Moc

Poprvé si uvědomil svoji sílu při ranní mši.
Napsal Argonantus
Obsah článku:
Okny se prodíralo ranní slunce, teplé a příjemné. Zpěv bratří s ním byl v naprostém souladu - tóny se lomily nahoru a dolů, nekonečně pomalu a nekonečně klidně. A duše mladého bratra Daniela byla také tichá, mírně unavená, ještě rozespalá; vnímala jenom tu příjemnou směs teplého světla a zpěvu. Jakoby kolem něj někdo vytvořil příjemný, lehounký závoj, který ho dělí od všeho nepříjemného; od chladného vzduchu, ostrých zvuků, nárazů tvrdých věcí a snad i nepříjemných řečí. Studoval ten závoj; měl barvu, kterou nedovedl přesně popsat. Nebyla to látka; byl to vzduch. Nebyl to vzduch; mělo to tvar, který se měnil a prohýbal, ale přesto udržoval. Jako stébla ve větru. Jako větve stromů.
V tom okamžiku si uvědomil, že nepopisuje svoje pocity, ale něco skutečného. Něco, co doopravdy existuje a obklopuje jeho tělo. Vlastně to bylo jeho tělo; nějak to s ním souviselo, jako pára, kterou vydechoval v zimě. Asi to bylo součástí jeho těla odjakživa; možná to měli všichni; ale teprve dnes si to uvědomil. Mohla to být náhoda a mohla to být zásluha toho zpěvu a zvláštního osvětlení. Třeba v tom bylo i něco jiného. Ale bylo to skutečné. A bylo to příjemné; poprvé, co byl zde, to bylo příjemné.
Potom si uvědomil, že i jeho druhové zažívají něco podobného. Nedovedl to vysvětlit. Cítil jejich pocity - a byly navlas podobné těm jeho. A s tímto dalším objevem se dostavilo postupné pochopení záhad, které ho provázely od první chvíle.
Řád rytířů Božího hrobu přijímal na přelomu roku pět mladých noviců. Vybírali je pečlivě a dlouho. Ani ten nejbohatší velmož si nemohl být jist, že jeho syna do tohoto podivuhodného řádu přijmou. Říkalo se, že nad otcem převorem drží ruku někdo velice mocný. Nikdo si nedovedl jinak vysvětlit ohromnou úctu, kterou maličký klášter požíval; to, že se nikdo z odmítnutých nikdy neodvážil nic namítat. A nabídku, že řád někoho přijme a má o něho zájem, naopak nikdo neodmítal. Při tom byl v klášteře jenom zlomek bohatství velkolepého Strahova a zlomek slávy prastarého Břevnova. I samotný řád byl jedno velké tajemství; v Čechách měl jen tento klášter na Zderaze a maličkou ženskou komendu ve Světci; nejbližší další rytíři tohoto druhu byli někde v Palestině a ve Francii. Snad. Říkalo se. Každý znal rytíře johanity; každý znal proslulé templáře a každý znal německý řád panny Marie. Ale křížovníci Božího hrobu - to byla jenom řada otázek. Nikdo nic nevěděl, jenom něco zaslechl; a to nebylo moc spolehlivé.
Vlastně si nikdo nebyl jist, co se na Zderaze skutečně děje. Danielův otec dříve nikdy netoužil, aby byl jeho prostřední syn řádovým rytířem. Byl sice jenom svobodný sedlák, ale nevedlo se mu zle. Včas se připojil k těm, kdo se pustili do mýcení severního lesa, zakládali nová pole a rozšiřovali hospodářství. Byl to výnosný podnik. Severočeští velmoži, již beztak bohatí, při tom svoje majetky skoro zdvojnásobili. Svobodní muži jako Danielův otec, kteří žili doposud tak na pokraji bídy, založili samostatná hospodářství. Všechno vypadalo tak, že Daniel a jeho bratři celý statek zdědí, povedou dál a budou ho rozšiřovat. A dokonce se jednou možná oddělí něco, co by patřilo Danielovi samotnému.
