Innistrad

KESSIG

Provincie Kessig se skládá z roztroušených statků sevřených v rozpínavých prstech hustého, tmavého lesa. V lesích se ukrývají vlkodlaci, duchové a jiné nepřirozené hrozby, zatímco půda tak tak umožňuje nuzné živobytí kessigského lidu

Ulvenwald, Mlžný les

Vytí se rozléhá po osikových, březových a javorových lesích, které tvoří okraj Kessigské provincie. Lesy jsou až nepřirozeně husté a plné tmavých, pokroucených kmenů a stále se převalující mlhy. Stromy nesou široké listy tlumeně rudé, zlaté a zelené a půda je stále pokrytá vlhkým listím. Ulvenwald většinou Kessig od ostatních provincií spíš odděluje, protože poutníci v lese musí čelit vlkodlakům, strašidlům a záhadnému bloudění v mlze. V noci pod sříbřitým svitem měsíce Ulvenwaldské barvy potemní a zšednou a jedinými ostrůvky barev jsou odrazy v zvířecích očí a přízračné plamínky pableskujících zjevení.

Concept art by Adam Paquette

Kultura Kessigu: Vesničané a rolníci

Pro Kessigské je životem jejich práce. Kesigští lidé jsou zemědělci, mlynáři, tkalci a zedníci: země je jim blízká a musí tvrdě pracovat. Jsou soběstační, pragmatičtí a upřímní. Kesigec si své nářadí nkoupí v obchodě, ale sám si jej vyrobí. Možná se nikdy nenaučí aritmetiku nebo jména panovníků, ale ví kdy sklízet a zná všechno jedlé býlí. Nebude citovat velká díla písemnictví; vše nazve svými, prostými slovy tak, jak to sám vnímá.

Kessigští a Avacyn

Lid Kessigu je střízlivý a prostý a prostá věcnost Avalcínské víry skvěle zapadá do jejich světa. Kessigec věří v "Obdělanou půdu pod námi, kamenné zdi kolem nás a anděla nad námi. Nemá už ale důvěru ve vycíděné škorně catharů z města, pěstěné nehry Gavonských lovců duchů, nebo zcestná nařízení šlechty z velikého Thrabenu.

Mulch | Art by Christopher Moeller

Zákaz nočního vycházení bez stříbra

Od té doby, co Avalcyn loni zmizela, drží Církev z Thrabenu pravdu o jejím zmizení v tajnosti před Innistradským lidem. Kessigští ví, že Avalcyn poslední dobou nebyla moc vidět a objevili se pochybovači a zvěsti, že Avalcyn se něco přihodilo. Mezitím se útoky vlkodlaků zhoršily a strašidel přibývá. Krajem se šíří strach.

Nedávno přišli místní kněží a cathaři s novým nařízením. Kvůli ochraně lidu před vlkodlaky a dalšími nočními lovci se zákonem nařizuje povinnost vesničanů nosit s sebou po setmění požehnaný stříbrný amulet. Tyto amulety jsou vyráběny a svěceny v samotném Thrabenu a jsou skutečně účinné proti vlkodlakům. Je jich ale jen omezené množství a kněží je rozdělují nejraději výměnou za různé laskavosti, nebo příslib ochrany. Od vyhlášení zákazu vycházení bez stříbra se vztahy mezi Kessigem a Gavonou zhoršily. Někteří Kessigci začali odmítat Gavonské zboží a pomoc poutníkům z této provincie.

Concept art by Jung Park

Způsoby ve světě nadpřirozena

Pověrčivost a strach z nadpřirozených tvorů se vmísily do Kessigských způsobů. Při prvním setkáním s neznámým člověkem je slušnost ukázat, že při sobě nosíte něco stříbrného (přesto, že se stříbro dá snadno napodobit a jen žehnané stříbro má skutečnou ochrannou moc). Věnce spletené ze zelených větviček jsou častým darem a často se věší na dveře stavení, kde se právě narodilo dítě, aby byl jeho život chráněn před vampýry (i když dřevo po čase zajde a s ním i jeho účinnost). Je také zvykem před cestou jíst polévku z kyselého kořene, nebo se před cestou postit, aby se člověk znechutil vlkodlakům a jiným hladovým tvorům.

