Střípky Mezoameriky: život, to je kukuřice

O zemědělství v Mezoamerice a hlavně o kukuřici.
Napsal Colombo
Obsah článku:

Úvod

"Když se člověk podívá na věc zblízka, pozná, že všechno, co tito indiáni dělají a říkají, se nějakým způsobem týká kukuřice, takže nechybí mnoho, aby ji považovali za božstvo. Zalíbení a nadšení, s nímž vzhlížejí ke svým kukuřičným polím, je tak velké, že pro ně zapomínají na ženu, děti a jiná potěšení, jako kdyby kukuřičná pole byla jejich konečným cílem a vrcholným štěstím."

Chrónica de la santa provincia del santissimo nombre de Jesús de Guettemala

Zemědělství je základním kamenem každé civilizace. Civilizace znající medicínu, zajímající se o astronomii a matematiku, by bez vyspělého systému zemědělství nemohly existovat. Jistě jste si schopni představit civilizace závislé na sběru a lovu a přitom mající propracovaný systém náboženství, zahrnující hvězdopravectví, uctívající své bohy v obrovských chrámových komplexech. Faktem však zůstává, že všechny nám známé vyspělé civilizace byly na zemědělství přímo závislé a ty bez zemědělství můžeme tak s klidem zařadit do fantasy (takovým předstupněm mezi lovem a zemědělstvím je rybolov, umožňující trvale udržovat koncentrovanou populaci na jednom místě). Nám nejznámější civilizace, co se vzniku a zemědělství týče, jsou v Mezopotámii, Číně, Egyptě a Indii, kde okolní podmínky přinutily lid ke spolupráci a vytvořily opravdu efektivní systém zemědělství s regulovatelným zavlažovacím systémem. Bohužel ostatní typy samotného vzniku civilizací nemáme příliš prozkoumány. V Andách a na mexické náhorní vysočině byl vývoj podobný vývoji v Egyptě a Mezopotámii. Jinak tomu bylo u Mayů a ti se tak stávají zvláštní civilizací, která tam podle některých poznatků vůbec neměla být. Možná však se jedná pouze o naši nevědomost a skutečnost, že podobné civilizace existovaly ve vlhkých oblastech a tak se nám o nich moc nedochovalo.

Kukuřiční Mayové

Dříve se mělo za to, že Mayové byli odkázání pouze na žďárový typ zemědělství. Toto extenzivní zemědělství bylo totiž, vzhledem ke své nenáročnosti, nejrozšířenějším typem a dochovalo se ve velké míře i dnes. Právě o tomto typu zemědělství máme nejvíce zpráv. Čím více však Mayologové pronikali do zarostlé džungle a odhalovali nové tajemství, čím víc rozkopávali džungli metr po metru, čím víc objevovali zbytky osídlení, tím více si uvědomovali, že Mayové znali i jiné, intenzivní způsoby zemědělství.

Milpové zemědělství

Hustota obyvatelstva činila zpočátku (a dnes) pouze 30 obyvatel na čtvereční míli (11,6 obyvatel na kilometr čtvereční). Přesto dokázali Mayové s primitivními nástroji vytvořit dostatečně velké nadbytky, které nejen že uživili neustále se rozrůstající kněžskou a válečnickou vrstvu, ale podle preciznosti mayských památek i specializované řemeslníky. Dokázali si také ušetřit dostatek času k budování ohromných chrámů, stél a silnic.
V severním Yukatánu, což je mimo jiné nejsušší úrodná oblast, byly prováděny pokusy, které nám mohou objasnit výkonnost mayského zemědělství. Vycházelo se při nich z klasického způsobu žďárového zemědělství a zvyků, jež se udržely dodnes. Tento způsob žďárového zemědělství (anglicky "slash-and-burn") se nazývá Milpové, podle Aztéckého slova pro pole milpa, jak se s ním také poprvé seznámili Španělé. V Mayských jazycích se kukuřičné pole nazývá col. Podrobněji se o Milpovém zemědělství můžete dočíst na dalších stránkách, zatím jej přiblížím slovy nejslavnějšího kronikáře Mezoameriky.