Ano, tak to vypadalo. Až do chvíle, kdy se jednou objevil na cestě poutník beze jména. Snad potulný mnich, snad poustevník; nebo také možná blázen. Prošel pevným krokem středem jejich polí, přímo mezi Danielem a jeho bratry; každému z nich krátce pohlédl do očí, a aniž řekl jediné slovo, vešel do jejich domu za jejich otcem. Výsledkem této rozmluvy bylo, že se Daniel dostal do kláštera na Zderaze. Veškeré dotazy otec odmítal. "Sám nevím - dozvíš se všechno sám. Možná je to vůle Pána." Napřed byl zoufalý. Vůbec nebyl srozuměn s životem v klášteře. Všechno se mu zdálo přísné, studené, nepřátelské. Modlitby a meditace; meditace a modlitby, pořád dokola. Už přes týden nic jiného. Život se v jediném okamžiku zhroutil a vybuchl do nepochopitelného, šerosvitného světa kamenných chladných zdí, tichého rozjímání a modliteb. Zmizely stráně, zmizela pole, vůně koní a louky; namísto toho přišla vůně vlhkého zdiva a starých knih. Divná a cizí vůně, jako skoro všechno. Bylo to tak zlé, prudké a náhlé, že se nedokázal bránit. Jako zvíře, které jen bezvládně leží v kleci. Žádné slzy. Žádný hněv. Jenom uvnitř... uvnitř něco zemřelo.
Dnes se cítil stejně, jako jindy. Unaveně, rozespale, zmateně. Jako ostatně skoro neustále. A najednou tu byla. Ta divná síla. Nebo co to vlastně bylo. Něco, co jiní lidé nemají a nikdy o tom neslyšeli. Celá záhada zřejmě souvisí právě s tímto.
Nemýlil se. Bratr Nolselus, který mši sloužil, pojednou zvedl ruce. Všechno utichlo, najednou, bez varování. Všechno se soustředilo na kněze. On byl vysvětlením.
"Chvalte Hospodina a užívejte darů jeho! Neboť dnes víte, proč jste zde. Byli jste vyvoleni a dostali jste zvláštní dar Boží přízně. Kdybych o tom hovořil před několika dny, neporozuměli byste. Ale dnes vidíte; cítíte; vnímáte. Obklopuje vás tajemná síla, pradávné světlo; moc z vůle Pána. I kdybyste se rozhodli odejít a neužít tohoto daru, nikdy se už neukryjete před tím, že ten dar máte a jste schopni ho vnímat. Vaše síla vás bude navždy budit ze sna. Nikdy nedokážete zapomenout na to, čím jste být mohli.
Pán ví, proč obdaroval zrovna vás; v jeho plánech máte svoje místo. Nezalézejte pod kameny a neschovávejte se, vy, kteří máte naopak vést ostatní! Neboť vězte, že síla a sláva, která vás obklopuje, může být vaší novou mocí; díky ní můžete vidět neviděné, přemoci nepřemožitelné a bránit se před nepřítelem. Je to veliká moc. K jejímu zvládnutí je třeba mnoho trpělivé práce - jako u každého učení a umění. Ale nyní vězte to nejdůležitější: Mocí obdaření jsou svobodní. Opakujte si ta slova každý den, dříve, než cokoli učiníte. Přemýšlejte nad nimi. Mocí obdaření; to jste vy sami. Můžete odmítat, ale přesto jste to vy a navždy budete. Svobodní; to slovo má dva konce. Prvý je, že mocí obdařenému nelze přikazovat. On sám rozhodne, k čemu jeho činy povedou; k čemu užije svoji sílu. Ale druhý konec slova jest, že svobodný znamená odpovědný. Jste odpovědni za všechny svoje činy; před tváří toho, kdo vás vyslal, se nikdy neukryjete!
Nelze se ukrýt za mocí světskou, za láskou, za dobrou radou, které vás k tomu činu vedly. Mocí obdaření jsou svobodní; proto oni sami jednou budou před tváří Pána vysvětlovat, proč učinili to, co učinili."
Mocí obdaření jsou svobodní.
Zpočátku to tak ale nevypadalo. Daniel byl jedním z řady asi dvaceti bratří rytířů v klášteře; velká většina z nich byli žáci. To znamená učení, povinnosti, modlitby, povinnosti. A zase jiné povinnosti. Pro novice dvojnásob. Rytíři Božího hrobu střeží veliká a podivuhodná tajemství - ale k jejich využití vede stejně obyčejná práce, jako kterákoli jiná. Jsou to rytíři; kromě služby ducha jsou cvičeni i k boji.
Ale jejich hlavní zbraní není meč - je to právě jejich síla. O síle mluvili mnoha různými opisy; také se jí říkalo závoj, světlo, aura, podstata, sláva; to slovo se nikdy neustálilo a bylo právě tak těkavé a zvláštní, jako to, co označovalo. Zpočátku se učili především o této základní síle. Jak provází člověka při všech jeho pohybech; a mění tvar v závislosti na jeho myšlenkách a pocitech. Přibývá a roste po odpočinku ráno; ubývá jí po tělesné a zejména duševní námaze. Zkušený mistr ji dovede ještě posílit; například soustředěním, sbíráním odraženého světla, dokonce i hněvem. Lze také měnit její tvar. Lze se s její pomocí posílit a chránit před únavou či spánkem.
