Jerson
Začneme tím jednodušším - Dračák jsem hrál asi 2x-3x jako puberťák a jsou to fakt už jenom útržky. Hrál jsem kouzelníka, který ale vlastně nic moc neuměl (jedno/dvě kouzla na den?) a pokud si pamatuju, tak jsme asi někde přehlédli nějakou stopu, takže jsme akorát bloudili mezi vesnicí a nějakým stromem?, což nás po chvíli přestalo bavit. Předpokládám, že v modulu bylo napsané, kde je stopa k dalšímu postupu v příběhu a dokud jí hráči nenajdou, tak holt smůla. Protože jsme nemohli přijít na to, co máme dělat, tak se místo hraní spíš pilo a kecalo, až se vlastně nehrálo vůbec.
Střih 20 let – objevení JaD.
Od té doby jsem se o TTRPG vůbec nezajímal, až jsem se dočetl o vydání JaD a koupil jsem si je. Mé očekávání bylo, že třeba za rok za dva bychom to mohli s dětmi vyzkoušet, takže jsem si JaD pročítal jenom tak pro radost a nečetl jsem to za účelem přípravy hraní, což zabralo odhadem 10-15 hodin během týdne možná dvou. S pochopením nebyl problém, jenom jsem si musel ujasnit trochu magii, která se od dob Baldurs gate přece jen změnila – to byl červen.
Přes prázdniny nic, ale pak jsem začal přemýšlet, jestli to přece jenom nezkusit, protože děti si JaD pravidelně prohlížely a já jim vykládal o tom, jak je to super hra. Přemýšlel jsem i o nějakém RPG pro menší, ale nenarazil jsem na nic, co by mě zaujalo, resp. bych si myslel, že by zaujalo děti. Z hraní deskovek Plyšová hlídka (po více než roce nedohráno) a Pána Prstenů (po dvou měsících už druhá kampaň), jsem pochopil, že nemá smysl přemýšlet o RPG, kde se hraje za myši nebo v nějakém dětském settingu jenom proto, aby to mělo jednodušší pravidla.
Stáhnul jsem si teda nějaké moduly s dobrodružstvím a na YT našel, že Fendelver hráli Krotitelé draků (předtím jsem neznal), což jsem začal poslouchat cestou z/do práce včetně backstage, kde to vysvětlovali pro začínající GM, což mi hrozně pomohlo udělat si představu o tom, jak hru vést – to bylo září/říjen.
V listopadu děti zahlásily, že si to chtějí vyzkoušet a protože jsem měl odposlouchaný Fendelver, tak bylo jasné, co budeme hrát. Ještě ten víkend jsem s dětma udělal postavy, abych věděl, od čeho se odpíchnout.
Protože jsem vůbec netušil, jak to budou zvládat/bude je to bavit, připravil jsem pro ně úplně jednoduchou zápletku (vymyšleno do půl hodinky), u které jsem jim vysvětlil základní pravidla a vyzkoušel si roleplay.
S pravidly nakonec nebyl v podstatě problém, protože děti jsou zvyklé na akce/dovednosti/pohyb a jediné s čím jsem pomáhal (a u něčeho pořád pomáhám), bylo najít konkrétní číslo k dovednostem na kartě postavy – spíš byl problém u mě vzpomenout si na všechno (s ohledem na časovou prodlevu od čtení pravidel), takže když se rozhodly nenápadně připlížit k táboru v lese, tak jsem sice posoudil úspěch v nenápadnosti, ale zapomněl jsem na výhodu při útoku apod. Přesto hra probíhala plynule a bez nějakých záseků, jenom jsem věděl, že se potom musím mrknout na některá pravidla. Co se týče roleplay, tak to byly hlavně reakce na mé podněty a bylo jasné, že se prostě chytnou toho, co jim nabídnu (to tak zůstalo a jakmile má nějaké NPC problém, tak ho prostě jdou vyřešit).
Po první hře už jsem měl ale mnohem lepší představu, na co se podívat v pravidlech, jak si nachystat NPC a pustil se do přípravy. Nad přípravou jsem strávil dost času v tom smyslu, že jsem nad tím přemýšlel třeba při řízení/ve volném čase a pak asi hodinku trvalo si to sepsat. Napsal jsem si místa, NPC, pár scén/popisů a vymyslel napojení na Fendelver. Jakmile se už jelo podle modulu (ten jsem si předem přečetl celý), tak jsem si hlavně poznamenával svoje změny týkající se dalšího sezení, doplňující info k NPC a dal si všechny informace k danému místu k sobě – nejtěžší určitě byla samotná vesnice Fendelin, ale nakonec to dopadlo překvapivě dobře. Navíc zrovna v tomhle je podle mě Fendelver dobrý, protože první část je přepadení na cestě, pak se přechází do jednoduchého dungeonu a teprve potom se hráči dostanou do vesnice, takže už jsem aspoň trochu tušil, na co se připravit.
Takže ve zkratce nebyl větší problém s pravidly, ale pro samotné vedení hry mi hodně pomohly videa Krotitelů a spoustu věcí jsem od nich okopíroval/nechal se inspirovat.