Člověk, který nemá co ztratit

Kromě standardních archetypů postav existuje i spousta šablon, jak hrát netypické postavy. O co zajímavější je ale jejich životní příběh, o to náročnější výzvu představují pro samotné hráče. Zdánlivě jednoduchá šablona postavy, může být velice záludná na hraní role. Zde představuji jednu z nich.
Napsal Vannax
Člověk, který nemá co ztratit

Autor: Stephen “ScS” Sutton
Stephen@fraternityofshadows.com

Max postával ve stínu průchodu. Třásl se v půlnočním chladu, ale k teplu světla olejové lampy by se nepřiblížil. Pod záhyby svého kabátu si zkontroloval rukojeť své pistole, aby se ujistil, že zůstalo přesně na stejném místě, jako když jej kontroloval naposledy.
Studeným zrak vůbec neodtrhnul od vchodu do domu na druhé straně ulice. Trvalo mu pěkně dlouho, než tuhle budovu našel a než vystopoval muže, který byl uvnitř. Vyčerpáním mu cukala oční víčka, ale neodvážil by se je zavřít. V temnotě kolem byli i další lidé; čekali, uvnitř jeho hlavy. Civěl na vchod, jakoby mohl vidět skrz, kdyby se dost snažil. Kdesi v podvědomí Max opět zaslechl ty zvuky. Potřásl hlavou a pokoušel se vymazat z mysli vzpomínky. Ale povodeň myšlenek prolomila hráz v jeho mysli; zakrátko ho zalila vlna žalu.
„Je to tvoje chyba, Maxi.“ Ozval se hlas znovu. „Měl jsi tam být.“ Hlas byl tlumený, až bolestně tichý. „Mohl jsi jí zachránit,“ Max cítil, jak se mu v očích zračí utrpení, nával slz, který mu však z očí nikdy nevytryskne, trápení, které se jen stupňuje a stupňuje, až nakonec vybuchne. „Ty jsi jí do toho dostal, Maxi.“ Cítil, že plicím chybí vzduch a zalapal po dechu. „Je to tvoje chyba.“
Hlas měl pravdu. Byla to jeho chyba. Ten hlas mu nikdy nedopřál, aby na to zapomněl. S každým nádechem, pokaždé když zavřel oči, od té hrůzné noci měl ten hlas neustále v hlavě. Nemohl jíst, nemohl spát a už to nemohl vydržet. Musel tu bolest ukončit dřív, než z toho zešílí.
Dveře na konci ulice se otevřely. Ze tmy se vynořil povědomý obličej. Ten chlap mívá arogantní úsměv, úšklebek nevinného člověka. Cosi uvnitř Maxe explodovalo. Oběma rukama vytáhl šavli a pistoli. Nadešel čas skončit to trápení. Dneska v noci bude odpočívat. Ať tak, nebo tak.


Archetyp postavy
Jedním z nejklasičtějších archetypů postavy je „člověk, který nemá co ztratit“. Postavy tohohle typu se extrémně liší od běžných lidí, protože v momentě, kdy většinu lidí krotí snaha zachovat si holý život, člověk, který nemá co ztratit si přeje smrt. Takové postavy jsou krutostí světa zatlačeny příliš daleko. Nejsou to ani bojovníci s tuhým kořínkem, ani rozlícení pomstychtivci; jsou to normální lidé, kteří kdysi mívaly umírněné způsoby, ale jsou nuceni jednat násilně. Kruté okolnosti vysály z jejich života smysl a naplnily jej bolestí; život je již netěší a dožadují se klidu, který jim může přinést jen smrt. Takové postavy jsou časovanou bombou, odsouzení k vlastní zkáze. Cítí silné nutkání k násilnému ukončené svého života a i když to vlastně nejsou sebevrazi, žene je to k tomu, aby se vystavili nejvyššímu ohrožení. Záměrně se nezabijí, ale opatrnost již dávno opustili a ignorují základní pocity.
Takové postavy nejednají z popudu pomsty nebo nenávisti, protože akceptují myšlenku, že mohou být zabity a že jejich oběť může přijít vniveč. Pomyšlení, že jejich smrt by mohla být nesmyslná je ani trochu netrápí, poněvadž je jim jasné, že jejich život již ztratil smysl. Takové postavy jsou rozhodnuté uvrhnout svůj život proti vlně zla; riskují vše a umírají při pokusu učinit svět lepším. Jedinou útěchu, kterou taková postava může mít ze svého úsilí, je, že se snaží zabránit tomu, aby stejná tragédie, jaká postihla její život, stravovala i životy jiných. Ať si to připouští nebo ne, podvědomě doufá, že nalezne smrt a je jedno jestli to bude hrdinská smrt v boji nebo nějaká nešťastná náhoda. Jen smrt totiž může ukončit bolest a muka, které si zažívá.

