Zjistil jsme že ve veštšíně mích her se musí postavy probojovat postupně sílíci obranou hlavního bossa a nakonec musí vyřídit i jeho.Tak doufam že si toho hráči zatim nevšimli :-)

Bigby, mám doma všechny tři UFA od Altaru a baví mě, právě proto že boje nejsou turn-based. Mě přijde boj nejpřirozenější, když je plynulý, a rozsekání do kol nebo tahů jsem pokládal - a pokládám - za berličku, kterou tvůrci využívají v případě, že nelze plynulost zajistit, třeba ve stolní hře. U RPG je tenhle prvek sporný, i když jisté nutnosti rozsekání se asi nevyhneme, ale na počítači? To občasné pauzování mi přijde jako ideální (i v RPG), protože z kontinuálního systému s možností pauzy uděláš tahový velmi snadno, zatímco obráceně to dost dobře nejde.Fallout Tactics jsem hrál také a taky v kontinuálním modu. Jen možná střelba za automatických zbraní tam působila o něco lépe.----------------Trochu jinam - v současném stylu hry se hráči rozhodují, jakou podobu budou překážky fakticky mít. Tedy pokud je náročnost úkolu 200 bodů, oni postupně jednáním a pátráním získají 50 a pak ve vyhrocené situaci vytasí zbraně a začnou střílet, můžou klidně zbytek tažení řešit bojem. Ono se také mnohem snáze přechází z vyjednávání k boji než naopak. Rozdíl je jen v tom, že případné neúspěchy získané mimo boj lze interpretovat různě, zatímco neúspěchy získané bojem s protivníky (zejména s těmi, kteří mají účinné zbraně) značí zranění, alespoň do jisté míry. A limit pro maximální zranění je menší než limit pro odložené neúspěchy obecně.Ve výsledku to znamená, že kdo chce jednat, může téměř celý úkol vyřešit jednáním, kdo chce bojovat, může z mise udělat bojovou řež. Jen v druhém případě je větší pravděpodobnost, že na to postava dojede - což ostatně dává smysl (: )Takže jsem zvědav, pro co se ta moje banda v sobotu rozhodne, když jsou tři čtvrtiny úkolu před nimi.

Jerson: Tak to je snad poprvé, co slyším, že je tahový režim berličkou, pokud tedy nepočítám casual či noob hráče dnešní doby, kteří se nechtějí zdržovat, chtějí jen klikat (či mačkat) a hlavně nemyslet. Tahový režim je naopak králem mezi strategickými hrami, stačí zabrousit do minulosti, nebo si jen jednoduše ze šuplete vyndat šachovnici. To, o čem ty mluvíš (občasné pauzování) nemá s TB nic společného. Ano, může to takhle "podobně" fungovat a dobře, viz. Jagged Alliance. Jenomže tam to byly skutečně dva oddělené režimy - realtime a tahový. V českém UFO je jen jeden režim a ten není tahový, jen pauzovaný realtime.Předpokládám, že FT jsi nehrál na "insane" a bez možnosti savovat (double XP). :P Zajímavé, že většina velmi složitých her (nejen na ovládání, ale hlavně na myšlení) které jsem kdy hrál, byly TB hry. Žádnou berličku jsem nezpozoroval. Jestli to nebude spíš naopak. Totiž, že u TB her bude vždy větší prostor pro strategickou hru, což se o těch tzv. pauzovačkách říct nedá. To ovšem neznamená, že tyhle hry musí být nutně "nemyslící", jen jsem žádnou na mozkovnu náročnou ještě neviděl.Jinak souhlasím, že kombinace tahů a realtime je skvělá (pro rozdělení strategické části a části, kde je netřeba se zdržovat). I když dost záleží, jak je hra koncipovaná. Je dost her, kde bych přínosnost v možnosti se přepnout do realtimu neviděl.Jasně. Na obtížnost insane (kde je friendly fire 100%, jinak je nižší) si zapnu agresivní mód, půjdu v realtimu s dávkovými zbraněmi a za chvíli se moji paňáci rozstřílejí navzájem na kaši. A pokud by to náhodou nestihli, tak jim vystřelí mozek z hlavy sniper na druhém konci mapy, kterého jsem neviděl, neb jsem v ho v realtimu něměl čas vidět. :)Tolik k "netématu".

