Náboženství

Mýty tvořené univerzálními archetypy

Víra a náboženství vždy byly součástí lidské kultury. Přes jejich důležitost v reálném světě bývají náboženstí v kampaních D&D dost ochuzené. Postavy buď věnují laxní pozornost svému zvolenému božstvu nebo se chovají jako fanatici. Bohové sami se zdají být ušiti pro potřeby dobrodruhů a rozdělení podle povolání, rasy a přesvědčení. S trochou představivosti můžete zkombinovat mocné mystické prvky reálných náboženstvý s nutnou herní mechanikou pantheonu D&D.

ARCHETYPY

Joseph Campbell jako první poukázal na to, že náboženství všech kultur sdílejí společné vzorce. Imitace těchto vzorců může dát náboženství ve vaší kampani větší hloubku. Abyste byly opravdu realističtí, nesmíte se však zastavit jen u náboženství. D&D se snaží dávat náboženství vnitřní smysl tím, že má jeden pantheon, který se vztahuje na všechny kultury. Ve skutečnosti má ale každá kultura své odlišné náboženství, které může být v konfliktu s ostatními blízkými kulturami. Nejen že mají odlišné ne-lidské rasy jinou víru, ale liší se i jednotlivé lidské kultury. Psycholog C. G. Jung byl první, kdo zdůraznil, že náboženství mají jedno společné - a to je mytologie. Příběhy všech náboženství sdílejí nevyhnutelné a zjevné podobnosti, které Jung nazval archetypy. Nejznámější je mýtus o potopě, který je znám mezi řadou kultur po celém světě. Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto jevu jsou podobnosti psychiky mezi lidmi. Tyto mytologické vzorce se vynořují z našeho nevědomí. Jeden soudobý příklad za všechny - film Charlieho andílci, Klub odložených žen a Čarodějky z Eastwicku jsou všechny variací na archetyp "tří bohyní". V každém z nich je nevinná panna, matka a moudrá stařena, podobně jako řecké bohyně Persefóna, Deméter a Hekaté. Archetypy jsou návod, na kterém můžete postavit svou mytologii. Čím lépe pochopíte archetypy, tím snáze vytvoříte přesvědčivé herní náboženství.

PSANÍ VLASTNÍHO NÁBOŽENSTVÍ

Ve většině kampaní D&D figuruje polytheistické náboženství. I přesto se může mnoho jeho prvků objevit i v monoteismu a jiných náboženských formách, pokud po nich zatoužíte. Bez ohledu na strukturu vaší mytologie zvažte následující: Každá kultura by měla mít vlastní náboženství. V současnosti mají lidé náboženství a ne-lidské rasy mají "hlavní bohy", kteří parazitují na lidské mytologii. Není třeba vytvářet hned na začátku tucet úplných mytologií, ale zvažte, zda nedat ne-lidským rasám přece jen trochu víc, než jen jednoho boha. Uvažte, zda by nebylo dobré vytvořit alternativní verze mnoha mýtů, zejména mýtu o stvoření. Přirozeně, že odlišné lidské kultury by také měly mít svá vlastní náboženství. ZAPOMEŇTE NA LOGIKU: Roleplayingová náboženství se často snaží mít vnitřní logický smysl, ale otrocká logika nemá v mytologii svoje místo. Náboženství nemá zapotřebí "zapadat" do jiného náboženství, mýty nemusí obstát ve vědeckém či historickém zkoumání. Nevyhnutelné, rozumné, ale irelevatní otázky jsou: "Když je tu všichni ti bozi, tak jeden z nich musí být falešný. Tak odkud ti jeho kněží berou sílu?" a "Proč se ty bohové mezi pantheony nepotkávají?" Náboženství nemusejí dávat lineární smysl, jsou zakořeněny v nevědomí.

Ale abych nepokazil...

Pokud už vaše kampaň má zavedené náboženství, nedělejte si starosti. S trochou úprav zjistíte, že existující pantheon a mytologie nejsou daleko od archetypálního základu. Základní D&Dčkoví (GREYHAWKští) bohové se dají překvapivě snadno přepracovat do archetypálního schématu. Začněte zvolna a hledejte inspiraci. Přečtěte si nějakou svou oblíbenou mytologii a najdete tunu inspirace pro váš D&Dčkovský pantheon. Pokud žádnou oblíbenou mytologii nemáte, zkuste řeckou nebo severskou, které jsou obvykle dostupné v nějaké čtivé verzi a solidně sednou do tradiční fantasy. Potom sepište svoje nápady, jak vás napadnou a nechte pracovat představivost. Budete překvapeni, kolik "originálních" nápadů sedne na nějaký archetyp. PŘIJMĚTE POMOC. Určitě zjistíte, že vaši hráči, zvláště ti, co hrají kněze a paladiny, budou chtít také přijít se svou troškou do mlýna. Dejte jim základní parametry tvorby mýtu a nechte je pracovat.

