Vypravěčův deník: Detektivní dobrodružství

Falešné stopy

Z úhlu pohledu vyšetřovatele je jakákoliv záhada sadou možností, z nichž zkoumáním, pochůzkami a příležitostnou konfrontací s nebezpečím nakonec vyfiltruje pravdu. Je to proces vyřazování. Ve vyšetřovací scéně postavy oddělují to, co se mohlo stát od toho, co se skutečně stalo. Zvláště v úvodních scénách scénáře budou kvapně vylučovat podezřelé, motivy a metody.Z pohledu hráče jsou to právě nesčetné možnosti co činí záhadu zajímavou hádankou.K jejímu vytvoření se nejprve rozhodněte, co postavy vyšetřují: vraždu, krádež, únos, tajuplné zjevení, cokoliv.Vypravěč má nad spisovateli detektivek výhodu. Nemusí často ani vymýšlet falešné stopy, protože hráči si je mnohdy vytvoří sami. Hráči rádi spekulují a často vytvářejí divoké nepodložené spekulace, aby spojili to málo informací, které mají k dispozici. Někdy to chod příběhu zpomalí a tehdy je musíte zkrotit a připomenout jim, aby získali víc fakt, než se pokusí o další rekonstrukci událostí.Někdy ale budete chtít příběh trochu zamotat. V takovém případě jsou dva základní způsoby jak dodat do dobrodružství falešné stopy.První je plánován předem, při tvorbě dobrodružství. Poté, co jste stanovili, co se skutečně stalo, podívejte se na fakta dostupná vyšetřovatelům v první scéně či dvou. Vezměte je a vytvořte věrohodné (ale chybné) alternativní teorie, které tyto fakta spojují. Pak připravte scény v nichž budou vyšetřovatelé sledovat tyto vábničky. V těchto scénách nové shromážděné důkazy vyloučí falešné možnosti a vrátí je zpět, aby se chytili správné stopy.Druhá metoda je pochopitelně improvizovat falešné stopy za chodu, jako odpověď na podezření hráčů. Hráči se často chopí alternativního vysvětlení případu, které byste nevymysleli ani za milion let. Místo, abyste se na tyto teorie dívali jako na trápení, kterého je potřeba se zbavit, chopte se jich. Dodejte důkazy, které se zdají tyto teorie podporovat, veďte je scénami v nichž nakonec najdou důkazy, které je vyvracejí a donutí je vrátit se zpět k poradnímu stolu a začít skutečně řešit záhadu. (Zvlášť flexibilní vypravěči mohou usoudit, že bizarní hráčská teorie je mnohem zábavnější než jejich připravená a udělat ji pravdivou. Protože je ale velmi těžké vytvořit neprůstřelnou sérii stop za pochodu doporučuje se toto jen talentovanými improvizovačům, pro něž je příběhová logika a konzistence denním chlebem.)Ať už je falešná stopa plánována předem nebo vymyšlena za pochodu, musí být buď extrémně zajímavá sama o sobě nebo tak nudná, že bude rychle rozprášena. V prvním případě scéna nepřispívá k průběhu příběhu samého a tudíž je její čas v popředí zájmu ospravedlněn tím, že je zábavná a pamětihodná. Vymyslete šílenou postavu. Živě popište výjimečné prostředí. Vložte do příběhu nějakou reflexi skutečného světa nebo legrační odkazy k němu. Parodujte nepřítomné přátele nebo notoricky známé postavy veřejného dění.V nadpřirozeném či fantastickém prostředí můžete použít scény falešné stopy k posílení zjevné reality světa. Udělejte to tak, že vezmete známou situaci nebo typ chování a umístíte jej do výstředních hranic vámi zvolené reality. V superhrdinském světe to může být setkání s s nahněvaným občanem, který dumá jak získat informace o pojistce od maskovaného mstitele, který mu totálně zdemoloval auto v boji s řádícím mutantem.Falešné stopy mají také opodstatnění tím, že vrhnou protichůdný pohled na témata a obrazy vašeho příběhu. Na to musíte nejprve znát témata a obrazy vašeho příběhu. Řekněme, že takovým tématem je zneužití moci. Hráči mohou potkat svědka (u nějž se ukáže, že ví velké kulové), který byl podfouknut vysoce postavenými úředníky. Nebo může být obhájcem vládní korupce.Obrazová inspirace vašich scén s falešnými stopami je také vhodná. Je li většina vašeho dobrodružství zasazena do prostředí lesa, může být scéna s falešnou stopou zastíněn obrazy divoké vegetace. Možná zavede hráče do lovecké chaty jejíž zdi jsou zdobeny hromadami vycpaných druhů zvířat. Nebo uvnitř skleníku, kde křehká ne-svědkyně věnuje veškerou svou životní energii hromadám vzácných rostlin.

Tikající hodiny

Ačkoliv by hráči v detektivce měli mít k dispozici všechny nástroje k vyřešení tajemství, pokud se dívají na ta správná místa (a je vaší povinností Vypravěče toto zajistit), nemělo by to v žádném případě znamenat zaručený úspěch. Jak již bylo zmíněno, mohou padnout za oběť řadě rušivých události, které selžou-li v nich jim zabrání dosáhnout cílové čáry.Občas i sama cílová čára může být rušivým prvkem. Klasický trik ke zvýšení dramatu je časový limit uvalený na postavy. Pokud nevyřeší záhadu za určitý časový úsek, stane se hrozná věc. Bomba vybuchne. Zaživa pohřbenému rukojmí doje kyslík. Nevinný muž bude popraven.Použití triku tikajících hodin vyžaduje důkladné sledování času v herním světě, které je však pro detektivní žánr poměrně typické. Když hráči diskutují o tom, co dál, sledujte hodinky, abyste viděli kolik reálného času uplynulo. Během akčních scén a stříhání scén odhadujte herní čas odpovídajícím způsobem a nemilosrdně posouvejte hodiny.Ale pozor... drama tikajících hodin funguje jedině tehdy, když hráči ví, že čas běží. A existuje i několik ošklivých podrazů, které vám hra může připravit. Například téma docházejícího času ztratí páru, táhne-li se přes několik herních sezení. Také ležérní hráčské skupiny, které dávají přednost volnému tempu a velkému prostoru pro nezávazné tlachání mohou uváznout na mrtvém bodě nebo klást odpor, jsou-li tímto způsobem přinuceny k práci pod tlakem.Nicméně pro nadšenou skupinu řešitelů problémů není nic adrenalinovanějšího než docházející čas.