Noir: Kdepak. Byls úspěšný, jen to musí někdo schválit a já jsem byl slepý jak patrona. Sethi by ti mohla udělat obrázek... co Sethi? :D

Vrhnu se na to. Snad ten panenkovač ještě najdu.

Trochu nahrubo... až budu mít víc času, věnuju tomu víc lásky =)

Pokus o vysoce neprofesionální zgnolovatění Konstantina:P
(vůbec si toho nevšímejte, tolik lásky jako Sethi nebo kdokoliv jinej z vás tomu dát nemůžu, ale z nudy jsem si hrál.)

Taková blbůstka, protože se snažím bojovat se svým tajnůstkařením. Trochu jsem přemýšlela, jak to zaonačit, aby z toho Gaerwyn zase nevyšla jako totální trubka. Konec ještě možná změním, záleží na Almim.

(EDIT: Pro nečleny - tohle je z dosud v zápiscích nepublikované, tedy relativně nově odehrané scény. Aiss musí udělat tři špatná rozhodnutí a jako třetí se rozhodne otevřít bránu do Pekla. Gaerwyn cítí, že se jí děje něco vážného, buší na dveře knihovny, kde se Aiss zamkla, ale nikdo neodpovídá - a pomoci se taky dovolat nemůže. A tak vytáhne paklíč, aby dveře otevřela - ale bez toho správného klíče ji to hodí jinam. Tedy... mělo ji to hodit jinam, ale ona se mimoděk dostane... ještě trochu jinam. Napůl cesty mezi tím, kam ji to má hodit, mezi tím, kam čeká, že vstupuje, a nakonec i mezi nejrůznější výplody její unavené mysli. Taková předzvěst jejího Epicu, Keybearera.)

Píše:
Elfka bušila na dveře, ve tváři strach. Otočila se do místnosti za sebe a něco zvolala. Po pár vteřinách marného čekání na odpověď se vrátila ke dveřím, rozhodně vytáhla z výstřihu bělostný klíč a odemkla. Bez přemýšlení vstoupila do temné chodby. Nejspíš si ani nevšimla, jak se obraz před ní chvěje.

„To je šílenství!“ chytila čarodějka bratra za loket. „Nemáš tušení, jestli to místo ještě existuje!“
Pán Durmen setřásl její ruku. Neodpověděl, jen jí věnoval upřený pohled.
Alandra uhnula jako první. Se založenýma rukama o krok poodstoupila. „Jak je libo.“
Rázně otevřel dveře a vstoupil.

Temná chodba pulzovala v děsivě pomalém rytmu srdce. Hučelo mu v uších. Krok měl podivně lehký.
„Gaerwyn!“
Pokusil se nahmatat neviděnou zeď, ale namísto toho cítil pouze neurčitý odpor. Pomalu postupoval temnotou. Dál volal elfčino jméno.

Světlo. Regály s knihami. Spodní část točitého schodiště, které nikam nevedlo.
Viděl podlahu, ale když se snažil zaostřit pohled na vzor na dlaždici, obraz se mu rozmazal. Strop se ztrácel ve tmě.
Trhaně se rozběhl knihovnou.

Seděla zhroucená na podlaze, ostrůvek ostrosti v rozmazaném světě. Shrbená, zapřená rukama o zem.
„Gaerwyn!“ zavolal ji znovu.
Žádná reakce.
Z tváře jí zmizela všechna barva. Na čele se jí perlil pot, lesknoucí oči měla upřené před sebe, ale byl jsi jistý, že na nic určitého.
„Gaerwyn, musíme zpět,“ snažil se překřičet hučení.

Klekl si k ní a chytil ji za ramena.
Černé okno za jejími zády změnilo tvar.
Po nekonečných vteřinách elfka pomalu pozvedla hlavu. Její pohled stále mířil do nicoty, ale zdálo se, že natáčí hlavu tak, aby slyšela.
Obraz na stěně se natáhl. Začal víc a víc připomínat tapisérii.
„Kam,“ zachrčela konečně společně s výdechem.
„Do Sarbatoin. Do kláštera... Chystá se svatba,“ snažil se ji Durmen upamatovat. Téměř s ní cloumal.
Nad hlavou se jim rozhoupala kladka.

„Dover,“ zašeptala po další nekonečné chvíli.
Poprvé za celou dobu dostala její tvář nějaký výraz.
Nakrčila čelo. Začala lapat po dechu. Z nosu se jí spustila krev.
Pulzování místnosti se znatelně zrychlilo, stejně jako zesílilo bušení, které cítil ve spáncích.
V agónii zvedla hlavu až k němu a překvapeně se mu podívala do očí. Pak vše zhaslo.

