Ňa sa hodně libi seria Samota, tedy první a druhý díl, ten nultý je slabý.

Od Eddingse jsem četla jen Zářící a přidávám se spíš na stranu těch, kteří ho příliš nemusí. Nijak zvlášť mě to nebavilo, i když tam bylo pár zajímavých scén, spíš mě knížka nudila. Nic jiného jsem od něj nečetla.

V poslední době jsem si koupila Stíny v létě (Daniel Abraham). Autor je (patrně sám sebou) přirovnáván právě k George R.R. Martinovi. Nevím proč, samotná knížka mě hrozně nudila a nedokázala jsem ji dočíst. Odehrává se vě světě připomínajícím středověké Japonsko, kde se výrazné úctě těší "básníci-čarodějové" schopní vytvořit a ovládnout jakési démony, kteří je pak musí poslouchat a sloužit jim.

Právě teď čtu Dceru čisté krve (Anna Bishop) a úplně přesně nevím, co si o tom mám myslet. Předně obvykle neuznávám tvrzení, že nějaké kniha je pro holky a jiná pro kluky. Nicméně Dcera čisté krve prostě je pro holky, protože autorka postavila svůj svět čistě na svých sexuálních fantaziích :-) Muži se v nich chovají stejně reálně, jako ženy v mužských fantaziích. Nicméně některé pasáže bych vyhlásila jako povinnou literaturu pro všechny muže, kteří chtějí vědět, "jak to vidí ona".
Jinak ale má kniha pár zajímavých aspektů. Třeba v autorčině pojetí není matriarchát žádné idylické společenského uspořádání, v němž vládne harmonie a všichni jsou šťastní. Teorie taková je, v praxi se moci chopí ta nejkřivější potvora, která se ničeho neštítí a rychleji zlikviduje potenciální rivalky. V závěru pak autorka ustoupí od citovo-erotických analýz a přitvrdí. Asi nejsilnější scéna je, když hlavní hrdinka představuje své "kamarádky"... (Tady je záhon mrkví. Tady pohřbili zrzky.) Ostatně na Dceru čisté krve lze také nahlížet jako na dívčí fantazie. jde ale o představy zneužívaného děvčátka, k němuž se obrátila rodina zády a jediný únik pro něj představují vlastní fantazie. (což ostatně hlavní hrdinka je, jak jinak si vysvětlit, že s takovou mocí, jakou disponuje, se svými tyrany nevytře podlahu a pouze jim uniká do jiných světů?)
V jistém smyslu je pro mě Dcera čisté krve ideální knihou. Je dostatečnhě dlouhá. Neuchvátila mě tolik, abych si ji ihned po příjezdu domů dočetla, ale zároveň mě baví natolik, že si jí čtu po cestách do práce a z práce. Rychleji mi to utíká. (vydržela mi čtyři dny:-)

Díky za doporučení, to si nesmím nechat ujít :))

Já jsem naposledy z fantasy četl Levá ruka boží. Této knize předcházela v Knižním klubu velká reklama. Je to dobré, ale rozhodně ne dechberoucí. Úvod je nádherně temný, ale pak se to zvrtne a je to takové bez jiskry.

Já můžu doporučit - kdo rád čte historické ságy autora Bernarda Cornwella. Jeho sága Kronika Válečníkova ( Zimní král, Ostrov Mrtvých, Nepřítel boha, Excalibur) jsou umělecky ztvárněné kroniky a pověsti z okruhu legendárního krále Artuše. Knihy jsou psaný formou vzpomínek Artušova válečníka. Tuto ságu dopsal
Jeho další série jsou Saské kroniky. Forma ja podobná - starý válečník vzpomíná. Tato série se odehrává v době bojů Alfreda Valikého proti vikingům ( Dánům). Tuto serii zatím tvoří Poslední království, Bledý jezdec, Páni Severu, Písen Meče a Hořící země, která u nás výjde asi v červnu.
V sáze Kronika válečníkova jsou hodně lehce fantasy prvky ( opravdu jen trochu magie). U Saských kronik to jsou už v podstatě čistě historický romány ( s poznámkou autora co si kde trochu upravil)

U Kroniky se mi nejvíc líbilo, jak Lancelot popisoval množství sasů
Krásný byl taky ten opravdu lehký dotyk magie. Poměrně realistický.
SPOILER










Lancelot byl krásně slizský:D

"Vypadalo, že jich je tam 4 000, já jsem je odhadoval tak na 2 000, le Lancelot nás všecky přesvědčoval, že jich je tam 10 000!"