Oslava spánku

V kesigu je tradice oslavovat něčí život na výročí jeho smrti. Veselá slavnost se nazývá Oslava spánku. Pokud tedyzesnulý zůstal v zemi tak dlouho (namísto toho, aby se vrátil jako duch, strašidlo, nebo jiná nepřirozená stvůra). Pokračující nerušený spánek předků je považován za požehnání, málem větší než narozeniny ještě žijících příbuzných.

Nadpřirození tvorové Kessigu

Kessig obývají vlkodlaci, strašidla a další nadpřirozené ybtosti.

Vlkodlaci v Kessigu

V Kessigu loví několik smeček, stejně tak i vlkodlaci samotáři. Smečka Monronen bývá po většinu ročních dob nejsilnější, ale během Nového měsíve Kessigské vesnice ohrožuje smečka Leeraugů. Menší bezejmenné smečky si nárokují některé výběžky Ulvenwaldu a jejich síla roste, či klesá s měsícem.

Woodland Sleuth | Art by Tomasz Jedruszek

Staršina Gatstafu jednou jednou pronesl památnou větu, "V Kessigu je vlkodlaků více než kněží." Mnoho vlkodlaků tajně žije mezi Kessigskými, obávaje se odvety se bojí odhalit a příliš spjatí se svými rodinami a se svými kořeny v Kessigu nedokážou odejít. Podezřívavost a dohady se mezi lidmi divoce šíří, poháněny ustrašeným přeháněním a zmatenými zkazkami. Kessigci se nedokáží shodnout na tom jak vlkodlaka rozpoznat, chytit, nebo vyléčit, kolik jich vlastně je a co je drží zpátky, nebo co to všechno znamená pro lidi.

Prey Upon | Art by Dave Kendall

Strašidla Kessigu

Přízračná zjevení jsou druhá hned po vlkodlacích v nebezpečnosti pro Kessigské a duchové mohou napáchat mnohem větší škody na duši. Strašidla v Kessigu jsou duchové přírody, často zesměšňující, nebo děsící civilizované tvory. Mohou být studenými přízračnými plamínky ze snového ohně, zlomyslní poltergeisti, kteří doráží na hmotný svět silou kterou jim dává příkoří, jehož došli za živa, nebo krvavý opar, který požírá živé. Mohou být nádhernými přírodními duchy opletenými výhonky a trny, duchy posedávajícími zvěř, jež prosvítají z tlam a očí divokých zvířat, nebo mstiví polní škůdci, kteří sužují jak sedláky tak druidy.

Ostatní nadpřirození tvorové v Kessigu

Kessig je tak drancován vlkodlaky, že mnoho ostatních nadpřirozených tvorů je vytlačeno pryč, i když se osamělí jedinci občas objeví. V Kessigu bylo jen nemnoho ďáblů, nebo démonů, ale dýmající zlom známý jako Čertova jáma leží ve vysokých kamenitých kopcích na okraje provincie a hrozí přerostením démonických rejdů ven. Alchymií stvořené zombie se staly symbolem pro zkaženost velkoměsta; Kessigci často hází do jednoho pytle nekromantickou alchymii s černým trhem, prostitucí kacířstvím a vraždným spiknutím.

Obyčejní Kessigci mají rozporuplné názory na upíry. Veřejně se o upírských rodinách mluví jako o ztělesnění světácké špatnosti, ale v soukromí necudné klepy Kessigských prozrazují jejich obdiv k upírské uhlazenosti a věhlasu. Jen málokdo se dosud v Kessigu s upírem skutečně setkal, takže se rychle šíří řeči jakmile někdo projede po Vlásence v elegantním zastíněném kočáře.

