Plochý svět

Povídka podle odehraného RPG sezení, a také důkaz, že odehrát se dá opravdu ledacos
Napsal Jerson

Velký kruh shromáždil u sebe tři menší kruhy, a sdělil jim:
„Jsem Zvěditel a chci vědět vše, co o tomto světě vědět lze. Proto vás tři vyšlu na výzkumnou výpravu, abyste prošli světem a přinesli mi znalosti, které nemám.“
Jeden kruh se zeptal: „Proč se nevypravíš na průzkum sám?“
„Dostane se ti vysvětlení,“ odpovědět Zvěditel.

„Tento svět je tvořen přibližně rovnoběžnými přímkami, které se rozprostírají ve dvou směrech, jež jsou na sebe přibližné kolmé. Čtyřúhelníky vzniklé mezi průsečíky přímek jsou střídavě plné a prázdné, nebo také černé a bílé.
Na této dvojrozměrné síti existují uzavřené kruhové objekt,y které mají vlastní vědomí. To jsme my, kruhy. Uzavřený obvod nám umožňuje udržet si vlastní identitu a myšlenky vzniklé chvěním částí přímek můžeme udržovat v sobě. Naše existence se projevuje negací okolního prostředí – pole které protínáme se mění z plného na prázdné a naopak.
Můžeme měnit svou velikost, když přijímáme chvění přímek a udržujeme je v sobě, nebo ho naopak vydáváme. Čím více hran v sobě máme, tím více myšlenek dokážeme udržet a skládat.
Můžeme se také pohybovat ve směru jedné přímky tím, že překonáváme kolmé přímky, vtahujeme uzlové body do sebe a vypouštíme je na druhé straně. Čím více uzlových bodů a jednotlivých polí musíme překonat, tím je pohyb obtížnější a pomalejší.“

Druhý kruh namítl: „Nerozumím všemu, co jsi nám teď sdělil.“
„Já vím,“ odpověděl Zvěditel. „Jsi menší a nemáš v sobě dost úseček, abys dokázal pojmout všechny tyto myšlenky a uspořádat je. Proto jste tři – každý z vás si bude pamatovat jen část poznatků, takže budete moci být menší a snáze se budete pohybovat.“
„Už tomu rozumím,“ sdělil první kruh. „Kterou část poznání si máme pamatovat?“
„Jeden z vás bude Kruholog, bude si pamatovat vše o myslících entitách tohoto světa. Druhý bude Čárolog, který prozkoumá a zapamatuje si vše o struktuře světa, čarách, polích, anomáliích a dalších jevech.“
„A co třetí?“ zeptal se třetí kruh, který až doposud nic nesdělil.
„Třetí bude Navigátor,“ sdělil mu Zvěditel. „Bude si pamatovat vše o směru, kterým se budete pohybovat, i po pohybu samotném, a přivede vás všechny zpět ke mně.“

„Kam se máme vydat nejdříve?“ zeptal se Navigátor.
„Z tohoto směru,“ rozvibroval Zvěditel několik vláken, „občas přijímám zprávy od jiných vzdálených kruhů. A v tomto,“ rozvibroval jiné, „se nachází řídký prostor, přímky tam jsou daleko od sebe. Někde v opačném směru se prý nachází prostorová anomálie, ale nevím přesně kde.“
„Chtěl bych se vydat za kruhy,“ ozval se Kruholog. Navigátor se přesunul tak, aby protnul dvě z ukázaných linií a začal postupovat daným směrem. Čárolog, který mezitím zkoušel vyslat a přijmout krátké zprávy od Zvěditele, se posunul a vyslal: „Postupuj pomaleji, my se budeme držet kousek od tebe na stejných liniích jako ty, abys nám mohl předávat zprávy.“
„Proč to?“ zeptal se Kruholog.
„Protože zprávy se šíří hlavně ve směru přímky, do kolmého směru skoro vůbec, a s každým uzlem jsou slabší,“ vysvětlil Čárolog. „Teď jsem si to vyzkoušel.“

