přihodím rým z její oblíbené sbírky básní nebo jí koupím kytičku fialek, pokud bude příležitost."

"Využiju beden, které jsou všude kolem a za jejich přispění se nepozorovaně přiblížím až za něj".

"Počkám si na pravý okamžik, zadržím dech a vystřelím."

Ve všech případech následuje hod na dovednost, která byla použita a vyhodnocení dle pravidel.

Nic proti tomu nemám a sám to používám kdykoli vidím, že všichni u stolu nejsou do toho co se zrovna úplně zainteresovaní (nebo to co se děje není nějak extra důležité), ale pokud se to používá pořád - obzvlášť u sociálních interakcí - dost mi to kazí hru. A krom toho mám rád když hráči vymýšlí (a sám rád vymýšlím) kreativní řešení, která mnohdy nutnost hodu úplně eliminují - krokodýlí rébus (crocodile conundrum) je výborný příklad.

K hodům na přesvědčování mezi hráči si dovolím podstrčit jeden článek, který imho víceméně celý tenhle problém a jeho řešení velmi pěkně shrnuje.

Jerson píše:
...vyšplhá po horolezeckém laně s pistolí v ruce

Jen tam mimochodem, nevíš jestli taková ta klasická představa, že na Pointu Du Hoc Američané střídavě šplhali (i když tuším že spíš po takových velmi skromných provazových žebřících, nikoli přímo po lanech) a stříleli ze samopalů po Němcích nahoře je pravdivá? nebo je to až pozdější dramatizace?
22.6.2015 11:23 - Sadako
Jerson píše:
Ale to je celkem jedno, protože si stále stojím za tím, že chtít po pravidlech, aby umožnila jakémukoliv hráči zahrát jakoukoliv postavu bez ohledu na korelaci schopností hráče i jeho postavy je nesmysl a pokusy zavést ho do hry vedou jen k rollplayingu, nikoliv rolleplayingu. Tím neříkám, že schopnosti hráče musí odpovídat schopnostem jeho postavy, ale říkám, že nesmí být v příkrém rozporu - hloupý a sociálně neschopný hráč prostě nedokáže zahrát chytrého diplomata bez ohledu na to, jakou oporu mu pravidla dají. A ani v tom nevidím žádný problém, protože řada hráčů nedokáže zahrát mnoho různých postav. Dost hráčů nedokáže zahrát libovolnou ženu, aby nepůsobila jako špatně převlečený chlap, já třeba nedokážu zahrát sadistického mučitele vyžívajícího se v utrpení (a to ani jako GM), a je celkem jedno, jaká pravidla na to použiju, málokdo dokáže zahrát postavu sršící humorem - a vadí to něčemu ve hře?

Nedokážeš nebo nechceš, protože je ti taková věc i neherně hodně proti srsti? Já třeba dost vím, že některé charaktery opravdu hrát nechci, protože mi i neherně vadí.
Zkrátka nemám dojem, že by RPG byly přijímačky na DAMU, aby se musel tak přísně hodnotit herecký výkon.

Crossgender bych sem vůbec netahala, v tom se imho pod "nedokáže zahrát" schovává prosté "hraje tak, že to neodpovídá mé představě", na což dělám dlouhý nos.
22.6.2015 22:40 - Jerson
Sadako píše:
Jako - mně systém co si v rámci RP ukecáš, to máš vyhovuje zdaleka nejvíc, protože nastudovat si informace považuju za příjemnou zábavu navíc a okecat kde co taky nemám potíž, ale přijde mi fantazijním světě lehce absurdní to omezení. Neumíš/neznáš/nemáš X, nemůžeš to ani hrát, smůla.


Colombo píše:
Jestli podle Jersona nemůže necharismatický hráč hrát charismatickou postavu, hráč co o lucích moc neví expertního lučištníka atp., tak co pak Jerson hraje?



