Za mě určitě Sapkowski a Tolkien.

Narazil jsem na Gurneyův komentář o tom, že Howard má lépe zpracovanou psychologii postav než Tolkien, protože "kde má Tolkien nudně dokonalé postavy Conan chlastá, děvkaří a zabíjí pro prachy"). Pokud opomineme fakt, že LOTR zase až tolik těmi dokonalými postavami nehýří, což člověk zjistí když se ponoří více do hloubky, padl tady argument, který slýchám docela často: pokud se postava chová záporně, je spíše uvěřitelná, než pokud se chová kladně. Je to něco, s čím dost zásadně nesouhlasím - podle mne je možné i velmi kladné postavy popsat dost zajímavě, když pomineme Tolkiena, na spoustu takových narazíme v anime, nebo v Hobbové (moje milovaná série Liveship Traders, IMHO čistokrevné A), konec konců i v Battlestar Galactice - kurvami vraždící lidi pro peníze se to tam mezi hlavními postavami moc nehemží, ale přitom ty postavy jsou velmi dobře a velmi věrohodně psychicky vykreslené, nebo ne?

LOTR je dost specifický - za prvé je o skupině hodně výjemečných představitelů svých ras (když pomineme Hobity tak člověk, který byl celý život připravován na jediný úkol na nejlepší akademie v tamním světě + prošel osobně spoustou válek, bojů a pochybností, jedna ze dvou, tří nejmocnějších duchovních bytostí na témže světě, která o podobný účel usilovala několik staletí, dva dědicové trůnů z vznešených a starobylých linií), současně je to o světě, kde korupce byla velmi hmatatelná a měla velmi hmatatelné důsledky, tudíž se jí určití lidé, kteří svůj život zasvětili boji s ní, asi pokoušeli vyvarovat o dost více, než průměrný obyvatel ČR na počátku 21. st. Navíc, a to je IMHO dost zlomový bod, není LOTR úplně jednoduchým dílem (o Silmu ani nemluvě) - není snadno přístupný, za to je v něm obrovská hloubka jak příběhová, tak filozofická. Není to snadná literatura a stále méně lidí je na to připraveno (hodně mě těší, že průměr na tomhle foru se zdá být o dost výše). V tomhle osobně vidím velký rozdíl mezi třeba Tolkienem a Sapkowskym (kterého si taky dost cením a dlouho byl mým vůbec nejoblíbenějším autorem) - Tolkien je špatně přístupný, ale hodně hluboký, Sapkowski okamžitě vtáhne (píše vážně dobře), ale dost věcí je spíše prvoplánových.

Pro mě osobně jsou rozlišovací znaky dva:

a) kvalita spisovatele (odvážil jsem se číst něco ze Starcraftu a bylo to příšerné, nicméně i obecně respektovanější autoři jako je třeba Paolini nebo Knaak mají skvělé příběhy, ale píšou IMHO dost špatně - syndrom dobrého vypravěče a špatného spisovatele)

b) hloubka zpracování - buď tématu (technicky - Mravenci, psychologicky - Liveship Traders, filozoficky - Tolkien) nebo příběhu (opět uvedu Liveship Traders - tři dějové linii, na počátku celkem nesrozumitelné, a na konci jedna podporující druhou - paráda!)

S autory jako je Sapkowski mám problém, protože mám pocit, že co se mu daří, je velmi čtivě a asi i dobře psát, vytvářet zajímavé hrdiny / antihrdiny, mít skvělý nadhled a glosovat z něj klasická témata (pohádky), ale chybí mi tam trochu ta hloubka... Zcela kacířsky říkám, že mě z tohohle hlediska více zaujal poslední Potter, který byl současně prvním, který mi dával smysl (předešlé díly za moc nestály, a samozřejmě - co se kvality psaní týče, je Sapkowski IMHO o dost lépe vybaven).

Poslední poznámka - brak není nutně špatný! Taková Rytířka Natal (je to šílený, šílený brak) mě skvěle pobavila, stejně tak jeden z románů o Drizztovi, které jsem zkusmo přečetl - bylo to zábavné, mělo to dobrý příběh a zajímavé postavy, kvalitní literatura bych tomu neříkal - ale stejně jsem si tu knížku koupil, nelituji toho a rád si ji znova přečtu :)

Úplně na závěr se omlouvám za přehlcení textem - to víte, mám se učit, a každá výmluva je dobrá, chjo.

