Osobně myslim že áčkové fantasy musí mít výbornej nápad, nebo výborné zpracování, nebo musí přinášet něco nového, něco měnit nebo obměňovat.

Třeba DL je podle mě áčkové fantasy, i když ho většinu nijak zvlášť nemusim, tak se prostě nedá popřít že historie která za DL stojí přinesla do žánru spoustu novejch věcí.
Od W&H ještě určitě Temný meč, protože pojetí toho světa kde magií vládne každej bylo určitě něco novýho.

Stejně tak do áčka patří rozhodně Pratchett, zaprvé za zpracování, ale hlavně za to jak spoustu filosofickejch myšlenek a mytologickejch náhledů podává skrze nenáročnou zábavnou literaturu.

Susan Clark, Jonathan Strange a pan Norrell je podlě mě taky áčko, určitě za zpracování, ale taky za pojetí magie v tom příběhu, za práci s dějem a za tu paralelu k reálné historii.

Mám docela hodně načteno a musím říct, že do Áčkový fantasy řadím od Stevena Eriksona jeho volnou sérii románů Malazská kniha padlých. Narazil jsem na to kdysi náhodou (prošla docela bez povšimnutí a skončila v Levných knihách - můj nejlepší kauf v životě! :-)) a je to neuvěřitelnej nářez. A rozhodně ne klišé. Spíš hodně syrový a hlavní postavy docela houfně umírají...

..a přitom je to uvěřitelný, místama až ujetý a na první pohled se to tváří jako další fantasy, kde je na začátku mapa a jmenný seznam aktérů. Jenže tady má smysl. Ten člověk je geniální a přitom jsem se do toho těžko začítal, prtože jsem zpočátku vůbec nechápal o co jde. Prostě vás hodí rovnou doprostřed děje. Rozhodně se u toho musí myslet. Navíc se to dá už koupit za rozumnou cenu přímo od nakladatele, takže i cena jde.

Pak hodně vysoko hodnotím jednu z prvních prací Mirka Žambocha, konkrétně sbírku Poslední bere vše. Hlavně proto, že co on narve do jedné obsáhlé novely, to vystačí jinému na román o 800 stranách. A přitom to má úžasnou atmosféru.

Určitě je áčková záležitost i Amber od Rogera Zelaznyho. Zvlášť v novém překladu od Kantůrka (jedna z mála věcí, kde jsem si pořídil nové vydání. Rozdíl je nesrovnatelnej). Pokud sedne, je to návyková záležitost. Jen tak se nevidí, jak kolem něčeho vznikne až takový kult, hry atp.

Jinak bych musel projít knihovnu, protože pár dalších perel se ještě určitě najde (namátkou Stáčení temného piva od Tima Powerse), ale je hodně znát, že 90. léta, kdy se u nás vydávalo během 10ti let to nejlepší co vyšlo na západě za 40 let předchozích, je pryč. Teď jsme srovnali krok a je to občas docela loterie.

Všechno spojuje jedna věc - až na MKP stačí otevřít první stránku a najednou člověk zjistí, že je o dost dál a uplynula půlhodina ani neví jak :-)

No, osobně proti Pratchetovi nic nemám, ale IMHO to nepovažuju za ačkové fantasy..na mě je to až moc ulítlí..i když, kdo ví co je a co není áčkové. Vlastně přemýšlím nad tím, jestli lze vůbec něco označit pojmem áčkové. Rozhodně dokážu něco označit jako béčkocéčkozetkové...takže bych asi měl být schopen označit i áčkové..ale nechce se mi jen tak něco házet do nějaké pofidérní kategorie, protože co se může líbit a to dost, mě, nemusí se líbit a to dost někomu jinému. čímž se zatraceně zamotávám a dostávám se zcela mimo téma :D
Co se týče tady zminovaného DL, tak mám doma všechna původní vydání ze začátku 90. let..tehdy sem to hltal, což shnad každý, kdo měl hlad po fantasy. Ale dnes mi přijde DL jako hmmm...škatulkové. Rytíři jsou příliš rytířští, trpaslíci příliš trpaslíkovití a šotkové šotkovití. Ale asi jke to tím, že už jsem to dlouho nečetl.