Místopis Kessigu

Concept art by Daarken

Krkolomná jízda

Je jen málo dobrých cest, které by vedly do Kessigu z jiných provincií. Každá stekla je plná nebezpečí, vede poutníky přes Ulvenwald a přes zrádné srázy, takže ti, kdo tudy musí cestovat tak činí co nejrychleji. Kessigští mezi sebou těmto cestám říkají "Krkolomné".

Concept art by Vincent Proce

Lambholt, Nebezpečná pastvina

Lambholt je rolnická ves obklopená mílemi pastvin pro ovce, kozy a skot. Tyto pastviny byly kdysi prorostlé lesy - dlouhými výběžky, které se táhly až k Ulvenwaldu - ale Kessigští pokáceli téměř všechny stromy aby uvolnili místo pro své statky. Teď jakoby se divočina mstila za zničené lesy, protože vlkodlaci neustále ohrožují dobytek a Lambholtský lid.

Lambholtští vesničané tradičně slaví dožínky s východem rudého měsíce, pracují dlouho do noci ve světle hranic a připravují velké hostiny z čerstvého masa a zeleniny. Poslední dobou, jak slábne moc Lambholtských ochranných oltářů a útoky vlkodlaků se množí, se však nálada na slavnosti změnila. Hlavní událostí svátku je lovecká soutěž, kde se bojovníci a kněží vyráží na lov do Ulvenwaldu kolem, aby zabili co nejsilnějšího nadpřirozeného tvora. Mnozí se nikdy nevrátí.

Plains | Art by Eytan Zana

Hollowhenge, Ztracené hlavní město

Zborcenina ze dřeva a cihel leží tam, co kdysi stávalo sídelní město Kessigu. Ještě před rokem bylo vzkvétající městečko výstavních domů známé jako Avabruck, a stále je mezi troskami možné najít cedule se jmémem "Avabruck" vyvedené ve veselých barvách. Nyní se ale ujalo jiné jméno - jméno hanlivé, takové, jaké mu vesničani dali: Hollowhenge. Před rokem, po tom co ochranná síla Avalcínské magie začala slábnout, se ochrany kolem Avabruckské hlavní katedrály, chrámu svatého Rabana, rozpadly. Trvalo jen dvě noci, než vlkodlaci našli skulinu v obraně. Smečka Mondronen vtrhla do města a rozsápala každého, kdo jí přišel do drápů cestou k chrámu. Ten oblehli a po tom, co jej strhli spořádali všechny, kteří se jim odvážili postavit. Radní nařídili opustit město, ale zavládl zmatek a mnozí měšťané se rozhodli opevnit ve svých domovech.

Howlpack Alpha | Art by Svetlin Velinov

Sedm dní po proniknutí do města vykonali vlkodlačí divoši nějaký neznámý krvavý obřad a drtivá síla srovnala se zemí většinu budov ve městě a zabila stovky lidí, takže zůstal jen vnější Avabrucké domy, které tvoří kruh kolem rozvalin uvnitř. Jakékoli pokusy o záchranu přeživších se setkaly jen s útoky vlkodlaků.

Jak šel čas, bylo město opuštěno, dokonce i smečkou. Teď už se mezi ruinami toulají jen zdivočelí, vystrašení duchové a občas nějaký ten vlkodlačí mrchožrout. Říká se, že ti, co byli zabiti výbuchem, jenž rozmetal katedrálu, zůstanou ve zdech Hollowhenge na věky, kdy se budou marně snažit znovu vybudovat své domy a vzkřísit své milované. Někteří duchové jsou rozkacení a divocí umrlci, nebezpeční všem, co uvnitř najdou. I přes všeechna tato nebezpečí poutníci často přecházejí kolem Hollowhenge, protože dřívější provinciální sídlo leží na křižovatce dvou hlavních cest přes Kessig.