Pozadí
Takovéto postavy byly kdysi normálními lidmi; lidmi s normální osobností. Možná byly nevlídné a vážné, možná plné radosti a bezstarostné. Taková změna je často následkem velké ztráty, jako třeba ztráty své rodiny, ale příčinou přeměny osobnosti může být i jakákoli jiná okolnost. Například ztráta živobytí, majetku, cti nebo důstojnosti. Mohou za tím stát dokonce i bizarní okolnosti; možným spouštěcím momentem tohoto archetypu postavy může být třeba to, když je postava oživená coby nemrtvý, změna na lykantropa, zmítání v čase nebo když je na postavu sesláno prokletí.
Ať jsou okolnosti jakékoli, postavu stravuje bolest a často i vina. Každý moment v jejím životě jí připomíná ztrátu a to, že se ta ztráta již nikdy nenavrátí. Ztráta nebo vzniklé břemenu musí pochopitelně být trvalého rázu. Postava, která přejímá rysy „člověka, který nemá co ztratit“ nesmí mít žádnou naději na zotavení ze své bolesti.

Osobnost
Tyto postavy často bývají nevrlé, cynické či rezervované. Přetrvávají ale i mnohé rysy, které postava měla v životě již dříve. Páni a dámy se stále budou chovat slušně, lidé se smyslem pro humor budou nadále vtipkovat a rezervovaní lidé si budou i nadále držet svůj žal pro sebe. I když se zdají být podobní, tak již nejsou takoví jako byli dříve. Takovéto postavy jsou daleko temnější a odevzdané osudu. Člověk, který nemá co ztratit, si nemůže dopřávat štěstí, protože chvíle zábavy mu navrací bolest, která ho stravuje. Chvíle lehkomyslnosti v něm vyvolávají žal a pohlazení přináší bolest. Ze šťastného jedince se stává zahořklý cynik; družný a společenský tvor se mění na odměřeného a odtažitého. Tyto osoby od sebe odhánějí jiné, protože nechtějí ostatní zraňovat, když nevyhnutelně ničí sami sebe. Jsou fatalističtí a neskrývají svou vzrůstající touhu posedlost smrtí.

Psychologie
Tito lidé nejčastěji bývají samotáři, protože se bojí sblížit se s někým jiným. Často proto, že nechtějí zraňovat své přátele nebo rodinu, když je nevyhnutelně čeká smrt. Dalším důležitým faktorem je i jejich strach, že by mohli zase ztratit někoho blízkého, koho milují, což by ještě umocnilo jejich bolest. Je pro ně daleko lepší být uzavřen sám do sebe, než způsob života, ve kterém budou buď zraňovat jiné, nebo sami zraňováni. Takovéto postavy nesžírá jen bolest, ale straší je i vina. Obviňují sami sebe za tragédii, která je změnila; nenávidí se za to, že žijí, zatímco jejích milovaní zemřeli. Život plný násilí a dobrodružství je pro ně způsob sebetrýzně. Doufají, že bolest ve svém temném životě napraví pomyslné zlo, které přivodily, bolest jim nepřináší klid, který by si přály. Lidé, kteří nemají co ztratit, začínají být uvěznění v bludném kruhu utrpení, ve kterém se jim žádná oběť nezdá být dostatečná. Vědí, že jedině smrt jim může přinést klid, po kterém touží, ale nejsou ochotní uniknout z bolestivého života. Tato neochota spáchat skutečnou sebevraždu se zakládá stejně tak na nepotlačitelné snaze o sebezachování jako na masochismu, který je žene životem dál. Sebevražda je pro ně až poslední volbou, jak uniknout před svou vinou.

