merlin: počítá se co je uvnitř, ne navenek...
ad topic (ať je tedy jakýkoli, předpokládejme, že je to hraní s dítětem, budu se tvářit dostatečně sebevědomě, jako to dělají ostatní), rozvleklý úvod jako bonus:
první rpg, které malá kačenka hrála, nebyl shadowrun s pochybnými kamarády jejích kamarádek, jak si někteří myslí. nebylo to ani žádné dračí doupě, protože to kačenka nehrála nikdy. první rpg hrála ve svých asi deseti letech se stejně starým bratrancem, stačily jim dvě kostky (matně si vzpomíná, že nejspíš podchytili pravidla souboje z nějakého gamebooku), nějaké papíry, a hodiny a hodiny si popisovali temné chodby, vyjednávali se zlým knížetem Olgorem, aby upustil od drancování blízké vesnice a krotili jeskynní dráčky, jejich rodiče se na střídačku chodili dívat, co že jsou děti tak tiše, že se museli buď zabít, nebo přinejmenším zapalují barák, a tu a tam poseděli a vyslechli si obzvláště zajímavou scénu lákání strážných do pasti.
co se snažím říct, myslím si, že hrát s dítětem není problém, jen to chce trochu jiný přístup - systém by ti měl být skutečně šumák, prostě si vyber takový, který sedí tobě, protože tvůj devítiletý hráč by s ním neměl přijít do kontaktu víc než stylem "když budeš chtít útočit, hodíš těmahle třema kostkama," veškeré ostatní systémové informace jsou pro něj nejen zbytečné, ale troufla bych si říct i škodlivé.
pokud už s ním budeš dělat postavu, dělej ji ty, čísla u sebe měj ty - on at ti poví, jakou by si postavu přál, jestli je mrštná, nebo nabušená, jestli umí s mečem nebo s vařečkou - jeho by to prostě ze začátku nemělo trápit, když se pak bude zajímat, můžeš mu to nějak osvětlit. spoléhala bych na popisy a vůbec bych se nebála toho, že třeba ze začátku nebudou moc barvité, nebo že se zadrhneš. snaž se ho přimět, ať on sám popisuje - ne jen sebe, nech po třeba popsat, jak si myslí, že vypadá hospoda, do které zrovna vstoupil, ať sám přihodí svůj náhled na svět, bude mít o to víc důvodů se jím bavit.
z vlastní zkušenosti můžu říct, že je vhodné poskytnout hráči v začátku hry nějakého zvířecího společníka, ne hned při "tvorbě," ale někdy při úvodní části dobrodružství.
s pidihráči kolem toho desátého (občas i méně) roku věku jsem hrála několikrát, můžu říct, že mě to hodně bavilo - jakkoli se považuju za mizerného vypravěče, tenhle problém mívám očividně jen při hraní s "dospělými" - dětem vedu hry hrozně ráda, je to prostě úplně jiný zážitek.
wall of text, třeba si z toho něco vezmeš =)