Ucítil ránu a zavrávoral. Klečel v nějaké dílně. Dívka vedle něj se bezvládně sesunula k zemi.
Zkontroloval ji. Byla v bezvědomí a dech měla hodně mělký, ale jinak vypadala celkem v pořádku.
Otřel jí krev z tváře.
Rozhlédl se kolem sebe. Nábytek bez ladu a skladu nakupený u stěny, naproti němu napnutý podivný gobelín. Uvědomil si, že nejsou v dílně, ale v jednom z klášterních pokojů, chaoticky přestaveném. Usmál se; už tušil, kde jsou.
Zalomcoval dveřmi.
Zamčeno.
Užuž se nadechoval k zvolání, když se zarazil a otočil se k bezvládné elfce.
Odhrnul jí vlasy, potem přilepené ke krku, a nahmatal dva propletené řetízky. Opatrně jí je přetáhl přes hlavu. Na jednom z nich byl slonovinový klíč.
Dívka se třásla zimou. Měla horečku.
Pohladil ji po tváři... a sklonil se k ní.
Náhle strnul. To když si všiml medailonu visícího na druhém řetízku.
Zamračil se a ornament si nepřátelsky změřil pohledem.

„Tak se zase potkáváme,“ řekl tiše.

Nerhinn:
jestli jsem te kdy stavel do role pozorovatele celho deje,... tak dnes...
dnes...
dnes se ti musim MOC omluvit.

Noir napsal povidku mistrnou. Ale ty?
Tys jeji (te Noirovy) uroven strcila do kapsy, jako Kejklir co si hraje s Osudem sveta.
Promin mi jakoukoliv nezdvorilost, kterou jsem kdy k tobe mel.
Tohle je 100x lepsi nez Tva Encyklopedie... ne, je to 1000x lepsi.

Proc jen nepises casteji. Tolik by to (alespon nekterym z nas - rozumej 'mne') pomohlo.
Pis elfko, pis... !!!

Nerhinn: Protože jsem to viděl v různých stádiích vývoje je pro mne trochu obtížnější to hodnotit, než pro někoho, kdo to čte čerstvýma očima. Myslím si ale, že to nepostrádá drama ani romantiku, že je to velmi pěkně zkomponovaná komorní skladba pro dvě postavy. Je škoda, že jsi to nepověsila jako samostatný článek. Zkus najít odvahu a jít i do rizika, že ne všechno bude přijato s ovacemi (byť nevidím důvod, proč by nemělo být), protože schovávat to v této diskuzi je IMO docela škoda.

Jarik: Abych byl upřímný, nejsem s to rozlišit, zda se jedná o ironii nebo vážně míněný komentář. Pokud je to ironie, asi bych tě být na místě autorky na příštím hraní AA něčím otrávil (a ne, tím nemyslím tvou postavu). Pokud to není ironie, být na místě Noira, asi bych se naštval a už nikdy (NIKDY!) bych tvou postavu nezatáhl do smrtelného nebezpečí. Ale možná bych se urazil ať bych byl na místě jednoho nebo druhého. Noirův i Nerhinnin příspěvek je každý jiný a každý přináší do hry jiný druh informační roviny, oba se mi velmi líbí. Nesrovnával bych mezi nimi.

Dodatek: Jo a děkuju Sethi a Assassinovi za spolupráci na obrázku k Noirově článku. Nevím, jestli to chceš Sethi ještě nějak vylepšovat, dovolil jsem si tam zatím hodit tu Assasinovu verzi, aby tam bylo alespoň něco...

Alnag: Neboj, mám v hlavě MNOHEM rafinovanější pomstu :)

Alnag> moc ti dekuji, ze jsi mou reakci postavil do svetla, kde byt rozhodne nemela.

Noirauv clanek se mi vazne libil (bez jakekoliv ironie). A Nerhinnin se mi libil jeste vic.
V porovnani s jejich clanky povazuji ty svoje za brak.
Takze jediny dopad je ten,... ze ja uz psat nebudu. Protoze bych se musel stydet.

Jarik píše:
Alnag> moc ti dekuji, ze jsi mou reakci postavil do svetla, kde byt rozhodne nemela.

Omlouvám se, pokud jsem tu informaci špatně dešifroval. A jsem zvědav na noirovu pomstu. :)

Jarik píše:
Takze jediny dopad je ten,... ze ja uz psat nebudu. Protoze bych se musel stydet.

Neřekl bych, že to je moudré rozhodnutí, ale ani nejsem v náladě, abych ti ho vymlouval. Tvůj život, tvá volba.

Jsem tak jako přemýšlela (to já občas dělám) o těch spojujících motivacích a vymyslela jsem plán. Je tedy aisskocentrický jak sviň, zároveň by ale mohl fungovat poměrně osobně pro ostatní (ráda si to namlouvám).

Spercheios byl dlouho napojený na Vartenu jako zdroj síly pro jeho neživot. Ostatně, to byl původně důvod spěchat, ale nějak to vyšumělo. Během všemožných rituálů se ale Aissce podařilo nějakým nedopatřením přehodit výhybku a teď je tou baterií ona. To dlouhou dobu nebyl problém - dokud u sebe měla Spercheiovu krabičku. Předmět nabitý životní silou ji dokázal udržovat při běhu, aniž by něco zaznamenala. Teď o ni ale přišla - a najednou musí žít za dva. Sama by si toho ani nemusela všimnout, jsou to těžké dny. Jenže ona je víc a víc unavená, pořád by spala, možná ztrácí cit v ruce s mapou... Jak dlouho asi dokáže držet při životě dvě těla?