Čertova jáma

Daleko od měst a cest vyjetých vozy, přes rozlohy hlubokého pralesa, leží puklina známá jako Čertova jáma. Místo kde se zem rozestoupila. Dým a žár stoupají z propasti, zahalujíce její dno, a strašlivé hlasy si mumlají a pochechtávají se. Pytláci říkají, že kolem viděli skutečné ďábly, ale zatím nebyl vliv démonů po Kessigu moc znát.

Concept art by Steven Belledinaction=advanced

Staršina Gatstafu jednou jednou pronesl památnou větu, "V Kessigu je vlkodlaků více než kněží." Mnoho vlkodlaků tajně žije mezi Kessigskými, obávaje se odvety se bojí odhalit a příliš spjatí se svými rodinami a se svými kořeny v Kessigu nedokážou odejít. Podezřívavost a dohady se mezi lidmi divoce šíří, poháněny ustrašeným přeháněním a zmatenými zkazkami. Kessigci se nedokáží shodnout na tom jak vlkodlaka rozpoznat, chytit, nebo vyléčit, kolik jich vlastně je a co je drží zpátky, nebo co to všechno znamená pro lidi.

Prey Upon | Art by Steve Prescott

Podoba člověka: Zoufalé lpění na lidskosti

Ten, kdo se nakazí lykantropií navždypochybuje o svých pudech a touhách. V lidské podobě vlkodlak cítí tah vlčí podstaty i když se snaží začlenit do lidské společnosti. Cítí emoce svářející se v jeho srdci, a jako měsíc přibývá, ovlivňuje jeho svědomí, víra a sebeovládání jsou stále slabší a slabší. Za úplňku je proměna nevyhnutelná, ale ve skutečnosti jakékoli silné emoce, nebo otřesné zážitky mohou způsobit nával lykantropie a spustit přeměnu.

Gatstaf Shepherd | Art by Mark Evans

Podoba besie: Vraždící nástroj přírody

Vlkodlaci ve vlčí podobě vládnou nezměrnou silou a divokostí. Jejich těla jsou skvěle přizpůsobena zabíjení, s čelistmi schopnými přehryznout kost a drápy dost ostrými na to, aby vyrvaly vnitřnosti z tvorů mnohonásobně větších, než samotný vlkodlak. Jejich mysl kypí pudy a adrenalinem, krmena nadpřirozenými vjemy z jejich zbystřených smyslů, ale uzavřena téměř všemu jinému než zabíjení. Mohou chodit po dvou, aby si uvolnili ruce, nebo běhat po všech čtyřech pro větší rychlost. O jejich vytí se říká, že osvobozuje vlčí duši uvnitř, trýznivý zvuk zamlžuje vzduch a činí noci mrazivější. Proměnění vlkodlaci nedokáží mluvit lidskou řečí, ale zdá se, že se mezi sebou dorozumí ohledně lovu, nadřazenosti a společenského postavení tak, jako to dělají divocí vlci.

Gatstaf Howler | Art by Mark Evans

Proměna

Proměna je pro vlkodlaka trýznivým zážitkem a je to také nesmírně zneklidňující podívaná. První se promění oči, bělma ztmavnou a panenky se zalévají barvami. Pak náskedují drápy; ruce se protáhnou a drápy jako dýky se vytáhnou ze špiček prstů a z palce se stane dráp u zápěstí. Čumák vyrazí z lidské lebky a zuby se ostrými špičkami proderou ven dásněmi. Kosti praští, jak se přesouvají. Morek se rozlévá do krve, jak se žebra a lebka protahují. Hustá, drátovatá srst se prodere kůží, často při tom i vytlačí lidské vlasy. Kostrč se protáhuje a přemění  sev ježatý vlčí ocas. Metabolismus se zrychlí, krev rozproudí, dech a žlázy pracují jako zběsilé a způsobují bažení po tuku a proteinech. Jakékoli oblečení nošené před přeměnou je většinou roztrháno na cáry a samo opadá. Pokud je vlkodlak v bestiální podobě zabit, vrátí se do své původní podoby, čemuž se říká posmrtný zvrat.

