Je to na zcela novou diskuzi... Kdyžtak ten co bude chtít pokračovat, ať ji založí, ju?
Merlin píše:
nesmíš se moc dívat na historický šerm, nebo filmy...
OK. Filmy - tak tam nesleduju jak bojují. Co se týče historického šermu, tak tam předpokládám jistě nějaké divácky atraktivní souboj ale postavený na nějakých reálných základech. Pokud se pletu a historický šerm nemá ani minimální vypovídající hodnotu... mohl by jsi, popřípadě někdo další hodit link na nějaké věrohodnější informace? Připouštím opravu svých názorú, pakliže se prokáže opak...
wraiths píše:
...jak dostat soupere do nevyhodne polohy a pak jednim dobrym vypadem ho zabit.
Myslím, že tohle je základem jakéhokoliv bojového umění. :-)
Co se týká japonského bojového umění, existuje spousta škol; já zápasím (doslova, moc mi to nejde) se školou "Tenshin Shóden Katori Shintó-ryu Kobujutsu", zkráceně "katori" jedné z nejstarších. Tato škola je stavěna (pokud to tak můžu říct) na souboji s brněním. Jedná se přitom o zcela odlišný pohybový vzorec, než znáš/můžeš vidět při výše zmíněném historickém šermu. Například smrtelný souboj se může odehrávat tak, že proti sobě stojí 2 samurajové, hledí na sebe a po dobu cca 10 minut se nehnou. Rychlý pohyb, cinknutí následované zasvištěním meče a hotovo.. Úsměvné, ale je to tak. A nebo kontrola meče (katany) - stojíte proti sobě, špičky vašich katan se jemně dotýkají, žádné přetlačování do strany (jakmile zatlačíte, jste mrtvý), vnímáte jakýkoliv pohyb soupeřova meče. (něco jako boj s... Kordem? Fleretem? Nemám tušení...)
Evropa měla masivní meče na sekání, který je na sekání stavěný, tudíž nejjednodušší obrana mečem = nastavit meč a čekat až dopadne (zjednodušeně řečeno). Byly robustní tak, že můžeš seknout proti seku a na meči bude jen zub, nic víc. Od tohoto se odvíjel evropský styl. Prostě sis mohl dovolit s mečem ledasco.
U katan tohle dělat nemůžeš... pokud to přeženu, tak jakýkoliv sek někam jinam než do živého představoval riziko zlomení (a taky že se lámaly). Když se setkala katana s katanou, tak skoro nikdy ne napřímo (do kříže, ostří proti ostří, viz odkaz od Lotranda) a když už, jednalo se o nastavení meče a při dopadu soupeřova meče jsi svůj přibližoval k sobě a během tohoto pohybu jsi absorboval energii útoku (jako když doskočíš na nohy - jdeš do dřepu). Katany se obvykle blokovaly tak, že spolu svíraly ostrý úhel, aby se předešlo zlomení. Spíš takové otírání, něco jako když brousíte nůž ocílkou.
Tohle už bylo v Japonsku v době, kdy si Evropané o kordu, šavli a fleretu mohli jen zdát (*1387, +1488 zakladatel katori) a používali svoje masivní meče, u kterých technika – přiznejme si – nemusela být prvořadá.
Nicméně, i když nejsem odborník, asi napíšu nějaký článeček o bojových umění japonska, o kataně a ostatních zbraní... uvidím jak budu mít čas, a dobře, do srovnání s evropkými tradicemi se pouštět nebudu...