Já mohu doporučit (a doufám, že jsem první, neb nemám momentálně čas se prolouskávat všemi komentáři) trilogii (alespoň doufám, že neplánuje pokračovat) První zákon od Joea Abercrombieho. Je to naprostá pecka. Právě končím druhý díl a musím říct, že dnes asi práci zatáhnu dřív a půjdu to dočíst :o)

Už to tu zmniňoval Dalcor, ale proč to nepřipomenout, když je to dobrý. G.G. Kay - Píseň pro Arbonne (a vlastně cokoli od něho krom The Fionavar Tapestry). Jméno větru jsem četl a taky mě to zrovna úplně nevzalo, pokračování šanci ale asi ještě dostane. Jinak mimo fantasy se mi v poslední době líbilo Kite Runner (což je asi (dosti pozdní) nošení dříví do lesa) a No Place for Men od Petera Mulgrewa, což je vtipně a čtivě napsaná reportáž z expedice na Makalu 60 - 61 vedené Hillarym, která měla pro autora nakonec dost tragické následky.

Já teď dočetl Pána se stříbrným lukem od Gemmella (přiznám se, že jsem od něj ještě nic nečetl), a musím říct - jo.

heavy_head: blbe je, ze pokud jsi cetl jednu vec od Gemmela, tak jsi vlastne cetl skoro vsechny. Teda aspon me to tak prijde, ja jich cetl asi 7 a vsechno je to na stejne brdo. Jedine co se meni jsou settingy, ve kterych se da inspirovat. Jo a jeste poradi, v jakem umiraji skoro hlavni postavy.

Blaine: Naštěstí zrovna u toho Gemmela to vůbec nevadí. U každé knihy se mu podařilo mne vtáhnout a ten příběh prožít.
Ale třeba zrovna můj oblíbený Světlonoš se tomu celkem vymyká.

Blaine píše:
blbe je, ze pokud jsi cetl jednu vec od Gemmela, tak jsi vlastne cetl skoro vsechny.

To je výhoda některých spisovatelů. :-)

Colombo píše:
Naštěstí zrovna u toho Gemmela to vůbec nevadí.

Mám v úmyslu vyzkoušet ještě nějakého dalšího Gemmella. Stříbrný luk se vymykal běžnému průměru. Co bys tedy doporučoval? Uvažoval jsem o Legendě - to je prý jeho majstrštyk.

Já od Gemmela kdysi čet Kroniky o Drussovi a to bylo fajn (Druss jako postava se mi dost zamlouval), sic nemůžu porovnat se Stříbrným lukem.

Heavy: Určitě světlonoše, na toho po těch 8 letech furt vzpomínám. Pak ještě vzpomínám na Rytíře Temné pověsti. Jinak jsem jich četl dost, ale vůbec jsi nevzpomínám. Přeci jen 8 let je 8 let.

Abercrombie? Na toho jsem šel s gargantuovským očekáváním, což asi bylo špatně. Hodně se mluví o tom, jak je ta kniha výjimečná tím, že její postavy nejsou černobíle rozvrstveny na "úžasné klaďáky" a "choroboplodné zlouny". Už vidíte, v čem je problém? Ano, pochopitelně - v dnešní době je tohle již samozřejmost. Málem nepominutelný předpoklad k napsání dobré fantasy (čest výjimkám!).
Působilo to na mě sice zábavně, ale chvílemi tak trochu krkolomně a uměle, v knize nebylo jediné místo, které bych si z jakéhokoliv důvodu zapamatoval. I proto ještě druhý díl (Až budou viset) smutně a nepřečteně kouká z poličky. Neříkám, že je to vyloženě špatné, určitá čtivost tam je - ovšem to, že to stále odkládám, o něčem vypovídá. Pokud si chcete představit jeho psaní, vezměte kteroukoliv průměrnou Gemmellovu knihu a opepřete ji trochou humoru, ironie a hláškování...

Co se týče Gemmella samotného, tam se připojím k doporučení Legendy (cítím lítost snad spisovateli, kteří nikdy nepřekonali svou prvotinu), Rytířů temné pověsti a možná i toho Světlonoše. Ten má brilantní pointu, nicméně když jsem si ho loni osvěžoval, beznadějně jsem se zasekl v polovině... ale na první čtení to je asi výborné, smím-li usuzovat ze svých dětských zkušeností. Ze Stříbrného luku jsem dosud nestřílel.