Concept art by Steve Prescott

Následky

Vlkodlak, který se změní zpátky do lidské podoby je většinou nahý, zmatený a pokrytý špínou, ranami a krví z lovu předchozí noci. Má v hlavě jen záblesky vzpomínek zbylé po přeměně z vlčí podoby, které se často zjevují s rozbušením srdce a přívaly adrenalinu, které se podobají záchvatům panické hrůzy. Dny následující po přeměně jsou často naplněny studem, pocitem viny a depresemi - a potlačením, jak se vlkodlak snaží budit zdání normálnosti., vymíšlí si alibi a schovává důkazy svých divošských provinění.

Kajícníci a Nespoutaní: Život s kletbou

Po návratu do lidské podoby má většina vlkodlaků jen útržky vzpomínek z doby strávené ve vlčí podobě, ale následky jejich běsnění jsou vidět všude kolem. To může u vlkodlaka probouzet deprese a záchvaty studu, ale i nenávisti proti ostatnám. Menší část vlkodlaků se ale ve vém stavu vyžívá a vyhledává způsoby, jak se do vlčí podoby vrátit. Vlkodlaci, so svou nákazu nenávidí se nazívají kajícníci a ti kteří propadnou divokosti se nazívají nespoutaní. Ve vlčí formě jsou ale všichni vlkodlaci nezkrotné bestie, u nichž jsou všechny stopy lidskosti odstrněny.

Ulvenwald Primordials | Art by Dan Scott

Víra: Ochrana před přeměnou.

Lidé hubí rozpoznané vlkodlaky seč mohou; všichni přeměněnci jsou vnímáni jako zrůdy a masoví vrazi. Vlkodlakům je ale nebezpčné postavit se tváří v tvář a proto se ve velkém měřítku používá magická preventivní opatření k potlačení lykantropie pasivně.

Pravidelné, opakované užití avalcínských kouzel může pomoci zabránit přeměně ve vlka. Pocestní oltáře, modlitby, andělské obřady, požehnání vysvěcených kněží a přítomnost svatých ikon napomáhají vlkodlaku posílit svou lidskost, napomáhají zůstat v lidské podobě. Kajícní vlkodlaci často zůstávají uvnitř města, mezi jejich lidskými bližními a pod vlivem víry, zatímco nespoutaní často odtáhnou do divočiny, daleko od ochran a kněží, kteří jejich vlčí podstatu omezují. Úplněk ale může překonat i ta nejsilnější náboženská opatření. Navíc se moc andělské magie v poslední době zmenšila a vlčí přeměna se stala častější a hůře předvídatelnou.

Ancient Grudge | Art by Ryan Yee

Vlkodlaci a měsíc

To, že měsíc má nad vlkodlaky moc je nezpochybnitelné. Jak se fáze měsíce mění, mění se i síla s jakou lykantropie ovládá vlkodlaka. Jak se blíží úplněk tak síla kněžských kouzel slábne a a vlkodlaci se proměňují snáze.

Požehnané stříbro

Vlkodlaci ve vlčí podobě jsou nepřirozeně silní a odolní a od té doby, co Avalcínská magie zeslábla zůstalo jen málo ochraných kouzel, co by je dokázalo zranit nebo zahnat. Vlkodlaci ale mají slabinu: čisté stříbro, které bylo obřadně posvěceno mocným knězem Avalcyn jim může způsobit velké utrpení. Podle alchymistů čistota materie u stříbra snadno příjmá magii víry. Hlavice šípů, kopí a jiné zbraně z žehnaného stříbra mohou být mocnými nástroji pro boj s vlkodlaky.