Musím se doma podívat do knihovny, at vím co tam vlastně mám :) ještě se ozvu, tak nezavěšujte

Nadčasovost je otázka. Tolkien je samozřejmě Mistr a jeho dílo je pořád stejně úchvatné jako tehdy, ale nevím jestli se to dá považovat od všeho.

Zrovna to DL je zajímavé právě tím čím bylo - ten svět vznikl jako propagační background pro DnD sourcebook, který na základě těch knih proletěl světem, prvky z DL se staly součástí určitého subkolturního pozadí (viz různé vtípky třeba kolem DnD tvorby postavy - "No Drizzt! No Raistlin!!") a vůbec to byl počátek určité éry v tomhle žánru. S odstupem se to může zdát samozřejmě nemoderní, ale myslím že to tomu nic neubírá na významu.

Pratchett je frenzy, to uznávám, na druhou stranu ty knížky nejsou jen komedický, mají i hromadu vážných aspektů a nesou spoustu autorových myšlenek velmi zajímavou formou, ať už to je náhled na věci jako odpovědnost a následky (Zlopočasná, např. Čarodějky na cestách), otázka smysluplnosti války (Hrr na ně), tradic (Pátý elefant) nebo etnického soužití a dědičné nesnášenlivosti (Buch! - zrovna v tomhle je to zpracování suprový).

Podobně vím že jako disertačku psali někteří lidé témata jako "zpracování mytologických odkazů v díle TP" (a nebyla to disertačka na katedře literatury).

YVona dobrá fantasy existuje... já ymslel, že kvalitní fantasy se překřtí na magický realismus, aby to nebylo spojováno s tím brakem.

s tou nadčasovostí samozřejmě souhlasím...je několik knih, které jsem četl před 19 lety a které pro mě neztratily význam ani dnes a svou krásu a poutavost. Ale jak říkám, asi si netroufnu určit áčkovou kategorii...spíše dokážu určit co považuju já osobně za fantasyshit

Fritzs: V tomhle s Tebou musím bohužel naprosto souhlasit, mnohdy jsem se setkal s tím že třeba na gymplu učitelé češtiny naprosto křečovitě odmítali zařadit nějaká díla tam, kam opravdu patří, a tvrdili že to je něco úplně jinýho, jen aby nemuseli uznat že určitý žánr není jen brak, jak to sami vnímali (třeba když sem o 1984 prohlásil že to je dystopické scifi, to byla sranda na půlku hodiny)

Já tohle rozdělení chápu v tom smyslu, že "A" je umění, zatímco "B" víceméně jen řemeslo.
Ale o kvalitě to pochopitelně nic nevypovídá, často může být dobře řemeslně zpracovaná kniha mnohem lepším a přínosnějším zážitkem nežli kniha, která je sice originálně pojatá a umělecká, přesto ale zoufale špatně napsaná a téměř nečitelná.

Píše:
kniha, která je sice originálně pojatá a umělecká, přesto ale zoufale špatně napsaná a téměř nečitelná.
Tak to bych třeba za áčko neoznačil, vadilo by mi tam že i když to třeba má něco co je zajímavý, tak zbytek postrádá aspoň nějakou základní úroveň kterou od dobrý knížky (jedno jestli áčkový nebo béčkový nebo jaký) očekávám.

protože fantasy pracuje s myšlenkovými prožitky hráče/čtenáře/konzumenta, Áčková fantasy by myšlenky, pojmy a dojmy měla pořádně rozpohybovat.

stejně tak se můžeme bavit o tom, co je dobrý film, a co je špatný film ... např. máme velmi charismatického policejní bosse, který mentoruje ústřední postavu filmu. Někdo zabíjí policajty a kšeftuje s drogami (hlavní zápletka snímku) ... no a nakonec náš "hrdina" zjistí, že panem záporným je ten, kterého jsme vůbec nečekali -- jeho mentor. před finální konfrontací podá mentor/kriminálník hrdinovi pořádnou řeč o tom, jak vidí svět černobílý, a že neví nic o spravedlnosti, atp. ... pak hrdinovi samozřejmě nabídne, že z něj udělá parťáka ve zločinu, ale ten odmítne, a udělá "správnou věc" (aby to hrálo s morálními hodnotami společnosti ... protože ta je zoufale potřebuje). a nakonec je z toho docela dobrý film ... viz training day, neb nový batman, atp.

