Jako malý kluk jsem měl zkušenosti rád. Zatímco poklady byly nejisté, nezískávali jsme je každé sezení, zkušenosti byla jistá odměna za každé sezení. A taky to byl takový "teploměr", kde člověk krásně viděl, jak se přibližuje k další úrovni a čím dál víc se zvyšovalo napětí, kdy už to přijde. :)
Dnes z pohledu postavy vidím ve zkušenostech jednu nevýhodu: je to míra pro úrovně/schopnosti, ale dnes, hlavně v 5e, mě zajímá stejnou měrou i rozvoj charakteru postavy, hlavně rozvíjení vztahů a budování osobního příběhu na základě osobnostních rysů, pout a vad a rozvíjení v rámci frakce. A vzniká střet, kdy součástí dobrodružství a přesahujícího příběhu jsou stejnou měrou jak schopnosti, tak charakteristika postavy, ale zkušenosti měří jen jednu z těch dvou složek. Osobně mám proto radši, když se mohu zaměřit na ten osobnostní rozvoj a přechod na nové úrovně určuje PJ na základě toho, jak mu to zapadá do dobrodružství. Pak mi přijde, že jsou obě složky v harmonii.
Z pohledu PJ: teď hrajeme Obry, kde doporučují spíš milníky než zkušenosti, tak jedem podle milníků. Je to haluz, protože prvních pět úrovní v dobrodružství připomíná spíš rychlokurz němčiny než skutečnou část tažení pro 5 úrovní a je jasné, že to dobrodružství je fakticky jen pro 5.-10. úroveň, ale i tak vnímám, že příběhovosti dost pomohlo že se hráči nemusí soustředit na sběr zkušeností a mohou se víc zaměřit na jiné složky.
A nejspíš je to dobrý způsob i pro tvůrce dobrodružství, kdy si můžou říct: tato část by měla být pro postavy na x-té úrovní, tato na (x+1). úrovni atd.