Náhodný, nesouvislý výkřik do tmy. Ze tmy. Co já vím.
Ušatá píše:
"Kde se to zvrtlo?" zaúpěla nešťastně kněžka, zatímco se hnali úzkou uličkou. Podle zvuků jim pronásledovatelé byli stále v patách.
"Jak já to mám vědět?" odsekl bard nevrle. Kdysi už v tomhle městě byl a teď napínal paměť až do samé krajnosti, aby si vybavil jeho mapu. "Tudy," popadl kněžku za zápěstí a vlekl ji nenápadnou odbočkou.
Brzy se před nimi otevřelo tržiště - večer byl vlažný, slunce viselo nízko nad obzorem a mezi stánky se stále pohybovalo dost lidí. Vzduch byl naplněný známými i neobvyklými vůněmi, pokřikováním trhovců a výskáním hrajících si dětí. Zpod barevné plachty největšího ze stanů se linula sladká hudba, která přímo vyzývala k tanci, a skutečně, malý dav obdivovatelů obklopoval dívky vlnící se před stanem. Snad by se pronásledovaní dokázali v tomhle shonu ztratit.
Byli asi v polovině náměstí, když se objevily stráže - jednotka se rozvinula a zdálo se, že se celé tržiště chystají pročesávat.
Bard s kněžkou se proplétali mezi naloženými vozíky a stojany s vystaveným zbožím. Jenže jako by se před nimi dav spíše uzavíral, náhodní chodci se jim pletli do cesty a zpomalovali jejich únik. Přes veškeré Svenovo úsilí je vojáci doháněli a pokud rychle něco nevymyslí -
Náhle zatáhl dívku pod mělké podloubí, mezi drahé látky a měkké koberce, a přimáčkl ji ke zdi.
"Chovej se přirozeně," syknul a než se Aiss stačila nadechnout k otázce, sklonil se k jejím rtům v nepříliš předstíraném polibku.
Zprvu omráčená překvapením a opojnou vůní víl, kněžka se ani nebránila. Když se pak snažila od barda odtrhnout, nejspíš to muselo připomínat vášnivé objetí - alespoň stráž skutečně prošla kolem bez povšimnutí.
Konečně ji pustil - na dívčin vkus maskoval jejich přítomnost dost dlouho.
"Co si to -" začala Aiss něco, co se muselo nevyhnutelně zvrhnout v dlouhý, ublížený proslov, nebo v krvavou odplatu.
"Měla bys být na sebe pyšná," přerušil ji bard a obrátil se k odchodu. "Jen autenticita tvého hereckého výkonu nás zachránila před jistým -"
Zarazil se - určitý podíl na tom měl chladný hrot kopí, který se tisknul k jeho hrudi.
Vojáci se objevili zdánlivě odnikud a teď je měli dokonale obklíčené.
"No," povzdechnul si Sven. "Stálo to za to."
Ani se nemusel na kněžku dívat, aby věděl, že má v očích vraždu.
"Poslyšte…" bard se naklonil k veliteli stráže. "Budeme mít, doufám, oddělené cely."
Ano, dívala jsem se na Perského Prince.
Ano, vím, že jsem se ani nedopsala na současnou úroveň odehrané hry a plácám se tu s výkřiky z alternativních budoucností.
Ano, moc se za sebe za to stydím =)
