[Recenze] Detektiv (deskovka)

Důležitý poznatek: kuchyňská odmašťovací vodička ve spreji (Bref atp.) dostane smývatelné fixy z ruky kompletně, doslova okamžitě a bez použití rejžáku. Nemáte zač.

Varování - fotky: Recenzi jsem pro ilustraci proložil pár fotkami (kliknutím je zvětšíte) - ty jsou z naší reálné hry a jsou brané tak, že z nich na pohled nic nepoznáte, ale na ty nápisy fixou na stole si radši moc nezoomujte - a ty nápisy na monitoru taky lepší moc neluštit.

Detektiv - Po stopách zločinu

Ignacy Trzewiczek

České vydání: Rex hry

Tohle možná nebude moje tradiční recenze - ostatně, není to RPG hra. Takže, pro ty z vás, kteří máte rádi videa - Videonávod od Deskofobie. Pokud na video nemáte náladu:

TLDW vysvětlení: Autor vymyslel příběh zločinu, který budete vyšetřovat. Můžete to dělat sami, nebo kooperativně s přáteli - hra bude fungovat stále úplně stejně. Pro osamělou hru si otevřete lahev laciné whiskey, ztlumte světla a připravte si pro sebe nějaké ty noirové monology, pro hru s přáteli si naopak sežeňte white board s magnety, fixy, barevné provázky, stáhněte si soundtrack nějaké CSI ("Kriminálky: Město") a připravte si sluneční brýle a úderné cynické hlášky.

Příběh hry (zločin) je zapsán na kartičkách, které fungují jako gamebook. Každá kartička obsahuje určité informace a stopy - odkazy na další kartičky. Na vyšetření případu máte omezený čas, každá kartička vás "stojí" určité množství času (1-4 hodiny) a hra je nastavena tak, že zvládnete projít zhruba půlku. Navíc máte speciální žetony vyšetřovacích dovedností, které můžete občas zaplatit a získat nějaké stopy navíc (pokud vám to je povědomé, trpělivost, vrátím se k tomu). Případy fungují samostatně, ale jsou řazené do kampaní a případy v rámci kampaně společně vypráví nějaký širší celistvý příběh (tj. některé informace se stanou důležité až v další hře atp.) To je v podstatě celé.

Co tam je navíc? Kartičky "postav" (které dávají ony dovednosti), hezké žetonky, fotografie osob, které jsou předmětem zájmu (oběti, podezřelí, svědci) a které si můžete dát na nástěnku, tabuli nebo stůl, pár dalších drobností - a samozřejmě webová aplikace, "databáze Antares", která vás celým vyšetřováním provází. Do aplikace zadáváte nalezené důkazy, aby vám je vyhodnotila "laboratoř", čtete si tam obsáhlejší zprávy, záznamy nebo výslechy, které by se nevešly na kartičku a na konci případu do ní naklikáte svůj závěr a co jste zjistili a nazpátek získáte body a vyhodnocení. Je cokoliv z toho potřeba, aby hra fungovala? Ne. Jsou ty věci navíc cool? Víc než to, jsou fakt hodně cool a dávají hře super rozměr navíc. Takže, když jsme si ujasnili, co to je a jak se to hraje, pojďme k detailům, chvále a kritice.

Provedení

Kvalita provedení nutně neoslní, ale rozhodně splňuje moderní deskovkově-produkční standardy - vše je na kvalitním papíře, samozřejmě barevně, kartičky jsou rozumně silné, tlusté papírové žetony a karty postav rozhodně neurazí. Fotografie a obrázky mají dobrou kvalitu a jsou dramaturgicky velmi dobře vybrané (jak dobově, tak tematicky). Popravdě, viděl a hrál jsem víc propagované hry s o dost horším provedením (koukám se na tebe, marsovská teraformační multiplayer-solitaire nudo), takže možná se nacházíme i v nadprůměrné části spektra - to už nechám na posouzení zapálenějším deskovkářům.

Jak už jsem psal, hra je tvořena s tím, že si fotografie a kartičky rozložíte na stůl nebo tabuli, kam si zároveň píšete poznámky a spojujete věci čarami a nalepujete papírky a děláte všechno ostatní, aby to vypadalo jako ve správné kriminálce. To nejen z mojí zkušenosti funguje výborně.

Tabuli, fixy a papírky si musíte sehnat vlastní, ve hře nejsou. Dále není na škodu televize (velký monitor, projektor), jak kvůli databázi Antares, tak kvůli návaznosti příběhů: dokončený případ se vyplatí vyfotit, protože u některých pozdějších případů se k těm předchozím budete chtít vrátit. Ale samozřejmě poslouží i normální monitor nebo přinejhorším laptop.