Občas mám dojem, že když napíšu "nemám rád, když hráč hraje postavu naprosto opačnou vzhledem ke svým schopnostem", tak to polovina lidí čte jako "Jerson povoluje hrát jen to, co hráč doopravdy umí v reálném životě." Jako fakt ne. Říkám jen, že by hráč neměl hrát postavu naprosto nepřiměřenou svým schopnostem (zejména v porovnání s jinými hráči ve skupině), protože ji nedokáže doopravdy zahrát, dokáže si jen házet na dovednosti. Tím chci ale říct, že sociálně neschopný hráč by neměl hrát nejlepšího diplomata a lva salónů, ale může hrát normálního člověka, který se ve společnosti umí tak nějak normálně pohybovat. A během hry se může vylepšovat jak dovednosti jeho postavy, jak hráčova schopnost zahrát je.

Colombo píše:
Dovoluji si předpokládat, že nikdo z hráčů nečaroval, většina z nich se nedostala do boje a myslím si, že většina z nich nebyla ani tajnými agenty (tady mu dávám prostor pro manévrování, třeba mne překvapí).

Mluvím tu hlavně o schopnostech, které běžní lidé neustále používají, takže zcela jasně poznají, když schopnosti postavy výrazně převyšují schopnosti hráče. Nicméně pokud budeš hrát RPG na téma hermetické magie s člověkem, který se hermetické magii věnoval, a začneš operovat s bleskovou magií, máš slušnou šanci, že se ozve.
Stejně tak pokud budeš hrát s člověkem, který se v tajných službách tak či onak vyzná, může ti říct, jak to v nich funguje.

Navíc opět opakuju - hráč nemusí mít dovednosti jako jeho postava. Musí jen umět dostatečně dobře takové dovednosti předstírat. Pro běžnou hru stačí hodina vyhledávání informací na netu.
Kamarád hraje v naší hře pilota, i když o letadlech neví skoro nic. K vánocům jsem mu dal knížku, kde jsou popsány základy letectví a zobrazená různá letadla rozebraná na součástky. Ve hře pak může snadno do proslovů své postavy zakomponovat slova jako "umělý horizont" nebo "Pitotova trubice", čímž se ostatním bude jevit, jako že o pilotování a letadlech něco ví, a přitom nemusí mít pilotní kurs.

Naoki píše:
Velký přínos RPG vidím v tu hru na roli, že si zkusíš jaké by to bylo být někým jiným.

Ano, zkusíš si hru na roli, ne na čísla v deníku. Zbytek viz výše - snadno si můžeš zahrát někoho jiného, jen nechápu, proč by to za každou cenu a hned od začátku hry musel být ten nejlepší ve svém oboru, pokud ty jako hráč o daném oboru nevíš vůbec nic.

Arten CZ píše:
Je to hra a my si hrajeme. Ty do toho pleteš zbytečně moc srovnání s realitou, které hře spíše škodí, než by jí pomáhalo.

Aby bylo jasno - mluvím jen a pouze o tom, že mě tyhle věci ve hře vadí, když jsem jich přítomen, a je mi celkem jedno, jak to hrajou jiní. Ve své obvyklé skupině mám taky normální hráče, exoty potkávám (nebo jsem potkával) spíše na opengaminzích.
Holka hrající majitelku kavárny v reálu dělá v call centru a nevadí to - jen se její herní neznalost projevila ve chvíli, kdy se snažila zdůvodnit, proč by ve sklepení kavárny měla mít velký sud na víno (nebo jiný dost velký sud, aby se do něj vešel člověk). Přesněji řečeno chtěla, aby v její kavárně takový sud byl, ale nedokázala ani sama pro sebe vymyslet rozumný důvod, jak a proč by se tam dostal.

ShadoWWW píše:
RPG je právě o tom, že se lidé pomocí své představivosti vžívají do rolí, které ve skutečnosti nemají. A dobrá hra na hrdiny k tomu dává prostředky.

