Pozn.: Gang ze Zlého klobouku - všichni profláklí i méně známí členové bandy jako Leonard Balsera, Amanda Valentine, Pamela Alexander, Ryan Macklin, Rob Donoghue, Fred Hicks, Chad Underkoffler, Morgan Ellis, Ed Turner, Richard Bellingham, Brian Engard... a další. A spousta umělců, korektorů, testerů...
Dresden files jsou i u nás dost známou knižní sérií od Jima Butchera. Jde o poměrně přímočarý mix do Chicaga (převážně) zasazené noirové detektivky s urbanfantasy - hlavním hrdinou je soukromý detektiv a nájemný čaroděj Harry Dresden, který napříč sérií řeší různé případy a střetává se s upíry a vlkodlaky všech druhů, běžnými mafiány, temnými mágy, faerieky, démony a dalšími a to s cynickým humorem, drzým vystupováním a spoustou geekovských narážek (včetně toho, že ve volném čase chodí hrát DnDčko s partou vlkodlaků - a munchkinovsky si stěžuje, že tam magie nefunguje realisticky).
Svět Dresden Files je taková urban-fantasy "směska" - něco jako (hodně přestylizované) WoD - najdeme v něm prakticky všechny typické nadpřirozené bytosti (upíry, vlkodlaky...) stejně jako různé další entity (duchy, démony...), mnohé v jejich různých podobách - např. upíři mají tři druhy dělené do "dvorů" ("courts") - černého (Drakulovské živé mrtvoly), rudého (Van Hellsingovští měnící se lidsko-netopýří upíři) a bílého (duševní parazité - sukuby, tyrané atp.) A i když jsou příběhy vyprávěny (vyjma pár povídek) z pohledu čaroděje a titulního hrdiny Harryho Dresdena, tak jednou z velkých předností série je bohaté prokreslení celého světa a všech skupin, které jej obývají stejně jako velmi detailní, avšak stále mysticky působící popis magie - od kouzel a rituálů až po principy, jimiž se řídí.
Prostě jde o svět, který si přímo říkal o své vlastní RPG. Úkolu se v roce 2010 chopilo vydavatelství Evil Hat a Dresden Files Roleplaying Game (DFRPG) se staly jednou ze "třetích edic" systému Fate (shrnutí 4e zde, překlad tady) a hlavně jedním z produktů, které dle slov Freda (šéf Evil Hat) svým rozsahem přetvořily vydavatelství samotné (z volnočasové zábavy na seriózní full-time herní firmu).
Třetí edice Fate byly zvláštní - rozvíjely původní Fate do plnohodnotné podoby ("vezmi a hraj" namísto "vezmi a dotvoř") a dodávaly do něj spoustu zajímavých mechanik, ale byly dost "rules-heavy" a postrádaly eleganci pozdější čtvrté edice (která je v podstatě jen "pospojováním trojek" a jejich zjednodušením a zahlazením). Dresden Files tak byly přirozeným adeptem k příslibu v rámci kickstarteru pro vydání čtvrté edice Fate - a letos jsme se jich konečně dočkali v podobě Dresden Files Accelerated, tedy pravidel Dresden Files zasazených do Zrychlené edice Fate (překlad zde).
Původní Dresden Files (DFRPG) a jejich nová edice (DFA) se co do vzhledu zásadně liší. Následující srovnání vychází čistě z PDF - fyzické knihy ani jedné edice bohužel nemám k dispozici. DFRPG byly nicméně vydány ve formátu A4 v hard-cover, DFA pak v 6x9in (takový ten divný formát kdesi mezi A4 a A5, který je ale poměrně praktický jak na čtení a prohlížení tak na nošení a odkládání).
Dresden Files RPG bylo vydáno ve třech obsáhlých knihách - "Váš příběh" (kniha pravidel), "Náš svět" (popis prostředí, skupin a konkrétních postav z knižní série) a pozdější "Paranet Papers" (rozšíření s popisem nových míst, detailů k původním knihám a update původního obsahu o v mezičase nově vydané knihy ze série).
