Rune
Robin D. Laws
Atlas Games, 2001
RPG jménem Rune je adaptací počítačové hry stejného jména od Human Head Studios, která vyšla o rok dříve.
První dojmy
Knížka má okolo 250 stránek a vzhledem k relativně většímu písmu patří spíš ke středně rozsáhlým produktům. Až syrově strohá a v tmavých barvách laděná obálka jakoby naznačovala, že příliš veselí a humoru si neužijete; podobně "od sekery" vypadá i sazba a dekorativní prvky uvnitř. Ačkoliv k vikingskému tématu se to hodí, z nějakého důvodu mi to úplně nesedí. Nicméně musím pochválit ilustrace uvnitř, ty jsou skutečně povedené a žánrové.
Text je psán typickým lehkým Lawsovským perem, a když nic jiného, čtení hry samotné je zábava.
O čem to je...
O čem to je? Stručně řečeno o bojích. A o Vikinzích. O proradném Lokim, o temných Vikinzích, proti kterým stojíte, o záludných goblinech a tajemných trpaslících. O velmi pokřivené verzi historické Skandinávie, kde zas a znovu proléváte krev.
Druhá věc je, jestli je Rune ještě vůbec RPG. Jsem velmi na vážkách, zda již nevybočuje až příliš ze zavedených zvyklostí a netvoří nějakou vlastní kategorii. Přinejmenším se však dá říct, že je to velmi netradiční RPG. Posuďte sami. GMové (zde zvaní "Runneři") jsou všichni shromáždění hráči, kteří se postupně střídají a hra je soutěživá v tom smyslu, že hráči získávají body. Kdo jich má na konci hry nejvíc, ten vyhrává. To je něco, co v jiných RPG sotva uvidíte. Ale pojďme dál...
Stručně řečeno, krom toho, že je to hra soutěživá, je to také hra značně lineární. A je to hra velmi ahistorická. A všechny postavy v ní jsou válečníci. ;-)
Jaká jsou pravidla?
Nejprve si řekněme, že hra používá pro vyhodnocování upravenou verzi pravidel RPG Ars Magica, taktéž od Atlas Games, což je relativně normální RPG, prosté kompetetivních prvků. Pomocí toho si tvoříte svého hrdinu, a vyhodnocujete takové ty běžné věci, které se v RPG obvykle vyhodnocují, žádné velké čáry.
Změna nastává až v tom, že si každý z účastníků hry připraví jedno střetnutí (encounter). Na rozdíl od her, kde střetnutí je vlastně jen jiné označení pro scénu, tady je střetnutí spíš takové minidobrodružství. Střetnutí se připravují podle poměrně striktních pravidel, v nichž je všechno koupitelné a obodované - terén, nestvůry, hody postav. Prostě všechno. Z tohoto důvodu také nemůžete improvizovat, to by se klasifikovalo jako podvádění. Prostě co je psáno, to je dáno.
Hráči se tedy jako Runneři (GMové) střídají ve vedení těchto střetnutí a jejich cílem je zranit (ale nezabít) postavy nebo nějak dokázat, že postavy brilantně selžou. Za to dostávají body. Naproti tomu hráči dostávají body za úspěch v plánovaných hodech, za zranění či zabití nestvůr. Mohou tak nastat i komické scény, kdy se postava s několika málo životy žene (coby správný Vikingský berserk) do víru boje, jen aby aktuálnímu GMovi zatopila, že ji zabije.
Aby postava hráče, který je právě Runnerem, nepřišla zkrátka, přidělí ji ten dočasně jinému hráči, aby za ni hrál. Protože hráči mezi sebou soutěží, v zájmu tohoto druhého hráče musí být se o ni řádně starat, takže dostává podíl z jí získaných bodů.
Po každém odehraném střetnutí se role Runnera vymění a jatka dál vesele pokračují.
A co GM...
Jak už jsem řekl, v téhle roli jsou GMové doslova všichni. Tomu odpovídá i náplň kapitoly o vedení hry, která se zejména zaměřuje na pravidla vybalancované hry a samotné vedení shrnuje jen do několika stručných rad. Pozitivem pro začátečníky je alespoň několik předpřipravených střetnutí, takže z počátku si je nemusíte nutně dělat sami.
Shrnutí
Pro některé lidi může být tohle nejhorší noční můra, jakou svět kdy zplodil. RPG, které má na prvním místě soutěžení a násilí. Spoustu hráčů tahle hra nezaujme, část z nich možná i odpudí. Přesto, pokud chytíte toho správného vikingského ducha, můžete sevřít topůrko sekyry nebo roztočit nad hlavou uťatou ruku protivníka a s hrozivým mručením vyrazit vstříc Valhale...