Postupovali za sebou po liniích, zatímco Navigátor počítal uzly, které protnul. Třiapadesátý uzel ale překonal velmi krátce po dvaapadesátém, takže se zastavil a počkal, až se jeho společníci přiblíží. „Tato linie je najednou hustší,“ sdělil. Kruholog protnul třiapadesátou linii a posunul se podél ní. Už u druhého uzlu zjistil, že se stáčí a další linie protíná pod úhlem.
„To je kruh,“ vyslal zpátky po linii. Pak si uvědomil, že tato linie je obvodem kruhu a chtěl se vrátit, ale najednou skrz něj prošla zpráva:
„JSEM kruh. A kdo jsi ty?“
„Kruholog, zkoumám svět.“
„A já jsem Navigátor, vedu nás,“ ozval se jmenovaný, protože se ještě pořád nacházel na obvodu a zprávu také přijal.
„Proč zkoumáte svět?“ zeptal se neznámý kruh.
„Vyslal nás Zvěditel,“ odpověděl Kruholog. „Nechceš ho jít zkoumat s námi?“
„Ne. Já se nepohybuju.“
„A proč ne? Je to jednoduché.“
„Nepohybovat se je ještě jednodušší,“ namítl kruh. „Jsem tu a nic nedělám.“
„A jsi spokojený?“ zajímal se Kruholog dál.
„Nevím. Měl bych být spokojený?“
„Když se nechceš pohybovat a nepohybuješ se … ano, měl bys být.“
„Tak tedy jsem spokojený.“

Kruholog se posunul pryč z jeho obvodu. „Zajímavý kruh. Je spokojený, když se nepohybuje.“
„Necháme ho tu,“ sdělil Čárolog. „O dvě linie vedle jsem zachytil zprávy nějakých dalších kruhů.“

Jak se posouvali dál, přijímali stále silnější signály od jiných kruhů, které se ale pohybovali.
„Počkejte,“ vyslal k nim Navigátor. Jeden z kruhů se přiblížil a vyslal:
„Čekám. Co potřebuješ?“
„Kdo jsi?“ zeptal se Kruholog.
„Jsem Kruh, který se pohybuje,“ sdělil jim kruh.
„A nechceš se pohybovat s námi? Zkoumáme svět pro Zvěditele.“
„Ani ne,“ odmítl kruh. „My se pohybujeme tady. Jsou tu hezky pravidelné linie a tak se tu můžeme pohybovat i diagonálně a skoro stejně rychle.“
To zaujalo Navigátora, který se posunul dopředu, aby mu nic neuniklo „Diagonálně? A jak to děláš?“
„To je jednoduché. Když se posuneš o jednu linii v jednom směru, posuneš se o jednu linii i v kolmém směru. Ale teď se už pohnu, ostatní na mě čekají.“

„Kruhy jsou spokojené, když se nepohybují, kruhy se rádi pohybují a mohou se pohybovat i diagonálně,“ ukládal si Kruholog myšlenku, zatímco se k němu přisunul mlčenlivý Čárolog.
„Něco mě napadlo,“ vyslal jim. „Když se odsud pohneme diagonálně, nemusíme se vracet k Zvěditeli, abychom prozkoumali řídký prostor, ale můžeme si zkrátit cestu. Stačí se pohybovat … šikmo. Pokud tedy Navigátor dokáže počítat dvoje linie.“
„Dokážu. Jsou to dva počty, teď se první bude snižovat a druhý zvyšovat. Jen se musíte držet blíže.“
„Tak nás veď, pohneme se do řídké oblasti.“

Když přešli šedesát linií zpět v původním směru a dvaasedmdesát v kolmém, Navigátor se zastavil.
„Teď jsme na stejných liniích jako Zvěditel, asi bychom měli postupovat přímo od něj. Linie řídnou, hůře se mi postupuje. Když se posunuju vpřed, tak cítím odpor.“
„To je pravda, ale jak se zvětšit?“
„Přemýšlel jsem nad tím,“ ozval se Čárolog. „Na každé linii se šíří zprávy, které nějaký kruh vyslal, v každém uzlu se část zprávy rozšíří do kolmých směrů a část pokračuje dál. Ve velké vzdálenosti je každá zpráva tak slabá, že ji překryjí odrazy dalších zpráv, ale energii stále má. Takže by nám mohlo stačit se zastavit a přijímat tento … šum. Žádné zprávy, jen energii. Zvětšíme se a budeme postupovat dál.“