Full Moon's Rise | Art by Terese Nielsen

Stříbro a měsíc

Mudrci předpokládali nějaký vztah mezi měsícem a kovovým stříbrem po staletí, ale podstata tohoto vztahu zůstává záhadou. Uznávaný astronomant Jenrik jednou navrhl teorii, že měsíc je ve skutečnosti rozlehlá poušť sestávající se z drobných zrnek stříbra. Věřil, že všechno stříbro nalezené na Innistradu ve skutečnosti pochází ze stříbrné měsíční pouště a že pozemské stříbro si zachovává spojení s mocí měsíce. Proč ale měsíc posiluje vlkodlaky a stříbro je zraňuje není dosud známo.

Původ a podstata lykantropie

Je mnoho teorií o tom, co působí vznik lykantropie, nebo jeji šíření. Mnoho sekt Avalcínské vírkve má za to, že lykantropie je nějakým druhem posedlosti démonem, ale žádné vymítání dosud nákazu neodstranilo. Většina nakažených, jak se zdá, se stalo vlkodlaky až někdy během života  a  nenarodila se tak, i když se objevují zřídkavé (a děsivé zvěsti o dětských vlkodlacích v odlehlých místech. Mnoho alchymistů a lovců vlků věří, že vlkodlaci jsou neplodní a množí se pouze prokletím lidí lykantropií; nicméně mnoho vesničanů věří, že se dokážou křížit s lidmi aby se jejich druh šířil dál.

Furor of the Bitten | Art by Randy Gallegos

Skutečná příčina

Lykantropie je nadpřirozená kletba, která zapříčiňuje, že se duševní podstata oběti smísí s divokou podstatou přírody. Proměněnec má vlastně dvě duše, nebo jednu duši rozštěpenou. Tyto dvě podstaty se neustále sváří o vládu nad obětí. Když vlčí podstata převládne, dojde k přeměně ve vlkodlaka. To by vysvětlovalo proč vlkodlaci loví lidi tak často; vlčí podstata touží zničit lidskou podstatu a činí tak veskrze brutální zabíjení lidí.

Concept art by Steve Prescott

Přenášení kletby: Vábení a První lov

Prokletí lykantropie ovládne člověka během jediné noci. Jeden nebo více vlkodlaků vyjících v noci vábí oběť k sobě. Brzy na to se oběť nachází v divočině, pod stříbřitým měsícem obklopena očima zářícíma do noci. Vůle oběti už je zlomena a divoká podstata ji již prostupuje a svádí bitvu proti jejímu svědomí. Oběť a vlkodlaci se pak řítí přes lesy během noci a loví a zabíjí svou kořist - většinou lesní zvěř, ale i lidi, či dokonce jiné vlkodlaky.

Vábená oběť začne během noci postupně jevit vlčí znaky, jak zanořuje zuby do do krvavého masa kletba se viditelně ujímá a ona se poprvvé zcela promění do vlčí podoby. Nocí se pak nese sbor vytí mrazícího až do morku kostí, jak je První lov dokončen. Později se oběť dopotácí zpátky do civilizace, polonahá, téměř k nepoznání přes krev, odpadky a špínu z divočiny a pološílená strachem a ostudnými vzpomínkami. Pak se musí vlkodlak modlit a mít neustále napozoru, jinak se vlčí podstata opět projeví.

Rozpoznání

Vlkodlaci v jakékoli podobě dokáží rozpoznat vlkodlaka v lidské podobě po čichu. Lidé zázračně ušetření při nájezdech vlkodlaků jsou často podezříváni z toho, že jsou sami vlkodlaky.

