Já bych se tady připojil k diskuzi o historii kuší poněkud obšírněji. O kuších jako tkových toho moc nevím, ale před časem jsem dělal na obléhací stroje práci do školy a k prvním "kuším" mám toto: První "jakoby kuši," nebo tedy zbraň skládající se z vodorovně položeného dřevěného ratiště, sestrojili v Číně v 6. století př. Kr. nádsledovníci filosofa Moziho - tzv. Mohisté. Byli to vůbec první konstruktéři dúmyslných obléhacích strojů (pojízdné žebříky a háky na strhávání hradeb byly známy již dřív) a jejich první kuše měla asi šest metrů na délku. Dalším vynálezem na podobném principu byl římský gastraphete, což byla kuše, která se natahovala oběma rukama, přičemž byla vybavená vidlicí, kterou si voják při natahovámí opíral o břicho (odtud název, asi se to dá z popisu těžko představit- je to jako by jste natahovali kuši a aby se vám ta pažba (?tady pokulhám v terminologii) nezarývala do břicha, byl na tomto konci ohnutý klacek, do kterého vám tak akorát pasovalo břicho). Gastraphety byly poměrně slabé a nepřesné. Chtěl bych tady vyvrátit představu ballisty coby obří kuše, to je odněkud z warcraftu či co. Ballista (já to tak budu nazývat, i když se termíny liší) měla dvě nezávislá rovná ramena, která byla natahována silou zkroucených provazců z vlasů nebo šlach. Střílela kulaté kameny a její složení bylo velmi náročné a vyžadovalo specializovaného vojenského inženýra. Obě ramena musela totiž být napnuta rovnoměrně, což byla práce na hodiny a bylo k ní třeba dobrého sluchu, protože se napjatost určovala podle tónu napjatých provazců (musely vydávat stejný zvuk). Její známější verze střílející šípy, zvaná katapulta, i později menší a praktičtějí škorpión, taktéž střílející šípy, byly až potomkem ballisty. Škorpión se stal běžnou výbavou římských legií, připadal jeden na centurii. Obsluhován třemi muži, dokázal vystřelit až čtyřikrát do minuty. Pokud škorpión střílel obloukem, měl dostřel až čtyři sta metrů a prý dokázal prostřelit cokoliv, byl-li správně seřízen. Pahorek obsazený jednou legíí tak dokázal chrlit až 240 šípů za minutu. Jeho nevýhodou byla choulostivost na vlhko a teplo.
Takže ballista měla dvě ramena, ne jako kuše. Terminologie je dost problematická, já mám tyhle moudra od Vitruvia z Deseti knih o architektuře. Výraz ballista je sice zažitý pro šípometnou zbraň, ale podle překladu vrhala kameny. Stejně tak jsem se i kdesi dočetl, že kuše měla jen dřevěné nebo kompozitní ratiště, stejná zbraň, ale s ocelovým ratištěm (a navijákem k nabíjení) se údajně nazývala arbalest. Leč to je oblast mně cizí.