Bigby, o tomhle bychom se evidentně pohádali, takže to raději přejdu. (Ne,stejě mi to nedá - já chci u hry myslet, ale ne na to, jestli když se sehnu a otočím, tak mi zbyde dost bodů na mířený výstřel. A Friendly Fire chci mít vždy na 100%)---------------------Trochu jinam - už několik let mi vadí přístup, kdy s růstem síly postavy rostou i protivníci a jejich tvrdost, což se kompenzuje silnějšími zbraněmi. Za úplně nejlepší části hry (počítačové nebo RPG, to je jedno) považuju ty, ve které buď přijdu o většinu silných zbraní, nebo mi dojdou náboje a je třeba standardně silné protivníky udolat nějakou "základní", i když sama o sobě nemusí být nijak špatná. Nevím jak dobře to jde v DnD, když se určití protivníci počítají jako oponennti postav, které jsou na své úrovni vybaveny i nějakou magickou zbraní, ale myslím že hráči hrají mnohými způsoby a někdo z nich tento přístup také používá. Nebo jinak - použil ho někdo z vás?(Pžiznám se, že zbraně které jsou až příliš futuristické a příliš ničivé mi snad pokaždé zkazí zážitek ze hry, zvláště když jsou třeba na udolání protivníka, který běžnou zbraní udolat nelze. Když už, tak mít jen omezený počet použití (což je zase ta věc s nabíjením magických zbraní, aby se s nich nestalo běžné spotřební zboží)

Tohle je právě rozdíl mezi TB a pauzovačkou. TB hra je jako šachy a musíš kalkulovat s každou maličkostí. U non-TB hry na tu kalkulaci maličkostí nemáš prostor (popřípadě čas) a tudíž ti nikdy neposkytne takovou masáž mozkovny.Já v TB hře myslím na úplně to samé co ty, akorát navíc musím ještě řešit to, o čem píšeš. No a o tom to je, ne o berličkách. :)

Hm, to už mi přijde asi stejná "taktika" jako zaútočit zbraní s delším dosahem a poté ustoupit, nebo něco takového.Já jsem prostě immersionista, a když si představím boj, rozhodně ta představa neobsahuje úvahy jako "tak teď se otočím a třikrát vystřelím ... ale možná bych mohl stihnout přebít na průrazné, vystřelit jednou do nohy, pak znova přebít na tříštivé a střelit ho do hlavy."Šachy jsou možná fajn hra, ale ne pro mě, protože ani na počítači, ani v RPG nechci hrát (jen) velmi kombinované šachy.

Zaútočit zbraní = Nebylo to tak snadné, jak jsem si myslel. Situace se rychle změnila. Jediná chyba a bylo po všem.
Odstřelovací pulzní puška se zasekla (a na pokus o "nahození" už jsem neměl čas aka akční body, leda že bych riskoval explozi zbraně), protože jsem se jí pokusil maximálně přetížit (použil jsem většinu akčních bodů a bohužel riskoval). Důvod? Kvůli špatnému (jak jsem k mému překvapení zjistil) rozestavění jednotek bylo otázkou života a smrti oddělat nebo alespoň vyřadit z boje (stačilo by se trefit v okruhu 2 metrů - díky přetížení, jinak bych téměř jistě minul) protivníka, který se po mém tahu zjevně chystá pokropit moje spolubojovníky gauss kulometem a nadělat z nich tak kvalitní tatarák. Už asi nic nenadělám. Plán zaútočit a ustoupit nevyšel a to ještě ani nezačal. Asi jsem měl já vůl jednoduše použít pár kouřových granátů jako diverzi (které jsou spolehlivé a nenáročné na používání), vzít to kolem té věže od severní strany a odstřelovače pěkně kuchnout svým ninjou, který se dokáže pohybovat dvakrát tak rychleji než ostatní. Možná bych mohl i přezbrojit pulzní pušky za pistole. Přeci jen, výhoda dvou výstřelů namísto jednoho je obrovská. Sice mají mnohem kratší dostřel, ale když tomu přizpůsobím taktiku krytí, tak bych z toho mohl vyjít s hodně dobrým výsledkem. Příležitostí pro krytí je zde dost...Ono to je ale prakticky to samé, jen sofistikovanější.Dobře, šachy jsou boj a RPG zase nemusí být jen o boji, to snad víme všichni. Co asi nevíme je, že záliba v propracovaných a mechanicky komplexních bojích nemusí nutně implikovat prostoduchou bojovou hru.Takže se nakonec dostáváme (pochopitelně) k tomu, že každý vidí zdroje zábavnosti někde trochu jinde. :)