"Osévají mnoho polí, takže nevydaří-li se některé, nahradí ho jiné. Při obdělávání půdy nedělají nic víc, než že vymýtí křoví a spálí je, aby mohli do země sít. Když nastanou deště, sejí, což provádějí tak, že s malým pytlem na ramenou dělají zašpičatělou holí do země díry, kam vkládají pět nebo šest zrnek, jež pak holí zase zahrnou. Prší-li, je úžasné, jak rychle vzklíčí a rostou."

Diego de Landa



Intercropping

Toto je přechodový stupeň ze žďárového extenzivního zemědělství k zemědělství intenzivnímu. Intecropping je vlastně vysazování různých plodin na jedno pole, podobně jako se v klasickém Milpovém zemědělství vysazují fazole s kukuřicí. Tato technologie je poměrně náročná na zkušenosti. Zemědělec musí znát kvalitu své půdy, poměr a druhy či jen kultivary plodin tak, aby si nekonkurovaly, ale prospívaly. Také práce, jež je nutno věnovat půdě, se zvětšuje. Ať už jde o zalévání, hnojení, či jen hojné pletí plevelnatých rostlin. Pak však může zemědělec očekávat hojnou úrodu rok co rok a nemusí nechávat půdu ležet ladem.

Kukuřičné terasy

Terasovité zemědělství je věcí poměrně známou, zejména co se týče andské oblasti. Je to již zemědělství intenzivní, kdy se jedna půda obdělává, zavlažuje a hnojí po mnoho let. Běžné je v horských oblastech, kdy voda, která by normálně tekla dolů, se na terasách rozlije vybudovanými kanály, ať už vybudované v půdě nebo vytesané z kamene, čímž nejen že nepřijde zemědělec o půdu, která by jinak byla spláchnuta proudem vody, ale ani voda nesteče, aniž by se vsákla do země.

Podobně byly využity záplavové louky kolem řek, meandry, říční nivy, bažiny. Zde se vybudovaly pole navršením hlíny, čímž vznikla jednotlivá políčka rozdělená kanály. Pravidelné záplavy již nepromáčely půdu a přinášely bahno, které se jednoduchým pročištěním kanálů navršilo na pole a zúrodnilo jej.

Zde hrál důležitou roli obchod. Mayská města nesloužila pouze jako sídliště kněží a místa uctívání, koncentrovala se zde produkce z okolních vesniček a na rozlehlých tržištích se obchodovalo s rozmanitými potravinami, ať už s těmi vzácnějšími nebo s těmi běžnými. V pozdějších dobách si lidé obstarávali i běžnou stravu na tržištích, místo toho aby každá vesnice byla samostatnou jednotkou. A tak se mohly rozlehlé oblasti specializovat na produkci jedné plodiny, kterou pak vyvážely do celé Mezoameriky.

Domácí záhonky

Ačkoliv důkazy z archeologických vykopávek jsou pouze nepřímé, tvořené pouze stejným pravidelným odstupem domů, z nejrůznějších kronik a také z dnešního způsobu života i městských Mayů víme o dalším způsobu dlouhodobého a nesmírně výkonného využívání půdy. Tak, jako máme i my zahrady u svých rodinných domků, tak je mají a měli i Mayové, a to v mnohem větším počtu než my. Ani pomexičtění Toltéky a zavedení nového, městského, způsobu živote je nedokázalo změnit, natož dnešní civilizace. Malé zahrádky obklopující domky, na níž se technikou "intercroppingu" mohlo dlouhodobě a bez vyčerpání půdy pěstovat všemožné ovoce a zelenina. Jedinou nutnou údržbou takových záhonků je tak pletí.