Chtěla bych ctěné přispěvatele požádat, zdali by mohli u každé knížky jednou dvěma větami naznačit, o čem to je. Beru totiž tuhle diskuzi jako funfovaný návod, co si přečíst. Abych šla příkladem, upravila jsem v tomto smyslu svůj předchozí post :-)

Levá ruka boží se odehrává ve fiktivním světě hodně podobném našemu. V tomto světě probíhá válka tzv. vykupitelů (řád kněží-válečníků) proti nevěřícím. Vykupitelé v dost drsných podmínkách cvičí už od dětství mladé válečníky. Je to příběh o vyjímečném (jak jinak:-) chlapci, který žije v klášteře a sní o tom, že odtud uteče. Dál bych už prozrazoval děj. Zpočátku je to krásně temné, ale pak se temnota roztrhne a je to tak trochu dějově průhledné a bez jiskry a překvapení.

čítali ste niekto knihu o ktorej sa tu píše? http://www.moviezone.cz/clanek/16592-dystopicky-harry-potter-sem-s-nim/

Pokud má někdo zájem o těžkou komerci, právě jsem dočetla Ztracený symbol (od-autora-šifry-mistra-leonarda :-). Píše Dan Brown pořád stejně? Ano. Je to furt zábava? Ano. Sice možná budu rozhodovat, jestli si přečíst i čtvrtou knihu na stejné téma, ale třetí variace ještě nenudí. Brownův profesor se opět prohání, tentokrát se vykašlal na exotické evropské destinace a absolvuje tour po Washingtonu. Protože mu nějaký šílený gauner unesl kamaráda a chce po něm, aby vyluštil zednářské tajemství. Navíc se do toho, jaká smůla, zamotala CIA. Za chvilku už je zvratů hromada a přestanete je vnímat, logika taky dostává na zadek a tajemství hlavního padoucha odhalíte nejpozději v půlce knihy, takže překvapivý zvrat vás mine. Ale jako jednohubka, proč ne?

Taky jsem ještě četla rádoby horor Sklepení. Ten doporučuji pouze v případě, že vám někdo odebral polovinu mozku. Je to hloupý blábol točící se kolem domu, kde údajně řádí tajemná lidižeroucí bestie. A do domu zavítá matka s dcerou na útěku před pedofilním otcem, který je pronásleduje a cestou vraždí, co se hne a znásilňuje osmiletou holčičku... Děj je hloupý a styl psaní odpovídá slohovce žáka sedmé třídy.

Tak jsem dočetl Jméno větru. A musím říci, že se mi to hodně líbilo. Popisovali jste tady scénu jak Kvothe získává píšťaly. Ta byla skvělá. Celou dobu jsem čekal ale kdy se dostane dál k tomu co se píše na přebalu - Královrah atp. takže jelikož to tam nebylo a hledal jsem jak se to má s dalšími díly, myslím že jich bude ještě víc než jeden (u nás dva teda).
Celé se to neslo v takovém uvolněném tempu, hodně čtivé a hodně mě to táhlo číst dál. Univerzita mě uchvátila. Nenašel jsem tam moc scén nabitých dynamikou, ale i přesto je se mi to hodně líbilo. Opravdu skvělé.

Dílů bude určitě víc, před pár dny jsem na blogu četl, že druhý díl je už zhruba napsaný a čeká ho teď kolečko úprav, korekcí atd.