Ste to tu úplně zamořili...

Sou hrozný, co, gamesáci :)Já sem poslal celkem obsáhlé zamyšlení nad tím, co BOJ znamená pro mě, ale koukám, že zůstal asi někde mezi kešení a proxynou u nás v práci.. chjo! :(No, tak bylo to nějak takle:
to Jersonovo zamyšlení, co se vybaví jako první, když někdo řekne BOJ, se mi líbí. Dumal jsem nad tím, jak to je u mě - je to o prsa, ale nakonec asi přece jenom vítězí představa klasické "středověké" bitvy, pořádné skrumáže, kde se drtí plechy, třeskají meče, skřípají zuby, zem je nasáklá krví, všude plno sténání a křiku, v dálce řičí zraněný kůň...
pokud by se řeklo SOUBOJ, pak asi je jako první na místě představa nějakého bohatýra (ale pořád je to jen člověk) čelícího nějaké velké bestii, monstru, které ho převyšuje velikostí, silou, mocí.. a přece se ho bojí :)Představa mladé nezkušené dívčiny, která musí bojovat, mě pravda nijak zvlášť nebere. Čelit přesile v elitní skupince, to je něco jiného - ale rozhodně v tom případě musí být skupinka náležitě vyzbrojena :) Není třeba hightech hraček nebo magických artefaktů. Je to prostě zbraň, která s hrdiny tvoří jedno tělo, nemusí přemýšlet jak mávnout, mířit, pálit.. to vše se děje automaticky.Při hře na Ardě jsem to používal vlastně standardně. Magie je tam relativně výjimečná, zvlášť v rukou skřetů a pobudů v divočině. Takže se stalo pravidlem, že jsem používal relativně dost silné nepřátele, kteří ale zaostávali v magickém vybavení.. Nebyl s tím problém, ono se to opravdu docela dobře pokrývá, ta síla skrze schopnosti a vybavení, když nepoužíváte spešl nestvůry. A mělo to jednu veeelikou výhodu - po případné porážce nepřátel nezůstalo postavám za nehty žádné super vybavení ;)
O to drsnější pak bylo, když se nepřátelům podařilo uzmout postavám jejich vlastní zbraně a použít je proti nim (nebo je třeba i jen donutit k boji bez nich). To pak bylo skřípění zubů a nářek, jak to bolí! Ale ty boje za to rozhodně stály, vybavuji si střípečky z nich dodnes.

Já jsem docela zvyklý (a myslím, že celá naše družina) na nemagické zbraně. Bude to také tím, že si často vybírám zbraně nemečového typu. U nás v našem světě, je celkem zvykem, že nejvíce magických zbraní je od nejpoužívanějšího typu dané rasy. Takže lidi mají nejčastěji očarované dlouhé meče. Ale já mám hrozně rád nějaké zajímavější. Třeba takový řemdyh. Vlastně boj s řemdyhem, který jsem popsal v postu před záplavou počítačového kybicování, byl pro mě nejsilnější herním zážitkem na dlouhá leta. A těžko říci, jestli to bylo vyjímečností okamžiku, nebo pozdějším dopadem traumatu ze smrti postavy. Každopádně je to věc na kterou jsem nezapoměl ani po deseti letech a pamatuji si celý ten tragický konec tažení.. sešn za sešn.. dneska bych řekl: "Bohové nám nepřáli.."