A konečně databáze Antares, webová aplikace hry. Její hlavní význam je simulace "laboratoře", která porovnává nalezené stopy (otisky prstů, DNA atp.) z různých zdrojů (kartiček míst nebo z historických záznamů). Stranou toho plní pár dalších funkcí, které by bez ní šly obstarat i jinak, např. tištěným sešitem - nicméně takhle to je elegantnější). Databáze Antares je (stranou oné laboratoře) dělaná hlavně na efekt - dobře se na ní kouká a vypadá jako něco z cool amerického kriminálního seriálu (případně, u historicky zasazených zločinů z LA, jako modrá DOS obrazovka).

Celkově je provedení hry myslím velmi solidní. I když valná většina věcí není nutných, tak rozhodně výrazně zvyšují herní zážitek.

Hra samotná

Základní struktura hry je poměrně jednoduchá. Na začátku případu si v sešitu pravidel nalistujete jeho úvodní setup a přečtete si jeho stylizovaný úvod se zadáním, kde dostanete své úvodní do různých směrů vedoucí stopy (čísla kartiček). Poté si zvolíte svou první stopu a chopíte se balíčku gamebookových kartiček, s nimiž strávíte valnou většinu hry.

Každá kartička obsahuje stylizační popis s informacemi popř. doplňkový text a její otočení vás stojí nějaký čas (zpravidla 2-3 hodiny, někdy 1, někdy 4). Občas si můžete doplatit žetonek a přečíst si rozšířenou verzi stopy na rubové straně kartičky, jindy se na kartičce stane něco nehezkého, co vám způsobí stres (který jinak dostáváte za práci přesčas). Na dolní straně kartičky najdete (nebo občas také nenajdete) další stopy - tedy reference dalších kartiček - případně odkazy do databáze ANTARES (s výslechy, dokumenty nebo výsledky laboratoře), které jsou někdy zdarma a jindy si za ně zaplatíte nějaké ty žetonky. Stranou toho že kartičky jsou řazené pod některou z pěti lokací, na kterou se musíte dostat (zaplatit čas za přejezd), tak kdykoliv můžete přejít na libovolnou stopu/kartu, jejíž referenci jste už obdrželi, čímž se před vámi případ postupně otevírá a možnosti pátrání se větví (a občas spojují). A tak dále - dokud vám nedojde čas (nebo nepropálíte všechny žetony stresu - o tom viz níže).

V momentě, kdy vám dojde čas (nebo stres) vaše vyšetřování končí a v databázi ANTARES si otevřete konečnou zprávu. V té dostanete sadu hlavních a dodatečných otázek. Ty jsou postavené tak, že odpovědi na ně nejsou přítomny na žádné konkrétní kartičce, ale musíte si je vydedukovat. Trochu (hodně) gamisticky zjednodušující je, že odpověď probíhá formou výběru z rolovátka (místo např. napsání jména pachatele atp.), takže kdybyste chtěli, tak byste asi mohli občas nějaké možnosti vyloučit a jít s tím, co zbyde, i když byste si tím jinak nebyli jistí. Poté, co zprávu uzavřete, se vám objeví závěrečný stylizovaný rozhovor se šéfem, který vám vše přeříká a řekne co máte správně a co ne - ten je bohužel stylizovaný do podoby "vyšetřil jsem to i já sám a můžu říct že tohle máte dobře/špatně" - jako zjednodušení designu závěrečného textu to u deskovky chápu, v RPG bych za to GMa asi přiškrtil a atmosfericky to trochu ruší.

A úplně na konec, podle toho, kolik otázek jste odpověděli správně, kolik jste k tomu sesbírali důkazů (věcných, otisků prstů a stop DNA) a kolik jste propálili žetonů stresu vám hra po uzavření konečné zprávy přidělí vítězné body.

Náročnost hry

Popravdě, složitost hry mě příliš neoslnila a čekal jsem jí náročnější. Hra vás reálně nechá projít zhruba polovinu balíčku karet, což nemáte příliš jak ovlivnit (můžete uhrát pár karet navíc propálením stresu za přesčasy, ale pořád budete na té +- polovině). Příběh je přitom postavený (resp. informace jsou po kartách rozloženy) tak, že vám ta polovina bude v podstatě vždycky stačit k tomu, abyste případ úspěšně uzavřeli i s alespoň většinou doplňkových otázek. Je pravda, že ale nutně nestačí k tomu, abyste odhalili i všechny detaily linek z pozadí, plus vím od jiných hráčů, že pokud nedáváte pozor, tak vám mohou uniknout přímo nenapsané souvislosti, které ale z velké části rozhalují spojující příběh v pozadí, takže nějaká složitost a smysluplnost voleb tu stále existuje - jen menší, než bych si třeba osobně přál.