Faire :a jaci sou Tracy Hickman a Margaret Weis?

Vcera jsem docetl prvniho Drizzta (Domovinu). Spisovatelsky asi nic moc, ale od pulky se to cetlo skoro samo. A nejvic me potesil kamarad, co mi to pujcil, kdyz rikal, ze jednicka je nejhorsi, zatimco petku cetl aspon 10x.

A jako bonus je to s Forgottenu, do kterych se stehujeme; co si vic prat :)

Magus: nejsem žádný expert, všechno jsou to jen mé názory (pokud tam není dost IMHO, tak se omlouvám :), od těch dvou jsem četl něco z Brány smrti a to bych osobně do A zařadil...

Quentin: že jo? :) Já četl 3, a bylo to docela dobré...

NEJLEPSI O DRIZZTOVI JSOU ASI 4-6 KNIHA V SERII.

Píše:
Zcela kacířsky říkám, že mě z tohohle hlediska více zaujal poslední Potter, který byl současně prvním, který mi dával smysl
hh-h
Poslední Potter měl bejt prozačátek poloviční rozsahem. Je to skutečně děsný, když si škrabalka začne myslet že je spisovatelka.
Hloubku naprosto postrádal. Naopak prvoplánovitých, navíc nehodících se a dost nesouvisle seskládaných narážek na jiné slavné příběhy nebo archetypální principy tam bylo víc než by bylo zdrávo... u scény s Excaliburem, která byla navíc příběhově naprosto nezajímavá a samoúčelná, jsem nevěřícně nechápal.
Kristuský archetyp (SPOILER) pottera který zemře a vrátí se zpátky čímž se obětuje a spasí Bradavice před Voldemortem mi přišel už fakt hodně, hodně laciný.
O Voldemortovi který zemře vlastním kouzlem (mimochodem, to z Pottera nijak nesnímá vinu za jeho smrt, ač si to nany JKR očividně myslí - je to jako kdybych šel proti někomu kdo má nůž a vrazil mu ten nůž do břicha - furt sem ho zabil já) aby ho Potteřík chudák nemusel zabít ani nemluvě
(/SPOILER)

...je tam toho o dost víc, ale musel bych si to znovu pročíst.
Poslední Potter mi přišel o dost horší než ty před nim (od trojky to vůbec mělo sestupku), protože tim že si JKR začala myslet že je spisovatelka a začala to zbytečnejma pasážema roztahovat na stovky a stovky stran to značně ztratilo svou hlavní devizu - nenáročnou čtivost.

No vida, to se očividně neshodneme :) Je fakt, že jsem střed hodně proletěl a nijak zvlášť mě nezaujal, ale konec se mi vysloveně líbil, dost věcí začalo dávat určitým způsobem smysl, a na to já slyším. Osobně mi ty "mytologické" motivy nijak zvlášť nevadily, ale to je o vkusu, který moc vyhraněný nemám ;) Víc se k tomu raději vyjadřovat nebudu, protože bych si to napřed musel přečíst znovu...

Píše:
Je fakt, že jsem střed hodně proletěl a nijak zvlášť mě nezaujal
Chceš tim říct "první dvě třetiny naprosto postrádaly děj, protože byly natažený na trojnásobek než bejt měly, a teprve poslední třetina byla nějak chytlavá? :)

Píše:
Osobně mi ty "mytologické" motivy nijak zvlášť nevadily
Mě by nevadily, kdyby zapadaly do celku. Přišly mi tam děsivě samoúčelné.

Sirien píše:
Mě by nevadily, kdyby zapadaly do celku. Přišly mi tam děsivě samoúčelné. Neda se to rict lip, bohuzel. Taky mam stejny pocit, az na to, ze me se to asi libilo vic, jak tobe, Siriene.

A tak ne že by se mi to nelíbilo. Je to příjemně čtivej brak bez kulturní hodnoty, kterej je naprosto vpohodě k tomu aby se člověk odreagoval a pročet si něco nenáročnýho.
Asi jako Kulhánek, ale Kulhánek neni tak namyšlenej jako JKR a jeho práce neklesá v závislosti o tom kolik si toho o sobě myslí.