Opět - nechápu. Napíšeš "vžívají se do rolí", což je to co já chci a určitě to není jen suché popisování činností postavy a házení na její čísla.

Kromě toho i sesílání blesků a proměna v medvěda se dá popsat lépe, když už ne zahrát (nicméně i to zda blesky sesíláš z očí, rukou nebo prostě sešleš blesk z oblohy se určitě popsat dá, a dá se to i zahrát)

Aegnor píše:
Na jednu stranu souhlasím, že Jerson má (aspoň z toho, jak to prezentuje) poměrně přísný způsob posuzování, na stranu druhou si myslím, že to nemusí být na škodu.

Popravdě žádný přísný způsob nemám. Ve skutečnosti ho mám stejný jako hodně mých hráčů.
Ostatně můžete to posoudit sami - jeden hrář na opengamingu chtěl hrát zkušeného agenta tajné služby. Jak jeho hraní vyznívalo pro ostatní můžete posoudit sami.
A opravdu by mě zajímalo, kdo z vás by takovému hráči věřil, že jeho postava je zkušený agent, ať by házel jakákoliv čísla. (Jen podotýkám, že hromada svých akcí popisoval dřív, než se vůbec nějaký test schopností uskutečnil.)

Gurney píše:
Na jednu stranu tedy tak nějak čekám, že když někdo hraje rytíře nebo tajného agenta, viděl aspoň nějaké filmy o rytířích nebo tajných agentech. Zároveň ale zohledňuju že postava s povoláním/backgroundem/skillem/meritem Tajný agent nebo Rytíř má i takové znalosti, které hráč této postavy nemá. Přišlo by mi fakt otravné v roli tajného agenta někoho začít sledovat a v půlce akce se dozvědět, že teď se to všechno podělalo, protože na sledovačku mám mít k dispozici záložní surveilence týmy a sledovat nějen danou osobou, ale taky každého s kým se potká.


Já nemám na hráče velké nároky. Jen nikdo u mě jako zkušený agent nezačíná a postavy se učí stejně jako hráči během misí. Když se poprvé rozhodnou vydat se někam pod krycí identitou a řeknou "my dva jsme manželé", a v půlce mise zjistí, že nemají ani společné příjmení v pasu, ani snubní prsteny, a tak můžou možná hrát manžele u hotelové přepážky, ale ne před policejním inspektorem, příště si už dají pozor.


Kromě toho by mě zajímala jedna věc - jak řešíte to, že má Vypravěč hrát sociálně zdatnou postavu, třeba přemluvit postavy hráčů, že ho nemají teď a tady zabíjet. Hodíte si kostkami a pokud hodíte skvěle, zakážete hráčům útočit?

Gurney píše:
Mimochodem beru to i opačně, tj že postava může vědět nejen víc než hráč, ale taky GM - tj. když někdo přijde s tím, že přepravovat nelicencovanou odstřelovačskou pušku ve sportovní tašce skrz Paříž je dobrej nápad, a že už to jeho postava zkušeného agenta takhle dělala, řeknu ok, protože fakt nedokážu posoudit jestli je to lepší nebo horší než ji hodit na zadní sedadlo auta.

Na názor hráčů dávám ve chvíli, kdy o věci ví víc než já (třeba v jedné z posledních her mi hráčky vysvětlily, že před druhou světovou válkou neměly učitelky povolené mít děti, tak jsem to tak vzal.) Ale když mi hráč řekne "strčím samopal do batohu", podám mu samopal a řeknu "ukaž mi to". A všichni hned vidíme, jestli to jde, nebo ne. Někdy to nejde. Naopak už mi holka předvedla, jak si zastrčí za pásek na břiše Desert Eagle, dá přes něj tričko a ani z metru při pohybu si toho nevšimnu.

