Obětování

Chlapec se probudil v jakési bílé jeskyni. Kolem se míhaly barvy a zpoza jeho hlavy se ozval hlas. Rozplakal se. Po několika hodinách, stále unaven ztrátou krve, zase usnul.
Probudil se. Před ním bylo jídlo a voda. Nedotkl se jich a znovu se rozplakal. Bytost, která jej nyní celého obklopovala, byla bezradná. Procházela svou, v lidském měřítku nekonečnou, paměť plnou vědomostí, které jí byly předány mnohými z těch, kteří ji sem povolali, ale nemohla si vybavit nic, co by jí pomohlo. K tomuhle nebyla určena.
Byla inteligentní. Věděla, že chlapec brzy zemře na vysílení. Musela improvizovat. K tomu byla připravena velmi dobře.

Chlapec se probudil v jiné jeskyni. Na hlavě měl čelenku a na stěně před ním byly nakreslené různé ornamenty, které se ale rychle měnily. Znovu se rozplakal. V uších se mu náhle ozval hlas, který se rychle měnil. Přecházel z hloubky do výšky a zase zpět, měnil tón i zabarvení. Byla to píseň beze slov, ale nikdy předtím nic podobného neslyšel. Z počátku byla děsivá a nepříjemná, ale časem se zjemňovala. Opustila nepříjemné výšky i hloubky a ustálila se na příjemné, rychlé melodii. Chlapec přestal brečet a začal zaujatě poslouchat. Po chvíli se začal usmívat.
Bytost se soustředila na jeho mysl, a byla spokojena s tím, co si v ní svými nelidskými smysly přečetla. Píseň utichla. Chlapec se díval na stěnu před sebou, kde se různé čáry ornamentů stále střídaly. Najednou se ozval ženský hlas, příjemný, teplý a přátelský.
"Měl bys jíst." Chlapec znejistěl.
"Máma?" Bytost zaváhala. Věděla, co ten pojem vyjadřuje, ale zároveň chápala, že se jím chlapec snaží vyjádřit ještě něco víc. Nedokázala rozpoznat co, ale cítila, že je opět rozladěný.
"Máma tu teď není." Ozval se opět její hlas. "Teď tu je Siera. Máma chtěla, aby se o tebe Siera postarala." Chlapci stekla po tváři slza, ale natáhl ruku a vzal si kus toho neznámého jídla. Bylo odporné. Bytost, Siera, zaváhala. Nikdy nejednala s dětmi, měla o nich nějaké vědomosti od těch, kteří ji povolali, ale ty byly jen velmi obecné. Tušila ale, že má jen omezený počet věcí, které může udělat špatně, aniž by něco nenávratně pokazila.

Siera opustila vnější svět a stáhla se do vlastní sféry. Chlapec před chvílí usnul. Už jej měla ve své moci dva týdny. Naučila se, jak na něj mluvit, aniž by jej děsila. Naučila se i, co mu chutná. Ale stále mu nerozuměla. Choval se divně, neznámě. Až doteď jednala pouze s dospělými, co víc, s dospělými, kteří byli svého času těmi nejchytřejšími a nejdůvtipnějšími vůbec, s těmi, kteří chápali její podstatu a přizpůsobovali se jí. Teď musela přijít na to, jak se sama přizpůsobit bytosti se zcela odlišnou podstatou. Nebylo to lehké.
Otevřela novou knihu a začala do ní sepisovat své vědomosti o lidském chování. Její výchozí vědomosti zaplnily slušný prostor, ale byly jí k ničemu. Začala připisovat vlastní poznatky za dobu, kterou s nimi strávila ona. Potřebovala dát všechny své znalosti do přehledné a celistvé formy, aby je mohla pečlivě prostudovat. Ke svému údivu zjistila, že si mnohde protiřečí buď závěry, které z jednotlivých poznatků vyvodila, nebo místy i poznatky samotné. Bytost se zastavila. Nutně potřebovala pochopit, co se děje a co má dělat. Neměla čas. Pustila se do práce. Otevřela knihovnu vědomostí svých předků, ve které byly další informace, které až doteď nepovažovala za nutné zkoumat. Po celých staletích, kdy se věnovala vlastním myšlenkám a výzkumům, se Siera opět začala učit ze starých vědomostí. To, co tam objevila, ji naprosto ohromilo. Uvědomila si, kolik toho bude muset udělat, a co jí to bude stát. Bude muset téměř kompletně změnit nebo upravit příkazy sobě podřízených služebníků Chrámu.

Chlapec se opět probudil. Nevěděl, jak dlouho už je v té stavbě bez oken, plné místností a sálů, ale věděl, že to musí být už velmi dlouho. Kolem něj byly různé tajemné stíny, nejasné postavy ze světla a barev, které na něj mluvily. Předtím byly děsivé, ale teď si na ně už zvykl. Většina na něj mluvila řečí, kterou neznal, jen pár mluvilo něco srozumitelného. Někdy to nedávalo smysl, jindy se jej snažily konejšit. Siera se mu už dlouho neozvala, ale věděl, že jej stále pozoruje. Pokud ji oslovil, tak mu naslouchala.