Argonantus píše:
Jinak nevím, kdo vám řekl, že Bůh je nepoznatelný.
většina imaginárních kamarádů bývá.
každopádně bych citoval Graga House: "Pokud mluvíš s Bohem, jsi věřící, pokud mluví Bůh s tebou, si cvok"
Bajo píše:
Nevím jak jsi přišel na zbožné přání, ale nechám se poučit, i ohledně těch svatých :-)
Problém uznávání svatých jako menších božstev (model, chceš-li) je problém, který křesťané řeší pořád dokola jako na kolotoči už od počátků institucializované církve, vyjadřovali se k tomu snad všichni význačnější křesťanští myslitelé od Aurelia přes Bernarda až po Tomáše Akvinského.
Naoki píše:
Jestli je Bůh nepoznatelný, jak víme že je všemohoucí, vševidoucí a všudepřítomný?
snadno, neboť prázdné množině můžeme přiřadit libovolné vlastnosti :)
Jerson píše:
nebo rozporu mezi pomstychtivým Hospodinem v prvním dílu a manipulativním téměřdobrákem z dílu druhého
existují dvě hezká vysvětlení.
První je Nietzscheho, který řekl že to ilustruje společenský rozpor - Izraelité byli mocný a vítězně válčící kmen který si podroboval ostatní, a proto měl mocného a těžko smiřitelného Boha co nešel pro ránu daleko. Když ale byli sami podrobeni a "zotročeni", tak jim tato filosofie začala dělat maglajz v hlavě, přičemž řešení se objevilo v převrácení božstva, kdy najedou bylo poddanství (utrpení) chápáno naopak jako ctnost a cesta ke spasení (nastavování druhé tváře, císařovo císaři... bla bla)
Ten druhý výklad říká, že Bůh prostě změnil matroš.
Argonantus píše:
Tento způsob diskuse o faktech pokládám za nemožný. Pokud nevíš, o čem mluvím, tak si to zjisti.
O faktech vůbec nerad diskutuji. Fakta se prostě ověřují, a hotovo.
Základní problém ale je, co je onen fakt o němř je řeč. Protože já v tom vidím jen jediný fakt: "někteří lidé tvrdí, že se potkali s (že poznali) Bohem(Boha)", na což mám jen jedinou odpověď: "někteří lidé tvrdí, že jsou Napoleon". *)
*) Psycholožka na střední nám kdysi vyprávěla o duševních poruchách a mimo jiné zabrousila i k tématu, že psychické poruchy jsou dány i okolní kulturou, načež se zamyslela a postěžovala si: "jen si to vemte, kdysi, to byly krásný časy, sanatoria plný Kleopater a Napoleonů a Caesarů... a dneska? Samá deprese, migréna, vyhoření..."
Bajo píše:
Colombo: Bůh nelze vědecky dokázat ani jej nelze vyvrátit.
AC Clark kdysi napsal (kniha Konec dětství, někde v první části), že není třeba, aby věda Boha vyvracela, ona ho postupně zničí jen svou prostou přítomností a vlastním šířením ověřených faktů. Dokonce nejhorší, co může věda Bohu udělat, je nevšímat si ho.
Nakonec se na to podívej - skrze historii věda vytlačuje Boha stále dál a dál, vyhodila ho ze spousty aspektů života, kde dneska už ani nikoho nenapadne že by ho tam hledal, postupně ho tlačila dál a dál na všech frontách až ho vytlačila kamsi na okraj (už se nediskutuje o evoluci, teď se Bůh drží posledním nehtem pouze u jejího prvního kroku, přechodu z anorganického světa do organického - a to jen protože běžní lidé chtějí vidět "kroky" a nejsou duševně trénovaní na to aby dokázali vidět "procesy", u nichž i tento argument postupně ztrácí sílu...), v některých případech dokonce za okraj (Bůh byl ve fyzice odsunut až kamsi za velký třesk, jako nějaká možná prapříčina - Hawking už několikrát prohlásil, že moderní fyzika popisuje vznik časoprostoru takovým způsobem, že pro Boha nezbývá místo už ani tam...)
Náboženství stojí na nevědomosti, kterou osvětluje svou mystikou a odkazem k vyšší autoritě, jíž nelze zpochybnit. Odstraň nevědomost a zmizí i většina otázek. A když zmizí většina otázek, není důvod pro náboženské odpovědi. Ostatně tuhle pravdu věděli už před mnoha tisíci lety - bylo to právě jablko poznání, kterým se člověk postavil proti Bohu.
Otázky které zůstanou - ty o smrti, o smyslu života... to už je jen otázka praktické filosofie. Současní atheisticky orientovaní myslitelé už nalezli pár základních odpovědí na ty nejpalčivější z nich, další jsou jen otázka času.
Bajo píše:
Jen se ti snažím ukázat, že ač ti příjde víra křesťanu v mnoha ohledech děravá, tvá nevíra je v mnoha ohledech děravá též.
Ne. Víra křesťanů funguje tím způsobem, že vyplňuje místa kde lidé nevědí a tato potřeba je pro ně mnohdy natolik silná, že ji aplikují i tam, kde lidé vědí.
Nevěřící naopak odmítá princip idealizace neznámého a připouští nevědomost jako takovou - prostě neaplikuje jakousi hypotézu (Boží existence), jen protože do dané díry pasuje (protože byla utvořena tak, aby pasovala), chce skutečnou teorii opřenou o fakta.
Tedy - Colombovo tvrzení je založeno na principech slabé (akademické) skepse a occamovy břitvy, což jsou, sice "slabé", ale přesto směrodatné postupy racionálního poznání, které (mimo jiná využití, ve skutečnosti užitečnější než je dokazování bludů věřícím) umožňují nevěřit na neviditelného ale přesto růžového jednorožce, který teď čte tento můj post přes Tvoje rameno (a klidně se ohlédni, stejně je neviditelný. Nicméně ten odstín růžové je fakt něco, měl bys to vidět...)
A ještě - tvrzení věřících je v tomto případě pouze jejich tvrzením, tvrzení nevěřících je opřeno o myšlenkové postupy, které nás dovedly k tomu že si můžeme vyměňovat myšlenky na dvě stě kilometrů mrknutím oka a dostat se do New Yorku za osm hodin, což jsou SAKRA nějaké důkazy funkčnosti těchto postupů - možná Ti to nepřipadá, ale zeptej se amazonského indiána, kdybysme chtěli, klidně si před ním můžeme s těmihle technologiemi (ostatně i s o dost nižšími) sami hrát na Boha a ten chudák pozná kulový.