„A co ten odpor, co ho způsobuje?“ otázal se Navigátor.
„Myslím, že by to mohlo být vnitřní napětí polí. Sledoval jsem linie a mezi dvěma body jsou vždy přímé, i když v uzlech se mohou trochu odklánět od přímky. Myslím, že světové linie se prostě snaží zaujmout co nejmenší délku a tak jsou mezi uzly vždy rovné. Jen kruhy mají dost vůle zůstat kruhové.
Ale jak se posunuješ dopředu, procházíš buňkou a tvoje linie vytváří další čáru, kterou se buňka snaží narovnat. A když jsou linie moc daleko a kruh malý, tak je jeho obvod mezi dvěma uzly dlouhý a vypouklý, což zvyšuje napětí.“
„Ty myslíš, že se nás svět snaží zastavit?“ zeptal se Kruholog s nedůvěrou.
„Ne, to ne. Světové linie nemají vědomí, nesnaží se. Je to prostě jejich vlastnost, být co nejkratší.
Ještě jsem myslel na něco, ale teď si to nemůžu vybavit.“
„To nevadí. Zvětšíme se a budeme postupovat dál.“

Jak přijímali slabý šum procházející jimi ve všech směrech a udržovali ho v sobě, jejich velikost rostla, až opět protínali dost linií, aby mohli postupovat.
„Když jsem větší, neměl bych být také chytřejší? Víte co myslím – udržet v sobě víc myšlenek a umět je kombinovat,“ napadlo Kruhologa.
„No a nejsi snad?“ odpověděl mu Navigátor. „Vždyť předtím tě tahle myšlenka nenapadla.“
„To je pravda,“ připustil Kruholog. „V řidším prostoru musíme být větší, abychom i udrželi své myšlenky. Ale …“
Myšlenku nedokončil, neboť Navigátor se vydal dál a Čárolog za ním, takže postupoval jako poslední a snažil se zachytit a zpracovat vlastní myšlenky. Jak s každým pohlceným uzlem se mu uvažovalo lépe, ale s každým opuštěným zase hůře, takže nebyl schopen tuto myšlenku dostatečně rozmělnit a pak ji opět složit. Zabrán do úvah si ani nevšiml, že se Čárolog zastavil, protože se zastavil i Navigátor. Až když oba protnul, zpozorněl.

„Co se stalo?“
„Zvláštní věc,“ odpověděl Navigátor. Najednou jsem zachytil myšlenku ´Jsem sám a ztracený´. Tak jsem poslouchal dál, a cítím ´Jsem sám´. Stále čekám a myšlenka byla ´Jsem´. A potom … takový podivný pocit v části mého obvodu, odkud ty myšlenky přicházely, a ticho.“
„Ukaž mi, na které linii jsi to zachytil,“ posunul se Kruholog dopředu.
„To je právě ono – protnul jsem linii, ale ne uzel, a najednou je ta linie pryč.“
„Linie nemůže jen tak zmizet,“ ozval se Čárolog.
„Jak to můžeš vědět?“
„Nemůžu, ale zatím jsem nic podobného nepozoroval a do mých znalostí o světě nemám kam umístit mizející linie. To by všechno co vím bylo špatně.“
„Počkejte,“ ozval se opět Navigátor. „Pohnu se pomaleji a zkusím, jestli se ten jev nebude opakovat. ´Jsem sám a ztracený´,“ zopakoval si pro sebe, jako by se chtěl zbavit myšlenky, která mu stále kroužila po obvodu. „Jsem sám a ztracený.“

Opatrně se začal posouvat dopředu, přesně uprostřed mezi dvěma liniemi, aby čelní oblouk byl co nejpřímější a čekal. Překonal jedno pole, ale nic necítil. Když protnul další pole, uvědomil si, že je sice plné, ale přesto působí jinak. Připravil se a najednou protnul čáru a ucítil silnou myšlenku. „Jsem sám a věčný.“
„Je to tu zase, počkejte,“ vyslal za sebe.
„Jsem sám …“
„Už to zase mizí. Nevím co mám dělat.“
„Jsem …“
„Kdo to je, kdo to vysílá?“
„…“
A najednou opět ten pocit, jako by někdo vzal část jeho obvodu a obrátil ji naruby. Zůstala jen myšlenka na jeho obvodu. „Jsem sám a věčný … Jsem sám a věčný.“

Vyslal ji svým dvěma společníkům, ale ani jeden z toho nebyl o nic moudřejší.
„Teď se budu pohybovat první já,“ sdělil jim Kruholog.
„Jak chceš, ale buď opatrný. Vibruje mi celý obvod, a něco se mě pokoušelo obrátit naruby.“
„Myslíš jako by se tě nějaký kruh snažil zničit,“ ujišťoval se Čárolog.
„Ano … Ne. Já nevím. To vůbec jde, zničit kruh?“

Kruholog se už ale přesunul dopředu, překonal jedno prázdné pole a protnul další.
Myšlenka byla čistá a jasná: „Jsem sám a dokonalý.“
„Je to kruh!“ vyslal svým společníkům.
„Proč jsi tu sám?“
„Jsem sám…“ zněla odpověď, která nebyla odpovědí.
„Ale proč, jak ses sem dostal?“
„Jsem…“
„Posuň se ke kolmé linii, rychle!“
„…“
Malý kruh buď nevnímal nebo se nestihl pohnout. Zmenšoval se stále víc, až zmizel.

