Myslím, že vpohodě. Jen si musíme uvědomit, kde stojíme z hlediska jakési metaherní stylistiky, jestli to tak můžu říct.
Jak říká sám George R.R. Martin, bez pestrých fantasy pozlátek se lze obejít. Ku příkladu, Martinův Tyrion je postava se svojí jedinečnou osobností. Kam by se Tyrion ztratil, kdyby měl co dělat s konfrontací vůči jakési rase trpaslíků (a sadě hodnot, pro tuto rasu typickou)?
Jestliže hra v základním nastavení akceptuje např. víly, na "divokém západě", pak se musím ptát, čím bych jako hráč mohl učinit svoji postavu vyjímečnou. Abych vynikl, tak si koupím ... růžovou šálu, boty na parní pohon, a cojávím, třeba jetpack. Jinými slovy, toto je onen pestrými barvičkami zářící MMO přístup, neboli herní svět obydlený armádou histroniků.
Tak tvrdím, jakož člověk nakloněný konzervativnějšímu přístupu, a že tak trochu nafukuji argumentační klam o slaměném panákovi, toho jsem si také vědom.
skew píše:
pořád souhlasím, že by jich [ras] bez problémů mohlo být i třeba jen 5+3
Ono by mi stačilo 1+1, když teda setting bere v potaz dvě planety -- to bych považoval za ambiciózní počin.
Při velikém počtu ras totiž uměle odsouváš netypické, neznámé a vzácné rysy do normality - všechno je najednou ok, fajn, a nic tě nepřekvapí. Což vede k výše zmíněnému tanci pestrých barviček.
skew píše:
Koboldi mohou vést své tupé, polozvířecí druhy v revoltě proti systému. Eneři hledají důvod, proč se rodí tak málo žen. Obři se snaží najít způsob, jak probudit své zkamenělé druhy. Trpaslíci se snaží v chlastu objevit jejich ztraceného boha.
Což by ovšem venkované, degenerovaní šlechtici, živelní mágové a punkeři mohli dělat také :P
Pepa píše:
Tak ono to je tak, že téměř každý z bohů si vytvořil svoji vlastní rasu...
Ještě, že každého z bohů nenapadlo vytvořit si vlastní herní systém :)