York: Pravda, asi jsem se nechal ovlivnit diskusí tady. A je určitě pravda, že když někdo v taktice a vůbec přispění své postavy co do efektivního řešení překážek(*) "plave", dá se s tím hrát. V momentě, kdy ale začne buzerovat ostatní za to, že v tom plavou taky, je to vyloženě na ranu :-D

*)Ano, jsou hry, kde o efektivní řešení překážek nejde a ano, nejde o to vždycky ani v DnDlike systémech. Ale velká část zábavy v nich plyne právě z toho, že efektivně řešíš souboj nebo si poradíš s nějakou překážkou. Neúspěchy můžou být zábavné, ale cool elegantní překonání překážky je zábavné skoro vždycky (ostatně ve filmech jsou většina cool scén taky úspěchy :-) ).

Ad to "Udělej si postavu, kterou dokážeš zahrát": Sparkle k tomu řiká, že hráči to obyčejně zvládaj nějakou dobu, ale pak začnou konvertovat k něčemu co je jim blízký, a proto jsou k experimentování a hraní hodně odlišnejch postav super oneshoty a krátký kampaně, zatímco na dlouhodobý hraní je lepší bejt konverzvativní.

S tím naprosto souhlasím.



Pak tam taky zmiňujou situaci, kdy si hráč předem vymyslí roli postavy v družině, třeba "tentokrát fakt nechci bejt vůdce skupiny", a při hře to není reálný hrát, protože družina leadera potřebuje a když to žádnej z ostatních hráčů není ochotnej nebo schopnej dělat, přirozeně to spadne na hráče, kterej si původně leadera hrát nechtěl.

Obdobnej problém je podle mý zkušenosti s vyjednáváním a plánováním - někdo to dělat musí, pokud to je podstatná součást hry, a ten někdo to musí zvládnout a bejt ochotnej to dělat.


Můj závěr z toho je, že vymýšlet sociální dynamiku v družině předem je přinejmenším extrémně těžký, ne-li úplně nemožný. Může to fungovat, když už se hráči znaj a vědí, kdo co zvládá - když jsou například tři hráči schopni družinu vést a hejbat dějem, můžou se domluvit, kdo z nich to tentokrát bude dělat a vytvořit k tomu odpovídající postavy. Když se ale hráči moc neznaj, tak je určitě lepší nerozhodovat to předem a nehcat to, ať to vyplyne ze hry.

Může to bejt samozřejmě problém, pokud hrajete tak, že roli hrajou jak čísla na deníku, tak player skill - tj. například aby postava působila jako dobrej vyjednavač, musí na to mít skilly a současně musí bejt hráč dost výřečnej. V tom případě bych opravdu doporučil držet se toho, co dokážete zahrát, a uměrně k tomu zvolit skilly postavy.

York píše:
Bodejť by jim to nepřišlo divný, když se všichni snažej mluvit a psát spisovně a tudíž se málo setkáváme s jinejma nářečíma.
Naopak ve vedlejších zemích koruny české má hromada lidí pocit, že je do nich pražáčtina cpe horem dolem. Což tedy není pravda, ale je fajn, že se lidi snaží mluvit spisovně.

Sledoval jsem druhý díl "Jak být lepší hráč". Viděl jste to někdo? Případně zajímá někoho můj názor?

Ptám se už dopředu, aby mi zase někdo nenapsal, že něco kritizuju, ač se mě na názor nikdo neptal.

Kouknul jsem na to, ke konci už jsem to přeskakoval...jako silně Meh, nic mě tam neurazilo, nic problematického tam vesměs nezaznělo (teda dokud ten hostitem mlčel), ale zas nic světoborného a převratného.

Jerson: ne, říkal jsem si, že to zkouknu až po Stvořitelně na téma "Co mě sere na mých hráčích" :)