SMYSL NÁBOŽENSTVÍ

Všechna náboženství, tak nebo onak, chtějí transformovat jednotlivé stoupence do něčeho většího, ačkoliv do čeho, to se dost liší. U některých kultur je ideálem morální a etická osoba, u jiných někdo odvážný a hotový k boji a zase u jiných člověk osobně spokojený a šťastný. Mytologie nám nabízejí sympatické hrdiny, kteří se střetávají s naším strachem ze smrti a těmi částmi naší povahy, které nám brání postoupit na vyšší úroveň bytí. Konečně, náboženství umožňují komunikovat s božstvím nebo nadpřirozenými aspekty našich životů. Dokonce i nevěřící lidé často věří na pověry, horoskopy a další uznání toho, že svět je plný sil, které jsou mimo rozsah našeho chápání.

BOŽSKÉ ARCHETYPY

Když se rozhodujete, které bohy začlenit do kampaně, představte si, jak je bůh chápán svými uctívači. A také zvažte jeho vztah k ostatním bohům pantheonu. V kterých mýtech se ten bůh objevuje? Jaký je jeho symbol? A pro herní účely - jaké je jeho přesvědčení a domény?

VELKÁ MATKA

Snad nejohromnějším univerzálním božstvem ze všech je Velká matka, bohyně plodnosti. Dokonce i my používáme světskou frázi "Matka příroda", což vyvolává tento obraz. Bohyně je zaměřena na plodnost a prosperitu a obvykle je to sympatická postava.

ZELENÝ MUŽ

Mužský protiklad mocné Velké matky je zelený muž. Není až tak známý, ale existuje v řadě kultur. Zelený muž je často zpodobňován jako nezodpovědný a plný elánu a života. Přestavuje čistotu, ochranu a spojení mezi člověkem a přírodou, symetrii života. Obvykle je zobrazován s mužskou tváří krytou listovím a občas s rohy.

ŠIBAL

Velmi běžný bůh, šibal je zodpovědný za všechno to rošťáctví a neplechy mezi bohy i lidmi. V současném zpodobnění ztratily tyto postavy mnoho ze své nemravnosti. Politicky korektní šibalové představují inteligenci a smysl pro humor, atributy, které dnes obdivujeme. Nezkrocení šibalové mohou být často strašliví, necitelní, zločinní a naprosto zlí. Běžně způsobují potíže, které zraňují nebo zabíjejí lidi, svádějí k páchání cizoložství, šálí bohy i lidi, aby provedli rozhodnutí, kterým by se jinak vyhnuli a vůbec činí život ostatních mizerný.

NIČITEL

To je bůh nebo bohyně ničení. Nejznámější je asi Hindská bohyně Kali a její proslulí vyznavači Thugové. Ničitele lze považovat za zlého, ale těší se značné úctě. Tito bohové jsou také často spojováni s regenerací.

BŮH HÝŘENÍ

Tento bůh nebo bohyně se věnuje užívání si a popíjení. Tito bohové jsou velmi oblíbení a dokáží pořádně vybičovat svoje vyznavače. Bakchovy chrámy v Římě byly známy tím, že udrželi město vzhůru celou noc. Tito bohové často hrají v mytologii významnou úlohu a neměli by být přehlíženi.

BŮH VÁLKY A BOUŘÍ

Obvykle je bůh bouří v pantheonu též bohem války. Má moc nad blesky a obvykle je vůdčí postavou, pokud není vládcem bohů, pak nepochybně druhým v pořadí. Tento bůh je též významný pro mýtus Řádu z Chaosu.

SLUNEČNÍ BŮH

Sluneční bůh je zodpovědný za to, že nastane další den a zažene temnotu. Tento bůh je často spojován s obnovou a pokrokem. Jeho symbolem bude určitě nějaké zpodobení slunce.