Musím se trochu zastat Bakkerova Prince Nietzscheho. Nepřipadne mi, že by autor nějak zastíral inspiraci křižáckými výpravami - popravdě řečeno, vrší tam ty asociace okatěji než páv svůj ocas. Pochybuji, že by si toho mohl někdo s dokončeným základním vzděláním nevšimnout. To bychom mohli rovnout obvinit Martina, že zlovolně vykrádá Válku růží, nebo Tolkiena, že šmátrá nenechavou ručkou do severských eposů.
Celkově je ta kniha... no, zvláštní. Ze začátku jsem měl potíže se do ní dostat, ale po překonání "Ecova stostránkového kopečku" a přistoupení na spisovatelova pravidla hry se mi dostalo docela příjemné odměny. Zkrátka a dobře, není to něco určeného k jednoduché konzumaci, spíše je dobré ten svazek často odkládat a dumat nad ním.

V poměrně rekordním čase jsem spolykal devět dílů Farseera a pomalu se chystám na Cikána. Hobb je velmi solidní paní spisovatelka - i kdyby psací stroje padaly, ona si udrží svůj velmi vysoký standard stránku po stránce. Trochu mě znepokojovalo, že téměř v každém díle byly hlavní postavy drogově omamovány, leč spolu s Nezvalem si říkám "nesuďte mě, suďte mé dílo".
Je to jedna z těch sérií, u kterých si nedokážu představit, že by se někomu nelíbila - na druhou stranu, jen málokdo si ji asi postaví na ten nejvyvýšenější piedestal.

Na co jsem ale hrdý, to je fakt, že se mi podařilo napodruhé dočíst Trůn z dračích kostí z pera Tada Williamse. Popravdě řečeno, chápete někdo jeho popularitu ve spisovatelských a jiných kruzích? Nejen GRRM ho často jmenuje jako jeden ze svých inspiračních zdrojů - a přitom je to neuvěřitelně klišovitá fantasy plná chechtajících se zloduchů, záchran na poslední chvíli, budovatelských proslovů a jiných obvyklých nešvarů.
Za něco málo stojí jen prvních sto stran; napoprvé jsem to dotáhl až do čtyřstovky, napodruhé jsem se už zahryznul a vyhecoval a dojel jsem až do konce. Přísahám, že jsem v posledních kapitolách už velmi halasně skučel... a rozhodně to nebylo nic podobného Heavym zmiňovému šťastnému cvrlikání při čtení Jména větra. Jednou či dvakrát jsem se dokonce hystericky rozesmál - to v případech, kdy jsem narazil na něco, co by si nazadalo s fanfiction dvanáctiletých fanoušků.

Zjizvená noc (Alan Campbell) mi připadla jako docela nevyrovnané dílo. V první polovině jsem byl nadšen zrezivělou atmosférou, jež na mě vrzala ze stránek, a radostně jsem tančil po stole. Jak jsem se ale blížil ke konci, začalo to vyprchávat jako bublinky ze šampaňského - a poslední kapitoly byly pro mě již vyloženým zklamáním. Netvrdím, že ta kniha nestojí za přečtení, avšak co se týče jejich pokračování, budu se hodně, hodně, hodně rozmýšlet.

To na Lži Lockeho Lamory (Scott Lynch) nahlížím o pár chlupů laskavěji. Ani tato kniha nedosahuje vrcholů žánru, leč je studnicí vtipných nápadů a umně tkaných situací, navíc do nepříliš profláklého prostředí. Dávám paspárek nahoru a docela se těším na pokračování. Také bych byl ale radši, kdyby nové, svěží hlasy nezačínaly hned dodekalogiemi. Netvrdím, že musejí vydávat sbírky povídek či monostichů, ale pár samostatných románů by ze sebe pro začátek vytlačit mohli.

Hodně doporučuji Terror od Simmonse, popisující osud Franklinovy polární výpravy. Ale radši si to nechte na léto, až bude slunéčko rozpalovat rtuť teploměru doběla. Asi je jasné proč. Možná vás trochu znechutí konec - Dan není typický koncový hráč, jak už přinejmenším mně dokázal i v jiných svých dílech - nicméně ty první dvě třetiny jsou tak brilantní, že za to prostě stojí. V brzké době se chystám na Drood, tak uvidíme, zda si i na strukturu dalšího díla tohoto literárního gilgameše udělám podobný názor.

A taktéž si všichni přečtěte Cardovy příběhy o Alvinu Tvůrci, tedy prozatím první tři díly z tuším sedmi. Ten chlap má midásovský komplex, čeho se dotkne, to promění ve zlato!