Všechny tři knihy mají stylový atmosferický vzhled v podobě Willova (viz dále) kroužkového zápisníku se zažloutlými opotřebovanými stránkami, jsou plně barevné (pozadí, kartičky, nalepovací papírky, nadpisy, vepsané poznámky) a proložené hromadami barevných obrázků v západním realisticky-komiksovém stylu. Jde o skutečně nádhernou práci, která krásně ladí s žánrem a náladou knižní série, na níž je hra založena a která se může naprosto s klidem srovnat s jinými vyhlášenými mistrovskými kusy z RPG světa (DnD 3e atp.) a vyjít z toho víc než jen se ctí. Při opakovaném čtení/prohlédnutí mě okouzlily dřívě přehlédnuté detaily (z nichž mnohé mají přidanou hodnotu pro ty, kteří četli původní knižní sérii), příručky přitom zůstávají snadno čitelné a velice přehledné jak při normálním čtení, tak při rychlém vyhledávání.
Dresden Files Accelerated jsou vydané v jedné souhrné knížce, která bohužel postrádá krásu původních DFRPG - design je spíše minimalistický, barevnost byla omezena na fialovo-modrou (modro-fialovou?) grafiku (rámečky, nadpisy) se žlutými nalepovacími papírky s barevnými poznámkami. Stejně jako DFRPG je i DFA proloženo hromadami obrázků, ty jsou ale tentokrát v tradici Fate Accelerated kreslené spíše v "jednodušším" manga-komiksovém stylu.
Celkově DFA vypadá dobře a grafika i obrázky jsou hezké a mají jednotné, poměrně příjemné stylové zasazení, které ale bohužel příliš nekoresponduje s atmosférou původních knížek - je takové veselejší a "pulpovější", někdo by možná řekl "teenagerovitější" (což koresponduje s "marketingem" samotného Fate Accelerated). Stranou lítosti, že DFA nenavozuje náladu knížek, mě to osobně nijak neokouzlilo, ale ani neurazilo - knížka je hezká, ale ne nadprůměrná a přehlednost textu je velmi dobrá.
V obou případech (DFRPG i DFA) platí, že všechny obrázky jsou výjevy ze samotných knížek - ať už jde o portréty postav, které v nich vystupují, o obrázky věcí, které byly v knížkách zmíněny (to platí hlavně pro DFRPG) nebo přímo o zachycení scén a momentů z knížek. Někdo, kdo knihy nečetl to nepozná a uvidí prostě stylové obrázky adekvátně doprovázející okolní text, ale pro čtenáře jde o velmi vysokou přidanou hodnotu.
Všechny knížky jsou zároveň tvořené jako "artefakty z fikce". To znamená, že celý text knih je psaný tak, aby knihy mohly - teoreticky - existovat uvnitř samotného světa Dresden Files. To dává knížkám velmi zajímavou a pro čtení sympatickou stylizaci a přidává to na zábavnosti. DFRPG jsou stylizované jako RPG pravidla psaná Willem (vlkodlak, přítel a DnD spoluhráč Harryho Dresdena) v rámci snahy zvýšit povědomí o nadpřirozených reáliích mezi lidmi. DFA jsou pak psané jako "zpráva/přehled" o okolních mocnostech a světě psaná na zakázku od Ivy/The Archive pro jednu jinou - nejmenovanou, ale snadno uhodnutelnou - postavu, kdy Ivy zvolila formu RPG pravidel, aby mohla rovnou vytvořit "nástroj pro simulaci a plánování případných střetů a snadného porovnání moci různých bytostí". V obou případech jsou příručky stylizované jako "původní pracovní texty" a obsahují tak i "tajné" pasáže" které "budou z finální podoby odstraněny" popř. různé "tvůrčí poznámky".
