Aniž bych tedy chtěla být zlá na nemocného Jarika, představa dohrávání trpasličí romance ve mně tedy dětské nadšení nebudí, ba naopak.
A protože by nebylo fér jen tak brblat, rovnou předhodím návrh.
Ghar je, konec konců, hrdinný obránce. Vidí, že nemáme šanci stihnout zavřít bránu, než se na ni nahrnou nemrtváci, tak dostojí svému poslání - s výkřikem "já je zdržím!" se vrhá ven a s nastaveným štítem odráží davy a davy hnusek a před vyděšenými pohledy těch, co zavírají dveře, postupně mizí pod hromadou kostlivců. Víme, že je ztracen - a kdybychom se mu hnali na pomoc, jen nás padne víc a jeho oběť by přišla nazmar. Nevíme ale, že díky nedávnému rituálu na něm stále ještě lpí pach smrti, takže působí sám dost mrtvě - kostlivci se tedy po paladinovi chvilku válí a pak je to přestane bavit a jdou se dál dobývat na dveře. A Ghar, kdy se probudí, zjistí, že je jinde, než by čekal. Tak v první řadě není v záhrobí - to je dobrá zpráva. A v řadě druhé...