A zejména lze s její pomocí činit to, co jiným způsobem vůbec nelze. Tedy vlastně skutečnou magii. Užaslí žáci spatřili, jak se lze do aury zahalit tak, že navenek vzniká dojem průhlednosti těla a úplné neviditelnosti. Jak lze její silou vzlétnout. Jak lze vytvořit štít tak silný, že odráží šípy a rány mečem.
Jak lze vložit vlastní myšlenku do cizí mysli. A jak lze sílu soustředit a vrhnout proti nepříteli tak, že je udeřen jakoby silou blesku. Dosáhnout toho, co dovedou jejich učitelé, znamená celé roky cvičení a studia. Přesné soustředění, pochopení práce s něčím, co není vidět a ovládá se pouze silou ducha - to je činnost člověku natolik cizí, že je třeba překonat nekonečné zábrany každého žáka. Trvá nejméně rok, než dosáhne žák použitelné dovednosti při svém prvém kouzlu. A toto kouzlo je třeba vybrat zejména pečlivě, s ohledem na přirozený talent; v podobných kouzlech bude žák navždy schopnější, než v jiných. Pokud je tento směr vývoje stanoven špatně, může se stát, že se žák nestane mágem nikdy.
To je, bohužel, velice časté. Těch, kdo jsou schopni svoji sílu spatřit a dokonce i trochu ovládat, je na světě velice málo - sotva jeden z tisíce. Ale opět jen každý desátý z nich dokáže ovládat nějaké kouzlo. A ještě méně z nich se stane skutečným mistrem - ovládá kouzel vícero, zdokonaluje ta, která jsou známá a dokonce vynalézá nová.
Toto vše pochopil Daniel docela brzy. Zpočátku se mu zdálo být úplně nemožné svoji sílu ovládat. Na skutečné pohyby odpovídala zvláštně a nečekaně; a pokud ji měl ovládat myslí, zjistil, že stejně k ničemu je užívat slovní příkazy. Je zvláštní, jak silně jsou slova spojena s myšlením; je velice obtížné myslet tak, aby člověk neužíval slov, ale představoval si obrazy. Ale jedině tak mohl dosáhnout vůbec něčeho. Musel si představit její potřebné změny, posílení a záhyby, aniž by je při tom jakkoli pojmenoval. Síla byla mnohem starší, než lidská slova; neměla žádný vlastní rozum; jenom dokonalá a čistá představa byla tím, co ji řídilo.
Rytíři na Zderaze se dělili do čtyř základních skupin, podle toho, který druh kouzla se učili jako první. Byli tu ti, kdo se učili iluzím; byli tu budoucí mistři kouzel těla a obrany; další zkoumali duše jiných lidí; a poslední se zabývali pouze bojem. Daniel byl zařazen mezi ty, kdo se učili bojová kouzla. A jeho učitelem byl právě bratr Nolselus, zkušený mistr, který znal kouzel dokonce několik..
Žáků bylo celkem pět, včetně Daniela. Mladý Oneš z Boleslavi; ještě mladší Jiřík z Milevska a urozený Havel z rodu Markvarticů. A starý kněz Walter z Pirny, Němec, který sloužil králi Přemyslovi několikrát jako diplomat. Bez ohledu na věk a postavení na tom byli skoro stejně; neuměli vůbec nic.
Před prvním cvičením k nim bratr Nolselus promluvil. Bylo vidět, že to pokládá za velice důležité. "Shromáždili jste se, vy, kdož chcete být Mocí obdaření a Svobodní. Zatím vás málo znám; a to je možná škoda. Protože cesta, na kterou se vydáváte, je velice zvláštní.
Bojová kouzla nemají mezi Svobodnými dobrou pověst. Jsou považována za hrubší a méně mistrovská, než jiná; ale toto pohrdání některých neznalých je vyvažováno závistí. Protože Mocí obdaření, kteří znají bojová kouzla, se těší největšímu zájmu vládců. Zvažte dobře, zda se chcete vydat právě na tuto cestu. Nečeká vás uznání mudrců. Nečeká vás láska. Čeká vás moc, nejčistší a největší moc. Tím se právě odlišují rytíři od jiných řeholníků; zde se nebudete modlit, ale bojovat. A ten, kdo bojuje, zabíjí!
