Lotrando: to samozřejmě souhlasím, některé akce mi trvalo dost dlouho jen pochopit :) Moje teze je, že výhodu v síle vyváží jen znatelná výhoda v technice. Ten příklad, který jsem uváděl, nebyl teoretický - můj kamarád má dost síly na to, aby se zvládnul celkem úspěšně prát s dvěma protivníky současně (dostat ho ve dvou na lopatky je a bylo docela problém), a s jeho necitlivostí k bolesti (občas si nevšimne, že krvácí, beze srandy) je to nechutné kombo - přestože jsem na tom technicky o dost lépe v šermu i teoreticky v neozbrojeném boji, měl bych asi stejnou životnost jako vločka sněhu v pekle... pokud by se mi nepodařil šťastný zásah, který by souboj ukončil dříve, než by začal :D Síla je IMHO také podstatně větší výhoda (co se šermu týče), než výška - o skvělých a malých šermířích jsem slyšel, o skvělých slabých šermířích nikdy :)
Kamarádi z Děčínské skupiny historického šermu mi vyprávěli o jejich vedoucím, který skloubil skvělou techniku a velkou sílu, jeho meči přezdívali kolejnice, a netvářili se, že by komukoliv proti němu dávali šanci. IMHO úder, který je vedeny technicky správně (tak, aby zamezil jednoduchému vyhnutí se nebo povolu), a je vedený dost velkou silou je technicky daleko těžší vykrýt, protože každá chyba v postavení meče nebo rukou znamená, že ten úder projde. Nemluvě o tom že krýt takové údery je dost namáhavé... Jenže dneska se šerm silou dělat moc nedá, a většinou IMHO nedělá - je to příliš nebezpené. Člověk se musí vždycky kontrolovat, snažit se nikdy nesekat tak rychle, aby nebylo schopný ten sek rychle zastavit. Nevím, jestli někdo zkoušel jaké to je opravdu vést seky vší silou, nebo vést tak silné seky, aby prošly zbrojí - já nikdy neměl příležitost si to vyzkoušet, a to jsem vystřídal tři školy šermu (ale jak říkám, nejsem žádný expert).