Jako my všichni

Tohle je takový příběh z baru ležícím někde mezi světy, který jsem napsal pro jednu moji kamarádku jako slohovou práci, když večer šílela že ji do zítra potřebuje a nic nemá a já měl zrovna chuť si něco napsat. Téma bylo "V takové krásné společnosti" a původně to v baru mělo pouze začínat, jenže... příběh té povídky si do baru odskočil "na jedno" a víte přece, jak tohle vždycky dopadne :)
Napsal sirien
„Vypadáte trochu nejistě? Neznáte to tu? To nic, rád vám vysvětlím, kam jste se to dostal. Jsme v baru Mimo čas a prostor. Jinde by to bylo jen další divné jméno, ale tady to vlastně jméno není. Říká se tomu prostě bar. Nebo taky Bar. Sejdeme se v Baru – když si tohle řeknou ti, kteří vědí o co jde, tak je všechno jasné, to si pamatujte, může se vám to hodit. Svým způsobem to je velice… ironické. Jediné místo na křižovatce mezi všemi myslitelnými i nemyslitelnými světy Multiversa, místo s teoreticky žádným a prakticky nekonečným prostorem. Mohlo tu být cokoliv. Nejnádhernější katedrála zasvěcená všech bohům. Dokonalý chrám vystavěný na počest vzájemného porozumění. Nejvznosnější universita se souhrnem všech existujících vědomostí. Úctyhodná knihovna se všemi publikacemi – lyrika, poezie, beletrie… ta nejnádhernější díla i ty největší braky, ty co napsány byly i budou, ty, co nikdy ani nevzniknou, ale mohly by. Nejrozsáhlejší muzeum všeho. Hřbitov. Ale ne, je tady bar. Samozřejmě, že je tady bar. V Multiversu žije jen málo ras, které by neměly bary, a ještě méně těch, které by je nepoužívaly, když se k nim dostanou.
Mimo čas a prostor je dokonalý popis. Existovaly stovky fyziků, matematiků, ale i mágů, kteří zešíleli při pokusech vysvětlit fungování tohohle místa. Můžete zde potkat kohokoliv, kdo sem alespoň někdy zavítal – jedno jestli v minulosti nebo v budoucnosti. Potkáte se tu s každým, kdo vás hledá – což občas nemusí být tak výhodné, jak by se mohlo zdát. Přitom tu ale také můžete nenajít ty, kteří se tu před vámi schovávají, a to i když jste se tu s nimi potkali v minulosti a ještě se tu setkáte v budoucnosti – prostě se minete v čase. Můžete tu barmanovi zaplatit čím chcete, pokud to v některém ze světů, které znáte, má nějakou hodnotu. Ale pokud zkusíte podvádět, tak s vámi vyrazí dveře. A když s vámi vyrazí dveře tady, tak můžete skončit opravdu kdekoliv. Nikdo nechápe a ani nikdy chápat nebude, jinak bychom to tu už dávno věděli, jak tohle místo vlastně funguje, ani komu patří, ani komu plynou zisky, ani odkud se vlastně zásobuje. Někteří dokonce tvrdí, že tohle je místo patřící samotnému Bohu, a že se sem dokonce občas sám zajde napít. Já tomu nevěřím. Vůbec nevěřím v Boha. Život je už tak dost problematický. Jisté tu je jenom to, že tu dostanete cokoliv. Barmani, barmanky, servírky a všichni ti ostatní, všech ras i jejich národností a kultur (a s tím kolik jich je, je s podivem, jak často se setkáte právě s těmi vaší rasy) sem prostě kdysi přišli a zůstali, protože neměli kam jít. Ne že by byli nešťastní, spíš naopak. Můžete se s nimi klidně bavit. I když tu každý mluví jiným jazykem, stejně jste se vždycky na nějakém dohodnete, přinejhorším najdete někoho, kdo vám bude překládat.
Hej, ještě jednou tohle pití prosím.
Tohle je bar, kam chodí jen dvě skupiny lidí. Ti první se sem chodí v klidu a nerušeně sejít, probrat obchody nebo nevyřízené účty, zradit celé národy nebo jen pár blízkých, prodat nebo koupit zbraně schopné vyhladit celé galaxie nebo jiné problematické zboží. Občas sem někdo zajde někoho z těchle zabít nebo jejich obchody přerušit jiným způsobem. Ta druhá skupina jsou trosky. Bytosti, které nikam a k nikomu nepatří, které mají celé Multiversum světů a přitom v něm nemají jediný domov. Někteří, ti mladší, si vznosně říkají „cestovatelé“, „průzkumníci“, „dobrodruzi“ nebo jinými hloupými jmény. Ať si říkají jakkoliv, ti kteří nezemřou nakonec stejně vždycky skončí jako všichni před nimi – jako notoričtí návštěvníci tohohle místa, ztracené existence, které ve skutečnosti nemají nic a nic ani nechtějí. Jen další pití. Nevím, čím vlastně nakonec platí, ale možná že tihle tu už ani platit nemusí. Občas odejdou pryč a tváří se, že tu vlastně byli jen na skok, pravda ale je, že tohle je teď jejich domov a na skok chodí tam ven.