Jste Mocí obdaření - tedy volte moudře. Cesta bojových kouzel je neustálou cestou po hraně propasti. Dokonce, čím lépe budete ovládat svoje umění, tím hlubší propast bude okolo vás. Rytířům bývá připomínáno, aby jedním ostřím bránili svého Krista a tím druhým slabé a utlačované. Vy ostří mít nebudete - ale musíte činit totéž, celou svojí myslí a celým svým vědomím. Každá chyba je pro vás hříchem proti Zákonu; a znamená zlé svědomí. Kdo jednou svědomí umlčí, umlčí je navždy. Tehdy vykročí cestou k propasti - a jeho činy budou jednou sečteny. Dokonce bývají sečteny ještě dříve; ještě zde, na této zemi!
Mějte se tedy na pozoru, velice na pozoru, kdož sem vcházíte!"
Nikdo se nerozhodl bratra Nolsela opustit. Ale tuto řeč si zapamatovali dobře.
Pak začalo cvičení.
Zdánlivě to nemělo konec.
A také žádný výsledek. Hlavním úkolem bylo svoji sílu ovládnout natolik, aby byla oddělena od těla a vržena proti nepříteli. Hrubé a jednoduché kouzlo; jak potom musela vypadat ta složitá! Po prvním týdnu, kdy Daniel neviděl na svém snažení žádný viditelný výsledek, pochyboval, zda se bratr Nolselus nezmýlil, když ho vybral. Ovládnout sílu; samo to vypadalo nemožně; uvědomovat si současně všechny její části, jak ovíjely jeho tělo z více stran; na nic nezapomenout; pojmout to všechno do jediného soustředěného místa; už to bylo velice složité. A spojit to s oddělením bylo ještě horší. Na konci druhého týdne se Danielovi občas podařilo část aury oddělit - div se mu při tom nerozskočila hlava - ale byla to část tak malá, že nestála za řeč.
"Úder síly, který nazýváme obvykle bleskem, slábne ihned po seslání. Vržená síla se rozptyluje; čím je váš soupeř dál, tím slaběji úder zapůsobí. Deset sáhů je obvyklá nejvyšší míra, kde je úder ještě nebezpečný - na delší vzdálenosti zatím ani nemyslete. To je důvod, proč musíte soustředit opravdu všechno; a v jediný okamžik; a nejlépe ještě posílit dalším cvičením. To, co zatím vidím, by neublížilo ani myši." Zato měl Daniel oprávněný dojem, že to ubližuje jemu. Duševní cvičení byla nesmírně obtížná. Také cvičili sotva hodinu denně; pravý úder šlo seslat vlastně jen několikrát za den.
V dalším měsíci cvičení se objevili pozorovatelé.
Nikdo o nich moc nemluvil. Byli to vážení hosté. Šestý smysl Danielovi napovídal, že je řeholníci ze Zderazu nevidí moc rádi; na druhé straně zřejmě právě těmto hostům vděčili za svoji neotřesitelnou moc. Pozorovatelé byli totiž ti, kdo klášter obdarovávali - a kdo občas žádali různé služby.
Byl tu Arnold, kanovník pražský. Ve skutečnosti jeden z nejvýraznějších mužů českého kněžstva své doby; říkalo se o něm, že má spojení se samotným papežem Innocentiem. Byl tu jakýsi Čeněk Hovora; celkem nezajímavý chlapík, pokud jste nevěděli, že to je osobní sluha samotného krále Přemysla. A zejména se tu objevoval Slavek z Oseka, řečený Veliký. Říkalo se, že sám tajemný Zakladatel kláštera (jehož jméno nikdy nikdo nevyslovil) je s ním v jakémsi příbuzenském vztahu. A kdyby to nestačilo, Slavek byl komoří země; byl nejbohatší, nejmocnější a nejslavnější ze všech urozených. Ti, a někteří další, méně známí, přicházeli a pozorovali občas cvičení. Bylo to, jak řekl bratr Nolselus - nejčastěji se objevovali u bojových kouzel. Byla zde skutečná moc - a tito muži ji cítili stejně dobře, jako včela nektar v květech. Obě strany věděly, co činí - a nikdo nic nemusel předstírat. A přesto trvalo celé měsíce, než si Daniel uvědomil, jak je ta moc veliká a důležitá. Nepřipravená mysl nemůže pochopit něco, co se objeví příliš náhle.
Na konci měsíce seslal Daniel svůj prvý blesk.
