Zpráva o zkáze města Larghatty

Zdar, byl jsem vyzván, abych sem postnul zápis z nedávného závěrečného sezení našeho krátkého kuduckého (ano, vidíte dobře) tažení, tak to zkouším.
\r\nKritzujte jemně, je to jenom zápis :-)
Napsal Horacio
Na příkaz Lorda Ganafrena jsem se já, Tiprius z Yfetrie, vypravil ověřit podrobně a nezaujatě průběh událostí, které vedly ke zmizení astrálního města Larghatty. Má cesta ve službách Jeho Lordstva vedla zlověstnou pustinou astrálu a mé kroky neochvějně mířily k místu zkázy...

- Lord Darpanis, člen Rady pro vnější záležitosti, otočil oči nebi. „Skvělé, najali jsme za agenta básníka." Přeskočil několik odstavců, aby se konečně dostal k věci. -

Ježto již nebylo v ruinách města ani po okolí koho vyslechnouti, sledoval jsem astrální stopu až do horské državy národa kuduků, zvané Stoyre. Zde podařilo se mi zastihnouti jednoho z přímých účastníků shora řečených událostí, místními kuduky váženého černokněžníka Kudláka, který mi sled oněch chvil vyjevil.

Kuduci, vysláni z Yfetrie se soškami sedmi ochránců dobra z rodu Lammasu se již u bran města uchýlili ke lsti, aby řečenou branou prošli nepovšimnuti i se svým zajisté velmi podezřelým kontrabandem. Jako svůj předvoj vyslali zčerstva povolaného démona ze sféry ohně zvaného Efreet, který vzal bránu neprodleně útokem. V nastalém zmatku tak mohli kuduci branou projíti nerušeně a bez kontroly zavazadel. Takto se dostali až na místo jim dobře známé vojenské akademie, kde byli již dříve cvičeni pro službu ve službách Larghatty.

Zde již nemohouce ujíti prozrazení, vyňali ze svých tlumoků sošky mstitelů a všech sedm se jich v mžiku oka přímo na místě zhmotnilo do své pravé podoby okřídlených lvů s lidskými hlavami. Jako první padl ranou pána Lammasu Manatrona velitel kuduckých kasáren. Zatímco ostatní vojáci ustupovali, ozvalo se strašlivé burácení a skřípot, když se po stovky let nehybná silueta Anurthy-Tapachiho pohnula na věži chrámu.

V tu chvíli se kuduci rozdělili, když Kudlák s bojovníkem Vlkem napadli svatyni ve vojenské akademii, aby zničili své klony, umístěné kněžími v lahvičkách uvnitř svatyně. Svatyně byla dobře strážena a útok kuduků byl po tvrdém boji zakončen vítězstvím, při kterém bylo zničeno až několik stovek klonů, kterými mohli kněží jejich předlohám na dálku škoditi a také pobito několik strážců a kněžích.

To již bylo nachystáno vzdušné bojiště pro Anurthu, sedm Lammasu a čtyři kuduky, dva z nich již zpočátku boje nesené hřbetech Lammasu. Jména těch reků nechť na věky zůstanou v paměti všech kteří se postaví zlu a zní takto: Manatron, Bašabai, Udike, Kada, Oršibai, Amire a Šarapai za Lammasu a Roztluk, Gogo, Gordhi-Vlk a Kudlák za kuduky.

Lammasu vytvořili kolem netvora vzdušný kruh a mocnými hlasy zapěli svou bojovou píseň, která způsobila v celém městě paniku a netvor se roztřásl vztekem. Zamával mocnými křídly a zdvihl po širém okolí prašnou bouři, která by každého obyčejného smrtelníka roztrhala na kusy či alespoň na dobro oslepila. Lammasu se pustili do útoku ztečí ze všech stran, avšak dracolich použil zbraň z nejstrašnějších a dva útočníky zasáhl kužel vichřice plné kamínků a zrnek ostrých jako žiletky, které pronikaly kůží a v těle měnily krev na písek.

