Ochránce cesty

V. Pátý denPátý den si vybavuji jen velice matně. Ještě večer čtvrtého dne se mi pojednou udělalo velice zle; byl jsem dlouhé hodiny skoro bez ducha; zřejmě jsem neprošel bitvou tak nepoznamenán, jak se zprvu zdálo. Heinrich nenabyl vědomí až do večera - byl na tom ještě hůře, než já. Takže to byl zřejmě Cyril, kdo byl schopen zpravit bratry a pana biskupa o tom, co se událo. Ráno bylo všechno v úplném rozkladu; málem se nesešla první jitřní modlitba; několik laiků z komendy docela uprchlo. To zřejmě nebyla žádná výjimka v celém okolí - všude byli nějací lidé, kteří nakládali svoje ubohé majetky na vůz, nebo alespoň na vlastní záda, a odjížděli; do večera zřejmě nezbyla kolem ani polovina duší, než jich bylo ráno. S hanbou musím přiznat, že pan biskup sice přijal zprávu o pohromě, ale neodvážil se ani přijít mezi své trápené ovečky během dne, natožpak cokoli podniknout. Zalezl do Hradu jako krtek a vyčkával, až se to celé přežene. Vzkázal jen, že svěřil celou věc našemu velkopřevorovi a očekává, že svoji povinnost splníme.Velkopřevor Konrád dělal vše, co bylo v lidských silách - přijímal a utěšoval vyděšené sousedy, nechal navařit polévku, zesílit brány a okna, postavil stráže, abychom věděli, kde v tu chvíli nepřítel je. Ale v hloubi duše jsme věděli, že jsme dočista bezradní - když selhala síla víry i síla meče, nic nám nezbývá. Trochu jsme tajně doufali - zejména já, ale možná i další z nás - že přijde spása od těch dvou, kteří od počátku pochybovali o naší síle - od bratrů Bena nebo Bartoloměje. Přiznám se, že nevím přesně, co dělali a říkali před obědem. Snad to, co všichni ostatní - pomáhali, kde se dalo; Ben mlčky a Bartoloměj s obvyklým láteřením. O nestvůře nebylo delší dobu zpráv. Už nikdo moc nevěřil, že by ještě byla v chrámu u svatého Prokopa; a také skutečně po obědě pronikly zprávy, že ji viděli zpět pod Petřínem, někde u svatého Vavřince. To vyvolalo další veliký útěk z těchto míst - nezůstala tam do večera jediná živá duše. Tak jsme ale bohužel opět nevěděli, co se tam děje. Zajímavou rozmluvu jsem zaslechl mezi velkopřevorem, Benem a Bartolomějem k odpoledni. Všichni vyzvídali na Bartolomějovi, co lze podniknout. Nejprve jim zopakoval to, co řekl mně včera. "Potvrdilo se, že je to spektra. Kdybych vám řekl, co dovede, nikdo by mi nevěřil a ostatně ani já sám o ní mnoho nevím. Je velice vzácná - jen málo velmi nejasných zpráv o ní hovoří. Říká se, že je chytrá, strašlivě silná a málem nezničitelná. To už víme nyní bohužel naprosto bezpečně. Muž s mečem dokáže přemoci většinu nemrtvých, ale spektra je jako ze železa; a je těžké vymyslet něco, co by jí mohlo jakkoli ublížit. A proč selhala víra... těžko říci. Možná právě proto, co jsme se domnívali o ďáblovi; nemá s tím nic společného a není to jeho dílo. Vede mne to k hrozné domněnce, že nám ji naopak seslal Bůh; je to zkouška, ve které máme obstát.""Bůh všemohoucí?" vzkřikl zděšeně velkopřevor. "Bůh milosrdný; Hospodin, náš pastýř; proč by tak strašně zkoušel svoje ovce?"Nikdo neřekl nic - ale už v hlase Konrádově byla pochyba. Což jsme neznali příběh Jobův? Což byli lidé postiženi málo ranami za svoje hříchy? Ne - toto mohl být trest, nebo zkouška; cesty Boží jsou nevyzpytatelné..."Není naším právem a úmyslem zkoumat cesty Boží," odvedl pozornost Ben. "Naším úkolem je cestu chránit a udržovat, aniž bychom rozuměli. A jediné, co máme, je letmé nahlédnutí do její duše. Náš mladý přítel je velice pozorný a všímavý," (a přiznám se k pyšné radosti, která ve mně vyvolala jeho slova), "a vylíčil nám vskutku věrně, co se včera událo. Řekl jsem prve, že ta spektra - a nemáme důvod pochybovat o Bartolomějových znalostech v té věci - má svoje vlastní cíle a úmysly. Že s námi hraje hru podle svých úmyslů. Včera skutečně poslouchala, co nebohý Celestin říká - a rozuměla mu každé slovo. Nemá jazyk a nemluví - její řečí je smrt. A její logický argument byl, bohužel, velice přesvědčivý." "Zabití Celestina byla odpověď v teologické rozpravě?" ptal se zděšeně velkopřevor. "Slyšeli jste někdy jasnější a přesvědčivější ne? Vždyť Celestin neřekl nic jiného, než že za ním stojí Bůh s veškerou svoji mocí - a ona před ním je bezbranná. A ona odpověděla - ne, mýlíš se; z tvého Boha si nic nedělám a bezmocný jsi ty sám. Dokonce mu nacpala jeho slova zpět do úst, až příliš doslovně. Strašné není násilí samo - strašný je ten smysl, který v jejím násilí vidím. Zpřevrací všechno vzhůru nohama. Zpochybňuje vše, več věříme. Někteří včera přežili, někteří ne. Bohužel, i to má svoje důvody. Všiml jsem si, že zahynuli zatím jen ti, kdo proti ní nic - nebo skoro nic - nepodnikli. Celestin jenom řekl svoje důvody, ale nebil se. Zahynul. Adhemar jen přidržoval síť, kterou nestačili hodit. Byl zabit. Cyril ji tloukl sekerou, stejně jako náš statečný novic svým páčidlem. Oba přežili. Heinrich se udatně bil a zasadil jí nejvíce ran - a jenom se mu posmívala. Prvého dne zemřel někdo, kdo vůbec netušil nic o tom, že existuje; druhého dne v noci rodina, která spala. Jinak řečeno - od prvého dne umírají zejména nevinní."Všichni mlčeli. Skutečně to tak vypadalo - a bylo to příšernější a šílenější, než všechno, co jsme si dovedli představit. Zabíjet nevinné je ďábelské a ohavné; a Bůh Celestina opustil a nepodpořil. Proč? Proč, proč to všechno? Jaký je smysl té hry? Jaký je smysl toho všeho?Potom řekl Bartoloměj: "Jediné příjemné zjištění je to, že vzala sekeru.""A proč příjemné?""Protože její síla je zřejmě také konečná. Jinak by sekeru nepotřebovala. Chystá se na nějakého nepřítele, který je silnější, než člověk. Na něj už holé ruce nestačí.""Na neživého nepřítele," pochopil pojednou velkopřevor, rád, že nemusí pro jednou hrát roli simplicia v sokratovské diskusi. Bylo tomu zřejmě tak - a trochu nás to všechny uklidnilo, že nebudou další mrtví. Alespoň pro tu chvíli.