Hra se snaží tvořit náročnost skrze závěrečné bodové skóre, kde jste penalizováni za propálený stres. To je ale ve skutečnosti hrozně otravně frustrující mechanika, která vás nutí k tomu rozhodnout se mezi tím, zda se chcete dozvědět a vypátrat víc a víc si tak užít samotný příběh a herní obsah, a tím, že vám hra na konci případu ukáže o něco vyšší čísílko. Navíc přiznejme si narovinu, u hry tohoto (příběhového) typu jako hráč vnímám vítězství mnohem víc podle toho jak jsem dopadl narativně (zda jsem případ vyřešil nebo ne) a ne podle toho, kolik bodů za to dostanu podle nějakých dost druhotných mechanik. Osobně bych se nebál udělat hru o něco těžší, ale dát hráčům volbu v nastavení náročnosti skrze čas, který budou na vyřešení případu mít. V současném nastavení hry nevěřím, že takový přístup bude fungovat, protože by pak bylo potřeba trochu pozměnit i rozložení stop v jednotlivých linkách návaznosti stop/kartiček a přenést na hráče více odpovědnosti za to, které stopy se rozhodne následovat a které vypustí - bez toho dosáhnete změnou času jen toho že odhalíte poměrně méně nebo více z příběhu, což není úplně to, co bych chtěl.

S tím souvisí i složitost daná mechanikou odpočtu času, kdy fakticky nemáte kontrolu nad tím, kolik času vás bude stát otočení další karty. Časem získáte trochu odhad kolik by to tak být mohlo, ale fakticky to je pořád docela loterie, nad kterou jsem se po chvíli začal trochu ušklíbat. Nevím, proč čas není předeslaný předem (a případná ošklivá překvapení vepsaná jen na ty kartičky, kam patří), protože hře tato nejistota až tak moc nepřináší (trochu risk-managementu s přesčasy v rámci jednotlivých "dnů" vyšetřování, ale popravdě - nic extra).

Ohledně náročnosti i viz recenze u prodejců, kdy zjevně občas měl někdo problém dohrát případ, ale jindy to dával až moc snadno, nebo to dával moc snadno protože závěrečná volba odpovědí "vyřešení" až příliš zjednodušila. Hra je stále minimálně na pohled a dojmově dost "náročná" na to, aby byl průchod vyšetřováním zajímavý a určitě nechci říct, že by hra byla příliš snadná na to, aby byla zábavná, ale z hráčského ("gamistického") pohledu (byť nejsem hardcore "deskovkář") bych tady viděl dost prostoru pro případné zlepšení.

Základní sada

Styl základní sady je velmi moderně-seriálový. Hrajete za vyšetřovatele ANTARES, což je jakýsi speciální agentura jako-FBI-co-není-FBI, je nezávislá a hrozně high-tech. Tomu odpovídají i různé sesbírané stopy (topíte se nejen v otiscích prstů, ale i v hromadě různých DNA) - to samozřejmě není nic špatného, ale "tvrdý realismus" úplně nečekejte.

První případ hry začíná nevinným objevem starých hodinek, které jsou někde, kde být nemají. Snaha zjistit jejich původ vás přivede ke starým nevyřešeným zločinům - a k podivným vztahům, které z kraje nedávají smysl, a k lidem s nejasnou identitou - ty společně otevírají téma kampaně jako celku. V následujících případech se pak podíváte hlouběji do minulosti, abyste dořešili dávné zločiny, a pak se vrátíte zpět, abyste zjištěné informace použili k rozřešení případů aktuálních. Kampaň samotná je v podstatě velmi "klasická" konspiračka, kdy skrze jednotlivé uzavřené případy rozhalujete organizovaný zločin stojící v jejich pozadí. Zločin, který musím říct je oproti stylizaci hry jako celku pojatý velmi realisticky.

Mojí největší výhradou k případům ze Základní sady je, že to co odhalíte nebo neodhalíte je mnohdy čistá náhoda - některé informace z pozadí příběhů jsou skryté jen v jedné "linii" stop a i když už víte, co chcete odhalit, tak z ostatních informací není možné dopředu určit, která linie to bude. Tento problém prochází všemi případy, ale svého vrcholu dosáhnul v případu, kdy pálíte čas za prohlížení záznamů z pouličních kamer - přičemž jak brzy najdete nebo nenajdete to, co hledáte, je naprosto čistá loterie (...jejíž výsledek se promítá do propáleného stresu, za který vás pak hra boduje/penalizuje). To byla jediná část celého Detektiva, která mě fakt otrávila a v níž mě hra tvrdě přestala bavit - neštěstí to byla jen jedna koncová část jednoho případu.