„Zjistil jsi, co to je?“ zeptal se Navigátor.
„Ano,“ přisvědčil Kruholog. „Jsou to tak malé kruhy, že se nacházejí uvnitř pole a když jsou protnuty, vyšlou svou myšlenku a zmizí. Nechápu, jak se tam dostali ani proč.“
Místo Navigátora se ozval Čárolog: „Něco mě napadlo, ale jsou tu příliš řídké linie a nedokážu si sestavit myšlenky.“
„A co kdybychom tě oba protnuli?“ vyslal Kruholog. „Pak bys měl uvnitř sebe více spojů a mohl by sis to celé promyslet.“
Když se přesunuli tak, aby se zčásti prostupovali, začal si Čárolog uspořádávat myšlenky, které oba dva hned vnímali, protože teď byli i jejich součástí.
„Kruh může existovat bez linií. Okolní pole se ho sice snaží zformovat do přímky, ale působí ze všech stran stejně a tak se účinky vyruší. A protože kruh nemůže vyslat energii po linii, tak se ani nezmenšuje. Má jen jednu myšlenku na svém obvodu, kterou nemůže změnit, nemůže se pohybovat … jen existuje.“
„Takže mizí proto, že jsme je protnuli?“
„Přesně tak. Energie mohla unikat po vašem obvodu a tak se zmenšuje, dokud nezmizí a myšlenka nezůstane na vašem obvodu.“
„Pořád nechápu, jak se tam mohl dostat,“ vibroval Kruholog. „Kruh přeci nemůže opustit linii.“
„Sám ne. Ale mohl tu být další kruh, vlastně dva další kruhy, které ho protínaly, a pak se pohnuli pryč, takže on zůstal,“ vysvětlil Čárolog.
„Ale proč by se chtěl zbavit možnosti pohybu?“ ozval se Navigátor.
„To nevím. Zkusíme se nějakého zeptat.“
„A jak to uděláme, když zmizí dřív, než se pohne?“ namítl opět Čárolog.
„Kruh se nemůže pohnout, když v sobě nemá uzlový bod,“ sdělil Navigátor.
„Přesně tak. Takže ho musíme protnout dva najednou. Pak bude mít čtyři uzlové body na obvodu a pátý uvnitř, takže už vydrží a bude moci přemýšlet,“ vysvětlil jim Čárolog svůj plán.

K dalšímu poli se Kruholog přiblížil z jednoho směru a Čárolog z druhého. Oba téměř současně ucítili myšlenku „Jsem sám a nehybný.“
„Proč jsi sám?“
„Jsem sám a … chci být sám. Kdo jste vy?“
„Vyslal nás Zvěditel, abychom prozkoumali svět. Já jsem Kruholog, to je Čárolog a s námi je ještě Navigátor. Proč jsi tu?“
„Protože chci být sám.“
„A jak ses sem dostal?“
„Nevím, nechal jsem si jen jedinou myšlenku.“
„A nechceš se pohnout pryč?“
„Ne. Chci být sám a nehybný. Pohněte se vy a nechte mě tu.“
„Jak chceš.“

Oba současně se vrátili zpět k Navigátorovi.
„Divný kruh. Jeho jediná myšlenka je, že chce být sám,“ sdělil mu Kruholog.
„A nehybný,“ doplnil Čárolog.
„Tak ho tam necháme. Zachytil jsem dva kruhy před námi, ti budou mít třeba více informací,“ oznámil jim Navigátor.

