Překlad vložen do originální grafiky zde.
Zabočili jsme za roh a tam byl upír.
Zaúpěl jsem a obrátil oči v sloup. Byl rok 1978 a já jsem hrál jedno ze svých prvních dobrodružství v podzemí. Vedl jej kamarád ze střední školy John Scott Clegg a jednalo se o typické dobrodružství, které se tehdy hrávalo: prohledávání jeskyní, spousta místností propojených úzkými chodbami, vybíjení nestvůr, hledání pokladů a sbírání zkušeností.
Nyní jsme stáli tváří v tvář náhodnému střetnutí číslo třicet dva – upír. Ne Upír s velkým U na začátku slova, ale tolik-kostek-zranění-s-takovým-obranným-číslem nedůležitý upír. Jen další potvora v podzemí.
Vzpomínám si, jak jsem si tehdy pomyslel: Co ten tady dělá? Tahle bytost se vůbec nehodí do míst, kde jsme zatím potkávali koboldy, orky a želatinové kostky. Ta si zaslouží vlastní prostředí a být něčím víc, než jen potulnou potvorou. Když jsem se po hře vrátil domů, všechny tyto myšlenky jsem povykládal Lauře.
Tehdy se zrodil Strahd von Zarovich.
Strahd neměl být jen doplňkem – vyžádal si vlastní prostředí, svou vlastní tragickou historii. Laura a já jsme se pustili do zkoumání upíří mytologie a folkloru a začali jsme s černobílým filmem z roku 1931 v hlavní roli s Belou Lugosim.
První „moderní“ literární dílo napsal John William Polidori na základě fragmentu příběhu Lorda Byrona. Stalo se tak ve Ville Diodati – pronajatém domě blízko Ženevského jezera ve Švýcarsku – kde Byron a Polidori potkali Mary Wollstonecraft Godwin a jejího budoucího manžela Percyho Shelley. Jednu červnovou noc Byron navrhl, aby každý z nich vytvořil duchařský příběh. Příspěvek Mary Shelley se později stal Frankesteinem. Polidiri napsal krátký příběh „Upír“, publikovaný v roce 1819. Polidori byl osobním lékařem Lorda Byrona a první z takzvaných „romantických“ upírů byl Polidorim vytvořen právě podle Lorda Byrona.
Byron, stejně jako fiktivní upíři, které inspiroval – od Polidoriho Lorda Ruthvena po dílo Brama Stokera – byl dekadentní dravec, tyran ukrývající se pod rouškou romantiky. Byl pohledným a svůdným, ale stále monstrem. A romantický upír z raných let tohoto žánru nebyl jen tyranem, ale i vrahem.
Pro Lauru a pro mě takový byl právě Strahd von Zarovich – sobecké zvíře věčně číhající zpoza masky tragické romance, vyvolávající iluzi spásy pro svou kořist.
Zpočátku jsme chtěli dát dobrodružství titul Vampyr – jednalo se o sérii her Nočních dobrodružství, které jsme s Laurou publikovali v roce 1978. Ústřední zámek se jmenoval Ravenloft a každý rok kolem Halloweenu nás naši přátele žádali o hraní „té Ravenloft hry“ znovu... tak zvítězil tento název. Částečně také díky tomuto projektu, jsem byl v roce 1982 zaměstnán u TSR Inc., abych psal dobrodružství pro Dungeons and Dragons. Brzy poté byl vydán I6 Ravenloft.
Od té doby fanoušci Ravenloftu viděli mnoho různých originálních pohledů na Barovii (kraj, který byl pouhou náhodou využit také ve filmu Boba Hopea z roku 1947 Where There's Life). Z Ravenloftu se stalo jedno z nejpopulárnějších dobrodružství pro Dungeons and Dragons. Má nejrůznější variace, každý designér se snažil přinést něco nového k prastaré legendě Strahda a my jsme za každého z nich vděčni.
Ale upírský žánr se v posledních letech vzdaluje svým kořenům. Upíři, které dnes tak často vidíme, jsou pravým opakem původního archetypu – tak tu máme situaci, kdy je možné začít romanci se surovým monstrem s pouhou vírou, že dostatečně velká láska jej dokáže změnit.
Když jsme Laura a já dostali zprávu od Christophera Perkinse, že se chystají znovu obnovit Ravenloft, přáli jsme si přinést upíří příběhy zpět k jejich původním kořenům. Talentovaný tým ve Wizards of the Coast laskavě přijal naše návrhy a navíc nás zapojil do rozhovoru, který přinesl nový náhled na hrůzy, které leží za branami Barovie.
Odvážíš-li se, zveme tě aby ses s námi znovu vydal skrz Svalichský les. Romance je zde tragicky nebezpečná... a skutečná nestvůra ze směje vstříc tvému příchodu.
Tracy Hickman, květen 2015