Dřevěné plantáže

V Mezoamerice je mnohem více stromů, které dávají obyvatelstvu nějaký užitek. Ať už je to kopálový strom, poskytující kadidlo, nejrůznější stromy poskytující barviva, či spousta stromů poskytující nejrůznější, někdy více, někdy méně ceněné, potraviny. Tak i dnes, když je na poli nějaký užitečný strom, se půda spálí, ale strom se nechá být. V zahrádkách se o své stromy mohli starat, takový chlebovník zvaný Mayský ořech nebo také ramon, mající podobné využití jako kukuřice, měl dokonce větší výnos než kukuřice, proto možná byl považován za jídlo chudých. Mayové také daly vzniknout "umělému pralesu", kácením nechtěných stromů pročistili prales a udělali z něj výnosnou oblast, nezávislou díky své velké druhové rozmanitosti na chemických postřicích a vytvářející podobný efekt jako "intercropping".
"Arboricultura", tedy něco jako zemědělství u stromů či sadaření, je vlastně rozšíření toho, co znali již ze svých zahrádek na velké plochy. Obzvlášť ceněné stromy, jako je kakao, možná i kopálový strom a strom poskytující barvivo, které se i do nedávné doby hojně vyváželo, se pěstovaly na velkých plochách, ve smíšených kulturách. Takto byly využity i ony vystavěné pole kolem řek.

Lov, chov, rybolov a rybochov

Masitá strava byla poměrně ceněná mezi Mayi. Mělo se za to, že si ji obstarávali převážně lovem, zejména pak ptáků (při lovu se užívalo foukaček a sítí, luk a šíp je znám až z poklasické maysko-toltécké doby), jejichž peří se pak dalo také zpeněžit (jako peníze používali perly z vzácných nerostů, zejména pak z nefritu, samotné peří, nejcennější byly zelené, případně kakaové boby, což bylo rozšířeno v Mexiku). Sami pak chovali pouze krocany, kachny (pižmovka velká, Cairina moschata), hrdličky a také psy (některé rasy sloužili jako společníci při lovu a hlídači, jiné k vykrmení na maso). Nález obrovského množství jeleních kostí v Tikalu a jistá svědectví však přivádí na světlo i jinou myšlenku. Při obrovské oblíbenosti jeleního masa se Mayové naučili nejenom jeleny lovit, ale dokonce je i chovat a to nahnáním zvěře do oplocených a pečlivě střežených obor. Rozmanité ptactvo chovali v pletených klecích. Aztécký vládce se před Cortézem chlubil takovou zoo, ve které se chovali nejen vzácní barevní ptáci, ale i nejrůznější hadi, vzácné ryby, ještěři a také vlastnil nádherné zahrady plné květů.

Někteří lidé chovají hrdličky, krotké jako ty naše, a ty se množí velice rychle ... je zde zvíře, které zvou chic (nosál červený), ženy je chovají a není ničeho, co by (nosálové) nepřevrátili nebo nevytrhli z kořenů...

Diego de Landa



Při technologii, jakým Mayové stavěli cisterny pro uchování vody, by bylo až s podivem, kdyby v alespoň v některých z nich nechovali ryby. Ryby byly chovány i ve vytvořených odvodňovacích kanálech. Důležitost ryb je navíc podpořena častým vyobrazením.

Nejen kukuřicí živ je Maya

Spolu s kukuřicí se na pole vysévaly i fazole a dýně. Fazol, buul, se tak vinul kolem kukuřičného stonku, který se mimo jiné využíval podobně jako cukrová třtina, a tvořil tak druhou nejběžnější stravu Mayů. Dále byly pěstovány sladké brambory, rajčata, chaya, jejíž listy se vaří a podávají jako zelenina, jicama, kteroužto bychom mohli přirovnat k našemu tuřínu. Z ovoce jsou to mamey (sladké plody s červenou dření), avocado, chicle sapote (míza je základní surovina pro výrobu žvýkací gumy), papaya, ananas, akažuové ořechy, pomeranče, chlebovník. Ke kořenění jídel měli chili, nové koření, vanilku, majoránku, merlík, koriandr. Z průmyslových rostlin byla nejdůležitější bavlna, jež se osévalo jen o něco méně, než kukuřice, dále konopí, jež dnes tvoří prakticky jedinou možnou exportní plodinu. Mayové toho hodně našli v bohaté džungli, ať už barviva (strom mora - zelené a žlutohnědé, achiote - červené), kopálový strom jako zdroj kadidla, liány pro svazování dřevěných staveb, sůl vysušováním bažin a mnohé jiné.
< O Mayském zemědělství >
Nejen mayská kukuřice
Napsal Colombo 27.07.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 23 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14939403533936 secREMOTE_IP: 34.228.7.237