Ok, přečtu si to jak se k tomu dostanu, když je to tak zajímavé.
Podle mě je chyba chápat OS komunitu (tedy OSR + Dragonsfoot + OdnD Discussion, apod.) jako reprezentativní vzorek klasického hráče 70./80. let, jako spíš reprezentativní vzorek hard-core hráčů pocházejících z té doby. I podle toho, co se psalo na dragonsfoot, to jak se hrálo masově neodpovídalo tomu, jak si to představoval Gygax, nebo jak vypadala jeho skupinka.
Celá OS komunita je imho mix osobních zkušenosti specificky orientované skupiny hráčů (která sdílí preference a přístup a proto se zformovala do jisté míry konzistentního hnutí), historického bádání ohledně Gygaxových záměrů (vycházející z odhalování ale i odhadování jeho herních a estetických preferencí), podpořené o jeho vlastní názory (dokud žil) a názory lidí z jeho skupiny nebo týmu (Tim Kask, Metzner, Robert Kuntz, apod.) a samozřejmě je tam i kus nostalgie a zpětné refelexe, která zavání postmodernou.
Největší přínost OS hnutí podle mě není v tom, autenticky zprostředkovat reprezentativní feeling RPG 70.let, ale spíše pochopit Gygaxovu vizi nebo potenciál určitého herního stylu, který zejména v moderní době podléhá vnější degradaci. Je to takový kontrast k hard-core dramatickému roleplayngu i story games a všemu, co zavádí elitařstvím (což asi i odráží punditův boj proti sviním). Nostalgie v tom bezesporu je, ale zlatý věk nevím, spousta těch hráčů to nikdy nepřestala hrát a nepřešla k něčemu jinému, opírá se to i o zkušenosti z Gygaxovi skupiny a oslovuje to i mladé hráče, kteří v tom vnímají koherentní styl a kvalitu, takže na tom podle mě něco bude a není to jen subjektivně zromantizovaný pohled.
Pro mě osobně to byla "otvíračka" očí (vůči dejmetomu dramatickým a story-games preferencím či stereotypům a dogmatům) stejně, jako to před lety udělal narativismus vůči metagame fašismu a podobným dogmatům. Ale možná je to jen tím, že sám jsem k posmtoderně tíhnoucí intelektuál, který dokáže, na základě akademizujícího a teoretického přístupu, vidět umění i třeba v
braku :-)