Kvalita kroužkové zbroje

Jak dobrá byla vlastně ve skutečnosti kroužková zbroj? Dokázala ochránit bojovníka v boji, nebo to byla jen z nouze ctnost?
Napsal Rytíř
Při shánění materiálu na obsáhlejší zamyšlení nad účinností zbraní a zbrojí jsem narazil na velmi zajímavý příspěvek (no spíš článek), který si dovolím zde uvést celý. Sepsal ho člověk, který se živí výrobou replik římských a středověkých zbraní a zbrojí jak pro filmy a divadla, tak i pro muzea a nejrůznější vědecko-historické společnosti a projekty. Následující článek byl sepsán Erikem D. Schmid pro Sword Forum International 25. listopadu 2003.

Míra ochrany poskytovaná kroužkovou zbrojí

Následující souhrn vznikl jako odpověď na několik proklamací o neefektivnosti kroužkového brnění. Bylo prý dobré na zastavení sečných ran, ale takřka nepoužitelné proti bodnému útoku, např. hrotem meče, šípem nebo kopím/dřevcem.

První mou reakcí na taková prohlášení je otázka - pokud by kroužkové brnění bylo proti těmto typům útoku tak nepoužitelné, proč by bylo nejpoužívanější zbrojí po celá staletí? Jedním z důvodů, proč tomu tolik lidí věří, je dnešní fascinace moderní drátěnou zbrojí (butted mail). Jenže tento druh zbroje má se svým historickým protějškem krom vzoru splétání kroužků společného jen málo. Bohužel však řada lidí zakládá své domněnky o kvalitách středověké kroužkové zbroje právě na zkušenostech a testech provedených s tímto současným typem kroužkového brnění.

Další věcí, kterou je třeba brát v úvahu, je fakt, že kroužky samotné nebyly jedinou ochranou. Připomínal jsem to již nesčetněkrát. Používala se spolu s nějakým druhem látky, pod i na ní. Bez této další vrstvy kroužkové brnění vůbec nefunguje jak má. Během nedávné konference komunity muzea ve VB jsme došli k závěru, že kroužková zbroj používaná v Evropském divadle byla s největší pravděpodobností ošetřena nějakým způsobem proti korozi, protože na ni byly připevněny různé druhy podšívky. Zda to bylo učiněno galvanizací, pocínováním nebo pozlacením je dosud nevyjasněno. K získání přehledu o tom, jak tato kombinace mohla fungovat, postačí se podívat na indické nebo turecké zbroje.

Zdá se, jakoby lidé pokládali za hlavní hnací sílu stran utváření stylu a kvality zbroje buďto meč nebo šíp. Patřím k menšině, která tomu nevěří. Přestože obdivuji oboje tyto zbraně pro jejich krásu a sílu, nemyslím si, že byly z hlediska vlivu na vývoj zbroje tak důležité, jak by si jeden mohl myslet. Důvody proč osvětlím v následujících řádcích.

Kroužková zbroj existovala ve výzbroji jedno tisíciletí a po celou tuto dobu zůstala prakticky nezměněna. Nic takového přitom ani zdaleka neplatí pro meč. Od dob starého Říma po středověk se změnil velmi významně, přičemž po celou tuto dobu zůstávalo kroužkové brnění hlavním typem zbroje. Co se týče luku, tak úzké hroty šípů zvané bodkin byly též běžné. Nebyly tedy ve středověku zázračně vynalezeny, aby porazily kroužkové brnění, jak se někdo domnívá. Narážíme na ně již od dob Římského impéria. Protože nejlépe se každý problém vysvětluje na příkladu, uvedu zde, jak dobře kroužkové brnění, respektive jeden jeho konkrétní typ, chránilo svého majitele.

Test kroužkového brnění

Nedávno jsem měl příležitost dodat své kroužkové zbroje na testy profesionálů z Královské vojenské koleje v Shrivenhamu, ve Velké Británii. Tito pánové provádějí nárazové a balistické testy na tělesných brněních celé řady civilních i vojenských složek policie a armády z celého světa. Ve svém oboru jsou na samotné špici.

Nyní k vlastnímu testu; prováděl se na čtverci materiálu o velikosti 6x6 palců (15,2 x 15,2 cm). Jednalo se o kroužkovou zbroj vyrobenou vikingským způsobem se střídajícími se řadami kroužků nýtovaných a pevných. Říkám vikingským, ale tento typ zbroje byl běžný v mnoha oblastech světa celá staletí.