Posunuli se o několik linií stranou, aby se vyhnuli dalším Samotným, kteří tam mohli být, a postupovali dopředu. Občas cítili vibrace vyslané dvěma velkými kruhy, až se zastavili dvě linie od nich.
„Co tu děláte?“ začal Kruholog.
„Umisťujeme kruhy dovnitř polí,“ sdělil jeden z velkých kruhů. „Chcete také tak umístit?“
„Ne. Chceme vědět, proč to děláte,“ vyslal Čárolog.
„Zajišťujeme jim tím neměnnost,“ sdělil druhý. „V tomto prostoru je umístěno třicet dva kruhů uvnitř buněk, věčných a …“
„Dvacet devět,“ opravil ho Kruholog.
„Jak to?“
„Protože tři zmizeli, když jsme je protnuli.“
Druhý kruh se přisunul blíže. „Proč rušíte naše kruhy?“
„Zkoumáme svět pro Zvěditele a chtěli jsme zjistit, jak se tam ty kruhy dostali a proč.“
„Umožnili jsme jim, aby si každý z nich udržel jednu myšlenku a nebyl ovlivňován jinými vibracemi,“ vysvětlil jim první kruh.
„A jak jste je tam dostali?“
„Protnuli jsme pole svými obvody, kruh se posunul na průsečík, předal nám všechny vibrace kromě své myšlenky a pak jsme opustili buňku každý v jednom směru.“
„Ale pak se nemůžou pohybovat. A je v přirozenosti kruhů se pohybovat,“ namítl Navigátor.
„Nemusí se pohybovat. Každý z nich je věčný a sám se sebou.“
„To je nepřirozené,“ ozval se Čárolog.
„Oni to tak chtěli. My se teď rozmístíme okolo, aby naše kruhy nikdo nerušil. A pokud nechcete umístit na jejich místa, tak se pohněte zkoumat svět jinam,“ sdělil druhý kruh.

Když se všichni tři o několik linií vzdálili, Kruholog oba protnul.
„Nelíbí se mi to. Kruhy bez možnosti pohybu jen s jednou myšlenkou, na celou věčnost. Mohli bychom s tím něco udělat.“
„Myslíš zničit ty malé kruhy?“ zeptal se Čárolog. „To bychom mohli, ale proč.“
„Je to podivné.“
„Ulož si to do obvodu a pak to předáš Zvěditeli.“
„Už jsem si to uložil. Co budeme zkoumat teď?“
„Napadlo mě,“ začal Navigátor, „když víme jak se dají kruhy zničit, co zkusit nějaký vytvořit? V hustších polích,“ dodal, když si uvědomil řídkost okolní plochy.
„To bychom také mohli,“ souhlasil Čárolog. „Veď nás.“

Jak postupovali dál a dál, cítili, že se pole zmenšují a houstnou stále víc.
„Tady zkusíme vytvářet,“ vyslal Kruholog. „Protneme se tak, abychom svými obvody protli jedno malé pole. Místo čtyřúhelníku vznikne desetiúhelník.“
Po chvíli posouvání zaujali požadovanou pozici.
„A co dál?“ zeptal se Čárolog.
„Teď … se přesuneme od sebe, abychom dosáhli inverze vnitřní oblasti,“ navrhl Kruholog, ale už věděl, že mu v myšlenkách chybí důležitá část. Přesunuli se, ale když se Čárolog vrátil zpět a propátral místo, žádný nový kruh nenalezl.
„Nefunguje to.“
„Asi proto, že desetiúhelník pořád není kruh,“ nadhodil Čárolog.
„Ale jsme tři, takže víc než desetiúhelník nedovedeme vymezit,“ namítl Kruholog.
„To je právě ono. Když přidáváš kruhy, které vymezují oblast, zvětšuje se počet úhlů v poli. Takže když budeš mít velmi mnoho kruhů, dokážeš vymezit kruhovou oblast.“
„Tím myslíš, že když máš … mnohem více než velmi mnoho kruhů, můžeš mít v daném místě o jeden kruh více?“, zeptal se Navigátor.
„Ano, tak by to mohlo být.“
„To ale znamená, že když je kruhů méně než o mnoho víc než velmi mnoho, další kruhy nemůžou vzniknout.“
„Asi ano,“ připustil Kruholog. „Necháme to na Zvěditeli, posuneme se dál.“

Pokračovali dál hustými poli a při pohybu si rozkládali a skládali myšlenky, ale najednou si Kruholog uvědomil, že mu slabší myšlenky překrývá zvláštní šum, takže je ztrácí. Uspořádal myšlenky a postupoval dále, když se Navigátor zastavil.
„Před námi je velký kruh a něco nám chce sdělit.“
„Přesuňme se blíž, špatně se mi tu vnímá,“ odpověděl Čárolog.