Realita se dá různě ohýbat, jen to nesmí dojít do stavu, kdy dalšímu ohnutí už většina hráčů neuvěří.

Gurney píše:
Jen tam mimochodem, nevíš jestli taková ta klasická představa, že na Pointu Du Hoc Američané střídavě šplhali (i když tuším že spíš po takových velmi skromných provazových žebřících, nikoli přímo po lanech) a stříleli ze samopalů po Němcích nahoře je pravdivá? nebo je to až pozdější dramatizace?

Pokud vím, tak to je pravda. Ale nikde se tam neříká, že jednou rukou lezli nahoru a v té samé chvíli druhou rukou stříleli.

Sadako píše:
Nedokážeš nebo nechceš, protože je ti taková věc i neherně hodně proti srsti? Já třeba dost vím, že některé charaktery opravdu hrát nechci, protože mi i neherně vadí.

Proti srsti mi to je, ale kdybych to zkusil zahrát, nebude to věrohodné. Stejně tak nedokážu zahrát osmnáctiletou holku, tak se jejich hraní vyhýbám i jako GM. Naproti tomu padesátiletou ženskou zvládám docela uvěřitelně.

Sadako píše:
Crossgender bych sem vůbec netahala, v tom se imho pod "nedokáže zahrát" schovává prosté "hraje tak, že to neodpovídá mé představě", na což dělám dlouhý nos.

Jak chceš, tahat ho sem nebudu, ale princip je stejný - jen s tím rozdílem, že všichni máme desetitisíce zkušeností s tím, jak se příslušníci toho kterého pohlaví chovají, což se silně projevuje v tom, čemu jsme (někteří z nás) schopni uvěřit ve hře.
23.6.2015 07:51 - Arten CZ
Jerson píše:
Kromě toho by mě zajímala jedna věc - jak řešíte to, že má Vypravěč hrát sociálně zdatnou postavu, třeba přemluvit postavy hráčů, že ho nemají teď a tady zabíjet. Hodíte si kostkami a pokud hodíte skvěle, zakážete hráčům útočit?

Já si proti hráčům neházím. Popíšu jim situaci a hráči se sami rozhodnou.
23.6.2015 09:15 - ShadoWWW
Jerson píše:
proměna v medvěda se dá popsat lépe, když už ne zahrát


Souhlas. ALE: Jednou dvakrát tě to bude bavit zahrát. A co po páté? Po desáté? Po padesáté čtvrté? Navíc ne každý, kdo se chce přeměňovat, je rodilý řečník či herec.

IMHO má smysl podrobně popisovat/zahrát nové situace. Když se něco opakuje již poněkolikáté více méně stejně, jeden hod či stručný popis je OK a radši se přesunout k něčemu novému/neotřelému.
23.6.2015 09:22 - Aegnor
Jerson píše:

Popravdě žádný přísný způsob nemám. Ve skutečnosti ho mám stejný jako hodně mých hráčů.
Ostatně můžete to posoudit sami - jeden hrář na opengamingu chtěl hrát zkušeného agenta tajné služby. Jak jeho hraní vyznívalo pro ostatní můžete posoudit sami.
A opravdu by mě zajímalo, kdo z vás by takovému hráči věřil, že jeho postava je zkušený agent, ať by házel jakákoliv čísla. (Jen podotýkám, že hromada svých akcí popisoval dřív, než se vůbec nějaký test schopností uskutečnil.)

Pardon, má chyba a mé trochu nevhodné vyjádření.
Několik let jsem hrával s PJem, který měl podobný přístup jako ty - krom samotného příběhu pro něj bylo poměrně důležité, aby naučil své hráče přemýšlet a nedal jim nic zadarmo. Přesně ta situace, o které jsi psal ("Jsme manželé, ale nemáme vůbec nic společnýho") je krásná ukázka.
Jenom u hry s tímto PJem jsem měl několik věcí, které mi nesedli (ale nesouvisí přímo s tímto přístupem) a trochu mi splívají dohromady a ovlivňují názor - takže to moje "přísnější" se vůbec nevztahovalo k tomu, co zde probíráme.
Arten CZ píše:
Já si proti hráčům neházím. Popíšu jim situaci a hráči se sami rozhodnou.

