Historická města 1 - Co je to město

První díl Chrochtovy série Historická města, nyní v přístupnější html podobě.
Napsal chrochta

Když se řekne město, tak si všichni něco představíme. Problémem je, když má dojít na přesnější vymezení, co to je „město“, zvlášť když má odpovídat realitě. Jen tak na okraj, dodnes se ti, co tuhle definici potřebují, na ní nemohou dohodnout.


Nejjednodušší se zdá vymezení statistické. Město tvoří lidi – hodně lidí. Problém je, že se všichni neshodnou, jak velká je číselná hodnota onoho „hodně“. Moderní doba – a DnD – tvrdí, že město je sídliště nad 5000 obyvatel. Problém je zjevný – při téhle hranici máme do roku 1500 na území Čech a Moravy míň než prstů na ruce: jsou zde tři pražská města (Staré, Nové, Malá Strana), Brno, Kutná Hora a snad (udávané rozmezí je 3500 – 5400 obyvatel) i Plzeň, Hradec Králové, České Budějovice, Olomouc, Jihlava a Znojmo. Připočteme-li i další „česká“ území, tak nad hranicí bude slezská Vratislav a snad Cheb a slezská Opava (pro Lužice a Slezsko jsem nenašel dost údajů). Tedy biskupská Litomyšl, velevýznamné Litoměřice, Žatec, Pardubice a další se „započítají“ mezi neměsta (vesnice!). Toho, že „něco“ není v pořádku, si všimne každý. Řešením by mohlo být snížení hranice, dejme tomu na 2000 obyvatel, hodnotu používanou pro středověk skoro kýmkoli. Nějaký problém? Drobnost – odhadem 450 českomoravských měst a městeček, vetně třeba dvou třetin měst královských, už zmíněné Litomyšle nebo rožmberského sídla, Českého Krumlova. Tedy znovu snížit hranici – třeba na 1000 obyvatel? Ani ne, protože 11 královských měst a drtivá většina měst poddanských u nás – a kdoví jak velké procento měst jinde – nedosahovalo ani té požadované tisícovky obyvatel; vedle toho ovšem řada sídlišť, třeba v Uhrách (i na jižním Slovensku), která městy ani náhodou nebyla, měla i přes 10 000 obyvatel.


Jiná definice operuje s hospodářstvím, obchodem, výrobou a řemesly. Obchod a město jsou skoro synonyma, stejně jako řemesla a město; ve městech bývaly trhy, silně organizovaná a technologicky pokročilá řemesla, řada právních opatření se týkala hospodářství (udělování trhů, mílové právo, cechovní regulace…) a města současně byla významnými spotřebními centry (dovážet se muselo skoro všechno). Na druhou stranu je známa řada vysloveně agrárních měst bez výraznějšího zastoupení řemeslné výroby a bez většího obchodního významu (ležela buď mimo obchodní cesty nebo v přílišné blízkosti výrazného obchodního centra regionu) a řada silně „průmyslově“ specializovaných vesnic, zejména v oblastech těžby čehokoli (města vznikala jen u nalezišť drahých kovů a později uhlí), výroby skla, chovu ovcí nebo pěstování lnu. Nadto nejspecializovanější výroby, v podstatě už manufaktury, pracovaly při výrobě mincí tam, kde to panovník určil (v Kutné Hoře měla mincovna vlastní královský hrad).


Funkcionální vymezení „města“: město má centrální polohu a funkce (trhovou, řemeslnou, soudně-správní, vojenskou, politickou, kulturně-vzdělávací) vůči okolí. To je pravda, ale podobnou polohu a funkce (někdy zde dokonce byly trhové osady vícero cizích národností) měla u nás také část velkomoravských hradišť a řada přemyslovských center hradské správy, které městy nejspíše nebyly. Jinde v Evropě takovými problematickými sídly mohou být kláštery v době karolinské (do nájezdů Maďarů a Normanů). Například klášter Saint-Riquier v Ponthieu (dokončený roku 788) obývalo 300 mnichů a okolo 7000 lidí zavázaných službou (organizace do čtvrtí dle poslání: vicus militium asi 100 vojáků, čtvrtě kovářů, tkalců, koželuhů, ševců, sedlářů, pekařů, krčmářů, vinařů, obchodníků; také servientes per omnia, dělníci pro všechno). V Nonantolu žilo přes 1000 mnichů, Lorsch měl k obraně 1200 milites. A o jejich kulturně-vzdělávací funkci se snad ani nemusím zmiňovat.