Všichni tři protli velký kruh a ucítili jasnou myšlenku:
„Nepostupujte dále,“
„Proč ne?“ zeptal se Čárolog. „Kdo jsi?“
„A co je to za šum okolo?“ dodal Kruholog?

„Jsem strážce hustého místa,“ odpověděl kruh. „Vyhněte se mu.“
„Ale nás poslal Zvěditel, abychom o tomto světě zjistili vše co můžeme. Proč se mu máme vyhnout?“ otázal se Čárolog.
„Protože už se nedostanete pryč,“ vysvětlil Strážce a dodal vysvětlení.

„Směrem od vás dál za mnou je prostor velmi hustý, s malými poli. Dříve na toto místo přicházely kruhy, které si chtěly podrobně uspořádat myšlenky. Hustý prosto a malá pole jsou na to velmi vhodné, protože jich při svém obvodu obsáhnete hodně.“
„Ale je těžké se tam dostat, protože při pohybu protínáš mnoho linií,“ namítl Čárolog.
„Ano, tak to je,“ přisvědčil Strážce. „Ale mnohem těžší je dostat se pryč. Když kruh zůstal na místě, přijímal slabé vlnění z mnoha linií a pomalu rostl. Jak přicházeli další a další kruhy, aby si uspořádali myšlenky, tohoto vlnění bylo stále víc. Pak se kruhy nashromáždili tolik, že se začaly protínat a prostor ještě víc zhoustl – dostatečně malé kruhy se mohli dostat dovnitř, ale tam přes ně procházelo mnoho myšlenek jiných kruhů a tak začaly růst, a tím uvízli na místě.
Teď se kruhy tak překrývají, že už nemají vlastní myšlenky, sdílí je s mnoha jinými kruhy. Každý z nich se snaží vyslat co nejvíc zpráv pryč, aby se zmenšil a mohl se pohnout pryč, ale totéž zkouší všechny okolní kruhy, takže se nikdo myšlenek zbavit nemůže. Navíc se v hustém prostoru zprávy rozptylují a tak zahlcují všechny linie okolo. To je ten šum, který zachycujete – mnoho překrývajících se slabých myšlenek.“

„Toto místo budeme muset opravdu minout,“ souhlasil Čárolog po krátkém zvažování.
„Ještě počkej,“ napadlo Kruhologa. „Mnoho kruhů v hustém prostoru, které se protínají – na takovém místě by mohli vznikat malé kruhy. Nezachytil jsi nějaké v okolí?“

„Ale ano. Malé kruhy se tu někdy pohybují.“
„A pocházejí z tamtoho hustého místa?“ zajímal se Kruholog dále, protože cítil, že odpověď je už blízko.
„Nevím,“ odvětil Strážce a Kruhologova myšlenka se rozpadla. „Tyto malé kruhy neví, odkud pocházejí, a sám to nemůžu zjistit. Jsem příliš velký a na pozadí šumu je cítím jen když mě protnou.“

„Posuneme se dál,“ vyslal Navigátor. „Můžeme se sem vrátit s několika malými kruhy, které vyšleme do husté oblasti na průzkum,“ navrhl Kruhologovi, který jen těžko sestavoval myšlenku, ve které mu důležitá část chyběla.
„To … udělat můžeme,“ přisvědčil nakonec a posunoval se spolu s ostatními kolmo k původnímu směru.

Jak se vzdalovali, šum na liniích pomalu mizel a pole se postupně zvětšovala, takže se pohybovali paralelně vedle sebe. Proto další kruh protli skoro současně.

„Kam se pohybujete?“ ucítili myšlenku.
„Po liniích. Zkoumáme svět,“ vysvětlil kruhu Čárolog. „A kam se pohybuješ ty?“
„Nikam. Zůstávám tady, pět linií od anomálie.“
„Od jaké anomálie?“ vyslali všichni tři najedou otázku.
„Prostorová anomálie. Tímto směrem je už jen pět příčných linií a dál žádná.“
„Tím myslíš, že tam končí prostor?“ zeptal se Navigátor poněkud nechápavě.
„Prostor ne. Linie, podél kterých se pohybujete pokračují dál, ale kolmé linie chybí. Dál se nedá dostat,“ odpověděl kruh.