No...a nejspíš jsme našli jádro problému. Pokud si ty nehážeš a popisuješ situaci a záleží na TVÝCH schopnostech, jak hráčské postavy ukecáš, proč by hráči měli ukecávat CP jenom za pomoci hodu kostkou? Ať se aspoň trochu snaží.
23.6.2015 10:10 - Arten CZ
Aegnor píše:
No...a nejspíš jsme našli jádro problému. Pokud si ty nehážeš a popisuješ situaci a záleží na TVÝCH schopnostech, jak hráčské postavy ukecáš, proč by hráči měli ukecávat CP jenom za pomoci hodu kostkou? Ať se aspoň trochu snaží.

Já jsem si říkal, že by to stálo za rozepsání.

My se díváme na postavy hráčů a na nehráčské postavy různě. Hráči jsou aktéři, kteří hrají svůj příběh (příběh svých postav), vše ostatní je pouze kulisa.

Otázka Jersona zněla, zda jim podle hodu přikážu, co mají dělat (zakážu jim střílet). A odpověď je - nepřikážu, neházím si proti postavám, abych jim něco přikázal dělat. K jednání postav se musí hráči rozhodnout sami.

Pokud NPC například něco předstírá, potom si neházím, jestli mu postavy uvěří (jestli hráčům vnutím rozhodnutí), ale hráči si mohou ověřit, zda jim NPC nelže.

Jsem přesvědčen, že hra má v první řadě působit na hráče. Pokud tedy chci hráčům přivodit nějaký pocit, například postavy zahnat na útěk, neházím si na zastrašení, ale popíšu hráčům, čeho by se měli bát a rozhodnutí je na nich. Pokud se rozhodnou i přes to neutéct, potom mohou dostat Nevýhodu nebo podobně, ale rozhodně jim nenakážu, že musí utíkat.

U NPC jde ale o opak. NPC vlastní vůli nemají a nepřijde mi fér, abych hodnotil kvalitu hráče místo kvality postavy. Kromě toho já hraju za všechny kulisy dohromady, takže mi přijde mnohem zajímavější i jednodušší, když se řídím rozhodnutím kostek než abych na vše reagoval sám. Hra je pak mnohem zábavnější pro hráče i pro mě.

"Ukecávat jen za pomoci hodu kostkou" je nesmysl. Ona ta představa, že dojdu za někým, koho neznám a začnu do něj hučet a přesvědčím ho o něčem, aby něco udělal, je přitažená za vlasy. V našich hrách záleží zejména na tom, jakou páku použiju. Potom ani tak nezáleží na kvalitě hráče, jako na tom, co kdy a jak vhodně použije. Hráči se tedy snažit musí, pokud se nesnaží, nemají šanci čehokoli dosáhnout. A podle síly páky, vhodnosti použití a jejich schopností se následně vyhodnocuje, co se stalo, většinou pomocí hodu kostkou.
23.6.2015 11:23 - Vojtěch
Tady začíná být zajímavé, co dělat se sociálně schopným hráčem, který si bude u postav tunit boj a kašlat na sociální skily, protože sází na to, že to vždycky ukecá.
23.6.2015 12:20 - Aegnor
Vojtěch píše:
Tady začíná být zajímavé, co dělat se sociálně schopným hráčem, který si bude u postav tunit boj a kašlat na sociální skily, protože sází na to, že to vždycky ukecá.

Takový hráč je dle mého názoru munchkin a s jako takovým je potřeba zacházet. (Neříkám JAK konkrétně, to už záleží na každém:-) )
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.25898003578186 secREMOTE_IP: 35.169.107.85