Nejsem prototyp pozorného čtenáře, zvláště při prvním čtení - když čtu, tak většinou nepřemýšlím nad tím, jestli mi to připomíná tenhle mýtus, nebo jestli tím autor nenarážel na tohle, pokud to na mě nepůsobí vysloveně rušivě - v tomhle případě nepůsobilo. Důvod, proč mám na poslední díl dobré vzpomínky (kromě toho, že některé věci, které se staly, začaly naštěstí dávat smysl), je i to, že jsem všechny předchozí díly Pottera upřímně nesnášel (arogantní fracek), zatímco na konci mi přišel skoro přežitelný :)

Zapomenutý Argonantus

a když už tady tak nekromantím, na Sirienovu dávnou otázku - proti Miévillovi mám to, že má daleko víc sebevědomí, než umění. Vymyslel v Nádraží Perdido originální kulisy, ale velmi nudné a tuctové postavy - takoví sobečtí primitivní parchanti, jací jsou k vidění leckde jinde. Vlastně mne moc nezajímá, jak dopadnou; a ani jsem to nebyl schopen dočíst. Pokud někdo spáchá román o mnoha stech stranách, pak mám za to, že toho má hodně na srdci. tady je výsledný pocit prázdno.

Totéž mám proti tomu Sapkovskému - ale to už tu bylo. měl zůstat u povídek a Faire má recht.

Mievill mě hlavně totálně dostal tim, jak na konci Perdida nechá postavu jednat naprosto v rozporu s jejím dosavadním charakterem na základě jakési úvahy, skrze kterou se snaží tiše prezentovat své obecné politické názory, to byl fakt masakr kde sem nevěřil vlastním očím

Já bych přídal Mr. Norrel a Jonathan Strange, souhalsím se Sirienovým hodnocením DL, Harry Potter ve svém subžánru, Nádraží Perdido ve svém subžánru, Poslední Jednorožec (Beagle),Stáčení temného piva (Powers), Eric (Moorcock), Conan (Howard), Temná věž (King), Drizzt Legends (popkultura, stěžejní dílo Sword and Sorcery), Zaklínač pro neanglickou fantasy. Amber od Zelaznyho samozřejmě, Kolo času (Jordan), Legenda (Gemmel).

No pak se stčí podívat na různé edice jako jsou Legendy Fantastiky a pod a na hugo/nebula a podobné ceny...

Ještě je rozdíl bavit se o "A" a stěžejních dílech...

Zdravim. Z meho pohledu musim napsat, ze neco jako Ackova fantasy neexistuje. To ze neco je uspesne prevedeno na filmova platna je predevsim dano vypravou a celkove filmovymi triky. Fantasy bude vzdy v ocich verejnosti vysadou sprtu a nedospelych jedincu hrajici draci doupe a nebo tem co propadli mnohem hloubeji a hraji tu puvodni americkou verzi. V americe hold maji lidi co sbiraji komixy (a jsou to lidi co by si mohli najit vhodnejsi zabavu) a u nas zase lidi co sbiraji fantasy literaturu... Neni to sice totez ale jista paralela tam je. Nechci tim nikoho urazit, takhle to proste vidim.

To je hodně povrchní pohled - neustále potkávám lidi co fantasy normálně čtou (teď sem byl navštívit bejvalou trenérku od koní a ta měla rozečtenou Šerou hlídku, Noční a Dení odloženou na stole mezi přečtenejma...), v metru neustále potkávám lidi čtoucí Pratchetta a tak vůbec. Jenom o tom prostě nějak zvlášť nemluvěj - stejně jako většina lidí nemluví nějak extra o tom, co zrovna čte.

A v USA jsou komiksy poměrně standardní literatura, co vim od známejch - jenomže to tam je prostě vnímaný jinak, u nás sou komiksy samý X-man, Spiderman, Batman... jediná světlá výjimka je snad Sandman. U nich to jsou standardně věci jako je z těch co byly i u nás třeba "Pod dekou".

Znami se kterymi jsem se o tomhle bavil se mnou docela souhlasili. Kdyz se rekne fanousek fantasy tak se jim vybavi komixak ze Simsnu.
Znamy co v USA studoval mi zase rekl, ze kdyz nekoho videli jak si na aule vytahuje z batohu komixy tak se mu tam docela vysmali.

No, on je rozdíl mezi tím, že si semtam přečtu fantasy a tím, kdy mám přečtenou skoro veškerou fantasy, co vyšla, sbírám první verze, mám ve výloze jednu a tu samou knížku s různými přebaly a vím první i poslední drb o každém autorovy, jakou školu studoval, jeho první lásku i to, kdy začal chlastat a brát LSD. Tedy rozdíl mezi normálním spotřebitelem a nerdem.