Obě edice tak jsou velmi intenzivně "komentovány" fikčními postavami, které je "tvoří" - v DFRPG to je Will (autor) který si vyměňuje poznámky s Harry Dresdenem a Bobem (namyšlený spirit intelektu a živá magická knihovna), DFA pak obsahují výměny mezi Ivy / The Archive a Kinkaidem (jejím militantním bodyguardem). Tyto komentáře obsahují ujasnění, poznámky okolo a různé docela zábavné průpovídky a in-character poznámky postav k daným věcem, stejně jako odkazy k různým událostem v knihách, které slouží jako příklady věcí z textu. Bohužel, právě tyto poslední jsou dost dvousečné, stejně jako skutečnost, že příručky jako ukázkové postavy (a protivníky) používají postavy (a nestvůry) z knižní série. Pro nás, co jsme to četli, to je výborný způsob demonstrace stejně jako záživná a zábavná forma věci. Pro ty, co to nečetli to je velmi hezký způsob přiblížení celého světa, který je bohužel dodán ve formě občas poměrně zásadních spoilerů (zejména co do vývoje a osudů různých postav) - ne, že by vám to "vyžvanilo" celou knížku, ale místy vám to prozradí docela hodně.
Samozřejmě, když je hra zasazena přímo do konkrétního prostředí, pak je důležité, jak dobře ono prostředí (spolu s jeho žánrem, atmosférou, náladou atd.) popíše. A zde je mezi DFRPG a DFA propastný rozdíl - zatímco DFA má celé "pouhých" 250 stran menšího formátu, do nichž se muselo vejít všechno vč. pravidel, DFRPG věnovaly popisu světa celou jednu knihu o více jak 250 stranách A4.
Dresden Files RPG jsou z pohledu popisu knižního světa prakticky pornografická orgie - po 15 úvodních stranách obsahují 70 stran věnovaných jednotlivým typům bytostí, maniakálních 140 stran popisu a systémového zápisu snad každé jedné postavy, která se kdy v knihách oběvila (a tyto popisy odhalují spoustu dalších detailů o světě samotném a o frakcích, jichž jsou tyto postavy členy) a dalších 20 stran popisu Chicaga. V Paranet Papers pak najdete dalších 50 stran popisu Las Vegas, 40 stran o Rusku, 40 stran o jakési zátoce na Floridě, 40 stran o Jižní a Střední Americe, 50 stran o Nikdynikdy (nezaměňovat s Gaimanovým Nikdykde - Nikdynikdy je souhrn všech těch míst, která existují, ale nejsou ve fyzickém světě - faerie, různá podsvětí atp.), 20 stran o bytostech a dalších 60 stran updatů k postavám a popisu nových postav.
Je toho hodně. Hodně hodně. Narovinu - celé Dresden Files jsem přečetl v průběhu minulého roku a půl (cca) a mám dojem, že z těhle knížek vím o tom světě víc, než z těch románů a povídek (přitom tam není v podstatě nic "navíc"). Je to smysluplné? Ano a ne - ano, je to dokonalé vykreslení celého světa Dresden Files, skrze postavy včetně atmosféry, témat a detailů. Na druhou stranu - pro většinu lidí toho bude příliš mnoho. Což ale asi nevadí - nic vám nebrání mnoho pasáží jen proletět očima nebo zcela přeskočit.
Dresden Files Accelerated jsou jiný - opačný - příběh. Příručka věnuje světu a postavým "jen" 80 stran a všechny informace jsou tak redukované na nutné minimum. Pokud DF znáte, je to spíše pro připomenutí. Pokud jste četli jen něco, dá vám to celkový přehled. Pokud jste ale DF nečetli (skoro) vůbec, tak v DFA najdete jen základní rámec věcí. Pokud hrajete s někým, kdo DF zná, není to problém - příručka poslouží jako referenční přehled kam se můžete rychle podívat, abyste se zorientovali, nebo jako úvod, který vám někdo dá k přečtení, abyste "nasáli základy". Pokud ale ve vaší herní skupině žádní fanoušci DF nejsou, tak se věci mohou stát (možná?) trochu zmatečnými a příliš strohými a stylizace věcí, kterou při hře vytvoříte, se bude od té knižní nejspíše hodně lišit.