Ebone, dáváš mi to hezky sežrat lopatou, jen co je pravda ... A co taková Ripleyová? Ne že bych měl Vetřelce 2 kdoví jak rád, ale typ akce je přesně ten, o kterém mluvím - jedna ženská, která nastoupí do akce proti hromadě silnějších potvor ve chvíli, kdy jsou speciální vojáci už vyřazeni. Je jasné, že taková bitka se do rPG moc nehodí, protože je zaměřená jen na jednu postavu a ve hře jich je většinou víc, ale podle mě takové postavě opravdu dokonale pasuje označení Hrdina ve všech směrech.(Sam Křepelka po Frodově boji s Odulou je podobný případ)Já jsem takový boj zažil ve hře jen jednou, v druhém dobrodružství s danou postavou, takže to byl dost velký amatér (navíc změřením zvěd - to jako zloděj bez kradení). Společně s knězem jsme prohledávali podzemí a na koci svedli boj s proradným horníkem, ve kterém kněze vyřadil, já ho tedy dostal - a pak na mě nastoupil ork převlečený za jakousi potvoru, v plné síle, a stál v jediném východu z místnosti. A to jsem se opravdu poprvé bál, že tam taky oba skončíme, protože jsem měl jen dvě dýky a on na rukách přikurtované dvoje ocelové drápy.

S Ripleyovou těsně vedle :) Našlo by se pár holek, kde mi jejich akčnost nevadila, ale zrovna tahle to není ;) Ale tak já sem holt víc na ty epický, nebo chcete-li mýtický eposy - když už nezkušenej mladík, tak se v prvním vážnym střetu ukáže, co v něm opravdu je a on v klidu strčí do kapsy vycvičený borce! Jo, to se mi líbí ;)Díky tomuhle pokecu jsem si vybavil pár střetů, které mi přece jenom asi opravdu utkvěly. Ale popíšu to jinam, mám pocit, že tu na to bylo spešl téma, viď Ebone.. :)

Podle mě je nejemotivnější varianta Vetřelec 3 - parta nijak zvlášť až vůbec vycvičených lidí (na pohlaví nezáleží, vytapetovaní na stěnách vypadaj všichni stejně :) bojujících o život s mnohem silnějším nepřítelem a jen s improvizovanými zbraněmi. Nesmí se to přepísknout, můj poslední výstřelek (boj s ozbrojenými gladiátory čtyři na čtyři, sami beze zbraní) družina skoro nepřežila.

Rytíři, a které holky, například? Jinak když máš raději barbarské hrdiny (to je terminus technikus), je jasné, že se ti nebude líbit kmenový hrdina :-)

Které? Jak tak nad tím přemýšlím, tak obecně takové, kde je jejich akčnost vysvětlena nelidským původem :) Třeba Lilu v Pátém elementu, upírka v Underworldu nebo nadčlověčice v libovolné adaptaci komiksů. Není to o tom, že bych nevěřil, že dokáže bejt holka dobrá v boji. Ale jsem prostě asi staromódní a představa takového přímého ohrožení něžného pohlaví ve mě vzbuzuje spíše ochranitelské instinkty, než nadšení ;)Když jsem jednou hrál za maximálně nebojovou holku v Dnd (nejtěžší zbraň byla nemagická ruční kuše), tak jsem se taky bojům vyhýbal. Měla v malíku očarování protivníka, takže jí přišlo vyloženě jako plýtvání někoho zabíjet a mrzačit, když stačilo gesto a jedno mocné slovo, aby se s ní nepřítel místo bojování zkámošil.
Přesto se samozřejmě párkrát boji nevyhnula. Vzpomínám si na jednu situaci, která se asi blíží tomu, co by se ti líbilo - napadli nás nějaký hadí lidi, já byl trochu dál do družinky. Takže jeden velkej had s rukama třímajícíma obří šavli šel na mě, druhej na zbytek. :) Nijak zvlášť jsem neřešil, jaké jsou moje šance - byl těsně u mě, když jsem konečně mohl reagovat a já měl nabito. Takže místo kouzlení jsem pozvedl tu naprosto neužitečnou kušičku a vystřelil. A místo abych jen ve stresu toho velkýho mameluka prostě minul nebo ho drobet škrábl, tak mu šipka pronikla zespodu do otevřené tlamy a zajela přímo do mozku. Byl mrtev dřív, než dopadl na zem.
Překvapeně jsem zamrkal a pak jen z bezpečné vzdálenosti sledoval, jak se zbytek družiny (3 dost bojové postavy) s obtížemi a po tvrdém boji, vypořádávají s bráchou hada, kterýho jsem jen tak mimochodem odpráskl.Ovšem místo aby mě to naladilo bojovně, mou Siral to jen utvrdilo v tom, že nemá smysl se snažit o nějaký cvičení v boji - když bude jo zle, stačí prostě hodit 20-20-14! :D

