Hlasy jsou casty. Vy je neslysite?

tohle: http://en.wikipedia.org/wiki/Synesthesia je zajimavy. a souvisi to se zpivajici polarni zari, i kdyz to je spis nizsi uroven.

Colombo: Aha, sorry, "Penn & Teller: Bullshit" je název pořadu. A bullshit má být spíš hypnóza (i když možná ne kompletně celá hypnóza, jen některé její využití).

noir píše:
Ani moc neřeším, jestli kecají, ale hlavně, proč tenhle mechanismus vůbec máme.

To je velmi zajímavá otázka.

Alnag: Jsem naprostý snílek, takže si myslím, že to nějak (z dnešního pohledu neuchopitelně) souznělo s tím, v jakých podmínkách museli žít naši praprapředkové v ledových dobách.

A taky to celé víc než zajímavě souzní s Jaynesovou hypotézou bikamerální mysli. Ne že bych tomu podlehl,ale myšlenka, že si sebou Boha nosíme v pravé půlce mozku (respektive, že jen slyšíme svou pravou půlku mozku jako někoho cizího), je pro mě fascinující.

Noir: Souznění asi nebude stačit. Ale spousta psychických fenoménů (z nichž některé dnes označujeme za duševní poruchy a zahrnují různé bludy a halucinace) jsou evolučně prospěšné adaptace nebo vedlejší produkty nějakých adaptací.

Noir: přečti si něco o lidech, kterým byly přerušeny hemisféry, myslím si, že je to dost podobné tomu, co jsi teď řekl.

Colombo: I o tom v té knížce pár stránek je :)
Alnag: Narazils ty při své současné práci (ty víš, co myslím) na to, že by lidé bez dostatku vjemů zavření dlouho na jednom místě slyšeli nepřítomné nebo vnímali "někoho jiného"?

Noir: V tom momentálním experimentu o ničem takovém nevím, ale zase proud dat k nám je omezený výhradně na to, čím se zabýváme. Předpokládám, že až to skončí a bude k dispozici víc informací se třeba něco dozvíme. Nicméně vím, že třeba na odlehlých polárních stanicích se dějí různé divoké věci.

noire,nevím jak Alnag, ale já se o takových věcech učil normálně na škole. Mozek potřebuje nadbytek podnětů. když je nemá,vyrábí si je sám. není třeba ani vysoká hora ani poušť, stačí naprosto prázdná místnost, nejlépe bílá, ticho a za pár hodin slyší i zdravý člověk zvuky a vidí obrazy. když k tomu přičteš nedostatek kyslíku ve větších výškách nebo ledovém vzduchu, je účinek ještě větší. A když se pak třeba objeví ještě polární záře,po několika hodinách nebo i dnech, máš výsledek zaručený.

noir píše:
Problém je, že tyhle věci se velmi specificky objevují v případech, kdy jde člověku o život - a téměř bezvýhradně jsou mu nápomocné.
Nikoliv. Jen o takových případech nejvíc slyšíš. Kupodivu nikdy neuslyšíš o člověku, kterému šlo o život, slyšel hlasy, viděl bystosti, poslechl je / šel k nim - a díky tomu zemřel. Je to poměrně častý problém.

Jerson: přesně, ten co zemřel asi nebude říkat "Zjevil se mi archanděl Gabriel, řekl mi, abych vstal a přišel k němu. Nehleděl na bolest, kterou mi to způsobovalo. Tak jsem vstal a šel, ale v tom do mě narazil ten autobus!"

Jerson: A zase - ne. Ty postavy lidem dodávají sílu-nikdo nepopisuje, že by se mu objevila tchýně, která mu ji bere. Jsou pozitivní. TO jsem myslel. Nemyslel jsem na to, že by zaručovaly dobrý konec, to by byla naprostá kravina-ostatně ani moc nechápu, jak jste se s Colombem k tak šílené interpretaci dobrali...

noir: možná proto, že ti, kterým se objevila tchýně, nepřežili, aby mohli vyprávět:)

Neříkám, že to tak je, ale v případě, že je možná tato filtrace, tak bych se na daný problém lépe zadíval a připustil onu možnost.

noire,právě že nemáš pravdu. mluvil jsem s člověkem, který se topil a byl v bezvědomí, viděl bílé světlo a měl pocit přítomnosti nějaké další osoby, ale nebylo to nic příjemného, žádná uvolněná tíže těla a příjemné vjemy. jen strašný strach a pocit,že se musí dostat pryč od ní. jenže když to někomu vypráví, tak skoro každý řekne "to nebyl ten pravý zážitek z blízkosti smrti, to bys měl příjemné pocity a nechtěl by ses vracet." a do souboru pozorováni není zařazen. takže co když někteří,nebo klidně i většina z těch co zemřou potkaly bytost,která jim sílu bere. Nebo nepotkali nikoho. A ti co i v takovém případě přežijou jsou ignorováni. reálně se to totiž děje alespoň u toho člověka,se kterým jsem mluvil. ostatně takové případy budou méně známé - nikoho nezajímá člověk který řekne "skoro jsem zemřel, ale žádného boha jsem nepotkal."
jen pro srovnání - lidé říkají,že občas mají pocit že někoho potkají nebo se něco stane a ono to tak skutečně je. od se to stalo minimálně pětkrát,z toho jednou jsem "předpověděl" místo i čas nehody. tak jsem to na sobě pozoroval a dělal si zápisky - za dalších pět let se mi podobná věc stala jen jednou,skoro stovka pocitů a předpověď byla falešná. ale po pěti letech si stejně pamatuju jen to jak jsem předpověděl tu nehodu,ostatní neúspěšné pokusy jsem zapomněl. hlavní problém těchto jevů je selektivní vnímání a selektivní paměť.

Jerson: OK, asi máš víc informací než ty desítky psychologů a neurologů, kteří se tímhle výzkumem zabývají třeba pro NASA.

Možná je problém v tom, že Noir popisoval jev bez kvantifikace.

Z jiného soudku:
Noir, a co případ kdy se Ježíšovi zjevil Satan aby ho pokoušel, nebo když přes osvícením se Buddhovi zjevila Mara (bohyně pokušení)?

Naoki: A Lukovi Skywalkerovi Darth Vader. Jasný, to je jiná mytologická zkušenost. Já (teda ta knížka) popisoval trošku odlišnou situaci.

noire, stejně mi argumentovali lidé,když jsem zpochybňoval vědecké závěry ze zkoumání telepatie a telekineze - často vycházelo,že zhruba 5% lidí takové schopnosti má, ale s opakováním testů se vytrácí, vyčerpávají. Přitom to zcela odpovídá rozložení pravděpodobnosti. a tahle kritika selektivního výběru není můj nápad, jsou o tom celé knihy,doma zkusím najít odkaz má jednu z nich. nebudu popírat,že lidé v extrémních podmínkách mají zážitky, které jsou občas v něčem podobné. napadám závěry,že setkání s nějakou napomocnou bytostí je většinový případ,a to ani pokud je tento závěr vztažen pouze na přeživší. není třeba se ohánět pány co pracují pro NASA, nicméně pokud máš nějakou konkrétní studii,rád se na ní podívám.