Hned při prvním útoku byli zle poraněni Lammasu Udike a také Bašabai, druhý mezi Lammasu, stejně jako jeho jezdec Gogo. Lammasu jsou však známi jako nedostižní léčitelé a tak se i z takových zranění rychle otřepali. Nastala prudká řež na blízko, kde Lammasu rozdávali rány svými mocnými tlapami, avšak dracolich bojoval jako běs a sápal a trhal vše kolem sebe v předtuše svého konce. Navíc zlým pouštním kouzlem vysál život z chrabrého Amirého, ze kterého se stala v okamžiku pouze vyschlá svraštělá schránka. Vprostřed řeže však předvedl odvážný kousek Roztluk, který přeskočil ze hřbetu svého lvího oře Kady na záda dracolichova a bez meškání jal se svým dvouručním kladivem drtit stvůřiny obratle.

- „Působivé", lord Darpanis se tak začetl do zprávy, že si nevšiml přicházejícího profesora Ianidise. Stařičký profesor architektury byl Darpanisovým dlouholetým přítelem a teď mu pravděpodobně již delší dobu četl přes rameno.

„Co jsou vůbec zač ti kuduci?" optal se, přisedaje si na lavičku v klidném zákoutí univerzitní zahrady.

„Mám za to, že takový malý horský národ z východní Nygsy. Jsou nám sotva po pás, ale odvaha a sveřepost jim vskutku nechybí. Jen přisedni, příteli, agent, který zprávu psal má zřejmě básnířské ambice a čte se to skoro jako épos." -


Lammasu se snažili dracoliche co nejvíce zaměstnat v boji zblízka, aby dopřáli Roztlukovi cenný čas k jeho dílu a tak padla rozervána vedví chrabrá Udike. Když padl i Roztluk, smeten švihem netvorova ocasu, shledali Lammasu, že se v boji zblízka nemohou se soupeřem měřiti a spořádaně se rozletěli do širokého kruhu, aby sebrali nové síly a léčili svá zranění. Dracolich vycítil šanci a vzepjal se k dalšímu útoku svým mocným dechem. To však již dokončil zaříkání nevýslovné moci Manatron, pán Lammasu, a stvůřin dech se zkrátil a údy ochably a stvůra byla sražena k zemi.

Lammasu se i s kudukem Gogem, který zasadil několik dobrých seků, znovu vrhli do útoku a tentokrát i přes dracolichovu zuřivou odvetu brali nad ním vrchu a boj se zdál být užuž rozhodnut.

Stranou boje lstiví však velekněz Anurthův vyšplhal na vrcholek již prázdné věže chrámu a zde zasunul do připraveného otvoru velký kamenný hranol, coby klíč. Okolí věže se rázem zatetelilo a z vrcholu začali šlehat hrůzné blesky, neomylně vyhledávajíce své cíle mezi nepřáteli. Útok se rozpadl a téměř dobitý dracolich se pozvedl ve vítězném vzepjetí. Po celém městě padali nemrtví i živí služebníci a jejich síla proudila do těla jejich vládce, který se chystal rozdrtit své znavené nepřátele.

Zoufalý útok Lammasu neměl mnoho nadějí na úspěch, v pravou chvíli však zasáhli do boje Vlk s Kudlákem neseni na hřbetu Šarapaiově po splnění svého úkolu ve svatyni vojenské akademie. Kudlák, vyskočiv za letu, srazil zlovolného kněze z věže a vytáhl hranol z otvoru. Jeho tělo obklopily blesky a ochromený kuduk rovněž padl z věže.