Ach tak ... no, mám o ženách jiné představy, vycházející z jiné části reality (konkrétně z té, kdy ženské vezmou pušky, jsou bojovat místo svých padlých mužů a manželů, protože je nemá kdo chránit.Když hraješ holku ty, ani se nedivím, že se bude bojům vyhýbat.Plus se k tomu samozřejmě přidá větší rozptyl náhody a postoj tvé postavy ve hře je naprosto správný - ostatně kdybych měl u svých postav možnost někoho jednoduše očerovat místo s ním složitě bojovat, budu tohle kouzlo používat také.Vzpomínám si na akci podobnou té tvé, kdy skupina ujížděla od německé základny s náklaďákem plným vojáků v patách, všichni byli zranění, někteří dost vážně, a jediný kdo mohl jakž tak střílet byla medička. Já jí napočítal postihy za rychlost a mizernou viditelnost, takže vyšlo že musí hodit na 2k6 buď 6,6 nebo 6,1. Zamíří na řidiče, vystřelí - 6,6. A náklaďák plný vojáků je v příkopu.Oba případy jsou ale o jednom šťastném zásahu, nikoliv o taktice, protože ta se ve skutečnosti v RPG uplatňuje dost špatně, a u jedinců málo cvičených k boji obzvlášť (protože nemají ani vhodné dovednosti, které by jim dávali nějaké mechanické výhody). Navíc je soubojový systém často nastaven tak, že osamocený bojovník se nemůže z boje vzdálit a zaujmout lepší pozici.Nicméně pokud si to vykládám dobře, tak podle tebe běžné ženy doboje nepatří. Bez ohledu na správnost mého dojmu se ptám - měl jsi někdy ve skupině holky? A pokud ano, co hrály za postavy?