Stalo se to trochu nečekaně; skoro náhodou. Byl to poslední pokus toho dne. Byl unavený, trochu vzteklý, měl hlad. A nebyl úplně soustředěn - myslel tak trochu na to zvíře, které by viděl nejraději pečené na talíři. Králíka nebo koroptev... přinutil se myslet na kouzlo. Jak pomalu skládal záhyby svého neviditelného silového pláště, usmál se a opět mu vytanul na mysli králík. Namířit - prásk - a bude po něm. A bylo - všechna síla se soustředila, poslušně vyrazila vpřed... na zdi odpadl kus omítky. Ohromeně se probral.
"Napoprvé to nebylo špatné, Danieli..." poznamenal bratr Nolselus. "Jenom dávej pozor na to, co jsem říkal; málem jsi zasáhl Oneše. Barva blesku nebyla ještě moc výrazná... řekl jsem modrý blesk; na jiný zatím nemáte síly. Na druhou stranu - jindy se při prvních pokusech dějí horší věci. Občas někdo zasáhne sám sebe... ještě štěstí, že si zatím nejste schopni doopravdy ublížit... Ujde to, Danieli. Ujde to."
Modré blesky.
Pak zelené, žluté. A rudé, nejsilnější ze všech - ty, které dokáže mistr seslat dokonce na tři různé směry zároveň. O tom všem ovšem mohl Daniel zatím jenom snít. Cvičení v místnosti bylo občas vystřídáno opravdovým lovem. Daniel měl pravdu, aniž to tušil - králíka je skutečně možno bleskem ulovit. Je to jedno z nejdůležitějších cvičení přesnosti u bojových kouzel. Všechny obtíže při sesílání jsou tu znásobeny - králík nečeká, uhýbá a kličkuje. Napoprvé nezasáhnete; napodruhé, napotřetí... a pak už nezbývají síly. Ale jindy se to mohlo podařit i napoprvé.
Bojová kouzla jsou jednoduchá magie, jak s oblibou zdůrazňoval bratr Nolselus. Jednoduchá... jak pro koho. Máte zvolit několik slabších modrých úderů? Nebo silnější zelený či žlutý? Jste od soupeře dost blízko? Jste dost daleko na to, aby nezasáhl on vás? Budete mít dost času na další úder, když ten prvý nebude stačit? Vždyť zkušený bojovník v brnění skoro jistě váš útok přežije - a je otázka, zda ho dokážete alespoň zastrašit...
V Danielovi toto všechno vyvolávalo rostoucí pochyby. Nakonec to nevydržel a zeptal se na to při jednom cvičném lovu svého učitele.
"To, co se učíme, je zajisté podivuhodné bojové umění... ale přesto se nezdá, že by znamenalo výhru ve všech bojích. Deset sáhů je určitě dál, nežli meč - ale velice blízko, pokud proti mně stojí nepřítel s lukem nebo kuší. A úder bleskem je velkolepý... jenomže moje síla vystačí na dva, na tři údery. I ten největší čaroděj nemá síly víc, než ten nejhorší bojovník s mečem, který se může bít do zemdlení. Co když budu stát v bitvě proti vojsku? Moje tři údery neznamenají nic... i proti skupině pěti ubohých pobudů jsem bezmocný..."
Bratr Nolselus se smutně usmál. "Ještě jsi nepochopil podstatu svojí moci. Možná je to dobře - čím později, tím lépe. Ale zatím ti musí postačit to, že boj se nevyhrává tím, co mají strany před bojem a co je v jejich schopnostech. Boj se vyhrává tím, co strany skutečně udělají. Jak si myslíš, že by probíhal tvůj boj s mužem s mečem? Kdo myslíš, že zaútočí první?"
"Asi já; mohu udeřit dříve."
"Skoro jistě ty. Představ si to plně; na jedné straně ozbrojený muž, na druhé muž s prázdnýma rukama. Nevypadá nebezpečně. A potom, pojednou, udeříš. Jak vážně, to se neví; ale tvůj soupeř bude zraněn. A především zcela zaskočen, překvapen; tím máš čas k dalšímu úderu. Prozradím ti, že dějiny znají jen málo případů, kdy někdo proti mágovi v souboji skutečně vyhrál. Ano, je silnější než ty; ano, kdyby udeřil ze všech sil, asi tě zabije. Jenomže on to neví. Nikdy to neví. A ti pobudové... co myslíš, že se stane, když jeden z nich bude zasažen ještě dřív, než bitka začne? Ale teď nad tím nepřemýšlej - tvůj úkol je ulovit dalšího zajíce."
Lov tedy pokračoval. Ale kanovník Arnold, který tu byl s nimi, to všechno slyšel. A spokojeně se usmíval. Daniel nevěděl, proč vlastně.
< část I. >
část II.
Napsal Argonantus 13.04.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 21 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.15212917327881 secREMOTE_IP: 34.230.84.106