Vyjma téhle jedné výhrady (a obecné náročnosti hry) ale Základní sada hry nabízí velmi solidní zábavu v pěti případech, přičemž každý z nich vám vystačí na tři až šest hodin (podle toho, zda kašlete na atmosféru a jen "jedete po kartičkách", nebo zda si hru užíváte v jejím stylu a trochu u toho roleplayujete).

Zločin v LA

Druhá kampaň Detektiva se odehrává v minulosti, kde se ujmete rolí běžných policistů v LA osmdesátých let. Přesně tak - žádné počítače, žádné mobily, žádná DNA. Databáze ANTARES je stále součástí hry, ale její grafika se změní ve starý dobrý DOS a většina toho, co vám z ní vypadává, jsou různé archivní záznamy.

Zločiny v LA hodně napravily problém náhodnosti stop, kterou jsem popsal výše - jinak jsou svou podstatou ale v podstatě velmi podobné případům ze základní sady. Příběhově jde o tři případy, které vás provedou nějakou tou násilnou a politickou kriminalitou, stejně jako dobovou policejní korupcí.

Obecně jde o velmi solidní rozšíření, které sice hru výrazně neposouvá, ale dodává jí nový obsah a je cítit, že je v obecné rovině o něco málo vybroušenější - ale bohužel také kratší - než kampaň ze základní sady.

Původ a fungování mechanik

Pokud vám popsané mechaniky Detektiva přišly povědomé, nemýlíte se. Celá hra je řemeslně velmi dobře "zdeskovkovatělé" GUMSHOE. A to nejen co do tvrdých mechanik (stopy, bonusové stopy, pálení dovednostních žetonků atd.), ale i co do měkkých postupů (stavba detektivního příběhu). To samo o sobě by mi nijak nevadilo - co mi vadí je, že autor tuto skutečnost zamlčuje a nedává vůbec žádný kredit původní hře, z níž se zjevně inspiroval, ani R.D. Lawsovi, který ony mechaniky a postupy původně vymyslel (byť pro jiný typ hry).

Jedna další drobná věc, která mi při hře místy trochu... ne úplně vadila, ale malinko kazila celkový dojem narativní hry, byl fakt, že hra umožňuje "metagame rozhodování". V některých momentech z informací, které máte od hry k dispozici, nejde moc určit další vhodný směr pátrání, ale pokud se na věc podíváte z hlediska "čisté deskovky" (zbývající karty, žetony, počet karet v jiných liniích, obecné "rovnoměrné" rozložení klíčových informací po kartách a jejich linkách), tak jste schopní říct, za kterou stopou autor kýženou informaci ukryl. Jde ale skutečně o drobnost, která se objeví jen párkrát (a pro hráče kteří nemají velký vhled do game designu nebo nahrané hromady her možná vůbec).

Závěr

Nejsem tak hardcore deskovkář, abych hře dával nějaké číselné hodnocení. Řeknu jen, že mě (nás) hra velmi bavila - po zapůjčení základní krabice dost na zakoupení rozšíření. Pokud máte rádi GUMSHOE hry, moderní detektivní seriály (CSI, Námořní vyšetřovací, Sběratele kostí...) nebo detektivní žánr obecně, tak vám jí rozhodně můžu doporučit. Stejně tak, pokud máte rádi příběhové hry, gamebooky atp. Hra není dokonalá, ale má spíše nedostatky, které by šlo zlepšit, než přímo chyby, které by bylo nutné napravit - snad jen s výhradou té mechaniky dilematu mezi stresem a body a příběhem, ale na stres a body se můžete klidně vykašlat, herní zážitek nijak moc neovlivňují.

Výhodou hry je, že jí můžete hrát sami jako solitaire (jak píšu výše, s laciným bourbonem, atmosferickým světlem a noirovými monology pro sebe sama to může být super), ale i v páru nebo třeba jako společenskou hru s pěti dalšími kamarády jako "vyšetřovací tým". Nevýhodou hry je, že jde z očividných důvodů o neopakovatelnou jednorázovku, takže po jejím dohrání je dobrá tak k půjčování nebo přeprodeji (pokud nejste patologičtí sběratelé, samozřejmě - což nic proti tomu), na druhou stranu základní hra nabízí solidních 15-30 hodin zábavy, což mi za její cenu přijde naprosto ok (zejm. při srovnání s kinem, divadlem, večerem v hospodě atp.)

Hra je v češtině a je k sehnání za necelých 1200 korun.