Dobrá, jiná definice. Co takhle architektura? Městský dům je městský dům, město má jistý urbanistický řád a objevují se tu typy staveb, které na venkově prostě nejsou. Ano, může to být řešení. Ovšem pozor - N E S M Í T E do jižní Evropy, kde dokonce i samota má „městský“ charakter. Dál? Kulturní komplex založený na vzdělání. Měšťané potřebují vzdělání k životu stejně jako vodu a vzduch; jsou tu školy různého stupně a ve velké míře se uplatňuje písmo. Navíc se městská kultura příliš nešířila do okolí. Jistě. Na vzdělání měla dlouho monopol církev a řada škol vznikla u jejích institucí, zejména u klášterů, které ve městech být nemusely a ani nebývaly. Kromě toho škola nemusela být v každém městě (záleželo nejen na velikosti, ale i regionu) a mohl si ji klidně u svého sídla zřídit šlechtic, aby mu vzdělávala úředníky a služebnictvo. Navíc některé náboženské skupiny (jmenovitě židé, z křesťanů valdenští) silně bazírovaly na samostudiu náboženských textů, a tak jejich příslušníci bývali vzdělanější (gramotnější) než okolí.


Poslední definicí, a z hlediska věci asi nejméně problematickou, je definice právní: město je to, co je v právních pramenech nazýváno a považováno za „město“. S městem se pojí jistý systém práv, privilegií a povinností, obecně nazývaný „městské právo“. Měšťan pak je člověk mohoucí tyto privilegia (jedním z nejdůležitějších byla samospráva ve věcech soudně-správních s podřízeností přímo panovníkovi nebo jím určenému úředníku a ne oblastnímu správci, a svobodná manipulace s majetkem) využívat ať v plné, nebo definovaným způsobem omezené míře. Ne že by nebyly s definicí problémy: městské právo sice bylo poměrně jednotné v celé západní a střední Evropě (šířilo se v už skoro hotové formě z několika převážně německých středisek), ale pod pojem „město“ mohly současně spadat jak dvousettisícová Paříž, nejvýznamnější evropské středisko spotřeby, tak agrární osada s několika málo desítkami domů, bez hradeb a s cca třemi stovkami obyvatel. A započítají li se do „města“ i městečka stojící někde mezi vesnicí a městem, tak tu máme i skorosamoty o necelé desítce domů. Navíc se právně definované město vyskytovalo pouze v křesťanské Evropě („městem“ tedy nebude andaluská maurská Granada) dosahující na východ nejdál do Sedmihradska a na jih někam k Srbsku (tedy sem nepatří ani Moskva ani Konstantinopol; výjimkou mohou být krymská pobřežní obchodní města se silným vlivem Italů a alespoň částečně vlastní samosprávou, a možná Novgorod).


Ale – jak už to tak v životě bývá, „jediná pravá, vyššími silami zjevená a potvrzená a proto pravdivá“ definice neexistuje. Město je zkrátka město. Má na to podepsané lejstro, vlastní bumážku se svým jménem, cpou se sem kupci, a obyvatelé mohou číst na zdech vymalovaná graffiti, prosoudit majetek u vlastního soudu, umí sprostě nadávat několika jazyky a zvysoka se dívat (a bez nože odírat) na ty vidláky-burany-polozvířata venkovany, protože oni (měšťané) sice nejsou pupkem světa, ale i těch pár set metrů od posledních domů (protože chybí opevnění) stačí...


Úvod do celé série, rozcestník i původní verzi článku ke stažení ve formátu .doc najdete zde.
Napsal chrochta 26.01.2016
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 3 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.13795208930969 secREMOTE_IP: 44.221.43.208