Šablony
Takovéto postavy jsou velice předvídatelné. Není mezi nimi nijak výjimečné, že se oddávají drogám a alkoholu, buď aby zažehnaly bolest a vinu nebo i z nutkání škodit sobě samému. Postavy tohoto archetypu čekají na únik; přitahují je nebezpečná místa a objevují se ve společnosti nebezpečných lidí. Pokud má volbu mezi snadnou a obtížnou cestou, bez váhání se vydá tou horší. Ve svém srdci všechny takového postavy sní o svém konci, o své poslední zastávce. Mají představu, že se nakonec utkají s krutostí života, kterou často představuje mocný, zlý protivník. Postava pak bude ze všech sil bojovat a snažit se zničit nepřítele, ale i v představách je jejich boj často bezvýsledný. V závěrečných chvílích je postava zabita a jak doufá, konečně dosáhne klidu, za kterým se hnala.
Dobrodružství jsou prostředkem k tomu, aby tyto postavy ze sebe vymazaly bolest a vinu. Poslání, na která se vydávají, obvykle zahrnují bolest a obtíže, ale ne vždy. Dobrodružství je prostředek k tomu, jak rozptýlit svůj žal a hořkost, takže dobrodružství samotné neberou tak vážně jako ostatní. Postava skutečně hledá svou „poslední zastávku“, takže se může i odloučit od samotného dobrodružství v momentě, kdy si myslí, že nalezla příhodnou výzvu, vůči které by se mohla obětovat.

Hraní postavy
Temná, cynická a fatalistická postava. Stále si v sobě může udržovat humor, kreativitu, citlivost nebo starostlivost, ale je obestřená temnotou. Bezdůvodně riskuje a úmyslně nedbá na vlastní bezpečnost. Není smyslů zbavená, spíše než aby na své smysly dbala, jedná proti nim. Takováto postava radši bude šplhat jen o holých rukou, než by použila lano; může odložit těžkou zbroj, aby se do bitvy dostala co nejrychleji. Mohla by se i pokusit zadržet upíra pomocí hořící klády, než aby ustoupila. Takovéto postavy vyhledávají svou poslední zastávku. Kdykoli neuspějí v ověření strachu, děsu nebo šílenství, je na místě, že ignorují možné negativní účinky neúspěchu v těchto záchranných hodech, zůstanou na místě a budou bojovat až do konce. Dělmistři by v tom mohli spatřovat neférovou výhodu, ale je třeba si uvědomit, že taková postava je dost pravděpodobně nepřipravená a špatně vybavená. Radím dělmistrovi, aby postavě v takovém případě poskytnul bonus vycházející okolnosti při ověření strachu, děsu a šílenství a jakýmkoli účinkům, které působí na mysl a zároveň jí uložil stejně vysoký postih k třídě zbroje.

Třídy a prestižní třídy
Třídy bojovník a roug jsou nejlepší volbou pro hraní člověka, který nemá co ztratit, ačkoliv jsou přípustní i mniši, hraničáři, psionici a kouzelníci. Barbaři, bardi a čarodějové nejsou příliš dobrou volbou, protože jak jejich požadavky na skóre schopností u zvolené třídy, tak i jejich duševní síla je nepředurčuje k tomuto archetypu. Paladini a kněží jakéhokoli typu jsou k tomu naprosto nevhodní.
U postav tohoto typu je ideální používat tabulku pro postup v úrovních, která je vytvořená pro třídu Mstitel, stejně jako v případě třídy Lovec čarodějnic. Třídy, které počítají se soucitem, nevinností, zanícením nebo odvahou jsou pro tento archetyp také nevhodné.
Navrhované featy: Courage, Jaded, Back to the wall, Dead man walking.
Tento článek je převzatý z netbooku Quoth the Raven, č. 1
Napsal Vannax 10.05.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 11 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.16021394729614 secREMOTE_IP: 3.239.96.229