Protože jsem přesně tohle řešil před pár měsíci, tak jsem se rozhodl taky přispět do diskuze. Hrajeme s manželkou a dvěma dětmi, dokonce ještě o něco mladšími, takže opravdu podobná situace.
Za mě doporučuji JaD knihu, protože je krásně zpracovaná a i děti baví si v tom listovat (hlavně obrázky...), což byl i důvod, proč to chtěli hrát. Samozřejmě je asi dobré mít i PDF pro rychlejší hledání, ale ta bichle na stole nesmí chybět.
U JaD je hlavní výhodou, že díky kompatibilitě s DnD 5e má člověk obrovské množství materiálů, dobrodružství a návodů, takže i pro naprostého nováčka, jako jsem já, nebyl velký problém začít hrát. Pro zjednodušení jsem se u dětí na začátku vyhnul kouzlícím povoláním (bojovník a tulák), čímž i pro ně bylo jednoduché se dostat do pravidel, alespoň těch základních, abychom mohli rychle začít (teď už je ten starší svatokupec, takže stejně kouzlí).
Co se týče začátku, tak jsem se rozhodl udělat takové nulté sezení, ve kterém děti na konci zachránily zajatou elfí kleričku (manželka) a pak jsme pokračovali na Ztracený důl Fendelveru, jak už doporučovali přede mnou. Tohle dobrodružství mi příjde na první hru jako nejvhodnější, protože jednak se podle něho dá jet, aniž bychom se někde zasekli a navíc ho hráli např. i Krotitelé draků (na YT a Spotify jako Bobova hobití školka), takže se člověk může podívat, jak to hrají zkušení hráči, což pro mě byla obrovská pomoc i inspirace. Stačí si v podstatě vždycky pustit ten díl, který se týká následujícího sezení a člověku se to hned připravuje mnohem jednodušeji.
Za mě bych potom ještě doporučil hrát s mapami, protože tohle na tom naše děti hrozně baví – mapy jsou ke stažení společně s dobrodružstvím. Dělám to tak, že mapy tisknu na 4x A3 a používáme figurky z deskovky (Pán prstenů: Putování po Středozemi a Gloomhaven). Asi to sice vede víc k deskovkovému hraní, ale hlavně, že je to baví a ten roleplay se taky každou hrou zlepšuje, takže za mě dobrý. Je to asi dáno i tím, že naše děti nejvíc baví ty souboje a bez mapky si to ještě neumí moc představit. A i pro mě by to bylo výrazně těžší a pokud by se ta mapa kreslila, tak o dost pomalejší, což je problém, protože i tak je to na děti časově hodně náročné (jedno sezení máme cca. 2 hodiny, což je na DnD málo, ale na děti zatím hodně).
Jenom bych za sebe asi nedoporučoval hrát za nějakou postavu a místo toho si spíš pořádně užíval hraní NPC, což jsou stejně u nás momenty, o kterých se nejvíc mluví a nikterak tím hráčům neberu jejich radosti z povedených soubojů/vyřešení problémů. Já o hraní postavy taky přemýšlel, protože jsem měl strach, že mi hned v prvním dungeonu umřou, ale nakonec to zvládají mnohem lépe, než jsem čekal. Když už mám pocit, že je nastavený souboj moc těžký, resp. by byl moc dlouhý (Fendelver je myslím pro 4-6 hráčů), tak prostě snížím počet nepřátel, o čemž hráči ani neví a jsou spokojeni, jak to zvládají i když jsou jenom 3.
Hlavně ale doporučuji se do hraní pustit, ať už to nakonec bude jakékoli RPG a hrané jakýmkoli způsobem, protože když to bude děti bavit, tak je to úplně super.