Samozřejmě lze polemizovat o tom, jak moc to je na škodu popř. jak pravděpodobné je, že by DF šla hrát skupina, v níž je vůbec nikdo nečetl. Přesto mi bylo líto toho, že v pravidlech nezbyl prostor ani na krátkou zmíňku o podobách thaumaturgické rituální magie, o hezkém "systému" lektvarů tvořených vždy osmi přísadami nebo o herně teoreticky dost důležitých magických kruzích - všechny tyto elementy jsou v knize popsány jen z hlediska "herní plynulosti a příběhovosti".
Dresden Files RPG je, jak jsem již uvedl, kompletní příručka. Její základní kniha ("Your story") má přes 400 stran a podobnou strukturu, jako Fate Core - začíná přehledem a úvodem okolo RPG a DF světa, pokračuje tvorbou města (prostředí, míst a vedlejších postav) a tvorbou hráčských postav, pravidly pro různé typy bytostí a přes samotná herní pravidla Fate se přenese až ke kapitole pro vypravěče. Celá pravidla se nesou v klasickém Fate kolaborativně-tvůrčím duchu a, stejně jako ve Fate Core, rady pro to jak pravidla používat a jak hrát zabírají mnohem více prostoru, než pravidla samotná. Najdete zde samozřejmě i věci jako "tvorba za pochodu" a podobně. Všem částem je věnována spousta pozornosti, takže vás příručka vším doslova provede za ručičku.
Co do pravidel samotných jsou DFRPG už hodně podobná Fate Core (tj. 4. edici), jen obsahují nějaké archaismy popřípadě nezabroušené záležitosti. Například pravidla stále obsahují podivné 3e akce typu "Block" pro tvorbu překážek a "házení klacků pod nohy", akce odhadu aspektů, deklarací a manévrů (ve 4e vše vyhozeno a shrnuto pod jednu akci vytvoření výhody), vyvolávání aspektů se dělí na "vyvolání" a "vyvolání pro efekt" podle toho, kdo vyvolává, převis posunů lze používat k tvorbě dodatečných efektů (ve 4e nahrazeno prostým dělením akcí) atp. - většinu těchto věcí pokrývá ve 4e Fate Core závěrečná kapitola "pro veterány". Samostatnou kapitolou je na Fate poměry poměrně rules-heavy kouzlení, které využívá hned tří dovedností a speciálních pravidel pro seslání kouzla, jeho efekt a v podstatě "odliv" v podobě utržených duševních stresů, k čemuž dodává pravidla pro "nekontrolovanou" část magie atp. Celkově to je docela zajímavé a pravidlověji orientovaní hráči to mohou ocenit - ostatní nejspíše sáhnou po jednodušším vyjádření věcí jako prostých akcí tak, jak je známe z Fate Core - na druhou stranu pravidla doprovází obsáhlý popis magie v DF světě, což je něco, co při hraní určitě stojí za to znát.
Příručka ale obsahuje i některé dobré rady, které se do Fate Core nedostaly a které jsou občas k těmto "archaismům" vázané - například tvorba a dělení aspektů ve scéně na situační (vystihující okamžik) a příběhové (vystihující věci s přesahem, zájmy, cíle a motivace atp.) je možná "příliš detailu", ale může pomoct s tvorbou zajímavých aspektů a scén. Diskuse o vyšší náročnosti hodů tvořících výhody vůči hodům deklarujícím skutečnosti ukazuje hodně o benefitech kolaborace mezi GM a hráči na tvorbě světa a příběhu.
DFRPG postavám dávají vyšší hodnoty a větší počet dovedností, než Fate Core, nicméně také dovedností mají o poznání více (25 proti 18 v Core) a hromadu různých triků - ať už běžných nebo nadpřirozených (ty mocnější občas stojí více bodů Obnovy). Pro zobrazení bytostí různých druhů používají tzv. "templates" (předlohy). Různé templates jsou různě mocné a aby vaše postava patřila do dané skupiny, musí zaplatit určitou Obnovu (za níž získá patřičný počet schopností, resp. si nakoupí pro danou template povinné triky). Zajímavé je, že DFRPG záměrně dovolují templates kombinovat (má to určitý precedent v předloze) a tyto kombinace omezují právě touto cenou v Obnově (být upír, čaroděj a vlkodlak v jednom vás přijde hodně draho). V důsledku pak DF RPG mají různé "stupně moci" dané jak počtem dovednostních bodů, tak tím, jaké templates si můžete ze své Obnovy dovolit hrát.