Já sám ani nevím, jak dlouho tu jsem. V podstatě to je jedno, ať odejdu kdykoliv, vždycky odejdu do chvíle, kdy budu chtít. Byly doby, kdy jsem na tom byl líp. Mnohem líp. Byl jsem fázový fyzik na jednom takovém světě, který se dostával k technologii překročení světelné rychlosti. To byl obor, ve kterém jsem pracoval. Nemá smysl ztrácet čas podrobnostmi, byl jsem dost dobrý. Myslel jsem, že se mi podařilo přijít na to, jak obejít omezení daná třetím zákonem o zachování subprostoru. Dostal jsem granty. Postavil jsem experimentální prototyp lodě. A místo abych se dostal přes rychlost světla, dostal jsem se do Multiversa. Asi si nedokážete představit, jaký to byl šok. Strávil jsem roky, abych se dostal zpátky. Roky. Víte co to je, dokázat zaměřit jeden svět z nekonečna? Asi ne. To je jedno. Nakonec se mi to povedlo. Byl jsem prohlášen za mrtvého, moje exmanželka měla někoho jiného, moje děti ani nevěděly, že ten někdo není jejich pravý otec. Můj projekt byl prohlášen za neúspěšný a smetanu z mojí práce slízl nějaký nenápaditý šprt bez fantazie a vědeckého talentu, který jen triviálně upravil moje rovnice. Triviálně. Triviálně, když k tomu měl záznamy z mého experimentu, který mě poslal na několik let do paralelních světů, to se mu to pak upravovalo lehko. Prostě – celý můj život byl najednou v tahu.
Určitě vás napadlo: Hej, když je tady nekonečno světů, tak proč ten chlápek prostě nenašel takovej, kde se tohle nestalo? Tak já vám řeknu proč – protože tohle celý je sci-fistickej nesmysl. Jasně, opravdu máte nekonečno světů. A ano, dalo by se říct, že v nekonečnu světů máte nekonečno možností, takže tam musí někde být svět, který by vypadal přesně tak, jak myslíte. Jenže každý z těch světů se liší od toho předchozího, a může se lišit v nekonečno možnostech, jasný? Jo, já vlastně zapomněl, vy ještě nemáte představu co to to nekonečno pořádně je – já teď nemluvím o hloupostech jako je spin jedné částice nebo barva vlasů vaší první lásky. Ne, nekonečno, to je… to je spin a povaha všech částic, a pak všechny ty interakce mezi nimi a všechny tyhle věci na nejmenší možné úrovni a pak si totéž zopakujte na protonech a elektronech a pak znovu to samý na atomech a pak na molekulách a pak na souborech molekul. A to jste jen na začátku, pak tu samozřejmě máte jejich pozice v prostoru a čase, a když dořešíte tohle, tak tu budete mít totéž od začátku s poli a pak ještě jednou s energiemi. A až to doděláte, tak jste ještě ani nezačal, protože teď to musíte vyřešit ještě jednou na kvantové úrovni pro všechny představitelné fázové prostory částic. A to jste pořád teprve na začátku, protože teď teprve přijde na řadu barva vlasů vaší první milenky a to, že jste ráno nestihli autobus. Co chci říct je – máte nekonečno světů, takže s každým dalším směřujete k tomu, který hledáte. Jenže je tu nekonečné množství možných odchylek a každá z nich se může vychýlit nekonečným množstvím způsobů, což je to, co v matematice označujeme jako alef1, nekonečno druhého řádu, což sice asi nevíte co je, takže řekněme, že to je dvakrát větší nekonečno, ok? Nikdy nenajdete svět, který by byl jen alternativou nějakého jiného, vaše šance se i v tom nekonečnu světů blíží v limitě nule, protože proti vám stojí dvounásobné nekonečno. To je samozřejmě celé matematický nesmysl, ale berte to jako lži ve vyučování na střední škole – základní pravidlo učitele matematiky zní: Budu mluvit jenom pravdu, nic než pravdu, ale nikdy celou pravdu. Tohle je docela blízko pravdě, z vašeho pohledu. Kdybych vám to vysvětlil popravdě tak, jak to je, tak vám z těch rovnic exploduje hlava dřív, než něco pochopíte
Jistě… později jsem se naučil, jak cestovat mezi světy a zpátky v čase. Pak jsem se to naučil i tak, abych nevytvořil paradoxy. Znáte to, takový ty věci, že když zabijete svého dědečka a podobný. Jenže… stálo by to za to? Já už jsem tou dobou byl někdo jiný. Účastnil jsem se válek na některých světech i válek mezi některými světy. Prožil jsem si pár dobrodružství jako vystřižených z literatury Merianny Terise. Tu asi neznáte, ale doporučuji, její sci-fi dobrodružná literatura přesáhla dobu na tisících světech a změnila několik stovek kultur, taky způsobila pár desítek krvavých celoplanetárních revolucí, pokud vím. Párkrát jsem zachránil miliardy inteligentních životů. Pravda, párkrát jsem to i zpackal a vyhodil jsem do vzduchu nějakou tu galaxii. Teda, to se stalo jen jednou, a skoro nikdo tam v tu chvíli nebyl, přísahám.