NEBESKÁ BOHYNĚ

Protějšek slunečního boha je bohyně noci, která je odpovědná za měsíc. Nebeská bohyně je známa svou krásou, ale také arogancí a povýšeností. Je spojována s aktivitami konanými v noci - lovem, vyprávěním příběhu a nebo s milenci. Řecká bohyně Artemis je nejznámější bohyně tohoto typu.

STRÁŽCE MRTVÝCH

Bůh, obvykle mužská figura, který vládne zemi mrtvých. To však nutně neznamená, že jde o zlého boha. Egyptský Osiris byl velmi uctíván a milován. Také však takový bůh vzbuzuje respekt a strach.

DALŠÍ BOHOVÉ

Každá kultura má bohy pro důležité aspekty jejich společnosti. Například téměř každá zemědělská společnost má boha úrody. Takoví bohové nemusí být přítomni v mytologii. Řecká bohyně Hestia, bohyně domácího krbu, je zmiňována v mýtech jen okrajově a přesto byla velmi uctívána. Některá náboženství mají takových bohů bezpočet. Občas mají bohové velmi specifické úkoly - např. lisování oleje, vaření piva.

MÝTY

Když se budete zabývat následujícími archetypálními mýty, rozhodněte se, která verze bude pro vaši kampaň ústřední. Kteří bohové jsou zataženi do příběhu a co se jim stane. Jakým způsobem mění mýtus chování a víry těch, kteří jej vyznávají.

STVOŘENÍ SVĚTA

Existují zhruba čtyři základní příběhy, do nichž mýty o stvoření světa spadají:
- Stvoření z prapůvodních vod. Svět se vynořil z prvotního moře díky konání boha stvoření. Příklady: Egyptské a Japonské mýty.
- Božské vejce. Skořápka plná základních prvků stvoření byla rozbita božskou silou. Příklady: Čínský nebo alternativní Řecký mýtus.
- Z ničeho. Stvoření z ničeho, obvykle bohem, který vyřkl slovo nebo si pomyslel myšlenku. Příklady: Egyptský (texty pyramid), Samoanské, Indiánské...
- Božské tělo. Tento mýtus se točí kolem těla božské bytosti, často roztrhaného na kusy, aby byl vytvořen svět. Příklady: Severský, Babylónský nebo Čínský mýtus.
Všimněte si, že některé kultury mají víc než jeden mýtus o stvoření. Například Řekové nebo Egyťané.

STVOŘENÍ ČLOVĚKA

Máme tři základní varianty:
- Stvoření člověka ze země. Člověk je stvořen z nějaké části země - půdy, bahna, dřeva, kamení, rostliny, atd. Příklady: Severské a Incké mýty.
- Božský svazek. Druhou variantou je, že člověk pochází ze spojení dvou bohů. Příklady: Hinduistický mýtus.
- Božské tělo. Konečně může člověk pocházet z části boha jako je maso nebo slzy. Příklady: Egyptský mýtus.

ŘÁD Z CHAOSU

Mýtus zahrnující porážku Chaosu a nastolení vlády řádu. V tomto mýtu hraje obvykle hlavní roli bůh války a bouří. Tento bůh se pustí do bitvy často s jinými bohy nebo s prapůvodním tvorem představujícím Chaos. Příklady: Thor bojující s Midgardským hadem (Severská), Marduk porážející draka Tiamat (Mezopotámský), Zeus a Titáni (Řecký), příběh o Leviatanovi (kniha Jobova).

BOŽSKÝ PŮVOD OHNĚ

Oheň má všude božský původ a existují mýty o tom, jak se oheň dostal k člověku. Často za to může někdo, kdo je lidem nakloněn jako v řeckém příběhu o Prométeovi nebo v Indiánském příběhu o Kojotovi. V některých případech následuje po krádeži ohně trest.

POTOPA

Asi nejznámější z univerzálních mýtů je mýtus o potopě, i když u národů, které nesídlí u moře nebo velké masy vody, není tak běžný. Přesto je potopa obvykle způsobena tím, že se lidé stanou neposlušní, neposední nebo zločinní. Ve většině případů je jeden člověk dopředu varován a má nějaké prostředky k přežití. Po povodni lidé znovu zemi osídlili, žijí spořádaně a vyznávají bohy. Příklady: Noe (Kniha Genesis), Nešanu (Arapahové), Hator (Egypt), Deucalion (Řecko), Upnnapištim (Epos o Gilgamešovi).