:))) Gratuluji ti k obezřetnému přístupu v kritice mého postoje stran žen a boje - a dotazu na to, zda jsem to zkusil s nima hrát :)Protože s náma byla vždy minimálně jedna holka hrající hrdinku, často i dvě. Jedna je moje žena, ;) která hraje nejraději svobodomyslnou lovkyni a jezdkyni, v boji velmi schopnou. Druhá kámoška hrála barbarskou stopařku a hodně vykombenou drsnou bojovnici s obouručním mečem (povolání hraničář/barbar), poslední něžnou nevinou elfí léčitelku.. se smrtícím kouzelným lukem.Barbarce jsem dělal Vypravěče a nijak jsem jí nešetřil. Chtěla to, tak to měla. :) Ale přestože ani jedna holka u nás tedy nemá nebojovou postavu, tak když dojde na lámání chleba, žádná z nich se nikdy nevrhá bezhlavě do boje a velké zranění či ohrožení postavy jí vyloženě vadí. Nedá se pravda říct, že by byli hrdiny z donucení, protože se jim ta nezávislost a moc se o sebe v případě nouze postarat očividně velmi líbí. Až na elfí léčitelku se obě bojovnice dívají na případné pokusy o ochranitelské postoje spoluhráčů velmi svrchu ;)Nicméně máš asi pravdu v tom, že já sám jako vypravěč takovéhle ženy hrát neumím, resp. nechci. Vlastně si nevzpomínám, že bych někdy uvedl ženskou postavu jako čistou bojovnici.. hmm, njn, je to tak. A když hraju postavu a udělá to náš Vypravěč (má rád mladě a křehce vypadající bouchačky, co v boji strčí do kapsy kdejakýho chlapa, potažmo celou naší družinu, ale nechovají se podle toho), tak mi to přijde nepatřičný :)Šťastné zásahy jsou prostě šťastné zásahy. Jsou výjimečné a když se udějí ve vhodnou chvíli, je z tuctového boje rázem Událost, která se nezapomíná - viz ty herní zážitky, co už tu proběhly.. Kdyby se nemohly dařit šťastné zásahy bez vědomé vůle (možnosti to ovlivnit) kteréhokoli hráčů, RPG by mě nebavilo.Jinak podle mého se nedostatečný cit pro taktiku dost dobře nedá zahrát. Buďto ho máte a můžete se maximálně snažit nedělat ty nejvýhodnější postupy.. anebo ho nemáte a pak děláte takový kraviny nebo naopak nechtěně geniální tahy, že to se vymyslet prostě nedá!

Přiznám se, že jsem čekal, zda tohle napíšeš, a nejsem zklamán (: ) Protože ochranitelský postoj je dobrý tam, kde ho ženy chtějí, a zkoušet ho vnucovat dívce, která o něj nestojí ... to si pak muž koleduje o to, aby mu dotyčná ukázala, jak umí být ostrá v reálu (: )Jinak pokud jde o mladé a křehké válečnice, které zbuší celou skupinu - mám dojem, že tady mají fantasy hráči nevýhodu, protože v reálné historii je dost málo takových žen, které by šlo vzít jako vzor, takže to mnoha lidem může přijít nepatřičné. Zato v době palných zbraní už na fyzické konstituci, či spíše vnějším vzhledu až tak nezáleží, dají se najít mnohé příklady.Pokud jde o taktiku, tak nevím - některé postupy použitelné v boji v RPg nefungovaly, pokud člověk neměl určitou schopnost, a přitom jsem je zvládal i já jakožto amatér - nebo jsem se o ně alespoň mohl pokusit s určitou šancí na úspěch. Z toho hlediska mi množství bojových manůvrů na zeujetí vhodné pozice přijde jako docela dobrý krok, i když nevím jak to bude fungovat přímo ve hře, kolik se jich opravdu použije.

Jojo, vnucování je vždycky cesta do pekel :) Ale to neznamená, že by ten pocit, ta potřeba chránit nebyla - prostě si jen dávám pozor, abych to nedával moc najevo, když vim, že to není žádáno.Teď mi nešlo ani tak o přenesení taktiky z reálného světa do hry, jako spíš obecně o to, zda zkušený hráč mající v sobě cit pro taktiku vůbec může zahrát takticky zcela nevyzrálou postavu. Podle mě je to stejný, jako když bude chtít hodně chytrej člověk hrát tupce. Buďto to přežene a bude dělat totální koniny anebo to prostě bude hrát sebe..Jakmile totiž znáte řešení nějakého problému, vždycky je to strašně jednoduché. A jen stěží se dá uvěřit tomu, že to někdo nevidí, nechápe! :) Ale to nic, to už jsme zase někde ještě uplně jinde.

U taktiky mám dojem, že se ji hráči stejně učí podle možností sytému a kdo chce hrát netaktickou postavu, tak si prostě nebude brát různé úhyby a speciální útoky, které nemají za cíl zranit. A v boji se stejně těžko odhadne, jestli je daná situace výsledkem dobré taktiky postavy, špatné taktiky soupěřů nebo náhodou. Bitva je chaos, přinejlepším lehce řízený (: )Jen ten poslední odstavec nechápu, tedy ne v souvislostech.