Ochránce cesty

III. Třetí denToho dne nabraly události větší spád, nežli jsme očekávali. Zatímco mi Bartoloměj během ranní práce na zahradě vysvětloval, co jsou to umrlci, upíři a strygy, a jak obtížné je se jich zbavit, došli ke svatému Janu biskupovi lidé, vyslaní k tomu, aby hrob dočasně zakryli a upravili. Byli to tři muži z Hradu, které jsme moc neznali. Nikdo z nás u jejich ranní výpravy do kostela - naštěstí - nebyl. Neuplynula ani hodina, když jsme zaslechli zdáli jakési výkřiky. A chvíli potom se objevil u naší brány jeden z těch tří mužů. Křičel, jako by ho pronásledovalo samo peklo, ať ho pro smilování pustíme dovnitř. Přerušili jsme práci a Bartoloměj otevřel. Ten člověk byl celý postříkaný krví - nikdy jsem nic podobného neviděl. A zdálo se, že přijde docela o rozum. Jenom křičel, mával rukama a třásl se po celém těle. Teprve po tom, co jsme ho odvedli do kuchyně a péčí kuchaře se vzpamatoval, dokázal ze sebe postupně vypravit podivnou příhodu. To už ho poslouchali úplně všichni bratří i pomocníci.Tři muži vešli do chrámu a nesli s sebou dřevěnou desku na dočasné zakrytí hrobu. Nejprve bylo ovšem nutno odstranit rozbitou desku. A když první z nich vzal do ruky jeden z kusů a odsouval ho stranou, vynořila se z hrobu ruka a chytila ho za zápěstí. Ruka byla podivná, zářivě kostnatá - blíže si jí nikdo nevšiml. Nešťastník začal zděšeně křičet, aby mu pomohli. Jenomže síla toho uvnitř v hrobě byla neuvěřitelně veliká - muž cítil, jak je beznadějně tažen dolů. Nic nepomáhalo - ani spojené síly tří lidí. Muž se nepochopitelně ztrácel v hrobě mezi deskami. Prostor byl zřejmě větší, než se zdálo. Dovnitř nebylo celou dobu vidět. A když ti dva bezmocně stáli nad hrobem, křik uvnitř najednou zmlkl, změnil se v úděsné zachroptění a potom vyrazil ven sloup krve, který oba zalil. A tak vyběhli ven z chrámu - jeden někam ke břehu, druhý podél řeky až sem. Bylo ticho. Mužův zevnějšek nepřipouštěl sebemenší pochyby o pravdivosti vyprávění. Všichni zaraženě mlčeli. Potom řekl smutně Ben:"Mělo mne napadnout, že pokud se ta věc objevila u svatého Vavřince a šla směrem k řece, musela u svatého Jana zůstat. Jinými slovy, včera tam byla, když jsme tam byli i my - mohlo se nám stát snadno něco podobného.""Podle té zuřivosti je to stryga, dejte na mne.""Schovává se před světlem, obluda jedna ďábelská.""Kostel se bude muset znovu vysvětit, to je jasné. A možná by se to mělo učinit i u Vavřince...""Nalít do hrobu vařící smůlu a upálit ji. Slyšel jsem, že se to podařilo někde ve Slezsku.""To chce zaklínače. Na nemrtvé pomůže jedině zaklínač. Nikdo není tak rychlý a zkušený v boji s takovou věcí.""Proti pekelné obludě pomůže kněz. Až vejde někdo, kdo bude ozbrojen křížem a pro koho je víra tak pevná, že se o ni i skála rozbije...""Bojovníka, skvělého bojovníka potřebujeme....""To stačí."Poslední velitelský hlas, který promluvil, patřil velkopřevorovi. Přísně si všechny měřil. "Jsem překvapen, kolik z vás se stará o strygy a jiné pohanské zvrhlosti, místo aby studoval věci božské a přirozené. Nijak vás nectí, že se zajímáte o zlo víc, než o dobro. A ani všechny obludy světa by neměly bránit tomu, abyste si hleděli svojí práce! Stryga je věcí pana biskupa, nikoli naší - on rozhodne, co je třeba učinit. Takže se pěkně rozejděte každý po svém."Osaměli jsme tedy s Bartolomějem znovu na zahradě a chvíli mlčeli. Jenomže jsem si zcela jist, že na strygu myslela většina z nás. Rozhodně alespoň na ni myslil Bartoloměj, kterého jsem zaslechl, jak si potichu mumlá:"Stryga.... to vůbec nevypadá na strygu. Ta by napřed vyrazila ven a všechny roztrhala. Pokud se takto skrývá, je chytrá, velice chytrá... bude to něco jiného... svatý Vavřinec je opravdu velice starý... celá staletí, ještě pohanské doby... "Poledne se nekonečně vleklo. Odpoledne ještě nekonečněji. Nakonec jsme uviděli malý průvod z Hradu - asi deset mužů s háky, motykami a sekerami, které vyslal biskup po té, co mu velkopřevor všechno vyprávěl. Vypadali velice zkroušeně a poděšeně. Zdravý rozum říkal, že proti takto ozbrojené skupině nemůže obluda nic udělat - ale k čemu je vám zdravý rozum v takové chvíli...Nebyli jsme u toho. Jenom jsme si to mohli představovat. Už jsou na místě. Už vcházejí do chrámu. Srdce jim bijí jako splašené zvony. Váhavě a zdálky přisouvají dlouhé háky ke kamenným deskám. Zasouvají je dovnitř. Táhnou... hrob se otevírá. A pak...Co bylo pak jsme se dozvěděli až o několik hodin později, když ti zmatení muži táhli zpět. V hrobě našli pouze zohavené ostatky muže, který zahynul ráno. A práchnivé kosti původního nebožtíka. Ale žádná obluda tam nebyla. Hrob byl opuštěný. Tak podivně skončil třetí den.