Dresden Files Accelerated fungují samozřejmě tak, jak známe z Fate Core, resp. Fate Accelerated Edition (přístupy, 4 akce atd.) Až na všechny ty věci co tam jsou ze Systémových nástrojů. Pro začátek - stylizovaná sada Přístupů je: Styl (Flair), Soustředění (Focus), Síla (Force), Úskočnost (Guile), Spěch (Haste) a Intelekt (Intellect). A stres je v rámci stylizace nahrazen šesti jedničkovými čtverečky, které můžete pálit dohromady - tzn. postavy mají v podstatě 6 scénických HPček chránících je před následky.
To byly ty nudnější věci. Teď to zajímavější. DFA nepoužívá Následky, ale Stavy ("Conditions") - a to nejen v negativním smyslu (pro pohlcování zásahů), ale jako obecnou záležitost a různé templates (v DFA nazývané "mantles" podle pozdější knižní terminologie) mají různé pozitivní stavy, které mohou naopak ztratit či obětovat. V podstatě celé DFA je tak trochu systémová demonstrace toho, co lze se stavy dělat - od prostých a obecnýh "V potížích" ("In Peril", hodnota 4) a "Na odpis" (Doomed, hodnota 6) přes obecné "Zadlužení" ("Indebted"), které má 5 bodů které mohou být zaškrtnuté když si plácnete s někým mocným (k čemuž se váží pravidla o splácení takových dluhů - a o tom, co se stane, když je splatit odmítnete) až po různé specifické stavy typu "Ve službě" (u policistů) nebo "V oběhu" ("On Air" - u novinářů).
Zajímavou mechanikou je, že co se s vámi může stát při vyřazení je přímo definováno stavy V potížích a Na odpis. Pokud jste vyřazeni aniž byste zatrhli některý stav, tak odejdete s nějakou tou modřinou, ale nic moc víc se vám stát nemůže. Pokud máte zaškrtnuté Na odpis a necháte se vyřadit v situaci, kdy byste zásah už nemohli pokrýt, ani kdybyste chtěli, tak vás protivník může i zabít. To je docela hezké mechanické odstupňování věci, která ve Fate Core zůstala (možná záměrně) neurčitá.
DFA aktivně pracují s pravidly pro rozsah ("scale") pro účely nadpřirozených záležitostí - každá bytost (smrtelníci, kouzelníci a upíři, královny fey...) má své zařazení a tam, kde to je relevantní, může těžit z výhod, které toto zařazení dává. Tzn. pokud např. mistr čaroděj (rozsah 3) napálí vzpurného mladého učedníka napřímo kouzlem (rozsah 1), tak si může vzít +2 k hodu nebo +4 k výsledku, pokud uspěje sám o sobě.
Mantles (/templates) a nadpřirozené schopnosti fungují dost podobně, jako v DFRPG, až na to, že jsou v duchu FAE "mocensky zarovnanější" a jsou popsané o hodně minimalističtěji - tak nějak v duchu hesla "příběhovost nad gaming a simulaci".
Srovnání DFRPG a DFA je co do pravidel poměrně zvláštní - DFRPG reálně nepotřebovaly příliš převádění do 4e pravidel; pokud znáte Fate Core, tak vám je jasné, jak DFRPG pravidla na pár místech upravit tak, abyste získali jejich "čistou" a "elegantnější" 4e verzi. DFA tak slouží spíše jako ukázka toho, jak hrát tutéž hru v co nejminimalističtější a co nejméně "systémové" podobě. Přístupy zde mají něco do sebe - zjednodušují kouzlení a umožňují velmi elegantně "zarovnat" postavy, které by jinak nebyly příliš rovnocenné (např. smrtelník a dospělý plně "vyvinutý" upír), aniž by bylo nutné dělat přílišné orgie s Obnovou, triky a podobnými "dorovnávátky" - v tomto směru skutečně fungují více, jako samotné knížky.