Lammasu se znovu semkli a své zaříkání dokončil mocný Bašabai, druhý mezi Lammasu. Dracolich, vida nadcházeti svou zkázu, šlehl ještě kouzlem po Šarapaiovi, nesoucím do boje čerstvého Vlka. Vznešený oř se pod kudukem začal rozpadat před očima, jako se rozpouští cukr ve vodě, ale ještě dokázal svůj poslední let namířit na netvorovu hlavu. Vlk, již bez ztraceného oře, dosáhl dracoliche ve velké rychlosti a zasadil strašný dvojsek svými srpy. Všichni přeživší se vrhli na dracoliche oslabeného Bašabaiovým zaříkáním, avšak ten ve smrtelném zápase rozdával další rány, aniž by ho útočníci dokázali dorazit. Tu se vrhl na dracoliche sám Manatron, pán Lammasu, a sevřel v mocném objetí netvorovy krčí obratle, jež praskaly pod náporem na dvě stopy dlouhých křišťálových pařátů. Vida svůj nevyhnutelný konec, napjal dracolich své poslední síly a též sevřel Manatrona ve smrtelném objetí. Ozvalo se hrůzu nahánějící praskání kostí v obou tělech a pak náhle ustalo. Manatron, pán Lammasu se naposledy zachvěl ve smrtelné křeči a oheň v Anurthových očích vyhasínal, stejně jako srdce v jinak prázdném hrudním koši.

Zbaveno do posledního zrnka veškeré své moci, začalo se kdysi mocné město Larghatta rozpadat. Přeživší hrdinové sčítali svá zranění a srdce všech poskočila radostí, když se ukázalo, že Kudlák přežil svůj pád z věže.

Rozhostil se klid, jenž byl rušen jen motlitbou Lammasu i kuduků za mrtvé. Kdo nyní pohlédl na Bašabaie, uzřel že barva jeho srsti se změnila na stříbrnou a jeho drápy narostly do křišťálových šavlí, odznaků to nového pána Lammasu. V dáli se objevily dvě siluety draků, kteří přibyli na bojiště, aby doprovodili na poslední cestu duši Anurthy-Tapachiho a nikdo jim v jejich poslání nemohl zabránit.

Kolem osamělých reků zbyly pouze hroudy astrálního prachu na místech někdejších domů a svatyň a kletba Maahelu byla navždy zlomena. Konečně nadešel čas k návratu do Stoyre.

Kuduci i Lammasu byli ve své domovině přijati jako hrdinové a těla padlých Lammasu byla pohřbena poblíž města na strážních místech, aby jejich duchové mohli na město nerušeně shlížet a chránit je.

Domů se z původně šestičlenné skupiny Skořepáků vrátili živí jen tři a dva z nich se záhy se Stoyre opět rozloučili, neboť přijali Bašabaiovu nabídku stát se vezíry v dalekých Hakarských královstvích, kde byla nyní zlomena Tapachiho kletba a poušť musela opět ustoupit stepi.

Čaroděj Kudlák se rozhodl zůstat ve Stoyre, aby mohl kuduky učit svému umění, vyprávět příběhy ze svých cest a rozmlouvat s duchy padlých Lammasu. Právě tak jsem zastihl řečeného Kudláka, aby mi vyjevil pravdivě a podrobně události, jenž vedly ke zkáze města Larghatty.

- Darpanis sroloval svitek a pohlédl na svého přítele: "Vskutku zajímaví, tihle kuduci. Napadlo mě, co jim tak v Yfetrii postavit dům a přizvat jich pár do našich služeb?"

Starý profesor se zakřenil: „Nejsem si tak jistý, příteli. Zdá se, že svého času byli tihle kuduci také služebníky Larghatty a sám jsi viděl, co z toho vzešlo."

„Máš jako obvykle pravdu, příteli, v Radě to raději nedoporučím."

„A ten agent – básníř by měl vybrousit styl."

„Vyřídím mu to. Hezký den, Mistře Ianide."

„Hezký den i tobě, Darpane."
Napsal Horacio 14.12.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 19 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.13326692581177 secREMOTE_IP: 54.172.169.199