Stává se vám, že přečtete poslední stránku nějaké knihy, pomalu ji zavřete a pak zůstanete sedět (nebo ležet, jestli upřednostňujete tuto pozici) a držíte ji v ruce a hodnou chvíli nejste schopni pohybu, natož myšlenky, díváte se přímo před sebe, ale nevidíte tam věci, které byste normálně viděli, a zdá se vám, že svět je najednou nějaký jiný a vy sami možná (o něco) lepší? Jako byste se najednou probudili a viděli věci jinýma očima. A možná vám přitom pohrává na tváři takový ten nepatrný, skoro nepostřehnutelný úsměv. Nestává se mi to často, jen někdy, jen občas.
Po přečtení Města zlodějů od Davida Benioffa se mi to po dlouhé době zase stalo. Dobré knihy tohle dokážou.

mne sa to občas stane pri filme.

každopádne dik za tip

heavy_head píše:
Po přečtení Města zlodějů od Davida Benioffa
Nejaka podrobnejsi anotace by nebyla? V posledni dobe bych si precetl neco pro me neznameho a noveho, co mi uplne nesedi do me knihovnicky, ale rozhodne ji to obohati:)

Příběh z války očima teenagera, originální a čtivý. Hlavní roli zde hrají vejce. :-) A jestli máš rád šachy, bude se ti to taky líbit. Hraje se tam totiž partie o život.
Podrobnější anotaci zařídí spolehlivě Mr. Google. Koupil jsem si to už před časem, ale teprve teď jsem se k tomu dostal. Nějaké super hloubky tam nehledejte, obdivovatelé Vojny a míru se asi jen ušklíbnou. Ale zase trochu změna než ty řady fantasy a sc-fi, které se na nás neustále valí ze všech stran.

no mna v minulom roku najviac potesil najnovsi Ericksson, docital som aj Slechtu - poviedky sa mi pacili ovela viac ako posledne dva romany, Bakker sa mi tiez pacil. trochu vedla som slapil s reediciou Amberu a Morcookovymi Kniezatom v sarlatovom plasti (moja prva fantasy knizka vobec, nostalgia ma dostala). Naopak reedicia Asimovej nadacie sa mi pacila. Takisto Zamboch a Cervenak ako oddychovky usli.

ak by som mal nieco odporucit na dlhe zimne/jarne vecery tak urcite Coleen Mc Coullonghovu a jej historicke romany z obdobia neskorej rimskej republiky. Upozornujem ze knihy su to starsie a zhanaju sa tazko. navyse je ich tusim sest (Prvy muz rima, oblubenci stasteny, veniec z travy, ceaser, ceasarove zeny, oktobrovy kon) a ziadna nejde pod 500-600 stran. ale ak mate radi historicke romany a pacil sa vam serial Rome tak je to jasna volba (napr. Prekliati krali sa podla mna nechytaju...)myslim ze svojho casu ich mal aj GRRM na stranke ako oblubene tituly

Já se tady vrátím trochu dozadu abych podporil Sethi - já taky dočetl Stmívání!

Poslední dobou načítám knihy pro Fantomprint - přečetl jsem velice kvalitní trilogii z Eberronu: The Lost Mark, a špičkovou Darklantern. Z Forgotten Relams mám přečtený první díl ztrologi Chosen of Nendawen amusím říct že to je pokrok. Je to hodně syrové rozhodně ne až tak "high".

No ale musím pochválit Jima Butchera a jeho urban fantasy a vykradený World of Darkness v podobě knih s Harry Dresdenem. Četl jsem anglicky Storm Front (česky Bouřková fronta, tuším). Harry je čardoěj, cynický, a docela mocný pohybující se na hraně černé a bíé magie, řešící pro policii přípd záhadných vražd.

Povídka z Dresdenovéské série je pak v urban fantasy antologii Temné uličky, kde jsou dále povídky o Johnu Taylorovi (Série Noční strana - Simon Green), a díle u nás neznámé povídky o padlém andělovy Remym Chandlerovi (a jeho psu marlowovi :) - Thomas E. Sniegoski, a mladé dámě která vidí duchy mrtvých šedochodkyni Harper Blainové (Kat Richardsonová)

Nooo, tak jsem si dal Twilight v anglickym pdfku - spíš tak z hecu než co jinýho - a nebylo to tak špatný jak sem se bál. Ale pokračovat v tom asi nebudu...