Na druhou stranu spousta věcí v DFA je možná zjednodušených až příliš a pro hraní DF "naplno" se určitě hodí mít poruce DFRPG minimálně coby "referenční příručku" pro všechen ten "fluff", který pravidlové věci doprovází - bez ohledu na archaickou terminologii a hrubější pojetí pravidel vám k té DFA lehkosti dodají jasnou představu toho, co vlastně s těmi pravidly děláte.
Dresden Files RPG jsou co do rad pro vypravěče podobně výživné, jako Fate Core - i když jejich zaměření a těžiště je místy trochu jiné. Najdete tam například více rad k tvorbě scén a jejich řízení a střihu a kniha se "více tradičně" vyjadřuje k jednotlivým částem pravidel (od tvorby postav přes různé hody kostkami a různé akce atp.) z pohledu GM a dává mu rady, jak s věcmi nakládat. Samozřejmě najdete i sekci o tvorbě příběhů (která je trochu "těžší" než Fate Core varianta s "pouhým" provazováním aspektů, ale zase obsahuje rady pro věci, které ve Fate Core nejsou nebo jsou zmíněné jen letmo a dodává celý koncept v trochu "tradičnější" podobě bližší hráčům jiných RPGček). Celkově nejde o nějak zázračně rozsáhlou kapitolu, ale je obstojná a zejména pro nováčky poměrně hodnotná.
Dresden Files Accelerated jdou opět v duchu FAE samotného - rady jsou minimalističtější a zaměřené zejména na vedení hry v daný okamžik spíše než na přípravu a tvorbu hry dopředu. Za zmíňku zde stojí rozsáhlejší část věnovaná tvorbě vlastních protivníků podle vlastních vzorů (vč. tvorby jejich triků a specifických stavů). Jako jinde ve FAE zde platí, že hra dodává dost pro zaběhlé RPGčkaře a minimum nutného pro nováčky - dost, aby začali, ale ne tolik, aby se jim nevyplatilo podívat se i jinam.
DFRPG a DFA působí jako dva záměrně protikladné extrémy. DFRPG je maniakálně rozsáhlé a podrobné - bezmála 700 stran (a dalších 370 ve třetí příručce) narvaných popisem absolutně všeho, co by vás mohlo zajímat a podrobných vše-pokrývajících pravidel (resp. podrobných návodů a rad jak pravidla používat v jakékoliv možné i nemožné situaci). Je to úžasný kus práce a "guilty pleasure" pro RPGčkaře co jsou fanoušci série - ale není těžké získat z nich dojem "příliš velké bichle" (i když ve skutečnosti tam jde hromadu věcí snadno přeskákat). DFA jsou oproti tomu destilát všeho nejdůležitějšího a jen máločeho navíc - strohé strnutí světa a jeho obyvatel a zasazení do jednoduchých, rychlých a snadno pochopitelných zrychlených pravidel. Nemůžu se ubránit dojmu, že to, co bych skutečně chtěl, je něco napůl cesty. Což je ale nejspíš přesně ten důvod, proč DFA vypadají tak, jak vypadají - aby nabídly opačnou alternativu k DFRPG.
Pokud znáte Fate Core, můžete v klidu sáhnout po DFRPG - ale nejspíš budete chtít vidět DFA, aby vás provedlo možnými zjednodušeními některých věcí. I když narovinu - ta "archaičnost" DFRPG není taková, aby stála za novou "Core" edici - ten převod na 4e je opravdu triviální záležitost. Pokud s Fate ještě příliš seznámeni nejste, tak sáhněte po DFA - ale určitě neuděláte chybu, když si necháte poruce i DFRPG, abyste nahlédli do fluffových popisů a rad, které tam najdete.