NEBESA

Náboženství se s životem po životě vypořádávají různě. Reinkarnace je zajímavý koncept života duší. Běžnější je ale představa, že je někde ráj a stojí za to chovat se na zemi slušně, aby se tam jeden po smrti dostal. Smrtelníci musí prokázat svoji cenu, oprávnění do něj vstoupit získají skutky na zemi. Jak prokázat svoji cenu se liší. Občas je to statečnost a čest, jindy disciplína a víra. Příklady: Ráj (Křesťanství), Mag Mell (Keltové), Elysejské nivy (Řecko), Anduran (Mezopotámie).

VĚKY ČLOVĚKA

Verze se trochu liší, ale základní struktura je stejná. Na začátku žili lidé v dokonalém stavu, nemuseli pracovat, potom s nimi šlo všechno z kopce - nemoci, práce, kratší život. Tento mýtus může mít jednoduchou strukturu, jako je vyhoštění z Ráje v Bibli, až po komplex více věků v Řeckých mýtech.

APOKALYPSA

Mnoho náboženství má přesný popis toho, jak bude vypadat konec světa, který známe. Popis se liší, ale obvykle zahrnuje objevení se nadpřirozených sil na zemi, šířící se pohromy jako je mor, války a bouře a stvoření nového lepšího světa, ve kterém bude lidstvo žít. Příklady: náboženství indů.

NĚKOLIK DŮLEŽITÝCH OTÁZEK

Následující otázky směřují k důležitým prvkům skutečných náboženství. Až budete vymýšlet svoji vlastní mytologii a pantheon, použijte jich jako inspirace.

JE TRADICE PSANÁ NEBO PŘEDÁVANÁ ÚSTNĚ?

Mytologie vždycky začínaly jako ústně předávaná tradice, než byly později sepsány. V závislosti na tom, jak je mytologie vyprávěna, se mění způsob uvažování o náboženství, míra vlivu kléru a to, jakým způsobem funguje vzdělávání. Když se náboženství spoléhá na ústní tradíci, potom je vyslovení mýtu nahlas náboženskou zkušeností. Kněží jsou vypravěči, kteří stráží svoji kontrolu a mají velký vliv na interpretaci mytologie. Zapamatování si mýtu je důležité jak pro klér, tak i pro laiky. U kultur se sepsaným náboženstvím pak je svatost mytologie přenesena na samotný text. Text se stává v rámci kultury mocným artefaktem, jeho vlastnictví znamená právo vládnout. V řadě Čínských dynastií bylo vlastnictví svatého textu zcela klíčové pro vládu. V těchto kulturách je psaní svaté a slova a písmo představují modlitby a svatá místa. Přechody z ústní na psanou tradici mohou být plné konfliktů. Dlouho byl kladen velký odpor tomu, aby byly zapsány Hinduistické Védy. Věřící se domnívali, že tato slova byla na počátku vyslovena bohem a měla by být vždy vyslovována, nikdy psána.

JAKÁ MÍSTA JSOU POSVÁTNÁ?

Je známo, že neolitičtí lidé kreslili náboženské obrazy na stěnu jeskyní. Vědci se ale domnívají, že jim jeskyně nesloužili za domov, že byly určeny jen pro malování a uctívání. Vypadá to tedy, že ještě dříve, než jsme měli stavby, jsme měli chrámy. Posvátná místa jsou místa, kde se musíme chovat s úctou a respektem. Na některá se ani chodit nesmí. Místa, která jsou důležitá pro víru.

JAK VYPADÁ RITUÁL NAROZENÍ?

Zrození dítěte obvykle obklopuje nějaká ceremonie. Jde třeba o symbolické opláchnutí ve vodě nebo dary.

JAK VYPADÁ RITUÁL MANŽELSTVÍ?

Manželství je jedna z nejuniverzálnějších ceremonií. Zahrnuje určitý druh srozumění s tím, jaký závazek pár podstupuje. Svatby jsou obvykle radostné okamžiky a oslavy trvají i řadu dní. Vede je obvykle člen kléru nebo jiný důležitý duchovní vůdce.

JAK VYPADÁ RITUÁL SMRTI?

