Doublepost:
Resp. nemám problém případně rozebrat hlouběji ten jeden, který se týkal mě osobně. Tím nikomu neublížím. Šlo o závěrečný výslech z Projektu Systém. Už se to neuvádí, tak to ani nebudou spoilery.
V principu tam šlo o to, že po nějakých událostech si na vás dupnou NPCčka v roli Estébáků, odvlečou vás do výslechovky, kde vás chvíli zpracovávají a nakonec vám dají nabídku, co se neodmítá - vymění vaši budoucnost a budoucnost někoho vám blízkého za "naprášení" kamarádů. A ty uvozovky tam nejsou náhodou, ve skutečnosti je to klasický hon na čarodějnice a vůbec jim nejde o vinu a pravdu, ale o to, aby se získalo podepsané svědectví, které umožní došlápnout si na dalšího a dalšího ... atd.
Jako hráči mi to samozřejmě bylo jasné kam to metaherně míří ... když výslech začínal. Zároveň jsem hrál postavu, která byla napsaná tak, že by přesně tohle udělala ... takže jsem se cíleně snažil držet si odstup a nějak to věrohodně zahrát.
No, asi je jasné, že jsem ho neudržel. Orgové nasadili laťku věrohodnosti a atmosféry hodně vysoko, probleedovalo to jak sviň a když jsem začal sepisovat na papír jména těch nevinných kluků, málem jsem se tam pozvracel, jak mi bylo hnusně z toho, co in-character dělám. Do toho začaly naskakovat nějaký zážitky z dětství, typu "Jak jsem za socíku naprosto cizím lidem na lyžáku vykládal, že v autě si nezpíváme, protože táta chce slyšet z rádia Hlas Ameriky" a podobně ... a na průser bylo založeno řádně.
Kdyby to nebyla PvE scéna a nevěděl jsem, že za rohem je profi psycholog, který zasáhne a píchne mi, když bude potřeba, tak bych to stopnul určitě. S vědomím, že Projekt Systém byl přeci jen trochu vážnější - a v tomhle směru trochu zajištěný larp - jsem to teda dohrál, v duchu si furt opakoval "je to jenom hra", vypadl a šel to na půl hodiny rozdýchat do lesa a přemítat, jestli za tím psychoušem přeci jen nemám radši zajít.
Pak mě z toho vytrhly nějaké další herní události a už jsem to vstřebal.