Jsou Dresden Files (jedno které) pro vás? Ano, pokud chcete hrát DF, ano, pokud jste fanoušek DF nebo pokud chcete s nějakým fanouškem DF jít hrát nějaké RPG. DF pro vás budou super volbou i v případě, že chcete hrát "world-of-darknessí urbanfantasy mišmaš" s upíry, vlkodlaky, mágy, démony, duchy, faerieky a vším ostatním bordelem na jedné hromadě ve Fate (nebo prostě v nějakém jiném systému, než je storytelling - sáhněte po DFRPG, pokud chcete něco podobně robustního, jen jiného či stylizačně volnějšího, nebo po DFA, pokud chcete ze storytellingu utéct k něčemu jednoduššímu a příběhovějšímu). Pro jiné účely bude vhodnější, když sáhnete rovnou po Fate Core popř. Fate Accelerated Edition - i když DFRPG / DFA mohou stále posloužit jako zdroj inspirace jak pro urbanfantasy fluff tak pro různá systémová řešení různých věcí.
Obě hry jsou zjevně určené fanouškům DF. Ostatně - přesně pro ně byly napsány. Ale mezi hráči RPG jsou samozřejmě i mnozí, kteří DF nečetli - jak by hry vypadaly z jejich pohledu?
DFRPG bude pro:
Nováčky brutálně těžkotonážní (doslova) a některá pravidla mohou být složitá - 40%. Pokud je hrou provede někdo, kdo ji už zná, tak se projeví elegance a intuitivnost Fate - 80%.
Gamisté budou určitě nadšení z výběru různých triků a schopností a jejich možných kombinací, stejně jako z pravidel pro magii - obecně to je poměrně hezká ukázka pravidlově silnějšího Fate. 70%.
Taktici rozhodně ocení konzistenci a komplexnost DF světa a principů, jimiž se řídí jeho elementy a obyvatelé. 80%.
Siloví hráči budou hodně ovlivněni pojetím hry. Pokud skupina přijme spíše noirové ladění, kdy různé mocné organizace a jedinci dávají postavám povětšinou po tlamě, tak moc nadšení nebudou - pokud bude hra pojata spíše jako temnější pulp, tak si své určitě najdou. 50% / 70%.
Metodičtí herci, immersionisté, vypravěči a dramatisté se zblázní nadšením nad detailním vykreslením světa, jeho fungováním a rozsahem různých příběhových možností stejně jako nad synergií mezi prostředím a pravidly, která jej vystihují. 95%.
Odreagovávačům a společenškým hráčům bude ale naopak přesně tato detailnost spíš na obtíž. 40%
DFA bude pro:
Nováčky rychlým a systémově jednoduchým uvedením do Fate ve stylizovaném prostředí, i když místy jim může chybět kontext věcí. 75%.
Gamisté sice ocení mantles a různorodost triků a stavů, ale jinak spíše ohrnou nos nad "plochostí" pravidel orientovaných na vyjádření věcí v příběhových relacích. 40%. Nutno ale dodat, že pokud jejich skupina prostě chce hrát v lehkých pravidlech, tak tato jsou pro gamisty díky rozsahu triků a stavů spíše jedny z těch lepších a zábavnějších - v tom případě spíše 65%.
Taktikům bude hodně vadit absence kontextu a možností, které tento přináší. Hra je ničím neomezí, ale ani ničím nepodpoří. 40%.
Silovým hráčům bude naopak "teenagerovsky odlehčené" FAE ladění spíše vyhovovat, protože jednotlivé bytosti jež lze hrát působí dost cool a mocně - což i jsou a bez oné noirové stylizace není nic, co by jim bránilo v rozmachu. 75%.
Metodičtí herci, immersionisté, vypravěči a dramatisté získají pouze nástřely možností. Na druhou stranu DFA obsahují systémové prvky, které je určitě potěší, zejména mechaniky různých stavů. 75%.
Odreagovávačům a společenškým hráčům bude DFA ve svém rozumném rozsahu, minimálním kontextu a jednoduchých pravidlech určitě vyhovovat 85%
Pozn.: všude píšu "četli" a "nečetli" - ano, jsem si vědom existence Dresden Files seriálu a dokonce sem ho i viděl. Jim Butcher, autor knih, ten seriál nesnáší a osobně naprosto chápu proč, tak jsem zde jeho existenci prostě ignoroval - ostatně, reálie ze seriálu se s knížkami ani popisem DF v těchto RPG příručkách moc nepotkávají.