Veverka nejdřív vztekle vyprskne "Sám jsi naočkovaný a zaslepený...svou pravdou, člověče, bych řekla..." a hýbe se jí po návalem emocí čumáček. "když řád a koloběh života a přírody nevyhovuje tvé představě, tak je to špatně a musíš to změnit...pfffff...pfffff...grííík...třebas ke špatnému.." podupává tlapkou...po chvíli si odfrkne. "pomůžu ti, ale né proto, že mi říkáš jak se vše musí změnit podle tvých..vašich přestav..."
Popoběhne a pak se posadí a začne si čistit ocásek. "Huedin nebyl zlý...ani špatný...často jsme si povídali. byl dlouho smutný, když mu zemřela matka...rozčílený a smutný, bych řekla." zamyslí se "Když pak začali přicházet vílové, tak proti nim bojoval. Ale postupně ho opouštěla ta...hmm..motivace..jo, to je ono. A jednou...se vrátil z kamenného města na jihu a byl zádumčivý...když jsem se ho ptala co se děje..říkal, že konečně ví co udělá, že se mu otevřely oči...že ví jak zachránit svět a vrátit zpět řád."
Odfrkne. "Pak mi ukázal takový kamínek..oblázek...byl..hm...jak lidská hlava, ale malinký, jako oříšek..teda větší...takový velký vlašský ořech...trochu jako ulita...a říkal, že díky němu budou vědět goblini a ti vílové, kteří sem proudí, kde jsou vojáci v plechu...a asi do něj mluvil, řekla bych"
Mlaskne. "Pak říkal, že se splní jeho velký sen a města tady pohltí příroda. A vše získá řád a pořádek. Koloběh, bych řekla." Poposedne. "Jednou..jednou jsme byli u místa, kde to bylo nepříjemné...úplně se mi ježily chlupy...říkal..to jsou tři stíny...ale mě jich tam přišlo mnohem víc...." Zahýbe čumáčkem.