Kroužky nýtovaných částí byly vyrobeny z měkkého ocelového drátu o síle 1,5 mm. Díra v překrývajících se částech byla proražena tak, aby při pohledu z boku připomínala přesýpací hodiny. Nýty byly ze stejné oceli jako kroužky, rozklepány byly párem speciálně tvarovaných kleští. Vnitřní průměr kroužků byl zhruba 6-7 mm a byly změkčeny, aby se usnadnil průklep překrývajících částí ("změkčeny" byly ale ve skutečnosti pouze tak, že této oblasti bylo během tvorby nýtovaných kroužků z hlediska tvrdosti věnováno nejméně úsilí).

Pevné neboli úplné kroužky byly vyrobeny ze čtvercového kusu čistého železa; prostě jsem je vyrazil z kusu plechu. Tloušťka je stejná jako u nýtovaných kroužků.

Je mi jasné, že si teď někteří říkáte, jak už to, že jsem použil slabou ocel, znehodnocuje výsledky jakýchkoli testů. Ještě nedávno bych s vámi měl tendenci souhlasit, protože jsem to sám při nejedné příležitosti prohlašoval. Nicméně není tomu tak. Nedávné výzkumy Dr. Alana Williamse totiž potvrdily, že naše měkká ocel odpovídá takřka přesně vlastnostem středověkého železa. Je to díky podílu strusky v železe ve středověku. Ale už k věci.

Popsaný kousek zbroje byl položen na kus vycpávky, která reprezentovala spodní vrstvu zbroje, tzv. aketon nebo chcete-li ochranné krzno či prošívanice. To celé bylo položeno na substanci, která měla zastupovat lidské tělo. Bylo to cosi, co připomínalo tvrdý vosk. Ona vycpávka však nebyla adekvátní. Byla s bídou 1/4 palce silná. Přitom by měla být silná na 4 prsty a pak prošitá a tím zploštělá. Věřte mi, měl už jsem plážové ručníky, které byly silnější než tohle.

Tohle všechno bylo položeno pod speciální buchar. Na něj byla připevněna zbraň - dřevec s ostrou špicí. Ošklivě vyhlížející bastard! Byl vyroben tak, aby co nejvíce odpovídal válečnému kopí. Pak byly provedeny tři testovací údery, provedené silou 40, 50 a 60 joulů. Zbrojí pronikl pouze poslední úder, ten vedený silou 60 joulů. Kroužky neroztrhl, prostě je prosekl. Ani v jednom z testů nepovolil žádný z nýtů. Pokud by prošívanice byla masivnější a kroužky menší, myslím, že zbroj by vydržela déle, ale to stejně asi nebylo nutné. A to proto, že energie 60 joulů má odpovídat úderu založeného kopí ze sedla klusajícího koně. To je obrovská síla, ať už se na to podíváte z jakéhokoliv hlediska. Ve skutečnosti mnohem větší, než jaká byla na bojišti k dispozici v období křížových výprav nebo před nimi. I kdyby zbroj vydržela samotnou ránu bez poškození, osoba mající jí na sobě by skončila v prachu na zadku pouhou silou toho úderu.

Každopádně v tomto testu byla typově jednoznačně starší zbroj postavena proti mnohem mocnější zbrani pozdější epochy, než které by normálně čelila, což znamená, že proti zbraním své doby by obstála velmi dobře.

Tyto testy byl provedeny na modelu COP a vydržely vše. Při úderu dřevcem silou 60 joulů pronikla špice pouze do hloubky zhruba 2 mm.

A co to tedy znamená? V podstatě nic víc, než že zbroj opravdu chránila. Velmi dobře, dodávám. Naneštěstí ne každý na bitevním poli měl zbroj.

Vývoj mečů byl ovlivněn spíše osobními preferencemi, než jejich schopností proniknout zbrojí, což tento i další testy ukázaly jako téměř nemožné. Při odpovědi na podobnou otázku je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Není to tak jednoduché, jak by se zdálo. Většina lidí chce ovšem slyšet definitivní odpověď. Nechtějí slyšet: "Nevíme".

Možná, že někdo z vás řekne, že plýtvám časem, když dokazuji, že zbroj byla účinná. V jistém smyslu určitě ano, ale já mám rád jasno a pravda je pro mě vždy na prvním místě. Při mé nedávné cestě do VB jsem např. zjistil, že mé představy a repliky Římské kroužkové zbroje nebyly správné. Chystám článek s vysvětlením, proč a v čem.
Napsal Rytíř 16.10.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 192 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1408679485321 secREMOTE_IP: 54.226.222.183