„To musím prozkoumat,“ vyslal Čárolog a posunul se o čtyři linie dopředu. Pátou prošel velmi pomalu a pak se začal posouvat dál. Cítil stále víc, jak mu pole svírá obvodovou linii a snaží je oblé části vyrovnat, ale posunoval se dál, až měl uvnitř sebe jen jedinou příčnou linii – tu poslední. Posunul se tak, až se tato linie skoro dotýkala jeho obvodu, ale stále necítil žádnou další. Raději se stáhl zpátky a uspořádal myšlenky.

„Tak jaké je to dál?“ vyslal Kruholog, který se s Navigátorem přiblížili k poslední linii.
„Opravdu, na další kolmou linii se nemůžu dostat. Buď je hodně daleko, nebo tam vůbec není.“
„Jeden z nás by se mohl zvětšit a zkusit ji najít,“ navrhl Kruholog. „Třeba já.“
„Tím si nepomůžete,“ ozval se Zůstávající kruh. „Už jsem se zkoušel zvětšit, abych našel další linii, ale stejně se mi to nepodařilo.“
„Vypadá to, že tímto směrem naše cesta končí,“ ozval se Čárolog. „V původním směru nemůžeme, protože tam neprojdeme přes hustý prostor, a tímto směrem také ne, protože nenajdeme další linii, abychom se pohnuli.“
„To není přesné,“ ozval se najednou Navigátor.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Čárolog.
„Přemýšlel jsem o pohybu bez linií a vymyslel jsem, že je nepotřebujeme. Jsme tři. Jeden z nás se posune tak, aby poslední kolmá linii procházela jeho středem. Druhý se posune tak, aby protnul tuto poslední linii a zároveň přední obvod prvního. Třetí se posune přes ně zase tak, aby protínal přední části obou dvou a zároveň byl před nimi. A první bude mít zase dvě linie – tedy obvody druhých dvou kruhů, takže se bude moci posunout. V každé chvíli budeme na dvou nebo více paralelních liniích a na dvou obvodech, takže nás pole nezploští a nezničí.“
Oba dva si tuto představu nechali několikrát projít vnitřkem i obvodem, ale nenašli na ní žádnou nejasnost – až na jednu.
„Když se budeme přesouvat, tak uvnitř nás zůstane jen málo linií pro myšlenky,“ vyslal Kruholog.
„To ano. Nechtěl bych o své myšlenky přijít,“ souhlasil Čárolog.
„To jsem vymyslel také,“ vyslal spokojeně Navigátor. „Necháme většinu svých myšlenek tady, v Čekajícím kruhu, a pak se pro ně vrátíme. Tedy pokud bude souhlasit.“

„Bude,“ ozval se Čekající kruh. „Také chci vědět, jestli najdete další linii, a jak co vlastně je za touto anomálií.“

Zanedlouho předali všichni tři své myšlenky Čekajícímu a Kruholog se jako první nasunul do prostoru. Čárolog zaujal pozici křížící poslední linii a Kruhologa a Navigátor se začal posouvat přes ně. Když ještě protínal linii, ozval se Kruholog: „Co když to nebude fungovat?“
„Víš co se stalo s osamělými ztracenými kruhy?“ odpověděl Navigátor protiotázkou.
„Ne, všechny důležité poznatky jsem nechal v Čekajícím. Nevím, kdo jsou osamělé ztracené kruhy ani co se s nimi stalo.“
„Pokud se mýlím, dopadneme stejně jako oni,“ odpověděl Navigátor. „Pamatujte si – posunout dopředu o půl průměru a předat zprávu o posunu. Kruholog Čárologovi, Čárolog Navigátorovi, Navigátor Kruhologovi.“
„Pamatuju si.“
„Uloženo do obvodu.
„Tak pozor, posouvám se.“

Z další cesty si Navigátor pamatoval jen jedinou myšlenku, která mu kroužila po obvodu. „Jsem Navigátor, posunu se o polovinu za první linii a dám zprávu Kruhologovi, což opakuju, dokud nenarazím na kolmou linii.“ Na dvou průsečících vnímal myšlenky svých dvou společníků, ale nedokázal je složit se svými. Nedokázal ani počítat, kolikrát se takto přesunul, protože se buď sám pohyboval, nebo se posouvala jedna linie – oblá linie – vlastně jeden kruh v něm samém.“ Nevěděl, zda se posunul desetkrát nebo tisíckrát, ale pak najednou přišla kolmá linie dříve a byla rovná. Přes Navigátora se přesunul Kruholog a přes něj další kruh.

