Zeměplocha Terryho Pratchetta: Čarodějky

Vše začalo Čaroprávností (3). Umírající mág předává svou hůl svému nástupci, nejlépe osmému synovi osmého syna. Osmý syn má osmé dítě a umírající mág mu přišel předat svou hůl, a tak také učiní. Jenže... magie je nevyzpytatelná a dítě, ke kterému jej zavedla není osmý syn, ale je to dcera. A tím problémy začínají - z holek jsou čarodějky, z kluků mágové, tak to vždy bylo, je... a má být, ale jak se zdá, tak nebude.
Porodní bába, Bábi Zlopočasná, rozhodne dát věci k ledu a počkat co bude. Holčička dospívá a nakonec se její schopnosti projeví. A tak ji Bábi (v této knize ještě ne tak úplně bábi, jak ji známe z dalších knih) vezme do učení. Tam chvíli vydrží, jenže magie mágů je magií hvězd a vesmíru, magie čarodějek je magií země, nemůže to fungovat a také že nefunguje.
A tak se Bábi a její svěřenkyně vydávají na cestu do dalekého Ankh-Morporku na Neviditelnou universitu, nejproslulejší a jediné Zeměplošské vysoké školy magické. Cesta bude pestrá.
A přimět mágy, aby učili holku, ještě pestřejší... Další knihou, kde se již oběví plné trio čarodějek, jsou Soudné sestry (6), také známé z prý (bohužel jsem nebyl, ale kladných hlasů i od nepratchettistů mnoho a záporné žádné) výtečného divadelního představení.
Starý král je zavražděn a na jeho místo nastupuje jeho vrah s manželkou. Jejich plán má jedinou chybu - nějaký voják odvezl králova syna hluboko do lesů, kde se jim ztratil a vojáci za ním vyslaní se nevrátili.
Nevrátili, protože narazili na poněkud zvláštní čarodějnický sabat Bábi, Stařenky a Magráty. A tak čarodějkám zbylo na krku malé nemluvně. Co s ním?
Stejnou otázku si položily i ony. Předali jej manželskému páru z kočovného divadla.
Ale... příběhy mají tendenci se zaplétat a splétat. Nový král je despota na entou. A tak je nutné s ním něco dělat.
Příběh plný dědiců, uzurpátorů, jejich despotických manželek, čarodějek, šeptandy a propagandy, královského šaška a jedné královské koruny může začít... Dále se s čarodějkami setkáváme až v Čarodějkách na cestách (12) Zemřela jedna z horských čarodějek, sice jen na půl úvazku, ale stejně. Problém je, že primárně to byla víla sudička. A se sudičkami jsou vždy trable, hrají si s lidskými osudy a dávají lidem, co chtějí a ne to, co potřebují.
A s touhle jsou trable extra, protože byla zrovna zapletená do kouzelného příběhu... a svou kouzelnou hůlku předala Magrátě. A tak se čarodějky vydávají do ciziny, aby dokončili, co je nutné dokončit. Právě v této knize čarodějky promění kocoura Silvera v muže a jak známo, co je proměněno jednou, mění se podruhé mnohem snáz, takže se Silver naučí měnit do lidské podoby, i když ne vždy je z toho nadšený. Čarodějky se sotva vrátí z Genovi, a hned zjistí, že doma je problém. Tak začíná kniha další, Dámy a pánové (14).
V Lancre si skupina holek začala hrát na čarodějky (mezi nimi i Ágnes Nulíčková, i když zde zatím jen jako vedlejší postava). To Bábi považuje za směšné, ale ani by to tak moc nevadilo, kdyby jedna z nich neměla skutečnou Moc. To by samo o sobě také nebylo tak zlé... ale ta moc není její, má ji jen půjčenou.
Od Ní. Od Té, o které se nemluví, Té, která má zůstat jen v pohádkách. Od královny elfů. Jak je v knize psáno...
Elfové jsou úžasní. Vyvolávají úžas
Elfové jsou zázrační. Působí zázraky.
Elfové jsou romantičtí. Sesílají romantické sny.
Elfové jsou kouzelní. Spřádají kouzla
Elfové jsou strašliví. Budí strach.
Slova jsou zvláštní tím, že se jejich význam dovede zkroutit jako had, a když chcete najít hada, hledejte ho za slovy, která změnila svůj význam. Nikdy nikdo neřekl, že elfové jsou hodní.
Elfové jsou zlí.
Jenomže... lidé si o nich pamatují jen to, co chtějí. Čarodějky (až na Magrátu) si pamatují pravdu, ale těch už je na rozdíl od starých časů málo...
Kdysi velmi dávno se Královna a Bábi setkali. Nadešel den, kdy se budou muset setkat znuvu.
A nad vším poletují včely... V Maškarádě (18) se poprvé setkáme naplno s Anežkou Nulíčkovou a zde již i částečně s Perditou.
Aneža NECHCE být čarodějkou, i když ví, že ONY by jí mezi sebe chtěli. A tak uteče. A protože bez ohledu na směr, všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, vydá se tam, aby se přidala k Opeře, prtože má úžasný hlas.
Zato Stařenka řeší závažný problém. Bábi Zlopočasná se nudí. A nudící se čarodějka, to je samo o sobě špané. Nudící se čarodějka Bábina formátu, to zavání pohromou. A tak se jí v zápalu snahy zmíní o kuchařce všech svých receptů, kterou poslala vydavateli v Ankh-Morporku a který jí za to poslal pár tolarů.
A Bábi to zaujme. Protože pár tolarů za takovouhle sbírku úžasných receptů a dvou i vícesmyslných poznámek... to je krádež. A tak sbalí Stařenku a vydávají se do Ankh-Morporku, cestou v dostavníku se přichomýtnou k vyšší společnosti, když omylem narazí na Mistra Basilicu, operního umělce světového formátu (a, jak poznamená Stařenka, jediného chlapa, kterýho najdete v atlase)
Anežka se dostane do Opery, a naše čarodějky na ní omylem narazí (i když jim dalo hodně práce se tvářit, že ji nezahlédly). V Opeře se děje cosi divného. Finance tam kolují podivně. Opera je plná pověr a podivných rituálů pro štěstí.
A řádí tam Fantom.
Tedy... s tím řáděním mu brzy začne spousta problémů. Zatím poslední knihou ze série čarodějek je Carpe Jugulum (23) (Všichni znají carpe diem. jugulum je hrdlo )
Lancerský král Verence II. pořádá velkou hostinu na oslavu narození své prvorozené dcery. Pozve kdekoho. Ale hlavně pozve upíry Strakupírovi. Ti jsou novátoři. Nefungují na ně náboženské symboly, česnek, svěcená voda... nic. Mohou překročit tekoucí vodu i vejít, když nejsou pozváni. A ti se rozhodnou ovládnout Lancre ke svému zvrhlému plánu. Umí ovládat mysl jiných lidí stejně snadno, jako malí dítě rozházet své hračky. Jediný, kdo jim dokáže vzdorovat, je Bábi, Anežka s Perditou, a kněz Velkého Oma Ovísek. Bábi je na něco takového sama příliš mocná, Anežka s Perditou jsou jako houpačka, upíři potlačí jednu a vyskočí ta druhá a Ovíska chrání jeho víra.
Ale upíři jsou příliš silní i na bábi.
Podle mě nejlepší knížka ze série čarodějek. Velmi napínavá, velmi čtivá, s velmi překvapivým rozuzlením. Proto také neprozradím víc.