Ještě jednou tohle pití, díky.
Kde jsem to? Jo jasně. Zkonstruoval jsem lodě schopné letět nekonečnou rychlostí, viděl jsem výbuchy supernovy i zhroucení neutronové hvězdy, zřítil jsem se z dvanáctikilometrových kaskádových vodopádů v soustavě Grex-VII, byl jsem ve městech v hlubinách moří i ve městech vystavěných v mezihvězdném prázdnu. Vidím váš výraz… nevěřte tomu, že inteligentní rasy musí být logické. Viděl jsem lidi udělat věci, jen aby dokázali, že je udělat dokáží. Třeba Převrácená soustava v soustavě Rebeka. Jedna rasa tam udělala planetární soustavu, kde všechny planety obíhají kolem černé díry, a ve čtvrtině, polovině a třech čtvrtinách vzdálenosti obíhají po oběžných drahách slunce, fakt skutečná slunce, celé hvězdy, jakoby to byly jen další planety. Celé to je vyvážené na tisícinu miligramu a celé to je postavené jen aby ta rasa dokázala, že to postavit dokáže. Museli přemístit tři hvězdy, dvanáct planet i s měsíci, čtyři asteroidové pásy, několik komet a černou díru, ale prostě jim to přišlo jako dobrý nápad. Mezi námi, ta soustava je překrásná, životní podmínky jsou na všech dvanácti planetách a na některých měsících, každá je jiná… potřeboval byste miliardu životů na to si užít všechno, co to nabízí. Jestli je někde ráj, je to tam.
Co tím chci říct je… nakonec jsem se mohl vrátit do svého předchozího života ve svém vesmíru. Mohl jsem se vrátit zatracené dvě vteřiny potom, co jsem provedl ten prokletý experiment, opravit rovnice, tvářit se, že se nic nestalo, získat prestiž za ten objev nadsvětelného pohonu, vrátit se ke své manželce, do svého života… jenže v tom to právě je, chápete? On už to totiž po těch letech mezi světy nebyl tak úplně můj život. Patřil někomu jinému, někomu, kým jsem býval, někomu, kdo byl už mrtvý. Lidé neustále tvrdí, že by dali cokoliv za to, aby viděli tohle a aby viděli támhleto, chtějí vidět zázraky. Já je viděl. Není nic zázračnějšího než sledovat výbuch přetížené černé díry, ze které vzniká nová galaxie, přičemž se okolo vás mění fyzikální zákony. Lidé chtějí vidět zázraky, ale lžou. Oni chtějí jen snít o zázracích, protože vidět zázraky – vidět zázraky znamená zemřít. Když uvidíte zázrak, změní vás to, navěky. Určitá část ve vás zemře, zemře intenzitou toho zážitku. A když vidíte zázraky znovu a znovu, nakonec zemřete celý, nic z vás nezbude, není nic, co by vás těšilo, protože se nic nevyrovná tomu, co jste už poznal.
No, vidím že mi nevěříte ani v tomhle. Jasně že ne. Jste tu nový, co? Poprvé v tomhle pajzlu. A vidím, že jste na odchodu. Ale vy nejste jeden z těch cílevědomých, co tu jsou jen nakrátko za obchodem, jste dobrodruh, co? Jo, také jsem jím býval… no, tak se rozhlédněte, podívejte se támhle na tu chobotnici na nožičkách, a támhle v tom koutě s těmi lidmi, to je inteligentní odstín modré barvy, támhle nalevo, ta sexy kočka, je upírka, a támhle vzadu, vedle toho chlápka s iontovou puškou, tak to je mág Prvotního chaosu, který se zrovna baví s arcimágem university Zhasínajícího Slunce. Je to tu docela dobrá společnost, spousta historek, spousta příběhů. Není nic, co by se sem k nám nedoneslo, tak si to pamatujte, protože jako dobrodruh tady taky skončíte, pokud přežijete. Jako my všichni…"
© Lucie R.
Napsal sirien 14.01.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 13 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.16012811660767 secREMOTE_IP: 3.229.122.112