Naproti tomu Kayova Fionavarská tapisérie je strašná, jak už tady kdosi zmínil. Nechápu, že to napsal tentýž člověk, který stvořil svěží a nápadité Lvy z Al-Rassanu. A už vůbec nerozumím, proč to Chłastkowski zařadil do svého čarovného seznamu. Zatím jsem tedy četl jen začátek prvního dílu, Letního stromu, takže možná ještě změním názor a přiběhnu sem s dodatečnou omluvou. Ale pochybuji. :-)

Říkal jsem si, kam jsi zmizel, ale ten seznam knih to vysvětluje :-)

ad Hobb Zrovna Farseer teď čtu, kdysi jsem čet první dva díly a teď jsem se konečně rozhod, že do toho ty prachy nacpu. Přesně jak říkáš, žádný veledílo, ale ten čas mezi veledíly je třeba nějak vyplnit.

Léto: vycerpavajici doporuceni a recenzicky! Diky.
Ohledne Hobb - mam trochu strach z velkych a dlouhych sag, skutecne to stoji za to?
A dalsi otazecka - Carduv Alvin Tvurce. Cetl jsem jednu povidku, co vysla v Legendach (sbirka povidek) a docela se mi libila, ale nevim, jestli bych timto stylem mohl cist neco delsiho, vlastne me to od toho hodne odradilo. A u Carda neverim, ze neco dokaze prekonat Enderovu hru a ten druhy dil, kterym hra pokracuje. Vsechny jeho dalsi knihy meli sestupovou tendenci. Mozna jeste prvni dil o Fazolkovi byl zajimavy.

leto prišlo. niekedy páli až príliš, vtedy s ním nesúhlasím :) (Bakker), ale tak či tak je to dobrá správa. skúsim niečo z tipov vyskúšať, lebo už chodím po kníhkupectve ako stratené zombie bez potravy.
čo by si dal ako číslo jedna (v odporúčaní)? Hobb, Card, Gemmel, Abercombie?

diky

Z té zmiňované čtveřice bych dal na první místo právě Carda. Uznávám, že Endera asi ničím překonat nedokázal (byť jsem většinu jeho rozsáhlé bibliografie nečetl), ale jak se říká, nemusí pršet, jen když kape. Jeho způsob psaní mi vyloženě vyhovuje.
Nevím, která část Alvinova příběhu vyšla v Legendách - nicméně zrovna u téhle série se od sebe jednotlivé díly docela odlišují, více, než je u fantasy ság běžné. Líbí se mi, jak pracuje s alternativní historií a náboženskými motivy - jeho minulost misionáře mormonské církve se nezapře.

Druhé místo pro mě okupuje právě Hobb. Někdo by mohl říci, že jsem podjatý, vzhledem k tomu, že v příběhu vystupoval i vlk; avšak ten sehrával hrdinskou úlohu i v Trůnu z dračích kostí, na kterém jsem nenechal nit suchou.
Na ní je nejlepší ten pocit, když čtete druhou či třetí knihu, jiskry od krbu vás hřejí do kruponu a kdesi ve stínech knihovničky se rýsuje hora dalších několika tisíc stran, která vás ještě čeká. Vědomí tohoto mi nemálo pozvedávalo požitek. Musím ale říci, že někdy po pátém či šestém díle se ten děj vydá trochu jiným směrem, než bylo ze začátku naznačováno, jako by si autorka rozmyslela své původní záměry. To mi připadalo jako škoda, protože jsou toužil odhalovat určitá tajemství, ale třeba se k nim ještě vrátí ve Snědém muži.

Gemmell a Abercrombie se dělí o třetí místo, byť v žádném případě nechci tvrdit, že jsou špatní. U Gemmella bych doporučoval dobře si vybrat, napsal toho vážně spousty a některá díla jsou prostě lepší než jiná. Kromě názvů, co už tady padly, rád vzpomínám třeba na Johnna Shannowa (Poslední strážce, Krvavý kámen) - pokud se chcete odpoutat od tradičního fantasy prostředí a zkusit post-apo s pistolnickým kazatelem, který cituje z Bible se stejnou kadencí, s jakou pálí jeho pistole a brokovnice, pak do toho. Špatný nebyl ani trojdílný Tulák. A na Tróju slýchám podezřele mnoho kladných referencí, takže ji asi budu muset vyzkoušet. Ne nadarmo bývají díla sepsaná těsně před smrtí ve stylu labutích písní ta nejvýraznější.

ok, idem na to. diky. Endera milujem, ale je pravda, že druhý a tretí diel Stínovej trilógie mi už tak nechutili. Tak či tak skusim asi u neho.