Rituály smrti se datují až do neolitu. Vždycky tu byla nějaká procedura, jak zacházet s mrtvými a jejich ostatky. Způsoby se liší od uložení do země nebo kamenné mohyly, kremace, nebo pozměnění těla - mumifikace, odstranění masa, vhození těla do vody nebo stlačení do díry ve skále. Rituály smrti bývají vážné a smutné, ale občas obsahují i večírky a hostiny.

JAK SE LIDÉ MODLÍ? JAK VEDOU KNĚŽÍ KÁZÁNÍ?

Jednoduchá definice modlitby je, že se jedná o komunikaci s božstvem. Zpráva se liší podle potřeb a náboženskou složitostí. Běžné jsou vděčné modlitby a žádosti o pomoc a vedení. Modlitby mají mnoho forem, ale obvykle zahrnují podřízený postoj a verbální prvek. Modlitby jsou často formální, občas vedené v jiném jazyce a občas obsahují i zpěv. Modlitba může být i psaná a papírek s ní může být například spálen.

JAKÉ OBĚTINY, OBĚTI, DESÁTKY NEBO HOLDY JSOU NABÍZENY?

Většina náboženství vyžaduje nějaký druh pravidelné obětiny božstvům, která je obvykle zpracovávána církví. Obětiny se dost liší, od živých zvířat přes peníze až po lidské oběti. Obvykle pak klér dostává fyzické zbytky obětiny. Pokud jsou obětinou peníze, pak jdou rovnou chrámu nebo církvi. Pokud jsou obětinou zvířata nebo jídlo, potom jsou bohům obětovány jen symbolické zbytky. U lidských obětí, například u Aztéků, byla oběť později také snědena a kněží věřili, že je tento akt přiblíží bohům.

JAKÉ SVÁTKY JSOU SLAVENY A PROČ?

Mnoho svátků je univerzálních a tři z nich jsou známé snad všem:
- SVÁTKY JARA. Nejznámějším soudobým jarním svátkem jsou Velikonoce. Ale téměř všechna náboženství mají oslavu jarní plodnosti, obvykle spojenou s rovnodenností. Rituály se liší, ale téměř vždy se v nich objevuje nějaký symbol plodnosti. Může jít o selátka, zajíčky, vajíčka a podobně. Součástí může být i ukázka disciplíny nebo postění se, před samotnou oslavou.
- ZIMNÍ SLUNOVRAT. Všichni známe tento svátek pod názvem Vánoce, ale byl oslavován lidmi v mnoha kulturách. Vždy tu byly určité druhy oslavy nejdelší noci v roce. Svátek se zabývá příchodem světla z temnot. Téma oslavy je obnova a naděje do budoucna. Tradice se liší, ale vyskytuje se v nich nadpřirozená postava představující prosperitu nebo zimu. Děda Mráz, Keltský Svatý Muž (varianta Zeleného muže) a soudobý Santa Claus.
- DEN MRTVÝCH. Období podzimní rovnodennosti jsou zvláštním svátkem točícím se okolo smrti, jak se noc prodlužuje. Často se věří, že v Den Mrtvých chodí mrtví po zemi. Rituály zahrnují ochranu před zlovolnými duchy. Staří Keltové se děsivě oblékali a jednali, aby tak přesvědčili duchy, že nestojí za posednutí. Starověcí Egypťané zanechávali pro mrtvé jídlo.

VOLBA SVATÝCH SYMBOLŮ

Ačkoliv mohou být dosti komplikované, většina svatých symbolů se točí okolo kruhu zvaného mandala. Jde buď o symbol uzavřeného kruhu nebo symbol, který vyznačuje čtyři body kruhu. To zahrnuje svastiky, které jsou původně spirituální smyboly, dnes bohužel nešťastně spojené s Třetí říší. Příklady mandaly mohou zahrnovat Hindské kolo, Židovskou Davidovu hvědu, Čínský symbol Jin a Jang, Májský kalendář nebo Svatý kříž Amerických indiánů. V některých případech je kruh jen naznačen, ale nedokončen, jako v Islámském půlměsíci. Variací mandaly je Madoria - ovál. Z něj mohou být též použity jenom určité body - například Křesťanský kříž.

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA

S trochou snahy můžete vytvořit velmi realistické náboženství. Pokuste se o to. Namísto toho, aby vaši hráči přemýšleli o bozích jako o vysokoúrovňových postavách (a pomýšleli na to, že až budou na vysoké úrovni oni, také si pořídí stádečko vyznavačů), budou uvažovat o tom, jaký mají jejich postavy k bohům vztah.