Jasně, abych se v tom světle reflektorů nepřipálila. Zároveň to ale mění poměrně neurčité "Vartena je v jakémsi nebezpečí a možná bychom s tím dědou mohli konečně něco dělat" na konkrétní ohrožení s možná fatálními následky. A vím, že je to další "Aisska si zavařila problém, řešte to," ale tak za tohle by ani nemohla, ne?

Možná to Almimu nesedí do karet, ale pokud je dořešení Spercheiova problému otázkou toho, kdy se my zvedneme a začneme něco dělat, pak mi to přijde jako poměrně slušná motivace...

Mozna jsem v utlumu, mozna si to jen namluvam, ale...
... celou pribehovou vetev kolem Sperchea jsem v poslednich hrach vypustil. Totalne. Protoze se v ni vubec neorientuji (a to mne demotivuje - mozna je to muj problem :) ).

Takze spise hledam jinou motivaci k dalsim krokum.
Proto mne (jako hrace) v tuto chvili asi vice zajima Svenuv problem (a Konstantinova minulost) a hledani Gaerwyniny sestry. A nekde mezi tim snaha transformovat svou postavu do role nekoho, kdo je na obtiz :))))

A ze by mne nejak moc zajimala (navrhovana) deprivace Aiss... nevim. Nevim, zda by mne to jako hrace nejak bavilo.

Tento text byl napsan behem chile volna v praci... omluvte jakekoliv logicke chyby :D

Právě proto, že byl Spercheios vesměs rozpuštěný a vypuštěný, přičemž na nás ale vystrkuje růžky za každým rohem a bylo by záhodno ho vyřešit, jsem chtěla předhodit osobnější rovinu motivace. O Aiss v podstatě nejde, to je jenom páka.

Ostatně taky to není záležitost "teď hned," nic, co by se mělo projevit a řešit okamžitě. (I když by bylo hezké ho konečně setřást...) Je to jen návrh společné motivace.

Jarik píše:
A nekde mezi tim snaha transformovat svou postavu do role nekoho, kdo je na obtiz :))))
Věřím, že to dokážeš.

Já bych chtěl ocenit Sethi, že o tom přemýšlí. A souhlasím, že naléhavost řešení by určitě pomohla. Jiná otázka je načasování, tedy kterou session by se to mělo stát. Za sebe bych nechtěl, aby to byla ta nadcházející. Řešíme teď eladrinskou hrobku a chci vidět, co z toho vyleze.

Sethi píše:
Možná to Almimu nesedí do karet, ale pokud je dořešení Spercheiova problému otázkou toho, kdy se my zvedneme a začneme něco dělat, pak mi to přijde jako poměrně slušná motivace...

Tohle je myslím důležité. Pokud lze Sperecheivů problém vyřešit, tím, že se zvedneme a něco uděláme, tak ho vyřešme. Pokud ho ale vyřešit nelze, tzn. zvedneme se, něco uděláme a on na nás stejně bude "vystrkovat růžky za každým rohem", tak potom možná nemá ani cenu se zvedat a v tomhle smyslu zase do značné míry chápu třeba Jarikovu frustraci. Zároveň odpověď na tuto otázku neznám. Almi?

Alnag píše:
Je škoda, že jsi to nepověsila jako samostatný článek.
No, to je všechno v plánu. Až toho bude víc, hodím to do článku k tomu bonusu.

Jarik píše:
Takze jediny dopad je ten,... ze ja uz psat nebudu.
Šmarjá, člověk jednou za rok napíše pár řádků a hned takové emoce... pak se divte, že se mi do toho nechce :D
Ale ne, vážně. Tvoje prvotní reakce mi znatelně zlepšila náladu, díky :)

Sethi píše:
Zároveň to ale mění poměrně neurčité "Vartena je v jakémsi nebezpečí a možná bychom s tím dědou mohli konečně něco dělat" na konkrétní ohrožení s možná fatálními následky.
OK, tohle by mohlo fungovat.
Nicméně myslím si, že tenhle quest má docela příběhový potenciál a nerada bych, aby se spálil tím, že ty nad ním máme jakž takž odškrtnuté, tak proč se nevydat do Pekla. Myslím, že by bylo fajn, kdyby se to ohrožení Varteny nějak... viditelně projevilo. A bylo by asi záhodno definitivně oficiálně (pro nás) rozhodnout, jestli teda Spercheios je nebo není Svenův otec, jak to bylo s tím znásilněním, apod. Myslím, že zrovna tenhle quest má šanci nás nějak citově zainteresovat, tak bych to nechtěla nějak spláchnout. Líbí se mi představa, že když už se v něm někam dostaneme, budeme stát před dilematem, co vlastně s dědkem. Nějaké zúčtování (?) a tak.

_____________________
Sumarizace předposlední hry
Sumarizace poslední hry

EDIT:
Alnag píše:
Řešíme teď eladrinskou hrobku a chci vidět, co z toho vyleze.
Jak by řekl Joker, very poor choice of words.

Počítám se zítřkem?

Yes, ma'am. :)

Pokud vám nevadí pohled na můj spálený obličej, jsem připraven!