Jé, Léto se vrátil. :-)Jsem tomu tuze rád. Ten jeho poslední výlet do Začarovaného hvozdu se mi zdál až nekonečný.

Carda mám taky rád, moc. Ať už cyklus o Bitevní škole (mám ho komplet, včetně vánočně laděné Války o dárky) nebo Alvina tvůrce (toho mám už v jejich prvním vydání, ale při pohledu na ty krásné obálky druhého mne zasvrběly ruce a zvažoval jsem možnost, že si je pořídím znovu). Jinak doufám, že všichni znáte jeho famózní novelu Oko za oko a neméně výtečné Čorvi. U něj jako u málokterého spisovatel mohu zcela s klidným svědomím říct - líbí se mi všechno, co napsal.

Pokud se nepletu, zatím u nás vyšly přeložené jen první tři díly Alvina - ten poslední, sedmý, tuším ještě ani nebyl dopsán. Ale narozdíl od jiných autorů - mrk, mrk - má Card docela dobrou šanci to stihnout. A budu si muset sehnat ty Čorvy... vzhledem k názvu mě posedl zjevně mylný dojem, že to vyšlo jen ve slovenštině. :-)

Je zvláštní, že "ságovitost", která v poslední době postihuje zejména fantasy (kdy naposledy jste četli něco nového, co nemá být do budoucna rozšířeno aspoň na hexalogii?), nemá takový vliv na příbuzné žánry, horor a sci-fi. U hororu je jasné, že něco delšího než jedna kniha by se muselo složitě zaonačovat, aby byl čtenář udržen ve strachuplných obavách... ale co ty scifárny? V těch se nicméně, abych pravdu řekl, až tolik nevyznám. Když tedy pominu základní knihy žánru. Můžete někdo doporučit něco nového, velmi dlouhého, a přesto kvalitního? Nějaký Led a oheň, Farseera nebo aspoň Kolo času navlečené do kamizolky vesmírné opery?

Také mám za sebou Katedrálu moře od Ildefonsa Falconese, "světový bestseller" mezi historickými romány. Číst se to dalo, ale připadalo mi to tak nějak bez chuti a bez zápachu... co se týče tohoto mírně architektonicky-dobrodružného tématu, tam dávám jasnou přednost Follettovi. Už tady byl několikrát zmiňován, ale dovolím si přidat i svůj hlas k všeobecné chvále - Pilíře země a Na věky věků patří k těm nejpreciznějším řemeslným dílům, které jsem kdy četl. A vůbec to nemyslím pejorativně! Protože umělecká hodnota je subjektivní, o té se můžeme dohadovat vždy - naproti tomu skvělá práce s tradičními příběhovými technika je těžko popiratelným faktem.

Léto: ja nedam dopustit na Davida Webera - sagu o Honor Harringtonove. Nevim, jestli to bude splnovat tvoje naroky, ale je to skutecne dlouha saga. Dalsi je povedena klasika Nadace od Asimova, ale to jsi predpokladam uz cetl. Prijemne akcni pocteni je "saga" od ceskeho autora Roberta Fabiana, ktera zacina Marinaky. Neni to saga v pravem slova smyslu, spis pribehy tykajici se marinaku v urcitem svete.
Ted kdyz si uvedomuji, tak k nim mam take lehkou neduveru.

Mám rád povídky o kapitánu Shellloganovi, třeba Den mezi lidmi. Znáte?

Čorvi jsou záměrná zkomolenina, v originále Wyrms. Na nich se mi velmi líbilo, jak to na konci utnul a neudělal z toho ságu. :-)

Sci-fi série jsou obecně spíše zlo, ale najde se pár výjimek. Doporučovat Simmonsův Hyperion asi nemá smysl, to už jsi musel číst. Celkem se povedl cyklus Revelation Space Alastaire Reynoldse (česky vyšlo kompletně, byť zbytečně rozsekaně, jako Odhalený vesmír). Ještě mě v téhle souvislosti napadlo Laundry series od Charlieho Strosse, což je mix Lovecraftovského horroru se špionážním thrillerem (díky bohu -> díky Cthulhu), k tomu je přisypána nemalá porce satiry a jako celek je to velezábavné. Ale to už jsem nebezpečně blízko i doporučování Stopařova průvodce a na to ses asi opravdu neptal :) .

PRectete si dresden files. Je to docela pohudka.