Obětování

úder, úder, kryt, úder, kop, úder, úhyb, blok "Siero?" úhyb, úder, mechanická loutka kus ustoupila, kop, podmet "Siero!" Patrik sledoval pád svého Neživého protivníka na zem a pak se otočil a šel k věcem. Siera jej sledovala. Dokázal ovládat všechny zbraně, které mu mohla nabídnout, ale když se chtěl vybít, tak trénoval vždy holýma rukama.
"Ano Patriku?"
"Dnes je to datum, že? Ode dneška před čtrnácti lety mě sem přivedli, aby mě obětovali svým bohům."
"Ano."
"A před sedmi lety obětovali také někoho, že?"
"Ano. Jedenáctiletého chlapce."
"Takže dnes to udělají znovu, ne?"
"S vysokou pravděpodobností máš pravdu."
"Dej mi vědět, až přijdou, prosím."

"Néééé!! Tati! Tati prosím, nedovol jim to!" Šestnáctiletá dívka s rukama svázanýma za zády se snažila vytrhnout novému kováři a jeho předchůdci, dnešnímu starostovi. Její otec přihlížel tomu, jak ji odvádějí, zatímco její matka stála odvrácena. Dnes měl být odveden někdo jiný, ale den předtím zemřel na zápal plic. Ona se narodila přede dvěma dny, a tak byla nejblíž tomuto prokletému datu.
Tak jako každých sedm let se čtyři muži, kněz, kovář a dva svědci vydali vykonat povinnou oběť, kterou si Duchové bohů žádali již mnoho generací.

Zpráva: Siera: upozornění; pět lidí v mém dosahu.
Siera: odpověď; identifikuj.
Zpráva: Siera; muž, nad šedesát let, řečník, stejný jako před sedmi, čtrnácti, jedenadvaceti, osmadvaceti a pětatřiceti lety. Muž, kolem padesáti let, stejný jako před sedmi, čtrnácti, jedenadvaceti a osmadvaceti lety. Přdtím zabíjel, dnes neozbrojen. Muž, přes padesát let, přihlížející, stejný jako před sedmi, čtrnácti a jedenadvaceti lety. Muž, kolem pětadvaceti let, neznámý, ozbrojený. Žena, kolem patnácti let, spoutaná.
Siera: odpověď; nadále sleduj. Vypusť Vážky pro případ Patrikova ohrožení. Drž je mimo dosah Patrika i lidí, pokud nebude Patrik ohrožen.
Zpráva: Siera; potvrzuji.

Kněz právě dokončil povinné modlitby. Povzdechl si a kývl na nového kováře. Nejistě se rozhlédl. Stahovala se mračna.
"Nééé, prosím né, nic jsem neudělala..." Dívka konečně propukla v pláč. Kovář ztěžka polkl, ale přesto v ruce pevně sevřel nůž.
"Dost." Všichni se otočili. Pět metrů směrem ke chrámu stál jakýsi mladý muž, se zcela nezvykle krátkými vlasy a silnou postavou. V okolní zimě byl oblečen jen do kalhot z neznámé látky a jakéhosi lehkého trička.
"Kdo jsi?" Zeptal se kněz.
"Jmenuji se Patrik. Nechali jste mě tu ležet. Před čtrnácti lety."
"Cože?"
"Jsem to, co vyrostlo z toho obětovaného dítěte. Ale na tom nezáleží. Nechte tu dívku být."
"NE! Nevím kdo jsi, ale ona musí být obětována bohům!"
"Viděl jsem bohy. Setkal jsem se s tím, co z nich zbylo. Žádní bohové už nejsou, a ani nikdy nebyli. Byli to jen lidé, lidé, kteří byli o mnoho chytřejší a vzdělanější než vy, takže dokázali pochopit principy světa a manipulovat s nimi. Žádné oběti nepotřebují." Starý kovář, dnešní starosta, se otočil na kněze.
"No tak, otče! Úroda byla poslední roky špatná, chudneme a blíží se bouře, není čas se tu vykecávat s nějakým přivandrovalcem!" Kněz kývl.
"Zabij ji."
"Polož ten nůž, nebo zemřeš." Kovář se podíval na Patrika. V ruce se mu objevil nějaký kovový předmět.
Kněz se rozkřikl do sílícího větru: "Zabij i jeho, pokud ti bude chtít bránit, ale hlavně už dělej!" Kovář se rozpřáhl. Z kovové věci v mladíkově ruce vyšlehl záblesk, ozvala se rána. Kovář ucítil neskutečnou bolest v hrudi. O zlomek vteřinypozději padl mrtvý na zem.
"Vládnu mocí starých bohů. Zmizte odtud nebo zabiju i vás." Kněz zaváhal. Podíval se na něj a na kováře, kterého Patrik zabil na pět metrů, aniž by použil zbraň.
"Dobrá, pokud jsi tedy vyvolený starých bohů, přebíráš oběť jejich jménem?"
Patrik se na něj nechápavě podíval. Pak se vzpamatoval: "Co? Ano, ano, přebírám oběť jménem vašich bohů." Kněz kývl a pokynul i dvěma ostatním. Otočili se a odešli. Patrik přešel k dívce.
"Kdo jsi?"
Zeptala se. "Jak se jmenuješ?"
"Aina, kdo jsi?"
"Patrik. Udělali ti něco?"
"Necítím ruku a vymkla jsem si kotník." Patrik ji vzal a odnesl do prastarého komplexu.

Siera sledovala celé dění skrze kamery Vážek, automatizovaných bojových vznášedel. Skrze programy, které ji tvořily, se hnala informace za informací. Měla ty lidi už dříve zničit? Neměla by jim naopak pomoci, zasáhnout do vývoje lidského druhu? Nebyla k tomu stvořena a ani instruována, na druhou stranu, její instrukce zahrnovaly předpoklad, že zbudou lidé na takové technologické úrovni, kteří budou schopni komplexu, technologií a vědomostí v něm uložených využít. Poslední takoví podle jejích informací ze zbytků původní satelitní sítě zmizeli před dvěma sty lety na opačné straně planety.
Nejspíše bude muset zasáhnout, jinak se lidský druh zřítí zpět do doby kamenné. Tyto úvahy odložila na později a zaměřila svou pozornost na Patrika a Ainu, kteří právě vešli do prostor ošetřovny.