„Jsem Navigátor a mám se přesunout přes anomálii s Kruhologem a Čárologem,“ vyslal tomuto kruhu.
„Jsem Čárolog a mám zastavit Kruhologa a Navigátora, až s dostaneme k druhé kolmé linii,“ odpověděl kruh.
„Jsem Kruholog a mám něco udělat, ale nevím co.“
„Jsi Kruholog a máš … se přesunout … a podat zprávu …“ snažil se Navigátor zachytit a vyslat slabé odrazy myšlenek, které v sobě našel, ale nedokázal je sestavit.

„Jste tři kruhy vyslané Zvěditelem, které se pokusily přejít anomálii. Své informace o světě jste uložili do mě, Čekajícího kruhu a mám vám je předat, až se přiblížíte,“ ucítili myšlenku na několika liniích.
„Protněte mě a já vám předám vaše znalosti.“



„Poté jsem odečetl počet linií v jednom i druhém směru a vrátili jsme se zpět k tobě, Zvěditeli,“ vyslal Navigátor.
„Předej mi tuto myšlenku,“ odpověděl Zvěditel a Navigátor ji bezezbytku vyslal do vnitřku velkého kruhu. Kruholog i Čárolog protínali velký kruh o dvě linie vedle.
„Jsem Navigátor a vrátil jsem se z cesty k Zvěditeli … ale nic dalšího si nepamatuji,“ vyslal Navigátor.“
„Jsem prázdný kruh a nemám další informace,“ vyslal kruh, který býval Čárologem.
„Jsem prázdný kruh a čekám,“ vyslal ten, který býval Kruhologem.

„Navigátore, předej mi zbytek svých informací,“ vyslal Zvěditel třetímu kruhu.
„Už víš vše, co jsem věděl já. Když ti vyšlu že jsem Navigátor, nebudu vědět už nic. Proč to mám udělat,“ zeptal se Navigátor, který se držel poslední myšlenky, kterou si sám sestavil. Jediná, která mu kroužila po obvodu a odlišovala ho od ostatních kruhů. Nechtěl se jí vzdát, ne bez důvodu. Zvěditel nevysílal nic a Navigátor se začal posouvat tak, aby se dostal z jeho obvodu.

„Jsi Navigátor … a chceš jím být i nadále,“ ozval se náhle Zvěditel a Navigátor se ani nehnul.
„Ano, to chci. Nech mi poslední myšlenku, bez ní bych byl jen prázdný kruh.“
„Přijmu ji také … abych ti ji mohl vrátit.“
„Tomu nerozumím.“
„Nerozumíš, protože jsi mi předal vše, co ses dozvěděl, stejně jako ostatní dva kruhy. Předáš mi i poslední myšlenku …“
„Ale já nechci,“ přerušil ho Navigátor.
„Vím. Chceš být Navigátor i nadále. A budeš jím. Z myšlenek v sobě složím myšlenky tvé, i myšlenky Čárologa a Kruhologa a předám vám je zpět – uspořádané a doplněné.

„A proč?“ zeptal se Navigátor.
„Protože vás chci vyslat na další průzkum. Chci zjistit, zda v hustých polích mohou vznikat kruhy. A podstatu anomálie.“
Navigátor si to nechal projít obvodem. „Dobře,“ souhlasil nakonec. „Předám ti svou poslední myšlenku.“

Jsem Navigátor, a už brzy se vydám na další průzkumnou výpravu.

- KONEC -

(Cesta k této povídce byla docela dlouhá a zahrnovala několik samostatných zdrojů. Prvním z nich byla zmínka o povídce Flatland z roku 1884, kterou jsem nikdy nečetl. Jen mi přišlo zajímavé, že i ve dvourozměrném světě se může odehrát nějaký příběh. Druhým inspiračním zdrojem byly obrázky, které jsem náhodou viděl při návštěvě své bývalé školy. Šlo o černobílé pokroucené šachovnice, ve kterých byly další tvary vytvořené pomocí negace barev. Následujících několik let jsem si takové obrázky kreslil a čím dál více mi tyto objekty přišli jako dvourozměrní tvorové. Třetí motivací byl názor některých lidí, že v RPG je možné zahrát všechno - když jsem ale předestřel vizi hry v plochém světě, často jsem se setkal s odpovědí, že v takovém světě se nedá nic dělat, tak co by se v něm asi tak hrálo. Nicméně mi trvalo další tři roky, než jsem našel tři hráče, kteří se v plochém světě chtěli zahrát.)
Napsal Jerson 14.08.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 38 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1525890827179 secREMOTE_IP: 54.226.25.246