s fantasy je to stejné (pouze někdo nastaví kaši z charismatického policejního bosse/kriminálníka na charismatického kouzelníka/nekromanta :) )

těch šablon nastavované kaše je samozřejmě o trochu více ... ale aby někdo vymyslel něco nového ... bleh :P

Ačková fantasy je ta, na kterou pak myslím(zprostředkovaně, tedy to, co dala do pohybu) ještě měsíc po tom(v mém případě dokonalé paměti je někdy i týden hodně).

sirien píše:
Tak to bych třeba za áčko neoznačil.
Zároveň se to ale nedá označit za béčko, tedy, přinejmenším ne v tom smyslu, v jakém ho chápu já. Mám takovou představu, že v obou skupinách jsou jak díla vydařená, tak méně povedená.

Jinak nějaké ty příklady (všechno je pouze můj názor):
Áčko: Tolkien, Lewis, Sapkowski, Martin, Erikson, Miéville, Le Guin, Gaiman, Clark, Peake...
Béčko: Warcraft, Diablo, William King, příběhy o Conanovi (kromě Howarda, tam si nejsem jistý), asi i to Dragonlance, Dragonrealms, Forgotten Realms (ale z těch posledních dvou jsem nic nečetl, takže spíš jen hádám), příběhy o planetě Gor :D ...

Někteří autoři jsou dost na pomezí. Většinu knížek od Gemmella bych označil za béčko, ale našlo by se mezi nimi i pár áčkových.
Hodně nejistý jsem třeba u Jordana, Goodkinda, Zelaznyho (spousta lidí ho označuje za áčko, ale některé jeho příběhy - ač zajímavé - mi připadnou jako esence béčka).

Všichni víme, že tohle rozdělování lze snadno aplikovat na knihy i filmy. Myslíte ale, že existuje i áčková a béčková hudba? Poezie? Ilustrace?

Léto >tak do acek bych pridal jeste Weis&Hickmana a Knaaka!!!

jistě, něco co lze nazvat uměním a pak něco, co je jen dobře udělaná řemeslná práce
ale strašně mně sere, jak si všichni přisvojují ten název umění, divadelní herci, hudebníci a teď i jacísi "mistři zvuku", pche

Píše:
Ačková fantasy je ta, na kterou pak myslím(zprostředkovaně, tedy to, co dala do pohybu) ještě měsíc po tom(v mém případě dokonalé paměti je někdy i týden hodně).
no no no... na Harryho Pottera myslim už roky a pokaždý když sklouznu k hodnocení kvality tak div že neblinkám, takže tohle bych jako kritérium asi až tak moc nebral.
A čet sem dost knížek ke kterejm sem se potom vracel, ale za áčko bych je neoznačil...

Eh, tím jsem nemyslel myšlení typu "Tak toto je případ naprosto zpackaného příběhu, trapných postav ..." ale ve smyslu toho, že mi to nastartuje myšlení nějakým směrem(zase ne onen příklad), který mne ke konci velice obohatí(špatný příklad obohacuje taky, ale ne složitým myšlenkovým procesem).

tak třeba zrovna HP je špatný příklad který vedl k mnoha docela složitým úvahám...

Jako "áčková" fantasy se mi jako první vybaví Zaklínač (povídky) a s čím se mnou asi hodně lidí nebude souhlasit - původní Howardovy povídky o Conanovi (což je pro mě osobně výš než Pán prstenů). A pak bych sem zařadil Hobita, Stardust a - když počítám i komiks - Usagiho, už jenom kvůli lepšímu "střihu" než má polovina filmů a skvělé atmosféře.

Ale jinak nemám rád škatulkování áčková, béčková, pro každýho češtináře je fantasy automaticky béčko a hůř..

no, nevim, to cos vyjmenoval sou pro mě spíš líbivý knížky. Jako Gaiman je třeba můj nejoblíbenější autor a Stardust je fakt super, ale zrovna mezi áčka bych ho nedával. Tolkienova Hobita taky ne, i když sou to určitě oboje výborný knížky jako takový...

sirien: Líbivý nebo ne, jsou to moje nejoblíbenější knížky, takže pro mě jasný áčko :D Spousta toho co se obecně považuje za áčko zase tak moc nemusím, že je LotR áčková fantasy si přečteš na netu a není na to potřeba diskuze a přitom mě zas tak super nepřipadl (těď to schytám... :), proto škatulkování na áčka a béčka moc neuznávám.