Léčba neznámá

Není známý žádný lék, požehnání, nebo obřad, který by dokázal účinně odstranit kletbu Lykantropie. Nejblíže se k něčemu takovému přiblížila Alchymistka Theodora Glick, která byla přizvána k ohledání Guthrila, vlkodlaka chyceného místními strážemi. Veskrze složitý obřad s mystickými kruhy prokládanými omějem vlčím morem, přikrývkou utkanou z požehnaného stříbrného vlákna a bouři s blesky se jí povedlo přimět Guthrila aby se proměnil zpět v člověka a zůstal tak po tři měsíční období, ale naneštěstí byl účinek rituálu jen dočasný a Guthril z něj vyšel mnohem silnější než kdy dřív. Úplně zničil Gličinu laboratoř v Gavoně a uprchl do noci.

Smečky

Vlkodlaci jsou často osamělí lovci, pronásledující a zabíjející lidi jako osamělé příšery v městském prostředí. Někteří vlkodlaci v divočině ale vytváří volné, rozvíjející se společenské skupiny zvané smečky. Počet členů ve smečce dorůstá a ubývá jako měsíc, nacházející a ztrácející členy jak se různí vlkodlaci proměňují do vlčí podoby a zpět. Někteří vlkodlaci jsou opakovaně přitahováni zpět do stejné smečky, vracejíce se do ní znovu a znovu jakmile strhnou své přestrojení a vrátí se do divočiny. Smečky mohou být malé skupinky lovců stejně jako obrovské hordy čítající přes sto členů. Smečku často vede jediná alfa (samec či samice), který vládne celé smečce. Alfa musí své postavení hájit před ostatními vyzivateli v boji.

Tři velké, stálé smečky jsou Kallenhorda, Mondronen a Leeraugové.

Kallenhorda: Největší smečka Innistradu

Když průměrný Innistradec přemýšlí o smečce vlkodlaků, tak přemýšlí o Kallenhordě. Kallenhorda existuje v té či oné podobě už po desetiletí a sestává se z padesáti až dvou set vlkodlaků podle dostupnosti kořisti a fáze měsíce. Nejproměnlivější ze smeček, Kallenhorda zahrnuje kajícníky i nespoutané a přitahuje členy ze všech provincií Innistradu. Alfou Kallenhordy je teď Ulrich, mazaný a předvídavý nespoutaný, který zůstává v divočině a pobíhá se smečkou i v lidské podobě.

Wildblood Pack | Art by Greg Staples

Mondronen: Krvavé obřady

Smečka Mondronen se sestává z asi šedesáti vlkodlaků, o které se říká, že vládne temnou, krvavou magií přírody. Jejich alfa Tovolar je němý, stříbrosrstý vlkodlak, co vede svou smečku do krvavých výtržností a vytých písní a zdá se, že se nikdy nenavrací do lidské podoby. Vlci z Mondronen se vždy drželi daleko od civilizace, napadali vždy jen statky, změdělské usedlosti a odlehlé kláštery. Ale říká se, že jak Avalcínská ochranná zažehnání ztrácí na síle, přiblížilo se území nárokované smečkou k lidem a jejich temná magie se může brzy přelít do života lidí.

Merciless Predator | Art by Michael C. Hayes

Leeraugové: Zabijáci bez měsíce

Málokdo o Leerauzích ví, o docela malá a uzavřená smečka Innistradských nejzákeřnějších vlkodlaků, ale každý slyšel o jejich řádění. Leeraugové jsou výjimeční tím, že loví za temných nocí nového měsíce, oproti proměňování se když je měsíc v úplňku. Dávají přednost masu a vnitřnostem dětí a rádi se vkrádají do domů a sirotčinců skrz komíny a okna, která někdo zapoměl zavřít. Alfou Leeraugů je Skaharra, černosrstá vlčice mající ve zvyku vraždit po rodové linii, vybíjet celé rodiny během jediné noci a při tom ušetřující nespřízněné nádeníky a služebnictvo.

Zdroj: http://www.wizards.com/Magic/Magazine/Article.aspx?x=mtg/daily/stf/163